„Na operní scéně debutovala ve švýcarské Basileji.“

„Průlom v její kariéře znamenalo angažmá v Bayreuthu, kam ji přivedl Wieland Wagner.“

„Grace Bumbry se pravidelně věnovala i interpretaci písní a řada jejích recitálů je zaznamenána.“

Náhoda tomu chtěla, že 7. května letošního roku zemřely dvě významné mezzosopranistky: česká operní pěvkyně a herečka Soňa Červená v Praze a americká pěvkyně Grace Bumbry ve Vídni. Soňa Červená se dožila požehnaného věku 97 let, Grace Bumbry skonala ve svých 86 letech.

Přestože Soňa Červená po celou dobu své kariéry zpívala altové či mezzosopránové role a po ukončení své pěvecké kariéry se věnovala činohernímu herectví (ale i melodramům), Grace Bumbry ve svých 46 letech začala zpívat, jak uvádí známý znalec operních pěvců Jürgen Kesting ve své knize Velcí pěvci našeho století (Die grossen Sänger unseres Jahrhuderts) z roku 1993, i sopránové partie. Ten velice přísně hodnotí čistě sopránový recitál Grace Bumbry, který nahrála s dirigentem Stefanem Solteszem pro firmu Orfeo a kde zpívá např. Leonoru z Trubadúra, Leonoru ze Síly osudu, Cileovu Adrianu Lecouvreur, Ponchielliho Giocondu, Charpentierovu Louisu a další árie. O zmíněném recitálu ve své knize píše velice nelichotivě, zejména o tónech Grace Bumbry nad notovou osnovou. Píše, že „hlas tremoluje k milosti bohů, zní chraplavě a jakoby zahalený šedým závojem.“ Posloucháme-li tento recitál, musíme panu Kestingovi dát za pravdu. Zpěv Grace Bumbry je forzírovaný a zkrátka ukřičený, až si posluchač řekne: Proč to zpívá? Přitom se umělkyně zapsala do historie operního zpěvu jako vynikající mezzosopranistka a početné nahrávky jejího pravého oboru jistě budou ještě dlouho patřit k vzorové interpretaci rolí jako je např. Carmen, Eboli nebo Amneris.

Grace Bumbry se narodila 4. ledna 1937 v St. Louis a studovala na univerzitách v Bostonu a Evanstonu, v letech 1955 – 1958 ještě na Západní hudební akademii v Santa Barbaře v Kalifornii. Na operní scéně debutovala ve švýcarské Basileji, následoval koncert v Londýně a již v roce 1960 zpívala v Paříži Amneris ve Verdiho Aidě. Průlom v její kariéře znamenalo angažmá v Bayreuthu, kam ji přivedl Wieland Wagner. V roce 1961 tam zpívala Venuši v Tannhäuserovi a stala se tak první „černou Venuší“ na Zeleném pahorku. Následovala mezinárodní kariéra, kdy vystupovala na nejvýznamnějších operních scénách světa. Nezůstaly jí zavřené ani dveře do Metropolitní opery v New Yorku. Tam debutovala jako princezna Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi 7. října 1965 v představení, které řídil Thomas Schippers a kde zpívala po boku takových pěvců, jakými byli Raina Kabaivanska, Bruno Prevedi, Ettore Bastianini nebo Jerome Hines. V Metropolitní opeře zpívala až do roku 1986, kdy 3. listopadu zpívala naposledy Amneris ve Verdiho Aidě pod taktovkou Nella Santiho. Za dobu svého působení na této prestižní světové operní scéně zpívala např. Azucenu, Carmen, Santuzzu, Gluckova Orfea, Dalilu a dokonce i sopránové role, např. Tosku, Lady Macbeth, Salome, Giocondu, Leonory v Trubadúrovi i v Síle osudu a také Bess ve slavné Gershwinově opeře Porgy a Bess. I na této scéně se představila jako Venuše v Tannhäuserovi, kterou zpívala v premiéře nové inscenace Jamese Levina a Otto Schenka 22. prosince 1977. Do Metropolitní opery se ještě jednou vrátila na koncert k poctě Jamese Levina 27. dubna 1996 a zazpívala árii Dalily z opery Camilla Saint-Saënse, Samson a Dalila. Tento koncert velkých operních hvězd byl přenášen televizí a také vydán na DVD. Přestože tón Grace Bumbry, tehdy téměř šedesátileté pěvkyně, nebyl klidný, posluchač může obdivovat její dlouhé fráze a strhující výraz.

Grace Bumbry začínala jako mezzosopranistka, ale nikdy neměla problémy s vyšší polohou a naopak ji to k sopránovému oboru táhlo. My, kteří jsme neměli možnost ji slyšet živě, můžeme její umění hodnotit pouze z nahrávek. A těch není málo, většinu svého repertoáru nahrála na CD, respektive na gramofonové desky. Za přímo úžasnou nahrávku jejího umění považuji Verdiho Aidu pod taktovkou Zubina Mehty z roku 1967 pro firmu EMI, která vyniká i uměním Birgit Nilsson, Franca Corelliho a Maria Sereniho. Výborné jsou i DVD snímky – záznam představení Dona Carlose z Metropolitní opery, kde Bumbry vytvořila Eboli pod taktovkou Jamese Levina (z roku 1983) nebo i filmové zpracování Bizetovy Carmen z roku 1967, vzniklé na základě salcburské inscenace o rok dříve, které dirigoval i režíroval Herbert von Karajan. Jistě zde nemůžeme jmenovat všechny nahrávky Grace Bumbry, studiové či živé záznamy, jmenujme alespoň snímky z živých představení, např. Tannhäusera z Bayreuthu, Carmen a Macbetha z Vídně či raritní záznam z 2. dubna 1974 z milánské La Scaly, kde zpívala Jenůfu v Její pastorkyni (italsky). Grace Bumbry se pravidelně věnovala i interpretaci písní, například jde o písně Franze Schuberta, Johannesa Brahmse, Huga Wolfa nebo Richarda Strausse, a řada jejích recitálů je zaznamenána.

V Grace Bumbry odešla jedna z velkých operních umělkyň druhé poloviny 20. století.

Foto: Facebook / Grace Bumbry KS, Royal Opera House / Donald Southern