PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Když hlas i mysl mají dostatečnou podporu, zvládnutelná je i ta nejextrémnější hudba.“

„Zoufalství Santuzzy není potřeba hrát, Mascagni ho vepsal do každé fráze!“

„Potřebovala bych více času v České republice, abych si osvojila české kulinární dovednosti!“

Ukrajinská sopranistka Victoria Khoroshunova studovala zpěv na Národní hudební akademii v rodné Oděse, poté se přestěhovala do Řecka, kde pokračovala ve studiu na Hudební konzervatoři v Athénách. V roce 2015 byla přijata do operního studia Accademia di Santa Cecilia v Římě, kde studovala mimo jiné u Renaty Scotto. Divákům Národního divadla v Praze je známá jako Goneril v Reimannově Learovi, Santuzza v Sedláku kavalírovi, Mescalina v Ligetiho opeře Le Grand Macabre či jako Matka v opeře Kafkův dopis otci Jiřího Trtíka. Dne 17. prosince se představí na slavnostním galakoncertu v Mladé Boleslavi k 130. výročí založení Škody Auto společně s tenoristou Danielem Matouškem, dirigentem Jiřím Rožněm a orchestrem Prague Philharmonia.

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.

„V Dvořákově hudbě je tolik emocí a navíc jsou podané tak srozumitelně, že i puberťák jim porozumí…“

„Do budoucna si dávám předsevzetí ve stylu ne kam, ale spíš jak. Co dělám, chci dělat pečlivě a zodpovědně a s perspektivou toho, že moc nevíme, kam nás vítr zavane.“

„Zpívala jsem pár skladeb od Saint-Saënse a ten miloval sopranistky, u Dvořáka si říkám, že miloval lidi.“

Oprávněné očekávání budí dosavadní profesní úspěchy držitelky druhé ceny v dospělé ženské kategorii Opera z loňské Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. „Nechci na sebe klást zbytečný tlak,“ však říká sopranistka Eliška Marianna Minářová, která loni debutovala na prknech pražského Národního divadla. Pěvkyně, kterou čeká i jiná úloha ve Zlaté kapličce, se aktuálně intenzivně připravuje především na slavnostní zahájení sezony Plzeňské filharmonie, kdy v Měšťanské besedě 9. října ztvární sopránový part v Dvořákově Te Deum. Studentka pražské HAMU u této příležitosti poskytla rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Necítím se hlasově nebo oborově vyhraněn.“

„Práce s hlasem a výrazem je v komorní hudbě jiná a detailnější a tím určitě i zdravá.“

„S Hanušovým Dřevěným Kristem jsem se poprvé setkal na HAMU, kdy mi ho přinesl můj profesor zpěvu Ivan Kusnjer.“

Basista Pavel Švingr, sólista Národního divadla v Praze, debutoval ve Státní opeře v roce 2009. V nové sezóně jej publikum může slyšet v jedenácti inscenacích. Absolvoval pražskou HAMU ve třídě Ivana Kusnjera a studoval také ve Vídni na Universität für Musik und darstellende Kunst. Spolupracuje i s regionálními operními scénami v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a Plzni a hostoval například na belgickém festivalu Zomeropera Alden Biesen. Pavel Švingr se rovněž věnuje koncertní činnosti – pro festival Lípa Musica připravil spolu s klavíristou Zdeňkem Klaudou cyklus Dřevěný Kristus Jana Hanuše, který předvedou 7. září v kostele v Drchlavě u Doks.

„Stejně jako Ostrčil, i Ferdinand Pujman trval na důsledném propojení hudebního a jevištního výrazu. Položil základy moderní české operní režie.“

„Pražské Národní divadlo bylo druhou scénou, která po berlínské premiéře uvedla modernistickou šokující operu Vojcek od Albana Berga.“

„Za patnáct let, kdy stál v čele opery ND, napsal už pouze sedm děl, mezi nimi především variační Křížovou cestu a operu Honzovo království, které by si zasloužily v živém repertoáru plné docenění.“ 

Byl popisován jako zodpovědný dirigent nenávidějící lajdáctví, šmíru a fixlování. A vnímán jako operní skladatel, který pokračuje ve smetanovské linii, ale zároveň je exponentem takzvané nové věcnosti. Otakar Ostrčil se do dějin české hudby zapsal především coby meziválečný šéf operního souboru pražského Národního divadla, jeho kompoziční odkaz je prakticky pozapomenut. Je spravedlivé, že česká první scéna bude mít od 16. října na repertoáru Ostrčilovu operu Legenda z Erinu – příběh o zapovězené lásce, zradě a pomstě odehrávající se v prostředí starověkého Irska.

„Považuji za malý zázrak, že se podařilo setkání tří institucí – Hudební fakulty JAMU, HAMU a Národního divadla.“

„Brittenovo dílo je skvostné, ale opravdu náročné po všech stránkách.“

„Nečekali jsme, že se na litomyšlskou Hubičku přihlásí tolik uchazečů. Na konkurzu se objevil také například jeden zpívající právník.“

Jméno Magdaleny Švecové není neznámé komukoli, kdo se bazálním způsobem zajímá o operní dění v České republice. Činorodá umělkyně vysoce aktivní jak pedagogicky, tak profesionálně operuje na základní ose Praha–Brno. Výraznou stopu zanechala v nedávném studentském uvedení Brittenovy temné opery Utahování šroubu, ale chystá také brněnskou Aidu nebo litomyšlskou Hubičku. Je až udivující, že portálu KlasikaPlus.cz poskytla historicky první rozhovor.

„Utahování šroubu patří mezi vrcholná díla Brittenova padesátkového období a je to jedna z formálně nejdokonalejších oper.“

„Je mi hluboce sympatické, že tomuto dílu byla dána přednost před osvědčenými trháky.“

„Všichni pěvci si zaslouží pochvalu za to, jak se popasovali s nástrahami operní angličtiny.“

Pražské Národní divadlo uvedlo komorní operu Utahování šroubu britského skladatele Benjamina Brittena. Jediná dvě uvedení inscenace 14. a 16. června jsou pilotním projektem uměleckého setkání tří institucí – Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a pražského Národního divadla. Na prknech Státní opery se odehrálo v režii Elišky Mervartové a v hudebním nastudování Norberta Baxy.

„V Plzni jsem dostávala ty největší role.“

„Smetana nás soprány moc rád neměl.“

„Myslím si však, že opera je výplod romantismu a v něm by měla zůstat. V tomto ohledu zůstávám staromilcem.“

Legendární operní pěvkyně Naďa Šormová si české opery zamilovala už v dětství, a když se po absolutoriu HAMU vydala na profesionální pěveckou dráhu, stal se právě repertoár českých skladatelů jejím středobodem. Téměř třicet let byla sólistkou opery Národního divadla, a dokonce v roce 1977 hostovala v newyorské Carnegie Hall jako Jitka v Daliborovi. Bezmála padesát let se věnuje výchově mladých pěveckých talentů, nejprve na Pražské konzervatoři a nyní na ZUŠ Pro Arte Viva. V říjnu 2024 se stala laureátkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v opeře a letos v dubnu oslavila 87. narozeniny.

„Karel Kovařovic nadějného basistu okamžitě přijal do svého operního souboru.“

„Za pětatřicet let v Národním divadle vystoupil celkem ve 212 úlohách během více než pěti tisíc představení.“

„Pravnuk Lukáš na letní olympiádě v Barceloně bral roku 1992 zlato, o čtyři roky později v Atlantě stříbro.“

Trojnásobně se liší od většiny z těch, kterými se tento cyklus dlouhodobě zabývá. Ano, podobně jako třeba spisovatel Ota Pavel se basista, režisér a příležitostný herec Emil Pollert původně jmenoval Popper; nicméně o jeho židovském původu není v žádném z jeho životopisů zmínka. Nebyl také většinovou českou společností nikterak šikanován ani on, ani později jeho rozvětvené potomstvo. A s tím může rovněž souviset skutečnost, že Emil Pollert neměl nikdy potřebu se vydat daleko do světa, protože náramně uspěl doma. 

„Lieder Society v příštím roce mimo jiné připomene kulaté výročí brněnské klavíristky a skladatelky Agnes Tyrrell.“

„Na hudbě Richarda Wagnera mě fascinuje barevnost, živelnost, orchestrální hutnost a schopnost vyprávět příběhy.“

„Ženy skladatelky se stále často potýkají s nedůvěrou a despektem.“

Česká sopranistka slovenského původu Tamara Morozová je místnímu publiku známá jako žádaná koncertní pěvkyně či jako sólistka Národního divadla v Praze, kde se nově připravuje na roli Senty v Bludném Holanďanovi Richarda Wagnera. Je také vyhledávanou interpretkou písňového repertoáru a předsedkyní spolku Lieder Society, který založila v roce 2021 s altistkou a muzikoložkou Monikou Jägerovou.

„Festival v saské metropoli inicioval bezprecedentní pozornost vědecky podloženému hledání historicky poučené interpretace celé tetralogie.“

„Kent Nagano inspiroval orchestr během celého téměř pětihodinového večera k neuvěřitelně plastické a průzračné hře.“

„Siegfried je nejpohádkovější a hudebně nejpřístupnější částí Prstenu Nibelungova. Pražské provedení tyto stránky zvýraznilo.“

Wagner může být nejen hudebně magický, ale také dějově poutavý a dokonce chvílemi zábavný. A to i bez scénografie. Koncertní provedení jeho opery Siegfried v pražské Státní opeře, mezinárodní projekt Dresdner Musikfestpiele, první dubnový den takové bylo: skvěle zazpívané, díky dobovým nástrojům vzácně zvukově vyvážené, projasněné a zřetelné a v pojetí dirigenta Kenta Nagana interpretačně nádherné. Jedním slovem světové.

„Na konzervatoř jsem šla kvůli dětské lásce. Bylo mi jedno, co budu studovat, hlavně, když spolu budeme ve třídě.“

„Puccini se ve svých ženských protagonistkách odrážel; do každé z nich promítal nějakou část své osobnosti a byla jakýmsi jeho alter egem.“

„Mám ráda, když jsou inscenace jednoduché a psychologicky vystavěné.“

Sopranistka Petra Alvarez Šimková je osvědčenou sólistkou Opery Národního divadla a aktuálně jí je svěřena jedna z náročných rolí světového repertoáru. O tom, co pěvkyni přivedlo k opernímu zpěvu nebo jaké pojetí zvolila režisérka v nejnovější inscenaci, Alvarez Šimková mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. V roli Manon Lescaut debutuje na prknech Státní opery v sobotu 29. března společně s Peterem Bergerem jako rytířem des Grieux.

„Celá scéna vychází z Grotowského pojetí divadla a provedena je v jednoduché abstrakci pouze s minimem rekvizit.“

„Za zásadní pro inscenaci považuji hudební vklad dirigenta Sébastiena Roulanda.“

„Národnímu divadlu se podařilo téměř výhradně z vlastních zdrojů dát dohromady obsazení, které si s problematikou operní francouzštiny poradilo, a ještě bylo co poslouchat.“

Naše první scéna uvedla 13. března v historické budově obnovenou premiéru opery Werther francouzského skladatele Julese Masseneta. Ta je spolu s Manon skladatelovým nejznámějším operním dílem a právem získává na oblibě i u nás. Národnímu divadlu se podařilo úspěšně „oprášit“ inscenaci Willyho Deckera z roku 1996, kdy byla poprvé uvedena v Amsterdamu, načež ji převzalo několik dalších operních scén. Ozdobou pražské inscenace je hra orchestru pod vedením Sébastiena Roulanda, svých partů se skvěle ujali i sólisté Opery Národního divadla.

„Sbor Národního divadla hned od první písně zaujal nesmírně jemným projevem a prostotou, která je u interpretace Janáčkových písní klíčová.“

„Velikým překvapením provedení skladby byl hlas sboristky Lindy Kunclové, která zpívala sopránové sólo.“

„Koncert svým vyzněním, energií a dobrou náladou perfektně koreloval s odcházející zimou a nastupujícím jarem.“

Dalším z koncertů, které Národní divadlo připravilo pro své publikum, byl ten zvaný Moravské dvojzpěvy a další…, při němž uvedlo sborovou tvorbu inspirovanou folklórními tradicemi. Mimo Moravských dvojzpěvů v názvu, zazněla 7. března na prknech historické budovy Národního divadla i Janáčkova Vlčí stopa a Ukvalské písně, cyklus Jaro se otvírá Zdeňka Lukáše a kantáta Mikeš z hor Bohuslava Martinů. Hlavní role se ujal Sbor Národního divadla pod vedením Lukáše Kozubíka, v menších sólových partech vystoupili sboristky Olessia Belezerova a Linda Kunclová a člen operního souboru Josef Moravec.