Nová koncepce sborových koncertů, spolupráce s PKF–Prague Philharmonia, Janáčkova Glagolská mše v Elbphilharmonie, tradiční letní festivaly a v neposlední řadě sice dočasné, ale nové sídlo s vyhovující zkušebnou, které sbor získal v historických prostorách v centru Prahy – to jsou v bodech hlavní novinky 87. sezóny, do které právě vstupuje Pražský filharmonický sbor. A jak nám potvrdil David Mareček, který k České filharmonii převzal i jeho vedení, úkolem do budoucna je i rozšíření zahraničních příležitostí.

Plánujete výrazné změny ve vedení Pražského filharmonického sboru? Jaký je Váš hlavní vklad, se kterým ke sboru přicházíte? 

Tím hlavním vkladem by měla být pražská sezóna a profilace vlastních abonentních koncertů sboru. Nově se budou střídat programy a capella a programy s orchestrem. Domluvili jsme spolupráci s PKF – Prague Philharmonia a v dlouhodobém horizontu bychom rádi navázali i na starší zahraniční partnerství sboru, chtěli bychom rozšířit možnosti zahraničních zájezdů. Myslím si ale, že je to úkol tak na tři až pět let, protože po covidu bude těžké mezinárodní provoz rozběhnout. Když se ještě vrátím domů, tady je pochopitelně hlavním úkolem stabilizovat umělecké vedení, což se zatím daří. Jak Lukáš Vasilek, tak Lukáš Kozubík u sboru zůstávají. Z dlouhodobého horizontu je to pak rozvoj Akademie sborového zpěvu a získání partnerů a mecenášů, tedy vybudování standardní podpůrné struktury, kterou sbor zatím vůbec nemá. 

Budete usilovat o rozšíření zahraniční spolupráce na festivalech, ještě vedle Bregenzer Festspiele a St. Gallenu? 

Bregenz je pro nás fantastický partner, protože to je umělecky vynikající věc a zároveň v příjemném prostředí. Řekl bych, že Bregenz už patří k životu sboru. U St. Gallenu uvidíme. Do budoucna se plánuje, že z tohoto festivalu bude bienále, takže určitě budeme ještě hledat. To základní nasměrování ale bude do symfonického repertoáru, to znamená, že se budeme snažit navázat partnerství se symfonickými orchestry v zahraničí, především prostřednictvím dirigentů, kteří už Pražský filharmonický sbor znají a účinkují s ním. 

Když už jste navázali bližší spolupráci s PKF – Prague Philharmonia, nebudete usilovat o trvalejší spolupráci právě i s nějakým zahraničním orchestrem, aby s vámi v podstatě figurovala dvě stálá symfonická tělesa, jedno domácí a jedno zahraniční? 

Bylo by to ideální! Pro sbor by bylo nejlepší změnit umělecké plánování v tom směru, že když se učí nějakou skladbu, měl by ji pak možnost provést vícekrát, jak to dělají orchestry i repertoárová divadla. V tomto směru by stálá partnerství, kde bychom mohli domluvit jeden program v Praze, ať už s PKF nebo některým z ostatních pražských orchestrů, a pak zopakovat totéž v zahraničí, případně ještě někde na festivalu, byla optimální.

Novou koncepci bude mít sborový cyklus. Nabídne celkem čtyři koncerty a jejich program nově doplní vždy jedna skladba s doprovodem orchestru. Uměleckým partnerem na všech koncertech, které sbor pořádá v Praze, bude PKF–Prague Philharmonia. Cyklus letos zahájí vánoční koncerty na Žofíně. V pátek a v sobotu 17. a 18. prosince zazní díla norského skladatele Oly Gjeila, skladba „Gloria“ Angličana Johna Ruttera a koledy Luboše Fišera s recitací Jiřího Bartošky.  Večer navíc režijně dotvoří Jiří Strach. Na druhém koncertě sborového cyklu vystoupí v sobotu 26. března ve Dvořákově síni Rudolfina jako host francouzská sopranistka Mélissa Petit. Zazní Stabat mater Francise Poulenca. Druhou sólistkou večera bude v Romanci z pampelišek Bohuslava Martinů sopranistka Pavla Vykopalová. Oba programy nastuduje a bude řídit hlavní sbormistr Lukáš Vasilek, který dodává: „Obě skladby jsou velmi náročné a my je chceme a musíme dělat, abychom byli dobří.“ Posledním z koncertů této řady bude v úterý 3. května v Rudolfinu gratulační koncert sbormistryně Miriam Němcové s díly Nadii Boulanger, Clauda Debussyho a Bohuslava Martinů, který bude sama také dirigovat. Jako sólisty přizvala Lucii Silkenovou, Markétu Cukrovou, Aleše Brisceina a Pavola Kubáně. „Rádi bychom tuto abonentní řadu do budoucna rozšířili, už příští rok by mělo být koncertů pět, vrátí se tedy i ty čistě a capellové“, dodává Vasilek.

Tuzemské koncerty zůstávají ve spolupráci s uměleckými partnery sboru, s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, PKF–Prague Philharmonií a s Filharmonií Hradec Králové. Sbor také vystoupí s a capellovým repertoárem na festivalu Janáček Brno, který byl přeložen z loňské sezony na letošní podzim, s díly Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Igora Stravinského také. Na konci sezony pak sbor tradičně čekají festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl a první spolupráce se sbormistrem Simonem Halseym.

Pokud jde o koncerty v zahraničí, Pražský filharmonický sbor už zahájil sezonu na Beethovenfest v Bonnu ve spolupráci s Mahler Chamber Orchestra a s dirigentem Maximem Pascalem. Další zahraniční vystoupení ho čekají na jaře příštího roku. V březnu provede Janáčkovu Glagolskou mši s Českou filharmonií, českými sólisty a dirigentem Semjonem Byčkovem v hamburské Elbphilharmonie. V květnu se pak sbor představí s Essenskými filharmoniky v jejich domácím prostředí a pod taktovkou Tomáše Netopila. Následovat budou už zmíněná tradiční angažmá na letních festivalech ve švýcarském St. Gallenu a rakouském Bregenzu, které chystají Čajkovského Pannu orleánskou, Pucciniho Madame Butterfly na jezerní scéně a operu Sibiř Umberta Giordana.

Pro starší a talentované hudebníky do 26 let bude pokračovat Akademie sborového zpěvu, která otevře svoji už desátou sezonu. Jejím uměleckým supervizorem se stává sbormistr Lukáš Kozubík: „Vysoké školy nemají šanci připravit a vychovat kvalitního sborového zpěváka,“ vysvětluje, „proto přicházíme s projektem akademie, abychom se mohli nadějným lidem věnovat“. Členové akademie mají příležitost získat praxi v oblasti pro­fesionálního sborového zpěvu, seznámit se s jeho základním repertoárem a účinkovat na významných koncertech doma i v zahraničí. Konkurzy se budou konat už teď v říjnu 2021. Už šestou sezonu také budou pokračovat koncerty pro školy, a to střídavě v sále Pražské konzervatoře a dalších pražských kulturních centrech. Dramaturgie naváže na předchozí rok. Nabídne čtyři rozdílné programy: Ztracená hymna, Cesta do exotických krajin, Pohádka Vánoc a Masopust. Zazní na Pražské konzervatoři v časovém rozmezí říjen až březen ve spolupráci s dětským pěveckým sborem Radost Praha a herci Josefem Hervertem a Radomírem Ševcem. Koncerty nastudují sbormistři Lukáš Vasilek a Lukáš Kozubík. 

Další novinkou je přechodné sídlo v centru Prahy. Sbor se má natrvalo stěhovat na Invalidovnu. Budova je ale zatím ve fázi oprav.  Národní památkový ústav ji převzal v roce 2018 a začalo se jednat o vzniku nového zázemí a koncertního sálu pro Pražský filharmonický sbor. Po dlouhých debatách pak padlo rozhodnutí umístit sídlo a sál do přístavby. Její výstavba by měla být podle ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové dokončena v roce 2027. Stávající zkušebna na Senovážném náměstí ale dlouhodobě nevyhovovala a bylo nutné situaci řešit okamžitě. Adekvátní dočasné řešení nakonec přineslo skoro pozapomenuté místo v Melantrichově ulici, kde sbor už v letech 1991-1996 působil. Výsledkem nemalých úprav historicky cenného knihovního sálu je zkušebna vedoucí do klidného vnitrobloku kláštera servitů. Jeho vznik se datuje do doby po bitvě na Bílé hoře, kdy kostel sv. Michaela a okolní opuštěné domy řádu předal císař Ferdinand II.. Postupné úpravy kostela i kláštera vyvrcholily barokní přestavbou. Z této doby pochází i výzdoba knihovního sálu s freskou českého malíře Josefa Hagera zhruba z poloviny 18. století. Díky přestropení knihovního sálu při úpravě kláštera na byty byla freska a částečně i původní štuková výzdoba zachována. K odkrytí klenutého stropu došlo až v roce 1978. I přes množství komerčních pronájmů sálu, které přehlížely jeho historický význam, se po letech vrátil zpět k jeho původnímu významu a bude opět sloužit umělecké tvorbě.

Foto: Petra Hajská, Jan Slavík, Daniel Havel, Ricardo Ríos