Pražské Národní divadlo přichystalo na první měsíc nového roku tři operní premiéry. V sobotu 8. ledna to bude Mozartova Così fan tutte ve Stavovském divadle, Wagnerův Bludný Holanďan připluje do Státní opery ve čtvrtek 20. a v neděli 23. ledna a nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové se v Národním divadle chystá na pátek 28. a neděli 30. ledna.

„Mozartova opera Così fan tutte je poslední z trojice titulů vzešlých ze spolupráce s libretistou Lorenzem Da Ponte,“ uvádí ND s tím, že po Donu Giovannim a Figarově svatbě zvolili autoři komorní příběh řešící partnerské vztahy čtveřice protagonistů. Sázka starého filozofa Dona Alfonsa se dvěma zamilovanými důstojníky o stálost jejich dívek provede oba páry sledem situací, které vyústí v hořké poznání o křehkých poutech lásky. Ze zdánlivě triviální historky vytvořil Mozart jedno ze svých nepropracovanějších děl, udivující nejen krásou melodií a barevností orchestrace, ale rovněž skvělou charakteristikou postav a situací. Opera byla poprvé představena 26. ledna 1790 ve vídeňském Burgtheatru pod taktovkou samotného Mozarta a do Prahy se dostala následujícího roku. Režie současné inscenace byla svěřena německé režisérce Tatjaně Gürbaca, která působí ve významných evropských operních domech. Ta o chystaném uvedení říká: „Così fan tutte je ve srovnání s ostatními tituly Da Ponteho cyklu méně akční, ale na druhé straně je hlubší a pravdivější, pohybuje se na pomezí komedie a tragédie.“ Hudebně operu nastuduje německý dirigent Karsten Januschke, který se ve Stavovském divadle představil letos při koncertu nazvaném Mozartovy narozeniny 2021 a poté, když nastudoval Dona Giovanniho. V hlavních rolích vystoupí Kateřina Kněžíková nebo Marie Fajtová, Michaela Zajmi nebo Arnheiður Eiríksdóttir, v mužských rolích se představí Petr Nekoranec v alternaci Martina Šrejmy, pak také Lukáš Bařák či Boris Prýgl. Jako Don Alfonso si zazpívá Jiří Hájek, Martin Gurbaľ nebo Jiří Sulženko. Inscenaci uvádí ND v koprodukci s Národním divadlem Mannheim.

Nové inscenace opery Bludný Holanďan se ujmou hudební ředitel Státní opery, německý dirigent Karl-Heinz Steffens, a norský režisér a scénograf Ole Anders Tandberg. „Vzhledem k Wagnerově myšlence tzv. Gesamtkunstwerku bylo mým cílem vytvořit prostor, který by jednoduchým způsobem vzdával hold tomuto ideálu. Vizuální výraz je v naší inscenaci interpretací vnitřní psychiky Senty,“ říká Tandberg. V hlavních rolích se objeví Joachim Goltz, Elisabeth Teige nebo Dorothea Herbert. Mýtus o Holanďanovi, odsouzenému k věčnému putování po mořích, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy, fascinuje umělce po celá staletí. Německý skladatel Richard Wagner se jím nechal inspirovat a napsal romantickou operu Bludný Holanďan o třech dějstvích, včetně libreta. Světovou premiéru měla opera 2. ledna 1843 v Královském dvorním divadle v Drážďanech. Z příběhu o lodi plné přízraků, prokletém záhadném kapitánovi a lásce mocnější než smrt vytvořil Wagner napínavé hudební drama strhující od prvních bouřných tónů slavné předehry až k transcendentnímu závěru smrti a vykoupení. Osud námořníka, který se prohřešil tím, že chtěl za každou cenu překonat přírodu a proplout nebezpečnou bouří, je za své rouhání proklet a jeho jedinou nadějí na vysvobozující smrt je věrná láska ženy, Wagnera okamžitě upoutal. Co víc by si měl romantický skladatel přát než hudbou vyjádřit rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání pro lásku zemřít? Do hlavní ženské hrdinky Senty Wagner promítl svou představu ženského ideálu, který se obětuje pro spásu mužského hrdiny. Takovou rolí je v jeho tvorbě i Alžběta v Tannhäuserovi, Isolda v Tristanovi a Isoldě a Brünnhilda v Prstenu Nibelungově. Zatím poslední pražská inscenace měla premiéru ve Státní opeře Praha 29. května 2008 v nastudování dirigenta Guillauma Tourniairea a v režii Stephena Taylora.

Opera Káťa Kabanová podle dramatu Bouře A. N. Ostrovského zasáhne každého vnímavého diváka svojí bohatou emocionalitou i pozoruhodnou Janáčkovou schopností empatie. „Přestože si Leoš Janáček s sebou v našich krajích ještě mnohdy nese nezaslouženou pověst obtížně stravitelného modernisty, je tento zcela originální autor ve světovém měřítku už dávno považován za geniálního klasika,“ uvádějí tvůrci inscenace a doplňují, že Káťa Kabanová se dnes hraje na všech světových operních pódiích. V protikladu příběhu zde stojí lidská obhroublost z okolí titulní postavy a její snové, milostné i duši drásající stavy. Řešení svého vnitřního střetu mezi touhou a smyslem pro společenskou povinnost najde Káťa v hlubinách Volhy. V Národním divadle byla opera poprvé uvedena rok po světové premiéře v Brně v listopadu 1921. Po více než deseti letech od posledního nastudování připravuje ND novou inscenaci, jejímiž tvůrci budou hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink a španělský režisér Calixto Bieito, proslulý svými originálními inscenacemi uváděnými především na německých scénách. „Myslím, že Káťa je z Janáčkových oper vůbec nejpřístupnější. Jde až o pucciniovský krásný příběh, který je koncentrovaný v devadesáti minutách, nádherně instrumentovaný. Jde o esenci dramatu hlavní představitelky, i když Janáček každou z dalších postav neobyčejně dobře vypointoval. Navíc máme výborné pěvecké obsazení – reprezentativní výkvět současné generace sólistů Národního divadla a Orchestr ND je také ve výborné formě,“ uvedl k opeře Jaroslav Kyzlink, který tuto operu nastudoval v minulosti již několikrát. Jako Káťu diváci uslyší Alžbětu Poláčkovu nebo Petru Alvarez Šimkovou, dále jsou obsazeni Jiří Sulženko, František Zahradníček, Peter Berger nebo Eva Urbanová.

Foto: Archiv KlasikyPlus, archiv Národního divadla Praha