čtvrtek, 26 září 2019 08:36

Run OpeRun zahájí pátou sezónu dnes a zítra Poulencovým Lidským hlasem

Autor:

Umělecký spolek Run OpeRun zahajuje novou, pátou sezónu jedinečnou imerzivní monooperou Lidský hlas Francise Poulenca a Jeana Cocteau. Hraje se dnes a zítra od 20:00 hodin v divadle Venuše ve Švehlovce, které návštěvníci najdou na adrese Slavíkova 22 v Praze 3. Hlavní postavu Elle ztvárňují dvě mladé pěvkyně, jejichž jména v operním světě rezonují už delší dobu - Eliška Gattringerová a Tamara Morozová. Za hudebním nastudováním stojí klavírista Ahmad Hedar, který má se spoluprací se zpěváky již nemalé zkušenosti.

 

4

 

„Tato intimní lidská výpověď se zapsala do dějin opery jako vzácná ukázka minimalismu a absurdního dramatu. Opera představuje monodrama o ženě, která se ocitá na pokraji nervového zhroucení. Jde o mikroskopicky přesnou pitvu stavu mysli, hlasu, těla lidské bytosti, nacházející se uprostřed vztahového traumatu,“ popisují umělci a dodávají, že v díle skladatel vykresluje člověka a jeho zoufalou touhu po nesplnitelném. V mnoha dimenzích a odstínech odkrývá křehkou psychiku ženy nejen v nejslabších momentech nejistoty, ale i na vlnách nejhlubší hysterie. Zoufalství prudce střídá troufalost, flirt střídá boj postavy samé se sebou. Na ploše padesáti minut je divák vystaven smršti emocí a ve spojení s hudbou, scénografií a dalšími uměleckými složkami dostává možnost prožít srdcervoucí lidský příběh.

 

2

 

Skladatel Francis Poulenc dle předlohy literáta a francouzského kulturního činitele Jeana Cocteaua vytvořil výjimečné dílo nejen z pohledu uchopení ženské iracionality v okamžiku neúnosného psychického vypětí, ztráty milovaného člověka a tím i ztráty části sebe sama. Všechny emoce a pocity z osudového odloučení jsou vyostřeny okolností, že rozhovor probíhá pouze po telefonu: intenzivní, důvěrný, mezilidský, partnerský zlom přes chladnou, neosobní technologii, vzdalující jednu duši od druhé, telefon. Run OpeRun se rozhodl pro vlastní zpracování tohoto díla pro jeho umělecký potenciál a souznění s tématem. „V operní společnosti se snažíme mladým ženám dát prostor pro realizaci, nabírání zkušeností, ale i sebepoznání. Tato opera se zdá být naprosto příznačnou manifestací toho, o co se v naší společnosti snažíme. Ač opera končí nemilosrdnou sebevraždou, věří v ženský instinkt, otvírá otázky ženské existence, zaobírá se ženskou křehkostí i svébytnou krásou, která je tak nutná pro mužský svět, aby ji pochopil a respektoval,” říká mladá režisérka a umělecká vedoucí, Veronika Loulová. Soubor věří, že nadčasové téma lásky a jejího zániku, jehož prožitek je umocněn absencí lidského kontaktu, je v dnešní době důležité téma a že je zajímavým pohledem na to, jak lehce se může z vyvážené bytosti stát člověk na pokraji šílenství.

„Jsme neziskový spolek nadšených, mladých umělců, kteří se rozhodli dělat operu trošku jinak. Máme za sebou velké projekty, které se setkaly s mnoha pozitivními reakcemi. Hráli jsme na OC Kotva, na Stalinovi i na dalších místech, kde byste operu nečekali. Opera není jen záležitost pro snoby, přijďte se na vlastní oči a uši přesvědčit, jak se klasické hudební těleso dělá punkově! Nebojíme se žádných témat a často zacházíme za hranu. Naše opery se odehrávají nejen na netradičních místech, ale jsou netradiční i z podstaty. Dokážeme udělat představení na míru. Krátkou "hitparádu" průřezem hudebních dějin nebo i lidově řečeno muzikální výplach, který reprezentuje náš velmi populární Operní klystýr. Milujeme Mozarta a Dvořáka, ale nebojíme se i populárních kousků, kterým dáváme punkovo-operní kabát,“ představuje se spolek Run OpeRun.

 

9

 

7

 

8

 

Foto: archiv Run OpeRun

 

 

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.