„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“
„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“
„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“
Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?
„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“
„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“
„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“
Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.
V týdnu od 22. do 28. května nabídne Mezinárodní hudební festival Pražské jaro další koncerty a doprovodné akce. Z orchestrů vystoupí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Česká filharmonie, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Klangforum Wien či PKF—Prague Philharmonia. Komorní hudbu zastoupí klavírista Igor Levit a Kukal Quartet s varhaníkem Alešem Bártou. Také je v plánu masterclass i rozhovory s účinkujícími umělci. V těchto sedmi dnech se dramaturgie festivalu zaměří na klíčová díla rezidenčního skladatele Georga Friedricha Haase a připomene sto let od narození jednoho z nejvýznamnějších tvůrců dvacátého století, György Ligetiho.
Dirigent Jakub Hrůša vystoupí v květnu společně s Vídeňskými filharmoniky celkem na osmi koncertech v pěti evropských metropolích. Jako sólista se třikrát představí také klavírní virtuos Daniil Trifonov, který s Hrůšou vystupoval na sklonku dubna v Praze v programu České filharmonie. Na turné zazní díla od Šostakoviče, Prokofjeva a Janáčka.
„Zimerman je pověstný perfekcionista a každé jeho provedení se dá považovat za vzorové, vládne neuvěřitelnou technikou, vkusem a smyslem pro styl. Rafał Blechacz se snaží jít v jeho stopách.“
„Připomeneme zlaté období houslisty Václava Hudečka a jeho podání Brahmsova Houslového koncertu s Orchestrem FOK a Jiřím Bělohlávkem coby šéfdirigentem.“
„Velmi zajímavý dramaturgický moment se objeví v úterý, kdy zazní nejprve Lullyho Měšťák šlechticem a pak zpracování stejného námětu od Richarda Strausse.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. do 30. dubna?
Košický Dům umění dnes, 20. dubna, od devatenácti hodin naplní hudba skandinávských skladatelů Carla Nielsena, Jeana Sibelia, a ruského autora Sergeje Prokofjeva. Státní filharmonii Košice povede dánský dirigent Christian Øland, dalším hostem a sólistou večera bude jeho krajan, klavírista Gustav Piekut.
„Jediná a vynikající Ančerlova nahrávka Českého requiem Ladislava Vycpálka, skladby z roku 1940 s podtitulem Smrt a spasení, komponované na české texty ze Starého i Nového zákona.“
„Středeční večer bude patřit oratoriu Ráj a Peri Roberta Schumanna. Právě toto dílo se nyní aktuálně po více jak 25 letech dostává na program České filharmonie.“
„Zcela nová nahrávka romantického Klavírního koncertu Vítězslava Nováka s Janem Bartošem, Jakubem Hrůšou a rozhlasovými symfoniky.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 10. do 16. dubna?
"Oba záhy odjeli na Západ a nikdy se už do Sovětského svazu natrvalo nevrátili. Zato Prokofjev podlehl v roce 1936 stesku po domově. A na své ženě, španělské pěvkyni Lině, si vynutil návrat."
"O tom všem jsme si s Danielem Matejčou, který brzy oslaví osmnáctiny, vyprávěli v šatně před jeho vystoupením. Tedy, pokud se ovšem nerozehrával a nesoustředil dechovým cvičením."
"Svérázný zážitek slibuje také provedení Goldbergových variací v rondokubistickém krematoriu, navrženém před sto lety architektem Pavlem Janákem."
Zahajovací koncert Pardubického hudebního jara se uskutečnil 5. dubna v Sukově síni, pojmenované po skladateli se vztahem k městu a jeho hudbě. Na Škaredou středu. V sále ovšem nebylo diváka, který by se tvářil zakaboněně. Leitmotivem příjemného večera byly dvě okolnosti. Neobvykle vsadil na zvukovou převahu dechových nástrojů nad smyčcovými. Což vedlo uvnitř Komorní filharmonie k pobavenému špičkování na téma „objem práce“, který se tentokrát obrátil ve prospěch „smyčcařů“, majících po přestávce volno. Druhým zastřešujícím motivem byla skutečnost, že šlo o přehlídku kompozic vzniklých ve tvůrčích dílnách mladých skladatelů. Debussymu či Prokofjevovi nebylo ani třicet, Straussovi dokonce míň než dvacet. Jen sedmatřicetiletý Dvořák to maličko „kazil“.
„Do rodné země se už nikdy nevrátil. Na rozdíl od Igora Stravinského, který po čtyřech desetiletích odloučení nakonec hostoval v roce 1962 v Moskvě, a zejména od Sergeje Prokofjeva, který se v polovině třicátých let ze Západu vrátil do vlasti dokonce natrvalo.“
„Byla to úspěšná petrohradská premiéra Druhé symfonie v roce 1908, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí.“
„Jeho skladby pro klavír jsou technicky náročné a efektní, vycházejí z romantické virtuózní tradice a jsou posluchačsky působivé a sdělné. Někomu se jeví jako eklektické, není to však spravedlivý pohled.“
Když v Rusku zvítězila bolševická revoluce, Sergej Rachmaninov odcestoval i s rodinou na turné a do rodné země se už nikdy nevrátil. Ve své době byl mezinárodně uznávaným klavírním virtuosem, dirigentem a s uznáním uváděným autorem. Narodil se 1. dubna 1873, a to podle všeho nejspíš ve vesnici Semjonovo nedaleko města Staraja Russa v Novgorodské gubernii jižně od Petrohradu, zemřel 28. března 1943 v Beverly Hills v Kalifornii. Letos na jaře, v roce 2023, si tedy hudební svět připomíná 150 let od jeho narození a 80 let od úmrtí.
„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“
„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“
„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“
Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?
„Proč se Sergej Prokofjev nechal v roce 1936 přesvědčit k návratu do Sovětského svazu, zůstane asi navždy trochu hádankou.“
„Ve stínu diktatury Josifa Vissarionoviče vytvořili Prokofjev i Šostakovič některá ze svých nejlepších děl.“
„Velká sovětská premiéra baletu Romeo a Julie se o rok později přece jen nakonec uskutečnila – a tu brněnskou, přinejmenším v očích Rusů, dodnes zastiňuje…“
Pátého března roku 2023 uplynulo sedmdesát let od smrti Sergeje Prokofjeva. Jeho život se tehdy paradoxně shodou okolností uzavřel ve stejný den jako život diktátora Stalina, jehož režim mu tak ztrpčil poslední roky. Kult osobnosti a z něho vyplývající státní hysterie pochopitelně znamenaly, že Stalinův konec vše zastínil a že skladatelův odchod neměl šanci vzbudit sebemenší pozornost. Prokofjevova hudba však přečkala i toto poslední ponížení. A po sedmdesáti letech pro ni teď přichází důležitý mezník. Od ledna příštího roku nebudou jeho díla podle autorského zákona už chráněna, dědicům a nakladatelům přestanou plynout peníze. Uvádění Prokofjevovy hudby se zlevní – a určitě se tedy bude víc hrát.
Praha bude již podeváté hostit vybrané mládežnické orchestry z celého světa v rámci hudebního cyklu Musica Orbis. Letos se představí v předních pražských koncertních sálech tři orchestry z Japonska a USA, které zahrají i českou hudbu. Letošní ročník cyklu zahájí v neděli 5. března ve Dvořákově síni Rudolfina japonský orchestr z Kjóta Doshisha University Orchestra. Více informací o letošním ročníku cyklu a aktuální kompletní program najdete ZDE.. Cyklus pořádá agentura The Prague Concert Co.
Ve čtvrtek 23. února vystoupí Státní filharmonie Košice v Domě umění. Pod taktovkou šéfdirigenta Roberta Jindry zazní od sedmi hodin večer Mozartův Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, ve kterém se představí flétnista orchestru pražského Národního divadla a člen PKF – Prague Philharmonia Oto Reipich, spolu s Katarínou Turnerovou, sólo harfistkou Slovenské filharmonie. Na programu bude také Hummelova předehra k opeře Mathilde von Guise a vrcholem koncertu bude Symfonie č. 3 c moll Sergeje Prokofjeva. Ta vychází ze zpracování hudby k autorově opeře Ohnivý anděl. S ní má symfonie společné prvky v podobě pochmurné, démonické atmosféry a expresionistického stylu. Níže přinášíme rozhovor s oběma sólisty koncertu.
„Poté dochází k dramatizaci, o kterou se postaraly zejména výrazné údery tympánů, přecházející až do vznešeně znějícího motivu, který je klimaxem skladby i večera jako takového.”
„Předzvěstí zvratu je dramatický přechod virblu, po němž chromaticky stoupající motiv se zároveň zvyšujícím se tempem eskaluje do úplně nového motivu, který vykreslují smyčce, a je zároveň vrcholem druhé věty.“
„Čtvrtá věta začíná dramaticky s výraznou dynamikou, jež je střídána jemnou, melodickou pasáží s komplexnější hrou smyčců a dechů.“
Páteční podvečer 17. února v Redutě Moravské filharmonie Olomouc patřil podruhé v letošní sezóně studentům hudebních fakult. JAMU a tentokrát i HAMU. Těm filharmonie věnovala celou koncertní řadu, čímž dává mladým a talentovaným hudebníkům šanci osvojit si práci s orchestrem a místním posluchačům zase možnost navštívit cenově přívětivý koncert s méně všedním repertoárem. Koncert s názvem JAMU2 nabídl Symfonii-koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 125 Sergeje Prokofjeva a Symfonii č. 5 F dur op. 76 Antonína Dvořáka.
V úterý 21. února od půl osmé večer se koná v Galerii HAMU konat koncert klavíristů klávesové katedry, na němž vystoupí studenti Hudební a taneční fakulty AMU v oboru klavír. Zahrají Eva Strejcová, Anna Knoulichová, Daniel Boura, Alena Mazáková, Pavol Praženica a Magdalena Koudelková a znít mají díla od Beethovena, Smetany, Chopina, Schumanna, Liszta či Prokofjeva.
„Pojetí Marka Kozáka respektuje interpretační tradici, hudební zápis a zdržuje se jakýchkoli interpretačních zvláštností."
„Markovo provedení mi přiblížilo Prokofjevovu hudbu v naprosto jiném světle, než v jakém jsem ji doposud vnímala."
„Marek Kozák zůstal do poslední noty závěrečného přídavku zcela soustředěný a pokud cítil nějakou únavu, nedal ji na svém hraní vůbec znát."
Mladý klavírista Marek Kozák vystoupil v rámci programu komorních koncertů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Na koncertě z cyklu Světová klavírní tvorba přednesl skladby od Bacha, Chopina, Čajkovského a Prokofjeva. Za nedlouhou dobu, kdy se pohybuje v hudebním světě, stihl přitom nasbírat mnoho úspěchů na světových soutěžích. A nejen tam...
Na první premiéru druhé poloviny sezóny zve Jihočeské divadlo diváky 4. února do DK Metropol. Balet Popelka na hudbu Sergeje Prokofjeva patří mezi nejslavnější a nejhranější baletní tituly. Pro soubor baletu Jihočeského divadla vytvořil choreografii a režii Petr Zuska. Představení hudebně nastudoval šéfdirigent David Švec. Na 2. a 4. března naplánovali pořadatelé koncertní provedení kantát Carmina Burana Carla Orffa a Kytice Bohuslava Martinů, jejichž vznik je datován rokem 1937.
„Je obdivuhodné, jakým způsobem se Avdeeva zvládne popasovat s výzvou. Jak se bez známky únavy a s přehledem pouští do dalších a dalších taktů rozsáhlé skladby.“
„Nasvícení sálu příjemně korespondovalo s tokem hudby. Na strop byla ovšem použita točící ornamentální světla, což už možná stálo za hranou vkusného pojetí.“
„Pražské publikum bezesporu zažilo jeden ze skutečně nevšedních koncertů, který lze zařadit mezi dramaturgicky nejodvážnější a zároveň nejzajímavější z celé sezóny.“
Ve středeční podvečer patřila Smetanova síň Obecního domu orchestru FOK pod taktovkou Andreje Borejka. Orchestr doplnila skvělá klavíristka Yulianna Avdeeva. Tajuplně nazvaný koncert lákal při bližším pohledu zejména svým zaměřením na pozdně romantická a modernistická díla 20. století. Za nejpřitažlivější kousky se dají na první pohled označit Prokofjevův Druhý klavírní koncert a kompletní provedení Skrjabinovy Páté symfonie Prométheus. Tragicky příjemným objevem se však stala i Karłowiczova symfonická báseň. Velmi dobrého provedení se dočkalo také Kabeláčovo Mysterium času.
