pátek, 16 srpen 2019 15:00

Jakub Hrůša se Smetanou, Dvořákem, Janáčkem, Martinů a Kabeláčem v cizině

Autor:

„Velké chvíle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v Londýně.“

„Navzdory tomu, že název Má vlast by napovídal spíše okázalou pompu, tak dílo mnohem víc evokuje krajinu.“

„Opravdu dobrá dramaturgie by si měla Mé vlasti všímat častěji.“

 

1

 

Jakub Hrůša má před sebou v září premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos v Curychu. Předtím 27. srpna diriguje Mahlerův komorní orchestr na festivalu v Lucernu a 27. září ho čeká zahajovací koncert sezóny Bamberských symfoniků, jejichž je šéfdirigentem. V programu bude obsaženo také české hudební dílo, stejně jako figurovalo i v posledním vystoupení v závěru uplynulé sezóny. Tehdy byl Jakub Hrůša se svým tělesem na pódiu londýnské síně Royal Albert Hall, druhým dnem pokračoval festival BBC Proms a zněl cyklus symfonických básní Má vlast.

Smetana zabodoval na plné čáře,“ konstatoval s potěšením a s upokojením Jakub Hrůša po koncertě uskutečněném 20. července. Považuje ho za krásnou historickou chvíli pro sebe a Bamberské symfoniky, ale ještě víc pro českou hudbu. Recenze tomu ostatně také odpovídají - málokdy se sejdou tak pozitivní, s tolika plnými počty hvězd.

Před Mou vlastí zazněl ještě Dvořákův Houslový koncert s hvězdným sólistou Joshuou Bellem. „Velké chvíle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v Londýně,“ komentoval to Jakub Hrůša. S Bamberskými symfoniky už předtím Mou vlast natočili na CD a celý cyklus zahráli s pěkným ohlasem ři zahájení festivalu Pražské jaro. Reflexi čtěte zde. Následně ji ještě uvedli ve městech Baden-Baden, Curych, Innsbruck, Lugano, Hamburk, Wiesbaden a Amsterdam – a pak v Londýně.

 

2

 

„Měli bychom slýchat Mou vlast mnohem častěji, než se děje,“ hodnotí koncert na BBC Proms Rohan Shotton. Jakub Hrůša podle něj přinesl ty nejsilnější možné argumenty pro to, co sám nazval nejskvělejší programní hudbou devatenáctého století. Kritik současně poznamenává, že snad ještě neviděl orchestr, který by si tak užíval hru… V recenzi oceňuje fluidum a nevinnost Vltavy, bukoličnost básně Z českých luhů a hájů, furioso v Šárce, nekompromisnost v Táboru… a všímá si i dialogu čtveřice harf, rozmístěných ve Vyšehradu po dvou na protilehlých stranách pódia. „Řízen naprosto zpaměti, byl to Smetana se vší mahlerovskou dramatičností, wagnerovskou divadelností a dvořákovskou pastorálností,“ píše autor textu.

Tony Cooper v další recenzi vyzdvihuje ve Smetanově hudbě „barvitou oslavu krajiny, identity a historie národa“ i „otevřenou touhu českého lidu po nezávislosti“. I on poznamenává, že opravdu dobrá dramaturgie by si měla Mé vlasti všímat častěji. Připomíná, že od roku 1902 zaznívaly na festivalu Proms některé části, že však celý cyklus šesti básní tam zazněl až v roce 2011 – za uvedením stál Jiří Bělohlávek, tehdejší šéfdirigent Symfonického orchestru BBC. Recenzent se po letošním Hrůšově hostování zamýšlí také nad osudy Dvořákova Violoncellového koncertu, zastiňujícího už dlouho v programech jeho Koncert pro housle a orchestr. Virtuózní, oslnivá a dokonalá interpretace houslisty Joshuy Bella je podle autora podnětem pro přepsání historie – pro zasloužené zrovnoprávnění obou děl.

 

8

 

Pojmenovat zmiňovaný koncert na BBC Proms Bohemian RhapsodyČeská rapsodie – byl podle jiné londýnské reflexe docela hloupý nápad, protože takový titul bagatelizuje mocný individualismus, který formuje českou historii a hudbu. „Obrovitá Royal Albert Hall ještě přidala na bohatosti a temnosti témbru, i tak už charakteristického pro Bamberské symfoniky,“ lze číst ve stejném článku. A na pojetí Jakuba Hrůši recenzent oceňuje jeho porozumění tomu, co je ukryto za turbulencemi Smetanovy hudby – totiž že tanec je energie, metafora pro život a pro růst. „Skvostně stylové!“ Tak shrnuje text vyznění celého koncertu. A Sophia Lambton dodává: „Navzdory tomu, že název Má vlast by napovídal spíše okázalou pompu, tak dílo mnohem víc evokuje krajinu. A ne jen proměnlivé obrázky, ale pod Hrůšovýma rukama zřetelnou cestu ilustrující národní zvyky.“

Boyd Tonkin popisuje Jakuba Hrůšu jako mladistvého, ale vědomého si tradic. A Smetanovu hudbu v Mé vlasti připodobňuje v něčem k Prstenu Nibelungovu, jen s výhradou větší konzervativnosti v harmonii oproti Wagnerovi. Připouští lehkou posluchačskou únavu po osmdesátiminutovém cyklu symfonických básní. Ale i on přidává postřeh týkající se radostného přídavku – taneční hudby z Prodané nevěsty.

 

7

 

Bamberští symfonikové, jejichž koncert jeden z londýnských kritiků nazval přímo triumfem, vznikli v Bavorsku po odsunu československých Němců – jde o těleso mající kořeny v německojazyčných orchestrech v Praze a dalších městech. V Německu se svými mezinárodními koncertními a nahrávacími úspěchy definitivně přesáhli regionální zakotvení. Jakub Hrůša má za sebou tři sezóny jako jejich šéfdirigent.

„Hostování na zahájení Pražského jara je nejen hudebně, ale i z hlediska historie velmi krásnou symbolickou návštěvou původního domova,“ prohlásil letos v květnu a shrnul pohled na tento historický okamžik následujícími slovy: „Za sebe mohu říci, že společně po nahrávání a několikanásobném uvádění cyklu považujeme Smetanovu hudbu za vlastní a zcela autenticky dýcháme její hudební vzduch – ostatně podobně samozřejmý byl Smetanův vztah ke staleté německé hudební kultuře. Reprezentujeme tak střední Evropu způsobem, o kterém věřím, že má větší smysl než úzkoprsé lpění na výlučnosti kulturních výdobytků omezovaných politickými hranicemi. Má vlast je samozřejmě velmi a významně česká, ale její působivost tkví v hlubších a širších kořenech.“

Vedle Smetanova cyklu se letos společně věnovali například také Mahlerově Třetí symfonii, a to i při hostování v Paříži.

 

3

 

Na koncertě 27. srpna v Lucernu zazní pod Hrůšovou taktovkou předehra Hebridy od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Mozartův Flétnový koncert G dur se sólistou Emmanuelem Pahudem a Schumannova Druhá symfonie. O měsíc později v Bamberku bude šéfdirigent řídit předehru k Wagnerově opeře Lohengrin, Druhý houslový koncert Bohuslava Martinů se sólistou Frankem Peterem Zimmermannem a Brahmsovu První symfonii.

V listopadu Jakub Hrůša diriguje Newyorskou filharmonii, na programu je mimo jiné Dvořákova Šestá symfonie. A v prosinci se po roce vrací k Berlínským filharmonikům. (Rozhovor čtěte zde). Zazní tam vedle hudby Bély Bartóka a Hectora Berlioze Dvořákova předehra Othello a Mysterium času Miloslava Kabeláče.

 

Foto:  jakubhrusa.com, FB Bamberger symphoniker, archiv BBC Proms, archiv Klasika plus

 

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.