pátek, 05 říjen 2018 08:23

SOUTĚŽ o CD
L. Koželuh - Korunovační kantáta

Autor:
573787

Vydavatelství NAXOS letos vydalo obnovenou světovou premiéru slavnostní Korunovační kantáty pro soprán, dva tenory, smíšený sbor a orchestr Leopolda Koželuha. Jde o další počin v rámci projektu Češi ve Vídni, který oživuje význam českých skladatelů 18. století, kteří komponovali ve Vídni vedle Haydna, Mozarta a Beethovena.

Vyhrajte tuto výjimečnou nahrávku. Stačí správně odpovědět na otázku:

JAK SE JMENUJE JEDINÁ DOCHOVANÁ ZE ŠESTI OPER L. KOŽELUHA?

Odpovědi posílejte na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jako předmět zprávy uveďte: SOUTĚŽ KOŽELUH
Výherce vylosujeme v pátek 19. října 2018.

Účinkují: Kristýna Vylíčilová, Tomáš Kořínek, Josef Moravec, Filip Dvořák, Martinů Voices, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a Marek Štilec.

 

 

fok-3112017-72dpi-27

 

Korunovace císaře Leopolda II za českého krále v září 1791 byla významnou a prestižní akcí. Sešla se na ní téměř celá politická reprezentace českého politického a kulturního života a samozřejmě i zástupci tehdejší Evropy. Celou atmosféru včetně oprávněně velkých nadějí, které české stavy, české národní hnutí a obrozenci do této události a do nového českého krále (jedno jeho přízvisko znělo Leopold Moudrý) vkládali, popisuje Alois Jirásek ve svém románu F. L. Věk.

Nejprve byly začátkem srpna 1791 dovezeny z Vídně do Prahy české korunovační klenoty. Sám císař Leopold II. a jeho dvůr slavnostně přijel 31. srpna. Už předtím byla 21. srpna 1791 zahájena v Klementinu Průmyslová výstava, která probíhala až do 24. září. První velkou akcí vlastního korunovačního programu se 4. září stal hold českých stavů Leopoldovi II. na Pražském hradě. Slavnostní korunovace pak proběhla 6. září na Pražském hradě, ve Svatovítské katedrále položil svatováclavskou korunu na hlavu nového českého krále arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic. Téhož večera navštívil panovnický pár představení Mozartovy opery La Clemenza di Tito. Pár odešel po první přestávce (císařovna označila dílo za „porcheria tedesca“). Slavnostní korunovace Marie Ludoviky Bourbonské českou královnou proběhla až 12. září a večer se v Nosticově divadle a v dřevěné přístavbě konal velký stavovský ples. A právě tam zazněla Korunovační kantáta Leopolda Koželuha. V Klementinu 14. září navštívil Leopold II. Průmyslovou výstavu, 25. září navštívil Královskou českou společnost nauk a vyslechl přednášku Josefa Dobrovského Über die Ergebenheit und Anhänglichkeit der slawischen Völker an das Erzhaus von Österreich (O oddanosti a náklonnosti slovanských národů arcidomu rakouskému). Pod vlivem této návštěvy a přednášky vydal 28. října dekret o zřízení katedry českého jazyka a literatury na Karlo-Ferdinandově univerzitě, byla ustavena 15. května 1792 a prvním vedoucím katedry se stal František Martin Pelcl. Leopold II. opustil s celým dvorem Prahu a korunovační slavnosti 2. října 1791, strávil tam tedy celý měsíc září a využíval své znalosti češtiny pro setkávání a rozhovory s různými osobnostmi české společnosti.

 

Foto-Jan-Slavk

 

V době korunovace v Praze pobývali a pravděpodobně se i setkali tehdejší současníci – Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791), Antonio Salieri (1750 – 1825) a Leopold Koželuh (1747 – 1818). Zatímco Mozartovi zbývaly necelé tři měsíce jeho života a dirigoval tam 6. září premiéru své opery La clemenza di Tito, která byla objednána pro korunovaci, Salieri žádnou objednávku pro tuto příležitost neobdržel a byl dobovou a pozdější publicistikou a někdy i memoárovou literaturu považován za intrikána, který se zasloužil o ne příliš velký úspěch Mozartovy opery. Leopold Koželuh, mimochodem rovněž považovaný některými dobovými memoáry za intrikána, od českých stavů objednávku dostal – napsat oslavnou Korunovační kantátu na text prof. Augusta Gottlieba Meissnera z pražské univerzity, který byl – což je zajímavé – tak jako Koželuh zednářem a k jehož žákům patřil například Václav Kramerius. Jeho text, který má 17 částí je oslavou panovníka, jeho rodu a poslání, které na sebe díky korunovaci panovník milovaný celým národem vzal. Koželuh tento text a slavnostní příležitost svěřil třem sólistům, sopránu a dvěma tenorům, smíšenému sboru a poměrně bohatě obsazenému orchestru.

Kantáta vzbudila hned po svém provedení velmi příznivé reakce v dobové publicistice - Johann Debrois: “…Mit sichtbarer Zufriedenheit verlie3en Ihre Majestäten den Saal, und der Erfolg entsprach daher der Erwartung, welche man sich von einem Feste dieser Art machen konnte…“ Koželuh zhudebnil tento text s důrazem na monumentalizující oslavnou funkci celého díla, jeho hudebně výrazové prostředky jsou ve srovnání se symfoniemi a dalšími díly více lapidární a snaží se působit daleko výraznějším způsobem, k jednotlivým 17 textovaným částem zkomponoval ještě předehru a v závěru dílo graduje do strhujícího oslavného hymnu se “slávou stoupající až ke hvězdám“ „Unsers Volkes Schutzgott lebe! Friedlich sei sein Herrscherlauf! Seiner Thaten Nachruhm schwebe, schwebe zu den Sternen auf!“. Ještě před premiérou Korunovační kantáty zazněly 10. září Koželuhovy oslavné sbory v obsazení, které i dnes budí respekt – více než stočlenný sbor a orchestr se sto padesáti členy.

 

fok-3112017-72dpi-24

 

Repríza kantáty se odehrála na benefici pro chudé v pátek 23. září ve Stavovském divadle, spolu s kantátou zazněly ještě Koželuhovy symfonie, sbory a árie v podání Josefiny Duškové. Účast dvora na korunovaci a velký úspěch kantáty pomohly dosáhnout Koželuhovi definitivně významného společenského postavení u dvora, což bylo jeho jmenování komorním kapelníkem a dvorním skladatelem 28. srpna 1792 – přes intriky Antonia Salieriho, který se snažil jmenování zabránit. Obě funkce zastával Leopold Koželuh, rodák z českých Velvar, až do své smrti, vedle Haydna a Salieriho se stává (samozřejmě po smrti Mozarta) jednou z nejdůležitějších vídeňských skladatelských osobností. Vytvořil poměrně rozsáhlé a v Evropě ve své době velmi ceněné dílo. Zahrneme-li řadu úprav lidových písní, je to více než 400 děl, pokud jen autentickou tvorbu, tak dvě stě padesát. Těžištěm jeho tvorby jsou díla pro klavír, tria a koncertantní i sólové skladby. Jejich seznam a podrobný katalog je obsahem monografie Milana Poštolky.

Foto: Jan Slavík

 

 

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.