„Letos bylo v plánu uvedení nového nastudování celé tetralogie, a to pod taktovkou Pietariho Inkinena.“

„Nové scénické nastudování Prstenu Nibelungova bude mít premiéru nejdříve v roce 2022.“

„Spíše než komplikovaný zpívaný básnický text, vnímají wagneriáni primárně hudbu.“

V důsledku pandemie koronaviru a opatření proti jeho šíření se letos neuskuteční Bayreuthský festival. Přehlídka zasvěcená opernímu dílu Richarda Wagnera se měla tradičně konat od 25. července do 28. srpna. Tisk v zemích německého jazykového okruhu hledí s obavami na letní termíny Salcburského festivalu a Lucernského festivalu, akcí srovnatelné prestiže.

Festival v bavorském Bayreuthu, v divadle postaveném podle Wagnerových představ, se poprvé konal v roce 1876. Od roku 1951 je pořádán nepřetržitě, v roce 2011 měl stý ročník. Letos bylo v plánu uvedení nového nastudování celé tetralogie Prsten Nibelungův, a to v režii Valentina Schwarze a pod taktovkou Pietariho Inkinena, který teď končí jako šéfdirigent Pražských symfoniků.

Další ročníky musí být kvůli letošnímu zrušení festivalu poněkud pozměněny, informovali pořadatelé. V roce 2021 tak vedle naplánované nové produkce Bludného Holanďana obsáhne program také návrat inscenací Tannhäusera, Mistrů pěvců norimberských a Lohengrina a tří koncertních provedení Valkýry. Nové scénické nastudování Prstenu Nibelungova, tedy oper zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů, bude mít premiéru nejdříve v roce 2022.

Lístky vydané již pro rok 2020 zůstávají v platnosti pro ročník 2021. Pokud se týká přesného určení konkrétních dat a všech dalších podrobností, festivalová pokladna bude držitele vstupenek postupně kontaktovat v příštích týdnech.

Festspielhaus, divadlo postavené v letech 1872 až 1875 na Zeleném pahorku na okraji města, od počátku dodnes slouží výlučně pro účely letních Hudebních slavností věnovaných provádění oper Richarda Wagnera. Jeho akustika je považována mezi operními divadly za jednu z nejlepších na světě. A tak i festival v Bayreuthu má jedinečnou auru jako žádný jiný.

Richard Wagner byl skladatelem, dirigentem, básníkem, myslitelem a vizionářem. Přišel s vlastní novou reformátorskou koncepcí hudebního dramatu a zanechal v umění mimořádnou a trvalou stopu. Jeho třináct jevištních děl z let 1833 až 1882 vznikalo na vlastní libreta a v představě o jednotě básnického slova, hudby, scény a herectví.

Ve wagnerovské interpretaci není malých cílů. Hudba, koncipovaná ve velkých plochách a protkaná příznačnými motivy, dodává světu jeho oper na tajemnosti a výlučnosti. A platí to nejen o tetralogii Prsten Nibelungův, nevídaném podobenství o lidstvu, ale také o vizionářské a opojné opeře Tristan a Isolda i o většině dalších z jeho jevištních děl. Spíše než komplikovaný zpívaný básnický text, vnímají wagneriáni ovšem primárně hudbu, která ho nese, a nechávají se unášet pověstnými nekonečnými melodiemi a opojným kouzlem jeho symfonismu.

Wagnerova výsostně romantická hudba mnohé posluchače a operní nadšence fascinuje, ale jeho osobnost a postoje lidi názorově spíše polarizuje. Bylo tomu tak už za jeho života – a je tomu tak dodnes. A nejde zdaleka jen o jeho protižidovské názory.

Foto: Petr Veber, Wikipedie