Národní divadlo moravskoslezské přichystalo premiéry komické opery Jaroslava Křičky Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší. První premiéra bude ve čtvrtek 28. října v 18:30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka, druhé obsazení se poprvé představí v sobotu 30. října ve stejný čas tamtéž. Inscenaci se svým týmem připravil režisér Ondřej Havelka. Hudebního nastudování, včetně pečlivé práce na znovuoživení pozoruhodné partitury, se ujal dirigent David Švec. V inscenaci účinkují a alternují se Martin Gurbaľ a David Nykl, Jana Horáková Levicová a Jana Hrochová, Soňa Godarská a Doubravka Součková, Markéta Cukrová, Anna Nitrová a Alžběta Vomáčková. Dále Josef Moravec a Juraj Nociar, Jiří Hájek a Tadeáš Hoza, Monika Jägerová a Dominika Škrabalová, Ivana Ambrúsová, Denisa Bílá a Marcela Gurbaľová, Václav Čížek s Danielem Matouškem a další. Hudba Jaroslava Křičky vychází z trendů doby a nechybějí v ní prvky jazzu a náznaky dobových šlágrů. Divadlo slibuje nejen zábavný večer, ale i zajímavou operní událost, která vrací z prachu archivu na jeviště ve své době v zahraničí mimořádně úspěšnou českou komickou operu.

Jeviště Divadla Antonína Dvořáka se promění v satalické panství, kam se stěhuje rodina amerického vyslance Mr. Hollywooda. Dosavadní vlastník – hrabě Jiří – je uchvácen půvabnou dcerou velvyslance Elinor, ona zase strašidlem, které přebývá v zámku. Strašidlo může vysvobodit jen čistá laskavá ženská duše a její láska. Hudební komedii Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší zkomponoval Jaroslav Křička v roce 1929, libreto na motivy Wildeova Strašidla cantervillského napsal Jan Löwenbach-Budín. Divadlo však vychází z úpravy Maxe Broda z roku 1930. Opera se v době svého vzniku těšila velké oblibě na scénách po celé Evropě a její fenomenální tažení ve třicátých letech přetnula až druhá světová válka.

Po premiéře, která se v roce 1929 odehrála v Brně, Jaroslav Křička přistoupil k několika drobným změnám, které svěřil do rukou zmíněného spisovatele Maxe Broda. V jeho úpravě se opera také poprvé hrála v zahraničí, a to v německém Breslau, dnešní Vratislavi v Polsku, pochopitelně v němčině. Toto uvedení odstartovalo úspěšnou cestu Bílého pána po mnoha zahraničních operních domech: Vídeň, Lipsko, Antverpy, Lublaň, Bern, Curych, Helsinky a další, kde se hrál buď německy, nebo v jazyce dané země. V Československu se v nové úpravě opera představila tři roky po původní premiéře – v roce 1932 v Praze v Novém německém divadle (dnes Státní opera Praha). Ve stejném roce se objevila také v Ostravě a o rok později i v Národním divadle v Praze.

Pro současné ostravské provedení museli inscenátoři v prvé řadě zpracovat ne zcela vyhovující provozní materiál. Dirigent David Švec pracoval nejprve s klavírním výtahem z roku 1931: „Podle něj jsem nahrál na podzim loňského roku celou operu na klavír a poté následovaly režisérské a dirigentské škrty hlavně kvůli zachování spádu děje. Jenže pak z Vídně dorazil devadesát let nehraný notový materiál pro orchestr a zjistilo se, že obsahuje spousty chyb a že některé části chybí úplně.“ Několik krátkých úseků, které se zachovaly pouze v klavírním výtahu, musel dirigent znovu zinstrumentovat, hlavně se však musely opravit stovky chyb v notovém materiálu. I tím je operní nastudování Bílého pána, které NDM posluchačům nabídne už ve čtvrtek 28. října, výjimečné.

„Jde o zcela unikátní dílo vymykající se svou formou obvyklé operní produkci. Je vtipné, hravé, vlastně se podobá spíš klasickému muzikálu,“ láká režisér Ondřej Havelka a dirigent David Švec podotýká, že jde o výjimečnou operu, kterou nelze zaškatulkovat do jednoho hudebního stylu. V díle uslyšíme prvky romantické opery, stejně jako jazzu či foxtrotu. Obsazení běžného symfonického orchestru je obohacené o klavír, tři saxofony, banjo a velkou bicí soupravu. „V první řadě ale z této hudby a celé naší inscenace dýchá ona pohoda prvorepublikových filmů pro pamětníky, která snad divákům po té nelehké době covidových zákazů a omezení dokáže vykouzlit na rtech úsměv a naději, že i přes všechny potíže může být na světě přece jen hezky…“ dodává dirigent. Noblesu první republiky dokreslí kostýmy Jany Zbořilové a scéna Martina Černého, trikové efekty Petra Kasnara a dramaturgie Juraje Bajúse. Sbory nastudoval Jurij Galatenko.

Ondřej Havelka se celý svůj profesní život věnuje právě klasickému jazzu a režijní nabídka ho tedy logicky potěšila; pro divadlo byl Havelka podle slov ředitele Jiřího Nekvasila jasnou volbou. „Křičkovy ‚moderní‘ tance a vaudevillové kuplety jsou velmi invenční, vtipné a v multistylové skládačce tohoto dílka určitě potěší,“ napsal režisér do programu k inscenaci. Poupravil některé až příliš naivní repliky v libretu a upustil od návodných komických jmen některých postav. Příjemným překvapením libreta je podle něho povedená politická satira – i tehdy se děly věci nekalé. „Ovšem míra nekalosti byla oproti dnešku jistě mnohem nižší, jinak by Československá republika v té době těžko dosáhla takové hospodářské vyspělosti, prosperity a mezinárodní prestiže. Jakkoli tedy může libreto u dnešního diváka vyvolat shovívavý úsměv, příběh je vtipný, hudba výborná a to je víc než dostatečná platforma pro vytvoření vkusné hudební komedie. Věřím, že Bílý pán bude diváky bavit!“ těší se Ondřej Havelka.

Foto: Martin Popelář