pondělí, 30 březen 2020 09:34

Digitální hudební pokladnice Berlínských filharmoniků je zdarma. Pár tipů na kvalitní zážitky.

Autor:

„Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra.“

„Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády.“

„Murray Perahia se v interpretaci nepodobá žádnému jinému.“

 

0

 

Digital Concert Hall je z důvodu koronavirové pandemie zdarma. Nabízí hodiny a hodiny kvalitní hudby napříč hudební historií, dirigenty i sólisty. Je plná nejrůznějších perliček, dokumentů, výpovědí a vzdělávacích programů. Já předkládám svůj osobní playlist, ke kterému se pravidelně vracím. Snad udělá radost i vám.

Herbert von Karajan a symfonie Johannesa Brahmse

Při pokusu najít skladatele, jehož hudbu dokázal Herbert von Karajan doslova přivést k životu, by to byl Johannes Brahms. Pod Karajanovým vedením znějí všechny čtyři symfonie nesmírně autenticky. Vede je v pevných tempech, na pomezí melancholie a vášně, dramatiky a kontrolované emocionality. Karajan se k Brahmsovi vracel pravidelně a nahrávky s Berlínským orchestrem patří k těm nejzdařilejším. Zvuk orchestru je nadmíru barvitý a zvukově rozvrstvený. Díky tomu odkrývá nejrůznější zvukové reminiscence, hlavně ve Třetí symfonii F dur op. 90. Karajan naplno uplatňuje legato, hudba se tak lepí jako těsto. Všechny snímky si přesto drží dramatický spád. Míra emocionality a patosu nikdy nepřesáhne pomyslnou mez, již si Brahmsova absolutní hudba žádá. Je to snad způsobeno Karajanovým pevným, až teokratickým způsobem řízení orchestru a jeho jednoznačnou interpretační představou. Bonbónkem nahrávek, které vznikly ve velkém sále Filharmonie v roce 1973, je všudypřítomná estetika, jež ke Karajanově tvorbě neodmyslitelně patří. Ať je to ikonický způsob dirigování, tak i forma, jak jsou koncerty nasnímány. Detailní záběry na skloněného Karajana jsou nenapodobitelné.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/201

 

1

 

Outsider Sergiu Celibidache

K neopakovatelným příběhům z historie orchestru patří i ten s rumunským dirigentem působícím v Německu, Sergiu Celibidachem. Ten byl ještě jako student jmenován šéfdirigentem Berlínských filharmoniků ihned po druhé světové válce. V roce 1954 ho ale orchestr nezvolil na další období a místo něho nastoupil na místo šéfdirigenta Herbert von Karajan. Celibidache poté prohlásil, že již nikdy nebude s orchestrem spolupracovat. Přesto po třiceti osmi letech, v březnu 1992, již stařičký Celibidache pozvání přijal a v berlínském Shauspielhausu provedl s orchestrem Brucknerovu Symfonii č. 7 E dur, WAB 107. Jeho nahrávky Brucknerových symfonií (s Mnichovskými filharmoniky a SWR Symphonieorchester Stuttgart) patří právoplatně k zaznamenanému interpretačnímu bohatství této hudby. Míra mystiky a emocionality je fascinující. To, jak dokázal Celibidache vystupňovat široké oblouky Bruckerovy hudby, naplno konkuruje dalšímu brucknerovci, Eugenu Jochumovi. Dokonce ho snad v některých momentech překonává. Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra. Posuďte sami.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/11463

 

2

 

Claudio Abbado a milovaná Carmen

Archiv Berlínské filharmonie nabízí opravdu působivé záznamy z období, kdy byl šéfdirigentem Claudio Abbado. Mezi lety 1990 a 2002 provedl s filharmoniky stovky koncertů, ze kterých by se dalo vybrat nepočítaně opravdu mimořádných uměleckých počinů. Třeba záznam Čajkovského Symfonie č. 5 e moll op. 64 D dur ze Suntory Hall v Tokiu, kde byl orchestr v roce 1994 na turné. Nebo jeden z Evropských koncertů (každý rok na 1. května uspořádá Berlínská filharmonie koncert v jenom z měst Evropy) z května roku 1991: s čistě mozartovským programem ze Smetanovy síně Obecního domu a za přítomnosti operní hvězdy Cheryl Studer. Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády. Koncertní provedení oblíbené Bizetovy Carmen nastudovali Berlínští filharmonici vícekrát (např. s Magdalenou Koženou a Jonasem Kaufmannem pod vedením Simona Rattla v roce 2012 – ve stejném roce se oba pěvci představili v titulních rolích této inscenace na Velikonočním festivalu v Salcburku). To s Abbadem na Silvestr roku 1997 si vás naprosto podmaní. Pěveckých partů se ujali Anne Sofie von Otter, Véronique Gens, Stella Doufexis, Roberto Alagna a Bryn Terfel.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/77

 

3

 

Mehta a Buchbinder k památce Claudia Abbada

Doslova několik dnů po smrti Claudia Abbada v lednu 2014 hostoval u pultu Berlínských filharmoniků Zubin Mehta. Ten má mimořádnou schopnost pracovat s hudbou Gustava Mahlera značně osobitě. Podávat ji posluchači jako intimní výpověď do samého srdce bytí. (Mohli se o tom koneckonců přesvědčit sami posluchači na Dvořákově Praze 2019.) Mehta zařadil Adagietto z Mahlerovi Páté symfonie cis moll do programu tohoto koncertu, jejž doprovázela specifická atmosféra. Byl věnován vzpomínce na tohoto italského hudebního velikána. Právě Mahler znamenal pro Abbada značnou hudební sílu, jež ho doprovázela celou jeho kariéru. Doslova nezapomenutelné jsou záznamy Mahlerových symfonií (dohledatelné na Youtube) na festivalu v Lucernu. Vznikaly po roce 2000 a Abbado, navzdory vysokému věku, na nich doslova kouzlí, podobně jako Mehta o 14 let později v Berlíně. Celou větu pojal značně meditativně. Smyčce zde znějí jako tajemství, v temných barvách, introvertně. Přesto v některých momentech nechávají smutek prosvítat nadějí a láskou. Je to až pastorální výpověď, vyjadřující se k Abbadově smrti. Závěr, zesílený o basovou linku, nechal Mehta značně vygradovat. Naproti tomu oslavou Abbadova života byl Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur op. 73 Císařský. Ikonické skladby Ludwiga van Beethovena se ujal Rudolf Buchbinder. Je to nadmíru radostná hudba, plná brilantní techniky a až neuvěřitelného souznění hráče, dirigenta a orchestru. Hlavně v závěru klavír příjemně perlí, a vše je tak hravé.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/16882

 

4

 

Éra Simona Rattla

Přes všechna historická specifika zvuku Berlínských filharmoniků měl Simon Rattle největší vliv na to, že se jeden z nejprestižnějších orchestrů světa posunul směrem k otevřenosti. A to nejen zvukové, ale také co se repertoáru týče, včetně nejrůznějších scénických experimentů. A také z technického hlediska, protože sály Berlínské filharmonie jsou vybaveny prvotřídní nahrávací technikou, která umožňuje kvalitní záznamy koncertů, a orchestr je v tomto dlouhá léta vzorem pro ostatní scény. Mezi lety 2002 a 2018 provedl Rattle orchestr celým spektrem hudebního vývoje a mnohem častěji zařazoval i současnou tvorbu. Mimo cykly Mahlerovy, Schubertovy nebo Beethovenovy hudby (a samozřejmě také jeho milované a často uváděné Slovanské tance Antonína Dvořáka) bych rád upozornil na koncert z roku 2012. Poměrně náročný program protíná zajímavá dramaturgická linka noci, smrti a vzkříšení. Zazní autoři Luciano Berio, Robert Schumann a Gabriel Fauré (Requiem). Sólisty jsou sopranistky Barbara Berg a Kate Royal, barytonista Christian Gerhaher a klavírista Murray Perahia. Jeho interpretace Schumannova Klavírního koncertu a moll op. 54 je opravdu potemnělá a zasněná. V interpretaci se nepodobá žádnému jinému. Proto se ke komponovanému koncertu tak hodí!

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/2563

 

5

 

Anna Vinnitskaya a Yuja Wang: 2x Sergej Prokofjev

V posledních dvou letech byla ikonická budova berlínské filharmonie z pera architekta Hanse Scharouna svědkem dvou živelných interpretací klavírního díla Sergeje Prokofjeva. V dubnu 2018, pod taktovkou tehdy ještě designovaného šéfdirigenta Berlínských filharmoniků Kirilla Petrenka, představila Yuja Wang Klavírní koncert č. 3 C dur op. 26. Koncem září 2019 potom ruská pianistka Anna Vinnitskaya pod vedením Ivána Fischera zahrála Prokofjevův Klavírní koncert č. 2 g moll, op. 16. Wang je světová celebrita, která plní novinové články i mimo oblast klasické hudby, podobně jako Anna Netrebko. Je schopná zahrát vše, její tempa často hraniční s technickými možnostmi. Přesto prodělala za poslední dobu značný přerod. Nesnaží se za každou cenu stavět hru po technické stránce na dřeň (nebo ne tolik) a o hudbě zkrátka více přemýšlí. Koncert v Berlíně je toho důkazem. Je to nesmírně okouzlující hra, plná prosvětlujících momentů. Wang zde odkrývá barevnou impresionistickou paletu. O precizní technice ani nemluvě. Vzestupná klavírní pasáž v druhém tématu první věty působí uhrančivě, Wang je plná elánu a energie. Anna Vinnitskaya (tento koncert byl jejím debutem u Berlínských filharmoniků) nedosahuje takové globální popularity jako její o čtyři roky mladší kolegyně z Číny. Přesto její hvězda strmě stoupá. A to nejen díky její bravurní technice – poslední větu Klavírního koncertu č. 2 střílí bez pochybností, přesto nepůsobí teatrálně –, ale i vysoké empatii vůči interpretované hudbě. Vinnitskaya tak bez minišatů, poměrně typických pro její čínskou kolegyni, představuje rozdílnou interpretku, než je Wang. Přesto si obě zaslouží náš zájem stejnou měrou.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/52497

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/51178

 

6

 

Stálý host Mariss Jansons: Jevgenij Kissin nebo český večer

Nedávno zesnulý lotyšský dirigent Mariss Jansons, dlouholetý šéfdirigent Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, byl pravidelným hostem u pultu Berlínských filharmoniků. V lednu 2018 byl dokonce jmenován čestným členem. Jednotlivé interpretace pod jeho vedením byly vždy ceněny pro svoji autenticitu. Jansonse si kolegové vážili pro opravdovou lidskost, sólisté pro vysokou míru empatie k interpretované hudbě. Ve Straussově symfonické básni Also sprach Zarathustra je dobře slyšet, jak dokázal vygradovat specifické melodické plochy Straussovy hudby do naprosté emocionální bázně. Koncert nabízí i další perličku. Jevgenij Kissin na něm představil svoji neobvyklou představu Klavírního koncertu č. 1 Es dur Franze Liszta. Nikoliv striktně efektní a v rychlém tempu, ale o mnoho více procítěnou a nezvykle introvertní. V některých pasážích je to opravdu netypický Liszt. Kissin následně provedl tento Lisztův koncert s orchestry po celém světě a způsobil mezi odbornou i laickou veřejností zajímavé debaty nad správnou interpretací tohoto navýsost romantického klavírního partu. Mimochodem, Jansons věnoval velkou pozornost i české hudbě. Nejen v domovském Mnichově, kde zanechal nezapomenutelnou stopu v interpretaci českých děl Rafael Kubelík, ale třeba i v rámci působení u nizozemského královského orchestru Concertgebouw. Archiv Digital Concert Hall nabízí například Dvořákovy Slovanské tance, Symfonii č. 8 G dur op. 88 nebo čistě Český večer. Na programu byl Smetana, Martinů a Dvořákova symfonie „Z Nového světa“.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/51847

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/2886

 

7

 

Semjon Byčkov a Guy Braunstein

Že Semjon Byčkov umí, víme dobře i v Praze. V Berlíně je poměrně častým hostem, naposledy to bylo koncem září 2018. Na programu byla i Dvořákova Symfonie č. 7 d moll op. 70 a také Bruchův Koncert pro dva klavíry a orchestr op. 88a. Nepředstavil se v něm nikdo jiný než sestry Katia a Marielle Labèque. Rád bych upozornil na další zajímavé setkání s Byčkovem v Berlíně, které lze v archivu Digital Concert Hall dohledat. Je to koncert z října 2010, kde současný šéfdirigent České filharmonie zařadil do programu i Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče. Přednesl ho houslista Guy Braunstein. Od roku 2000 byl koncertním mistrem, nyní je sólistou a vysokoškolských pedagogem. V této interpretaci se dobře potkávají vlastnosti dirigenta a houslisty: citlivý přístup a filosofické nazírání na Šostakovičovu hudbu ze strany Byčkova a Braunsteinova virtuozita, která zde působí příjemně umírněně.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/251

 

8

 

A na závěr výsostný Beethoven Mitsuko Uchidy

Jelikož v letošním roce slavíme 250 let od narození Ludwiga van Beethovena, na závěr se k jeho hudbě vracím: konkrétně k jeho klavírním koncertům. Britsko-japonská pianistka Mitsuko Uchida, jež exceluje v Schönbergovi, má s Berlínskými filharmoniky a především se Simonem Rattlem hluboký vztah. V archivu je několik koncertů, které to dokládají. Mezi oceňované patří i nahrávky Beethovenových klavírních koncertů z roku 2010. Uchida uvádí nesmírně prosluněného Beethovena. Její hra je nadmíru empatická, srozumitelná, a tak procítěná! Platí to o všech pěti koncertech, o Čtvrtém obzvlášť. Celý komplet, včetně obrazového záznamu Blu-ray, vyšel koncem roku 2018 v labelu Berlínských filharmoniků. Ať prosluní tyto koncerty i vaše karanténní dny a na viděnou na živých koncertech v lepších časech.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/291

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/292

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/295

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/299

 

9

 

Foto: archiv Berlínských filharmoniků 

Jan Průša

Občasný hudební publicista, v současné době mimo Klasiku Plus přispívá na Art Zónu České televize. Se psaním začal na svém blogu. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, dokončuje studium religionistiky na Masarykově univerzitě v Brně a teologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Podle vlastních slov mladý mahlerián, fascinován Brucknerovým hudebním světem. Jeho hudební zájem vedl od období romantismu, přes hudbu moderní pomalu k hudbě raně barokní a přenáší se v celé šíři hudebního vývoje s důrazem na období pozdního romantismu, expresionismu a nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4'33''.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.