1

„Zlatým hřebem sezony mají být Mistři pěvci norimberští.“

„Mým záměrem je, aby se ve Stavovském divadle v příštích letech z oper hrály opravdu jen Mozartovy.“

„Pro rok 2024, Rok české hudby a rok dvoustého jubilea Bedřicha Smetany, plánuje Hansen společně s představiteli divadel v Brně a Ostravě.“

Pražské Národní divadlo připravuje na příští sezonu 18 premiér, na repertoáru mu zůstává 63 titulů. Operní soubor Národního divadla a Státní opery se ve třech historických budovách bude na premiérách podílet téměř polovinou. Obsáhne spektrum od Mozarta, Smetany a Janáčka přes Bizeta, Verdiho a Wagnera až po Schreckera a Ligetiho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
6

„Posledná Pucciniho opera a zároveň jedna z najslávnejších opier vôbec je pre diváka príťažlivá azda v každom ohľade.“

„Réžia a scéna boli v rukách Zuzany Gilhuus, ktorá zvolila ponurý dizajn a nepreplnenú scénu.“

„Z trojice hlavných protagonistov najviac presvedčila Alžbeta Poláčková ako Liu.“

Záverečným predstavením festivalu Opera 2020 bola Turandot Giacoma Pucciniho, v len nedávno premiérovanej inscenácii pražského Národního divadla. Temná rozprávka o krutej čínskej princeznej bola pre efektné ukončenie festivalu zvolená celkom logicky: to, že má dielo potenciál bezprostredne ohúriť, bolo aj 2. marca celkom zrejmé.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Dalibor měl v režii Jiřího Nekvasila a na scéně Daniela Dvořáka premiéru v červnu 2019 a soubor se s ním prezentoval také na Smetanově Litomyšli.“

„Hlavní role ztvární Peter Berger, Adam Plachetka a Dana Burešová.“

„Dalibor měl za Smetanova řízení premiéru v roce 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla.“

Pražské Národní divadlo hraje 12. března Smetanova Dalibora. Operní večer je výjimečný tím, že je představení zařazeno do nabídky ARTE Opera Season. Audiovizuální přenos je živě streamován na internet a současně na velké projekční plátno na náměstí Václava Havla vedle historické budovy divadla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pondělí, 17 únor 2020 19:01

Šestadvacetiletá Aida

1

„Pro několik únorových představení i pro litomyšlské hostování je nyní v Česku jako představitelka titulní role americká sopranistka Adina Aaron.“

„Amneris je role z těch, které Eliška Weissová umí beze zbytku zahrát i zazpívat.“

„Inscenace nabízí egyptský kolorit scény a dekorativních kostýmů, ale režijně nepřináší nic originálního.“

Pražské Národní divadlo přesunulo inscenaci Verdiho Aidy zpět do rekonstruované Státní opery. Je tam na repertoáru od premiéry v roce 1994, tedy neuvěřitelné čtvrtstoletí. Titul je stále životaschopný, dokáže přilákat četné publikum. Bylo tomu tak i v pátek 14. února. Nejbližší představení jsou tento týden v úterý, v pátek a v neděli, pak následují další. První červencový večer má pak s Aidou soubor Státní opery hostovat na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 28 leden 2020 14:17

Mozartovi k narozeninám

22

„Všichni tři pěvci si výstup očividně užívali.“

„V sérii písní si nejstylověji vedl Jaroslav Březina, mimořádně citlivě doprovázený Zdeňkem Klaudou.“

„Čtyřicetiminutovou partituru rozezněli společnými silami krásným způsobem.“

Oslava Mozartových narozenin, letos dvoustýchšedesátýchčtvrtých, se v režii operního souboru pražského Národního divadla poprvé obešla bez operní hudby. Pondělní večer ve Stavovském divadle byl zčásti pěvecký, zčásti instrumentální, ale celý opravdu jen koncertní a krásně komorní. Ve výběru repertoáru byl neotřelý a ve vyznění dostatečně zábavný i dostatečně důstojný.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
13

„Soustředění scénické podoby opery do jedněch rukou se v tomto případě projevuje jako výhoda.“

„Výrazným prvkem celé inscenace je choreografie.“

„Jaroslav Kyzlink vede Turandot k pevnému, monumentálnímu účinku, aniž by sklouzl k laciné opulentnosti.“

Kdo by neznal slavné operní „Vincero!“, nejlépe od Luciana Pavarottiho, který třetímu vítěznému zvolání dokázal na nejvyšších tónech dát neuvěřitelných jedenáct vteřin… Ne každý už ale ví, že jde o úplně poslední slovo árie Nessun dorma, Nikdo nesmí spát, která v Pucciniho Turandot otvírá třetí dějství. Pražské Národní divadlo teď operu dává po čtyřech desetiletích na své historické scéně. Dobrá příležitost zařadit si opět árii kompletně do kontextu. A uvědomit si, že je opravdu nádherná, ale že neméně úžasné je celé dílo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“

„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“

„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“

Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel. A protože je z Brna a dirigentskou dráhu začal v tamním souboru Janáčkovy opery, nabízí i některá srovnání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

„Ve třinácti jsem měl velké štěstí, protože jsem se dostal do blízkosti Claudia Abbada.“

„Jsem Ital, ale z jedné čtvrtiny se cítím být Skandinávcem.“

„Operu není možné dobře dělat s týmem, který by byl celý jedné národnosti. Nezbytné jsou nové a nové podněty.“

V pražské Státní opeře se dnes večer poprvé ujímá taktovky dirigent Vincenzo Milletarì. Národní divadlo do zrekonstruované a počátkem ledna otevřené budovy přeneslo svou inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly, kterou v roce 2016 připravil režisér Jiří Heřman. Mladý italský umělec teď řídí prvních šest představení. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje svou dosavadní dráhu, vysvětluje, v čem pro něj byly dobré roky studia strávené v Dánsku, přiznává, že teprve z odstupu z ciziny plně porozuměl svým italským kořenům, a zamýšlí se v té souvislosti nad rozdíly mezi Pucciniho a Verdiho operami.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

Celkem jedenáct baletních souborů přihlásilo své reprezentativní inscenace do soutěžní přehlídky současné taneční tvorby BALET 2019, která se konala v Plzni. Hlavní cenu devátého ročníku a jednu z dalších získalo tamní Divadlo J. K. Tyla. Dvojici cen si odnese ještě Národní divadlo moravskoslezské. Uspěli také Pražský komorní balet s inscenací Kytice a její autor Petr Zuska, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a Národního divadlo Praha. Čestná uznání získali skladatelé Jan Kučera a Ondřej Brousek a výtvarníci Jan Dušek, Jan Hladil, František Pecháček a Pavel Knoll.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

„Centrální postavou Veithovy opony není básník typu Karla Hynka Máchy, ale básník, který má na sobě brnění.“

„Kolem se to hemží násilím, vraždami, láskou… tedy tématy, která divadlo nejčastěji zpracovává.“

„Ne, nemám pocit, že odteď už budu malovat jen jako na konci devatenáctého století.“

Státní opera, kterou v neděli čeká po téměř tříleté rekonstrukci znovuotevření, má novou oponu. Vznikla podle původní opony namalované Eduardem Veithem. Ta zdobila interiér v letech 1888 až 1945, tedy po celou dobu existence Nového německého divadla, avšak na konci války, kdy i pražští Němci museli opustit Československo, se záhadně ztratila. Umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý, který na novém uměleckém díle nyní spolu se studenty katedry scénografie Divadelní fakulty AMU po dva roky pracoval, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že výjev na této oponě nezdůrazňuje tolik národní cítění jako v případě opony v Národním divadle. Jako předloha mu musela stačit černobílá fotografie z konce 19. století. Za malbou na plátně s plochu téměř 200 metrů čtverečních a váze sto kilogramů se skrývá více než tisíc hodin práce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Ženská časť obsadenia, Eliška Weissová a Dana Burešová, vytvorila plastické, dôveryhodné a vzájomne absolútne protikladné hrdinky.“

„Pre túto rolu je Vigilius typovo veľmi vhodný. Jeho hlas bol vo všetkých polohách znelý a nevzbudzoval dojem vyčerpanosti.“

„Chvíľu trvalo, kým sa Vigilius usadil a dokázal so svojim materiálom naozaj naplno pracovať.“

Dánsky tenorista Magnus Vigilius si v sobotu 9. novembra na doskách pražského Národního divadla po prvýkrát siahol na bájneho rytiera Lohengrina. Vigilius, ktorý si vo wagnerovskom svete pomaly utvrdzuje svoju pozíciu, sa na pódiu stretol s Danou Burešovou (Elsa), Eliškou Weissovou (Ortruda) a Olafurom Sigurdarsonom (Friedrich von Telramund). Partnerom mu bol aj Orchestr Národního divadla pod vedením Constantina Trinksa.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Zpěvák musí najít bezpečný prostor, kam v sobě hrdinský tón umístit. Pokud tak neučiní, nepřežije.“

„Wagnerova hudba se mi v té době nelíbila, také příběhy se mi zdály trošku zvláštní, cizí…“

„Tohle je debut a pak se uvidí. Ostatně se Siegmundem to bylo podobné. Také jsem nevěděl nejdřív, jestli ještě bude nějaké ´příště´.“

V roli Lohengrina debutuje dnes večer v pražském Národním divadle dánský tenorista Magnus Vigilius. S českým operním divadlem už má kontakty, především před rokem zpíval v Brně Borise v inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Tamní publikum ho zažilo také jako Pinkertona v Pucciniho Madama Butterfly a letos jako Michela ve Třech fragmentech z Julietty Bohuslava Martinů. Pětačtyřicetiletý pěvec v RozhovoruPlus v souvislosti s Lohengrinem přiznává, že k Wagnerovi hledal jako posluchač i jako interpret cestu hodně dlouho. Ostatně, nevyšel z hudebního prostředí a na studium zpěvu, které ho dovedlo přes muzikál k opeře, se dal primárně z divadelních, ne z hudebních důvodů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC03567

„Jennifer Rowley byla výrazná, uvěřitelná, obdařila postavu mohutným, ale kontrolovaným hlasovým fondem.“

„Je možné polemizovat s trochu operetními kostýmy a scénografií.“

„Svatopluk Sem přidává v této úloze k rolím z poslední doby další skvělou kreaci.“

Verdiho Maškarní ples v pražském Národním divadle při premiéře před dvěma roky na podzim vzbudil zejména režijním a scénickým řešením rozporuplné reakce. Repríza, která připadla na poslední říjnový večer, nevyloučila už smířlivější pohled. Ale hlavně byla příležitostí danou americké sopranistce Jennifer Rowley pro její pražský debut a zároveň pro osobní debut v roli Amélie. Byl to úctyhodný výkon.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
2

„I když zpívám jedinou árii, tak samozřejmě beru ohled na celou roli, na celou operu.“

„I ve Verdiho operách je přítomno mnoho krásného z belcanta.“

„Belcanto je nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak zpívat, aby zpěvák nebyl unavený.“

Amélii ve dva roky staré inscenaci Verdiho Maškarního plesu zpívá v pražském Národním divadle dnes a v sobotu jako významný host americká sopranistka Jennifer Rowley. Jde o její debut v roli. S nynějším pražským operním šéfem Per Boye Hansenem se setkala v norské metropoli Oslo, když byl před několika lety ředitelem tamní Opery. Zpívala tehdy v Pucciniho Bohémě, byl to jeden z jejích prvních mezinárodních úkolů. Pozvání do Prahy má teď proto návaznou logiku. S Jennifer Rowley KlasikaPlus hovořila především o zpívání – o Verdim, o belcantu, o pomyslném seznamu budoucích rolí, které ji určitě zavedou i dál, především do německého repertoáru. Jako červená nit se rozhovorem vine přesvědčení, že je potřeba nespěchat: myslet na to, aby hlas mohl zůstat a zůstal dlouho mladý.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Americká sopranistka Jennifer Rowley se debutově představí v Národním divadle v Praze jako Amélie v Maškarním plese Giuseppe Verdiho. Vystoupí pouze během dvou výjimečných večerů ve čtvrtek 31. října a v sobotu 2. listopadu. Inscenaci v režii Dominika Beneše a v hudebním nastudování ředitele Opery ND Jaroslava Kyzlinka má divadlo na repertoáru od roku 2017. S Jennifer Rowley vystoupí Svatopluk Sem, Peter Berger, Michal Lehotský, Marie Fajtová, Jana Sýkorová a Sbor a Orchestr Národního divadla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

Do otevření Státní opery zbývá sedm desítek dní. Po galakoncertu ohlášeném na 5. ledna 2020 nicméně ještě nezačne plný každodenní běžný provoz. Ten je podle dlouho známého harmonogramu plánován až od září. První půlrok je určen k testování nových technologií i dispozice obnovených prostor; bude potřeba se s budovou a jejími možnostmi seznámit a přizpůsobit se jim. A také dokončit některé práce. Uvnitř i v okolí.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
17

„Ocenila bych krásnou práci interpretů s dynamikou, díky které ve skladbě značně vynikly gradační plochy.“

„Michaela Zajmi tak výborně procítila deklamace Steffenových textů, že její výkon musel pohnout snad s každým posluchačem v sále.“

„Všichni účinkující vložili do skladby radost a nadšení ve spojení s technickou virtuozitou a vzájemnou souhrou.“

Ačkoliv se Národní divadlo specializuje především na činohru, operu a balet, mezi jeho dramaturgické řady patří i koncerty různého charakteru. V aktuální sezoně 2019/2020 nabízí například Adventní koncert či Vánoční koncerty v prosinci. V sobotu 19. října to byl komorní koncert, jehož tematikou bylo výročí připomínající celé společnosti velmi smutnou událost – druhou světovou válku. Dramaturgové Vratislav Vlna a Bledar Zajmi se zaměřili na 75. výročí úmrtí skladatelů Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna, čímž přispěli k uctění jejich památky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
01

Národní divadlo v Praze uctí odkaz tzv. „terezínských skladatelů“ Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna. Od jejich smrti v Osvětimi letos uplyne 75 let. Speciální koncert připravilo Národní divadlo na tuto sobotu 19. října na jedenáct hodin dopoledne. Zazní na něm díla z tíživého a tragického období evropských dějin – 30. a 40. let minulého století. Program sestavili sólohobojista Orchestru ND Vratislav Vlna a sólovioloncellista Bledar Zajmi, doplní je koncertní mistr tělesa, houslista Ondřej Hás a violistka Helena Vovsová. Sólového partu v písních Pavla Haase a Viktora Ullmanna se ujme sólistka Opery ND, mezzosopranistka Michaela Zajmi.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
středa, 02 říjen 2019 13:07

Ščedrinova Lolita v české premiéře

1

Legendární a kontroverzní Lolita ožije od zítřka jako opera ve Stavovském divadle. První sezónní a zároveň českou premiérou Opery Národního divadla v Praze bude dvouaktovka současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina (rozhovor s ním najdete zde) na motivy slavné literární předlohy Vladimira Nabokova o vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě. V titulní se alternují Pelageya Kurennaya a Marta Reichelová.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Strana 1 z 2