V programu Českého spolku pro komorní hudbu, který je součástí sezóny České filharmonie, figuruje ve středu koncert cembalisty Mahana Esfahaniho sestavený z děl autorů dvacátého a jedenadvacátého století. Spoluúčinkují flétnista Adam Walker, hobojista Nicholas Daniel, hornista Ben Goldscheider a violoncellista Isang Enders.

Mahan Esfahani, umělec z Teheránu, který vyrostl v USA a usadil se nakonec v Praze, jeden z posledních žáků Zuzany Růžičkové, si dal za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného instrumentáře koncertních nástrojů. Jeho neúnavnost v poptávání nové hudby pro tento nástroj budí pozornost po celém světě.

Na programu jsou Zrcadla Kaiji Saariaho, Sonáta pro flétnu, hoboj, violoncello a cembalo Elliotta Cartera, Air pro lesní roh sólo Jörga Widmanna, Sonata da Caccia Thomase Adèse a Debussyho Sonáta pro hoboj, lesní roh a cembalo rekonstruovaná Kennethem Cooperem.

Mezi spoluúčinkujícími na Esfahaniho koncertě v Rudolfinu je Ben Goldscheider, mladý britský hornista s českými předky. Vedle výrazné sólové činnosti, která už směřuje do nejvýznamnějších evropských sálů, je také členem Pierre Boulez Ensemble a zastává post prvního hornisty West-Eastern Divan Orchestra, který pro příslušníky různých znepřátelených národů Blízkého východu založil a vede Daniel Barenboim. Právě toto těleso 12. května otevře Smetanovou Mou vlastí letošní ročník festivalu Pražské jaro. Goldscheider studoval na Barenboim-Said Academy v Berlíně pod vedením českého hornisty Radka Baboráka, studia zakončil v roce 2020 s vyznamenáním.

Za úvodní skladbou večera, Sonátou pro hoboj, lesní roh a cembalo, stojí dva autoři. Claude Debussy dílo pro neobvyklou nástrojovou sestavu zamýšlel, ale nenapsal. Celou ji zrekonstruoval až v roce 2011 americký muzikolog a cembalista Kenneth Cooper.

V případě komorních Zrcadel hovoří autorský komentář skladatelky Kaiji Saariaho o kompozici pro dva až pět hudebníků, umožňující různé výsledné podoby: interpret může vytvořit z naznačených fragmentů svou vlastní verzi a autorka dovoluje „zrcadlení“ v jednom i ve více parametrech současně.

Američan Elliott Carter proslul nejen věkem 104 let, kterého se v nepřestávající tvůrčí aktivitě dožil, ale i svým ultramodernistickým stylem, o němž se tamní média v případě konkrétních smyčcových kvartetů a jejich posluchačské náročnosti vyjadřovala jako o „nejsložitější hudbě, jaká kdy byla napsána“.

Jörg Widmann je nejen věhlasný skladatel, ale také uznávaný klarinetista, dirigent Irského komorního orchestru a berlínský pedagog na Barenboim-Said Akademie. Skladba pro sólový lesní roh nesoucí název Air vznikla v roce 2005 jako povinná položka do repertoáru předepsaného po 54. ročník proslulé mnichovské rozhlasové interpretační soutěže ARD.

Výraznou a vysoce oceňovanou mnohostrannou postavou současné světové hudby je také Thomas Adès, britský skladatel, který vystupuje i jako sólový pianista. Přesně tak ho má v paměti brněnské publikum z jeho janáčkovského klavírního recitálu v roce 2018. Sonata da Caccia, objednaná britskou BBC a premiérovaná v roce 1994 v Birminghamu, je dílem dvaadvacetiletého mladíka. Skladbou se program koncertu pomyslně vrací na začátek. I Adès se totiž nechal inspirovat Debussyho nezrealizovaným záměrem napsat sonátu pro hoboj, lesní roh a cembalo.

Foto: archivy B. Goldscheidera, Kaiji Saariaho, M. Esfahaniho, Matt Jolly