sobota, 09 listopad 2019 11:06

Pavel Haas Quartet zahrál ve prospěch Martinů

Autor:

„Pole, na němž se učí pohybovat potenciální dárci, mecenáši, sponzoři a filantropové.“

„Metodičnost, s níž Institut k přistupuje k edici, budí respekt.“

„Haasovo kvarteto iniciovalo jedním slovem neslýchaný zážitek.“

 

7

 

Pro pátý benefiční koncert uspořádaný ve prospěch Institutu Bohuslava Martinů věnoval své umění Pavel Haas Quartet. Smyčcové kvartety od Bartóka a od Martinů zazněly v pátek v Kaiserštejnském paláci v Praze v dokonalé podobě, jak je u tohoto souboru setrvale zvykem. Už nyní se ví, že za rok vystoupí při večeru uspořádaném ke stejnému účelu komorní pěvecký sbor Martinů Voices. Ten je vedený Lukášem Vasilkem po vrcholcích interpretačního umění v obdobném nepolevujícím duchu.

Institut Bohuslava Martinů pracuje ve prospěch odkazu klasika moderní hudby už čtyřiadvacet let. Nejprve byl součástí Nadace Bohuslava Martinů, poslední víc než desetiletí funguje už jako obecně prospěšná společnost. Od nadace nadále přijímá větší část financí, ale získává je a bude muset získávat i jinak. A po roce 2029, kdy Martinů sedmdesát let po smrti přestane být z hlediska zákona takzvaným chráněným autorem a kdy do nadace přestanou plynout mnohé dosavadní platby, bude muset jinde získávat většinu potřebných peněz. Benefiční koncerty je možné chápat jako pole, na němž se učí praktikovat jeden z možných způsobů, a současně jako pole, na němž se učí pohybovat potenciální dárci, mecenáši, sponzoři a filantropové.

 

5

 

Od roku 2014 Institut postupně vydává v kritické notové edici veškeré dílo Bohuslava Martinů. Jde o dlouhodobý projekt, který zaplní více než stovku svazků. Než bude zkompletován, obsáhne časově celé půlstoletí. Zatím je na větě osm svazků, ten nejnovější, čerstvý z tiskárny, byl během večera slavnostně rozbalen. Metodičnost, s níž Institut k úkolu přistupuje, budí respekt… Finance, které shání, a to i prostřednictvím benefičních koncertů, jdou a půjdou především na edici. Cílem Institutu jinak je a zůstane shromažďování veškerých dostupných dokumentů z pera Bohuslava Martinů i materiály o něm, aby měli zájemci možnost studovat skladatelův život a dílo v plném kontextu doby.

Haasovo kvarteto na ojedinělém pražském vystoupení – mezi koncerty v londýnské Wigmore Hall a Jeruzalémem – zvolilo pro exkluzivní komorní večer dvě díla z dvacátých let dvacátého století. Bezmála půlhodinový Smyčcový kvartet č. 4 Bély Bartóka zazněl jako zjevení. Osciluje mezi zvukovým hledačstvím a povědomím o folklorních východiscích, blíž je k tomu prvnímu. Složité plíživé disonantní souzvuky konfrontované s masivními nárazy akordů, útržkovitá struktura, náhlé a propastné dynamické rozdíly, široký prostor od hlubokých drsných poloh po úryvky v partu prvních houslí, glissanda i svého druhu zběsilost, to jsou jen některé atributy proměnlivé první věty… Rychlý pohyb v sordinovaném zvuku, vpády pizzicat, nepravidelné a silné akcenty a opět svého druhu zběsilost, ale velice jemná, tak se jevila druhá věta, která v závěru vyšuměla kamsi vzhůru; jako by se celá jen zdála… A potom další nekonečná krása v podobě opakovaného a v opakování stupňovaného violoncellového sóla nad mlhovinou akordů, sóla citového, ale přece jen zdrženlivého, vystřídaného sólovým partem houslí… Postupné umlkání, hudba směřující odnikud nikam a přece úchvatná… Pak cílevědomé a rytmické plochy s výraznými pizzicato… a nakonec rychlá, lidovou hudbou inspirovaná část… Haasovo kvarteto iniciovalo jedním slovem neslýchaný zážitek.

 

3

 

Smyčcový kvartet č. 2 Bohuslava Martinů, druhá položka večera, zahrál soubor v logickém kontrastu jiné autorské poetiky jako konkrétnější a určitější hudbu, s pevnějšími souzvuky. Od začátku ve skladbě nenápadně prosvítala jemnost a tichá líbeznost, tušení jednoznačně českých inspirací, tedy prvky naznačující budoucí směřování skladatele. Určující však přece jen v dobře napsaném kvartetu je motoričnost a živost, intenzita dlouhých tahů, vyprofilované motivy, neoklasická svěžest invence a formy. Haasovci během večera připomněli, že charakteristickým rysem jejich interpretačního přístupu jsou dravost a živelnost, ale ani trochu svévolné; že dovedou úžasně pracovat s dynamikou, že mají dokonalý vhled do zvukových proporcí. V jejich hře se krásně dohromady pojí intuice a emocionalita s mistrovským zvládnutím a ovládáním výrazových prostředků komorní hry. I Martinů byl nádherným zážitkem. Přídavek byl pak charakteristický nejen pro styl Haasova kvarteta, ale i pro skutečnost, že jde o soubor slovensko-český: nedlouhá trefně stylizovaná věta „alla slovacca“ od Erwina Shulhoffa.

 

2

 

1

 

8

 

Foto: Zdeněk Chrapek 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.