„O skvělosti hudby Jana Křtitele Vaňhala jsem se přesvědčil před asi deseti lety, kdy jsem vybral a spartoval několik jeho skladeb s duchovní tematikou.“

„“Severočeský“ Habermann je pozoruhodný skladatel a hudebník, který jistý čas působil například v Paříži nebo Florencii.“

„Koželuh byl jeden z prvních propagátorů kladívkového klavíru“

Musica Florea dnes představí další znovuobjevená díla klasicismu. Velké množství koncertů českých skladatelů tohoto období čeká na svoji renesanci. Často jde o skladatele, o kterých samotní hudebníci nemají ani tušení. Přesto jejich koncerty byly ve své době často hrány. Dnes to v Českém muzeu hudby budou SINFONIA f moll a jako úplná novinka v premiéře SINFONIA d moll Jana Křtitele Vaňhala, dále zazní Concerto in D pro hammerklavír a orchestr Leopolda Koželuha a Concerto in D pro dva lesní rohy a orchestr Františka Václava Habermanna. Sólo na kladívkový klavír bude hrát Petra Matějová, na přirozené lesní rohy Jana Švadlenková a Jiří Tarantík. Dirigentem a iniciátorem novodobých premiér bude tradičně Marek Štryncl, kterému jsme položili pár dovysvětujících otázek.

Dnes večer zazní dvě Vaňhalovy synfonie, f moll a c moll, jaký byl jejich osud, kde se je podařilo najít a jak působí hudebně?

O skvělosti hudby Jana Křtitele Vaňhala jsem se přesvědčil před asi deseti lety, kdy jsem vybral a spartoval několik jeho skladeb s duchovní tematikou. Šlo o novodobé premiéry, jejichž dobové opisy jsou uloženy v Českém muzeu hudby v Praze. Kromě několika árií to byla samostatná část zhudebněného ordinária – Kyrie a Gloria. Jen tyto dvě části měly takřka neuvěřitelných 45 minut. O nic nudného však nešlo! Virtuozita a dramatičnost velkých pěveckých árií se střídá s dokonalým uměním kontrapunktu či polyfonie takovým způsobem, nad kterým se tají dech. K symfoniím mě především přivedl tajemník a zakladatel mezinárodní Vaňhalovy společnosti působící ve Francii Pavel Svačinka. Jeden z vážených členů této společnosti je americký muzikolog  Paul Bryan, který se nejvíce zasloužil o vzkříšení Vaňhalových symfonií. Od něho pochází hudební materiál dvou mollových symfonií uvedených v programu. Proč mollových? Jak píše M. Riley, v symfoniích v mollové tónině je náš mistr lepší než všichni ostatní tehdejší vídeňští skladatelé z hlediska kvality i kvantity, s výjimkou Mozarta a Haydna. Osobně to mohu potvrdit. Jsou hluboké, působivé, nádherné! Tyto symfonie jsou dokonalým příkladem hudebního hnutí „Sturm und Drang“ česky „Bouře a vzdor“. Pavel Svačinka k první větě Symfonie f moll dodává, že takové „zahájení nenajdeme nikde jinde u Vaňhala, nebo dokonce ani v Haydnově mollové instrumentální hudbě k tomuto datu. Srovnání je možné s úvody prvních vět Mozartova Klavírního kvartetu g moll KV 478 a Klavírní sonáty c moll KV 457. Obě skladby byly napsány o deset let později než Vaňhalova symfonie f moll“.  Kromě neobvyklého obsazení, se třemi nebo čtyřmi přirozenými lesními rohy, symfonie upoutá krásným a virtuózním violovým sólem. Vaňhal violu miloval a výrazně přispěl k její umělecké emancipaci.

O generaci starším než Vaňhal a ne tak známým byl František Václav Habermann. Jaká je jeho hudba a konkrétně Concerto in D pro dva lesní rohy a orchestr? Čím vás jeho tvorba oslovila?

„Severočeský“ Habermann je pozoruhodný skladatel a hudebník, který jistý čas působil například v Paříži nebo Florencii. Nesmírně si ho cenil  Georg Friedrich Händel, který přiznal, že se tímto českým skladatelem nechal kompozičně  inspirovat (konkrétně sbírkou mší Philomela z roku 1747). Týkalo se to jeho pozdějších oratorií či varhanních koncertů, kde  Händel použil mnohé z Habermannových děl. Koncert D dur pro dva lesní rohy je pro mě „senzační“. A to z hlediska toho, jak pestré bylo hudební vnímání jeho doby. U přirozeného lesního rohu (bez pomocné mechaniky) se každý tón akusticky a intonačně liší. Archaičnost a „lidovost“ hudebního zvuku je zde patrnější, než kdekoliv jinde. Ten, kdo vězí v amuzikálním  ideálu „kompjútrové zvukové dokonalosti“, může být zklamán. Pokud ne, bude poslechem nadšen!

Zařadili jste i Leopolda Koželuha, jeho dílo teď také zažívá silnou novodobou renesanci. Byl nejvyspělejším ze zmíněné trojice?

Těžiště tohoto autora se nachází ve skladbách pro klávesové nástroje. Tam bych mu možná jistou přednost přiznal. Musíme si uvědomit, že byl jedním  z prvních propagátorů kladívkového klavíru, takže tento nástroj ovládal skvěle i po kompoziční stránce, jak dosvědčuje jeho Koncert D dur. Co se týká jeho vztahu k Vaňhalovi, víme, že ve svém hudebním vídeňském nakladatelství vydal některá Vaňhalova díla.

Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813), jehož Synfonie d moll dnes zazní v novodobé premiéře, působil kromě domácí půdy i ve Vídni, kde se stal členem „hvězdného kvarteta“, v němž hrál na violoncello spolu s Mozartem, Haydnem a Dittersdorfem. Působil nebo navštívil mnoho italských měst (Benátky, Boloňa, Ferrera, Florencie, Neapol) a zkomponoval řadu děl, zejména z oblasti duchovní hudby. Napsal kolem 73 symfonií, více než 100 smyčcových kvartetů a přes 58 mší. Tím ale výčet jeho tvorby zdaleka nekončí. Po Vaňhalově smrti jeho dílo upadlo v zapomnění, ale v průběhu 20. století se opět stalo velmi populárním; za nejvýznamnější Vaňhalovy hudební počiny jsou považovány jeho instrumentální koncerty. V zahraničí je v současnosti Vaňhal paradoxně mnohem známější než u nás, jeho symfonie se začínají systematicky nastudovávat a nahrávat. Zdrojem pro výzkum notových zápisů jsou v tomto případě české archivy (Želiv, Osek), převážná část je pak uložena v Českém muzeu hudby v Praze.

Foto: archiv Marka Štryncla a Vojtěch Havlík