Tři křížky Škampova kvarteta
Škampovo kvarteto oslavilo třicet let existence výročním koncertem sestaveným z děl českých velikánů. Včera v pražské Winternitzově vile zaznělo samozřejmě dílo Leoše Janáčka, kterému se soubor dlouhodobě věnuje, konkrétně jeho Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“, a po něm kvartety Bohuslava Martinů „Concerto da camera“ a G dur Antonína Dvořáka.
Škampovo kvarteto hraje teď ve složení Helena Jiříkovská a Adéla Štajnochrová – housle, Martin Stupka – viola a Lukáš Polák – violoncello. Soubor odstartoval uměleckou dráhu v březnu roku 1989 na pražské AMU pod vedením profesorů Antonína Kohouta a Milana Škampy, členů legendárního Smetanova kvarteta, a velice rychle zdomácněl na našich i zahraničních pódiích. Tvořili ho tehdy Pavel Fišer, Jana Lukášová, Radim Sedmidubský a Jonáš Krejčí. Absolvovali například studijní pobyty na Scuola di Musica di Fiesole u Pierro Farulliho z Quartetto Italiano, u pianisty Malcolma Fragera, u členů Amadeus Quartet nebo u Waltera Levina z Quartet LaSalle. Vedle několika cen na mezinárodních soutěžích komorní hudby získali Škampovci první cenu v prestižní světové soutěži Charlese Hennena v nizozemském Heerlenu. V roce 1992 kvarteto získalo zvláštní cenu Českého spolku pro komorní hudbu a hned o rok později následovalo úspěšné vystoupení v londýnské Wigmore Hall, za které obdrželo cenu Královské filharmonické společnosti Best Debut 1993. V říjnu 1994 se pak soubor stal vůbec prvním rezidenčním kvartetem v historii Wigmore Hall, kde během dalších čtyř let odehrál desítky koncertů.
Škampovo kvarteto věnovalo vždy mimořádnou pozornost Janáčkově hudbě. Vznikl tak první originální projekt koncertů v letech 2001-2002 „Janáček a jeho moravské kořeny“. Oba smyčcové kvartety v něm znějí spolu s moravskou lidovou hudbou ve vlastní úpravě s průvodním slovem. Další projekt vznikl u příležitosti roku české hudby 2004, kdy Škampovci prohloubili spolupráci s Ivou Bittovou. Pro Supraphon natočili Janáčkovu sbírku „Lidová poezie v písních“ v kvartetní transkripci Vladimíra Godára a ve vlastním originálním aranžmá.
Foto: Archiv souboru
Příspěvky od Veronika Veber Paroulková
- Adam Plachetka: Metropolitní? Opravdu jsem si našel „malé divadlo“ pro svoje debuty
- Klára Moldová: Janáček by nebyl Janáčkem, pokud bychom mu vzali správnou češtinu
- Lenka Šaldová: Festival Opera vracíme do lichých let
- Jana Boušková: Pódium je opravdu můj druhý domov
- Marek Kozák: Dobře temperovaný klavír bývá občas nazýván Starým zákonem v hudbě