úterý, 20 říjen 2020 18:27

Opera v Sydney podporuje australské umělce, vznikla inscenace Zápisníku zmizelého

Autor:

„Utzonův architektonický návrh posunul hranice toho, co bylo dosud možné, a to technologicky i esteticky.“

„Královninu řeč, v níž zazněla naděje, že bude tato architektura patřit mezi divy světa, sledovalo 300 milionů televizních diváků.“

„V předprodeji bylo už na Wagnerovu tetralogii prodáno na patnáct tisíc vstupenek. Pořadatelé doufají, že si je lidé podrží na pozdější posunuté termíny.“

 

Sydney-Opera-House-2

 

Světoznámý operní dům v Sydney, ve kterém zahájila provoz britská královna Alžběta II. přesně před 47 lety, 20. října 1973, od března kvůli pandemii nehraje. Teď by se měl otevřít 2. listopadu, ale jen pro menší národní produkce a komorní koncerty. Opera Australia, zajišťující na této i na dalších scénách mezinárodní provoz, začne hrát určitě až v příštím roce.

Sydney Opera House stojí za iniciativou New Work Now, za snahou podpořit místní umělce a další pracovníky z uměleckého a kulturního průmyslu a dát jim příležitost pro tvůrčí práci. Od donátorů a dalších podporovatelů se na to podařilo shromáždit milion australských dolarů. Jednou z prvních produkcí, které vznikly na základě takové objednávky, byla komorní inscenace využívající Janáčkův písňový cyklus Zápisník zmizelého. Účinkují v ní pěvci Andrew Goodwin a Jessica O'Donoghue a klavírista Jack Symonds, který je současně uměleckým ředitelem Sydney Chamber Opera. Projekt režiséra Alexandera Berlagea natočili živě v divadle Joan Sutherland Theatre a od poloviny října už je zařazen do programu digitální nabídky Opery v Sydney.

 

Sydney-Chamber-Opera-Craig-Wall

 

Společnost Opera Australia, která do Opery v Sydney přináší mezinárodní projekty,  bude však hrát až v příštím roce. V říjnu se přitom měla dávat v Sydney a Melbourne opera Lucrezia Borgia a v původních plánech stálo, že od letošního listopadu se bude také uvádět Wagnerův Prsten Nibelungův, a to nejprve v Queensland Performing Arts Centre v Brisbane, pak i v dalších městech. V předprodeji bylo už na tetralogii prodáno na patnáct tisíc vstupenek. Pořadatelé stále doufají, že si je lidé podrží na pozdější posunuté termíny… Poslední inscenací před ukončením kulturní života kvůli pandemii byla letos na jaře Verdiho opera Attila.

Operu v Sydney otevřela 20. října 1973 britská královna Alžběta II. Autorem jedinečného vizionářského řešení je dánský architekt Jørn Utzon. Jeho návrh, jeden z 233 zaslaných do mezinárodní soutěže z 23 zemí, pochází z roku 1956, na komplexu stojícím v přístavní části města se pracovalo od roku 1959. Operní sál má celkem 1507 sedadel, v koncertním sále je 2679 míst.

 

Sydney-Opera-House-1

 

Královninu řeč, v níž zazněla naděje, že bude tato architektura patřit mezi divy světa, sledovalo 300 milionů televizních diváků. Ceremoniál, uspořádaný v krásný jarní den, doprovodil ohňostroj a Beethovenova Devátá symfonie. První operní představení se však uskutečnilo už 28. září 1973. V roce 2007 zapsalo UNESCO Operu v Sydney na seznam Světového kulturního dědictví, a to jako první stavbu oceněnou takto ještě za autorova života.

Sydney Opera House, jedna z nejúžasnějších staveb, které vznikly ve dvacátém století, je ikonou. Utzonův návrh posunul hranice toho, co bylo dosud možné, a to technologicky i esteticky. Během realizace, kterou provázely různé vládní zásahy týkající se vzhledu a funkcí budovy, architekt nicméně odstoupil. Projekt se nakonec mnohonásobně prodražil, ze sedmi na 102 milionů australských dolarů. O deset let se protáhla doba stavby. Když stát New South Wales pozval královnu, aby divadlo slavnostně otevřela, uplynulo od začátku budování Opery v Sydney už čtrnáct let, sedm měsíců a osmnáct dnů.

 

Sydney-Opera-House-3

 

Foto: Sydney Opera House, Sydney Chamber Opera, Craig Wall

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.