pondělí, 09 prosinec 2019 14:43

Jakub Hrůša jede podruhé k Berlínským filharmonikům

Autor:

„Kabeláč, kterého v Berlíně na jeho návrh přijali okamžitě, bude zcela určitě objevem.“

„Bartók je jedním z jeho nejoblíbenějších skladatelů dvacátého století, velmi blízko Leoše Janáčka.“

„Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, prohlásil poté, co dostal nečekaně rychlé nové pozvání.“

 

1

 

Jakub Hrůša diriguje v tomto týdnu Berlínské filharmoniky. Druhé pozvání přišlo brzy po jeho loňském podzimním debutu u tělesa považovaného mnohými za nejlepší na světě. Do německé metropole veze Hrůša Dvořáka, Berlioze, Bartóka a jako skrytý trumf Mysterium času Miloslava Kabeláče. Osmatřicetiletý český dirigent má za sebou čerstvě koncertní debut s Vídeňskými filharmoniky. Dá se proto asi říci, že už řídil v Evropě, Americe a Japonsku opravdu všechny slavné orchestry.

 

veb-Berln-PA190043

 

Ve vídeňské síni Musikverein vystoupil na přelomu listopadu a prosince s Dvořákem, Bartókem a Čajkovským celkem čtyřikrát. V Berlíně diriguje teď v sále Philharmonie třikrát - ve čtvrtek, v pátek a s v sobotu. Na programu je vedle Mysteria času Dvořákova předehra Othello, Berliozova lyrická scéna Cléopâtre a suita z baletu Podivuhodný mandarin Bély Bartóka. „Ten program jsem vymýšlel s nadšením, sestavil jsem ho stoprocentně sám – a líbí se mi. Je ´můj´,“ řekl Jakub Hrůša portálu KlasikaPlus. Před rokem s Berlínskými filharmoniky hrál záměrně pouze českou hudbu, totiž Dvořáka, Martinů a Janáčka. Chce sice podle svých slov dělat osvětu ve prospěch českých hudebních hodnot, ale nechce být zároveň „zaškatulkován“ jako pouhý dirigent známé české hudby. Proto nyní zvolil Mysterium času a Othella.

Od Dvořáka vybral Jakub Hrůša podle svých slov jedno z nejkrásnějších děl, které je ale trvale ve stínu jeho slavnějších kompozic. A Miloslav Kabeláč, kterého v Berlíně na jeho návrh přijali okamžitě, bude zcela určitě objevem. Symfonická passacaglia z roku 1957 je závažným, hluboce citovým zamyšlením nad přísným a neochvějným řádem, nad pevnou zákonitostí, která vládne vesmírnému dění. Autor jejím prostřednictvím očividně polemizuje s ideologickými představami komunistického režimu… Hrůša Mysterium času uvedl mimořádně úspěšně mimo jiné už v Clevelandu, v Londýně a v Tokiu. Výsledek byl vždycky absolutně strhující: lidé nechápou, jak něco tak dokonalého může existovat, aniž by to dosud znali… Troufá si proto tvrdit: „Kabeláčův čas pomalu, ale jistě přichází a přicházet ještě bude!“

 

010

 

V druhé polovině večera vystoupí v Berliozově skladbě pěvkyně Stéphanie d’Oustrac. Měli oba s Berliozem společně úspěch a uznání, hudební i dramaturgické, při Hrůšově debutu loni v Orchestre de Paris. A pokud se týká Bartóka, je jedním z jeho nejoblíbenějších skladatelů dvacátého století, velmi blízko Leoše Janáčka; dirigent považuje Bartóka za Janáčkův protějšek, za jeho racionálnějšího a konstruktivističtějšího souputníka.

Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a londýnského Philharmonia Orchestra. V posledních týdnech má za sebou dvoutýdenní rezidenci s Cleveland Orchestra a již třetí hostování u Newyorské filharmonie a mimo jiné také Janáčkovu Věc Makropulos v Curyšské opeře. V této sezóně pohostinsky diriguje také Chicago Symphony Orchestra, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě a Concertgebouw Orchestra v Amsterdamu. Pro silvestrovský a novoroční koncert se vrací k České filharmonii.

 

2

 

Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, prohlásil letos na jaře poté, co dostal nečekaně rychlé nové pozvání do Berlína. (Rozhovor čtěte zde.)

 

Foto:  Berlínští filharmonikové, archiv KlasikyPlus

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.