„Pondělní večer zaměřený na Smetanovy skladby pro dva a čtyři klavíry na čtyři, osm nebo šestnáct rukou byl výjimečný hned v několika ohledech.“ 

„Ivo Kahánek, Martin Kasík, Igor Ardašev a Renata Lichnovská mají svá učednická léta již dlouhou řádku let za sebou, možná si na ně ale rádi zavzpomínali.“ 

„Nora Lubbadová, Klára Gibišová, Denis Stefanov a Jan Schulmeister. Pravidelní návštěvníci koncertů ta jména, nebo alespoň některá z nich, určitě znají.“ 

Unikátní koncert se uskutečnil v pondělí 1. července v rámci 66. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Na pódium Smetanova domu byly přivezeny čtyři klavíry královéhradecké firmy Petrof a k jejich klávesám postupně usedlo osm hráčů. Vedle špičkových českých interpretů se ve skladbách Bedřicha Smetany pro dva a čtyři klavíry posluchačům představili i zástupci mladé generace.             

Šlo bezesporu o šťastný nápad oslavit Rok české hudby a dvousté výročí narození Bedřicha Smetany v jeho rodišti i tímto způsobem. Litomyšl letos rozezněly tóny všech skladatelových oper,  na pořad se dostala jeho nejvýznamnější symfonická díla a dramaturgie festivalu ve spolupráci s interprety sáhla i do autorovy komorní tvorby. Pondělní koncert zaměřený na Smetanovy skladby pro dva a čtyři klavíry na čtyři, osm nebo šestnáct rukou byl výjimečný hned v několika ohledech a byť jeho celková délka přesáhla pouhou hodinku, lze jej označit za velkolepý. Se čtyřmi klavíry na pódiu se nesetkáváme často, oceňme firmu Petrof za vstřícnost a vzornou přípravu nástrojů. A když se pak člověk zaposlouchá, jak si s nimi pohrávají hned čtyři mistři oboru, následovaní anebo propojení se čtyřmi mladými interprety, již mají více než nakročeno k budoucí úspěšné kariéře, nezbude mu, než sledovat vše s tichým obdivem a úžasem.

Nejprve se představili zralí hráči. Sonátová věta e moll pro dva klavíry na osm rukou z roku 1849 patří sice ke skladbám, které autor zkomponoval pro vystoupení žáků své hudební školy, technicky je však velmi náročná a vyžaduje velkou dávku zkušenosti. Ivo Kahánek, Martin Kasík, Igor Ardašev a Renata Lichnovská mají svá učednická léta již dlouhou řádku let za sebou, možná si na ně ale rádi zavzpomínali. Do společné hry se pustili s viditelnou chutí a nadšením. Jejich strhující výkon doložil, že Smetana rozhodně musel být náročným učitelem, vyrovnat se se všemi finesami skladby určitě nebylo jednoduché tehdy a není ani nyní. Jako typickou kompozici určenou žákům bychom naopak mohli označit Rondo C dur pro mládež pro dva klavíry na osm rukou napsané v roce 1850. Jeho provedení si v Litomyšli vzali za své Nora Lubbadová, Klára Gibišová, Denis Stefanov a Jan Schulmeister. Pravidelní návštěvníci koncertů ta jména, nebo alespoň některá z nich, určitě znají, jde sice o žáky konzervatoří (Denis Stefanov studuje v Praze, Jan Schulmeister v Kroměříži) či základních uměleckých škol (obě mladé dámy), ale všichni již mají „k dobru“ řadu ocenění z nejrůznějších soutěží, jimiž dávají svůj zřejmý talent najevo. I proto pro ně Smetanovo Rondo nepředstavovalo těžký úkol, coby „rozvičení se“ ho zvládli s úsměvy a lehce, v tempově dokonalé souhře.

Vzápětí se dostal na program první těžší kalibr. Symfonickou báseň Vltava v úpravě pro dva klavíry na čtyři ruce provedli Renata Lichnovská a Ivo Kahánek s naprostou bravurou. Čtyřruční klavírní výtahy z cyklu Má vlast pořídil autor v letech 1879–1880 s cílem umožnit pianistům a příznivcům hudby, aby se seznámili se skladbami, jež pro ně bylo nesmírně obtížně zaslechnout v původní orchestrální podobě. I v podání dvou klavírů vyniká ve Vltavě Smetanovo kompoziční mistrovství, je fascinující sledovat, jak se tóny linoucí se z nástrojů doplňují a proplétají a vytvářejí nezaměnitelný celek. 

Prvního přímého propojení zkušenosti s mládím se návštěvníky zcela zaplněný sál Smetanova domu dočkal v následující skladbě, která se zároveň stala premiérou. Autorem aranžmá polky Vzpomínky na Plzeň, vytvořené Smetanou v jeho ještě mladických letech 1843–1844, je Jiří Gemrot. Provedení úpravy pro čtyři klavíry na osm rukou se ujali Igor Ardašev, Renata Lichnovská, Nora Lubbadová a Klára Gibišová. Samozřejmě že jde o muziku vyznívající radostně a optimisticky, mající schopnost očarovat nás lehkostí. Je v ní však přítomen i onen pozoruhodný genetický kód, který, je-li odhalen, dává českým interpretům jistou výhodu. A právě ten byl bez ohledu na generační rozdíl využit. Ano, takhle se hraje česká hudba. 

To se dá pochopitelně říci i o dalším bodu programu litomyšlského pondělního koncertu. Zajímavostí ovšem je, že úprava symfonické básně Richard III., op. 11 pro čtyři klavíry na šestnáct rukou zazněla o necelé dva roky dříve než orchestrální verze. Skladba je z roku 1858, orchestr ji hrál poprvé v roce 1862 v Praze na Žofíně, jako první se s ní však mohli seznámit právě v šestnáctiruční klavírní úpravě v roce 1860 návštěvníci veřejné zkoušky Smetanova hudebního ústavu ve švédském Göteborgu. Jde o čistý romantismus obsahující na třináctiminutové ploše vše, co lze očekávat: proměny nálad, kontrasty odrážející překážky, triumf a pád. Pod rukama osmi klavíristů ožila na pódiu pravá hudební bouře a určitě stojí za zmínku, že pozoruhodnou souhru interpretů doplňovaly zvuky reálných hromů přírodního živlu, přecházejícího v těch chvílích nad městem a východními Čechami. 

Večer gradoval. Předehra k opeře Prodaná nevěsta v úpravě pro čtyři klavíry na osm rukou (autorem aranžmá je německý klavírista a pedagog Marcus Kretzer) představuje vrcholně virtuózní úkol, k němuž byli vyzváni z okteta interpretů ti věkem starší. Nezaváhali a přivedli publikum k varu. To možná nejlepší ovšem čekalo publikum na samotný závěr. Scherzo z Triumfální symfonie E dur, op. 6 v úpravě pro čtyři klavíry na šestnáct rukou z roku 1856 opět přivedlo k nástrojům ostřílené hráče i jejich mladé kolegy, o nichž určitě ještě hodně uslyšíme. Podmanivost důvěrně známé skladby zůstala zachována, při pozorném poslechu mohly vyniknout prvky, jež lze v původní orchestrální verzi přehlédnout. A na tvářích všech přítomných osobností u klavírů se opět rozhostily stoprocentní koncentrace a radost ze vzájemné spolupráce. 

Melodie přidané Jiřinkové polky, kterou pro čtyři klavíry na šestnáct rukou upravil rovněž Jiří Gemrot, určitě doprovázela návštěvníky koncertu i na cestě domů. Uvědomíme-li si, že byla napsána před 186 lety, znovu před autorem smekáme pomyslný klobouk. Ale současně před interprety jeho děl bez rozdílu věku.        

Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza