neděle, 19 červenec 2020 11:13

Varhany a varhaníci (14)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi

Autor:

„V roce 1917 bylo do původních skříní započato se stavbou nového nástroje. Vybrán byl místní varhanář Bohumil Paštika.“

„Zvuk nástroje je velmi ušlechtilý, elegantní a nesmírně barevný.“

„Nástroj velmi dobře reaguje a s varhaníkem spolupracuje.“

 

1

 

Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie stojí ve Staré Boleslavi na místě, kde podle legendy zahrabal sluha knížete Václava po jeho smrti mariánský obrázek, který kníže nosil jako amulet na hrudi. Od doby nalezení jsou předmětu připisovány zázračné vlastnosti a ochranná moc a je proto zván Palladiem země české. Nevelký kovový reliéf Madony s dítětem, ve skutečnosti až ze 14. století, je významem srovnáván s korunovačními klenoty. Právě do tohoto kostela směřujeme po jeho rekonstrukci v seriálu věnovaném zajímavým varhanám. Tamní nástroj z doby konce první světové války z dílny bratří Paštiků je vzácně dochován kompletně v původním stavu. Podívat se na práci varhanářů bude však zřejmě později zajímavé i ve staroboleslavské bazilice sv. Václava. Jakmile skončí tamní rekonstrukce.

Poutníci, kteří po roce 1674 putovali z Prahy do Staré Boleslavi k takzvanému Palladiu země české, byli provázeni od městských bran až k cíli řadou čtyřiceti čtyř kaplí rozmístěných podél celé cesty. Jednotlivé kaple byly údajně od sebe vzdálené na délku Karlova mostu. V závěru cesty se pak před poutníky vynořil vznešený chrám Nanebevzetí Panny Marie.

Se stavbou kostela se začalo v roce 1613. Stavitelem byl Jaccoppo de Vaccani podle návrhu Giovanniho Marii Filippiho. Stavba byla dokončena už po deseti letech (i přes to, že toto období zahrnuje také dobu stavovského povstání). Vyrostla jedna z prvních staveb ve stylu raného baroka v Čechách; využívá prvky italské sakrální architektury, kombinuje sálovou stavbu hlavní lodi s mělkými bočními kaplemi. Vznosné průčelí se sochami světců, spojených právě s Palladiem, bylo do dnešní podoby vytvořeno až v polovině 18. století Kiliánem Ignácem Dienzenthoferem, který také chrámu doplnil chybějící jižní věž. Ani severní věž nebyla vystavěna spolu s chrámem – musela počkat až na dobu po konci třicetileté války, do roku 1675.

 

7

 

Chrám byl vystavěn na místě, kde zahrabal blahoslavený Podiven po smrti svého pána, svatého Václava, reliéf Palladia do země. V polovině 12. století jistý sedlák Palladium při orání nalezl, a protože se i po přenesení jinam Palladium vždy vrátilo zázračně na místo, kde bylo tak dlouho uchováno, byla na tomto místě zřízena kaple. I přes postupné rozšiřování této kaple přestávala kapacita dostačovat, a proto byla z popudu císaře Matyáše a jeho manželky zahájena stavba velkého kostela. V jeho presbytáři je právě na onom místě nálezu zřízena schránka chráněná postříbřenou mříží, kde je Palladium nadále uchováváno.

 

18

 

Velké množství poutníků a zámožných mecenášů (včetně panovníků, jejich rodin a šlechtických rodů) umožnilo, aby chrám byl nejen velkolepě vystavěn, ale i vyzdoben. Zmiňme za všechny monumentální hlavní oltář, který navrhl František Maxmilián Kaňka. Je zdoben nádherným sousoším Nanebevzetí Panny Marie a sochami našich světců z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

 

9

 

Nyní, po nákladné rekonstrukci celého kostela a přilehlých prostor, můžeme obdivovat vše v celku a v plné kráse, a to včetně varhan!

Stejná péče, jaká byla věnována staroboleslavským kostelům a vnitřnímu vybavení, byla věnována v historii i varhanám. V obou hlavních kostelích postavili varhany jedni z nejlepších varhanářů baroka – J. B. Halbig (kostel P. Marie) a J. Sträussel (bazilika sv. Václava). Z Halbigova nástroje se dochovala bohatě sochařsky zdobená trojdílná skříň. Autorem sochařské výzdoby je Šimon Tháller a skulptury znázorňují sbor andělů, kteří hrají na hudební nástroje. Tento nástroj z roku 1738 přestal postupem času odpovídat estetickému vkusu. V roce 1917 bylo proto, do původních skříní, započato se stavbou nového nástroje. Pro stavbu byl vybrán místní varhanář – Bohumil Paštika.

 

4

 

Bohumil Paštika (1870 – 1942) se spolu se svými bratry, Augustem a Josefem, vyučil v Praze u Karla Schiffnera. Svoji činnost zahájili všichni tři společně jako firma Bratři Paštikové se sídlem na pražském Žižkově – společně postavili mimo jiné nástroje v brněnské katedrále, v Praze na Vyšehradě a v Emauzích. Po smrti Josefa Paštiky už pracovali zbylí dva bratři samostatně – Bohumil s dílnou právě ve Staré Boleslavi.

Varhany pro mariánský kostel stavěl v době první světové války, v letech 1916 a 1917. Z důvodu nedostatku materiálu je v tomto nástroji větší množství píšťal ze zinku, ale zvuková kvalita nijak neutrpěla. Varhany jsou zachované zcela v původním stavu. To je v případě děl z dílny Paštiků vzácná výjimka – zvukově nejzachovalejší je potom ještě velký nástroj na Vyšehradě, ale ostatní opusy prošly menšími (například u sv. Tomáše v Praze) či většími (katedrála Brno) úpravami. Staroboleslavské varhany jsou kompletní, co se týče píšťalového fondu, ale i veškerého technického zařízení. To sice procházelo údržbou, ale ne zásadními změnami. Poslední velká oprava skončila právě tento měsíc a prováděla ji pod dozorem diecézního organologa Štěpána Svobody firma Stehlík a syn.

 

2

 

Paštika při vestavbě nástroje do starších skříni velmi zápolil s nedostatkem místa. Do dvou velkých skříní rozdělil svůj dvoumanuálový nástroj s třiceti rejstříky. V zábradlí kůru zůstal prázdný pozitiv, jehož zvuk už nenacházel v této době využití. Jeho skříň tak byla využita jako úložiště hudebnin.

Z oněch třiceti rejstříků je jich více než polovina v základní, tedy osmistopé poloze. Poskytuje tak širokou škálu barev odlišených charakterem i dynamikou. Tyto rejstříky se dají použít jednotlivě, ale také se mezi sebou bezvadně pojí. Oba manuály mají také své šestnáctistopé hlasy – v hlavním stroji temnější Bourdun a v žaluzii je smykavý Salicet. Každý stroj má také jazykový rejstřík a hlavní stroj dokonce dva – kromě Trompety i jemný a zpěvný Klarinet. Do žaluzie ve druhém manuále je umístěn ušlechtilý Hoboj a do pedálu nosný, ale přesto příjemný Bombard. Oba manuály mají také zvukové koruny. Vedle dvouřadého Doubletu ve druhém manuálu jsou v hlavním stroji k dispozici dva smíšené hlasy – barevný Kornet a šestiřadá Mixtura, která je posazena nízko – začíná kvintou 5⅓´.

Zvuk nástroje je velmi ušlechtilý, elegantní a nesmírně barevný. Varhany i před opravou, kdy přitom byly ve značně zanedbaném stavu, poskytovaly velké zvukové potěšení. Nyní, po opravě, opět mohou předvést vše krásné, co v nich je. A skutečně to ukazují! Lahodí nejen jejich zvuk, ale velmi příjemně působí pro varhaníka i jejich traktura – tónová i rejstříková traktura je pneumatického výpustného systému. Nástroj velmi dobře reaguje a s varhaníkem spolupracuje a umožňuje mu s jednotlivými tóny bez problému pracovat.

 

17

 

Bohumil Paštika tamní hrací stůl, který je zdobený po stranách decentními jemnými řezbami, vybavil hracími pomůckami, které tehdejší doba poskytovala – pevné kombinace (zajímavostí jsou sbory osmistopých rejstříků a rejstříků smykavých), volná kombinace, vypínače, anulátor pedálu, oktávové spojky, žaluzie a crescendo.

Žaluzie nemá ani zdaleka vliv na zvuk celého nástroje. Její funkcí je ještě větší zeslabení rejstříků druhého manuálu. Ovšem ne všech! Principál a Oktávu nechal Paštika v prospektu, a tedy mimo vliv žaluziové skříně. Je proto zřejmé, že při užití žaluzie šlo skutečně jen o dynamický rozdíl piano – pianissimo.

 

20

 

Konstrukční zajímavostí je řešení spodní oktávy rejstříku Salicet 16‘ ve II. manuálu. Z důvodu nedostatku místa pro velké píšťaly v žaluziové skříni pod klenbou kostela zvolil Paštika řešení nahrazením těchto velkých píšťal píšťalami jazýčkovými. Tyto píšťaly nemusejí být tak dlouhé, a tudíž jim prostor stačil. Avšak i tak nedostatek místa způsobuje problémy – tato spodní oktáva musela být umlčena, protože právě ony jazýčkové píšťaly jsou jen velmi namáhavě dostupné, a proto nesnadno naladitelné.

 

Dispozice:

32

 

V kostele Nanebevzetí P. Marie působili členové hudebních rodů Sychrů a Klazarů. Ani dnes není kůr prázdný. Působí zde chrámový sbor „Václav“ s instrumentalisty. Kostel žije náboženským, kulturním i turistickým životem a není tedy (věřme!) obav, že by varhany nebyly využity tak, jak si díky své kráse zaslouží.

Stará Boleslav ale ještě neřekla ve světe varhan své poslední slovo. V současné době probíhá rekonstrukce baziliky sv. Václava včetně přilehlého kostelíka sv. Klimenta a celého areálu kolem nich. Také zde se dočkáme jistě pozoruhodných výsledků práce pánů varhanářů. Ale o tom až později...

 

3

 

11

 

22

 

Foto: archiv autora, Fb Poutního chrámu Nanebevzetí P. Marie, Š. Svoboda, www.sborvaclav.cz; (Některé fotografie jsou z doby před  opravou.) 

Ondřej Valenta

Varhaník, pedagog.

Vedle toho, že od roku 2016 působí jako varhaník a regenschori při Královské kolegiátní kapitule na pražském Vyšehradě, vyučuje také na ZUŠ v Mladé Boleslavi. Koncertně spolupracuje se sólisty, sbory a orchestry, s flétnistkou Evou Prchalovou a houslistkou Šárkou Petříkovou založil soubor NiTrio. Mezi lety 2014 a 2019 studoval na Akademii múzických umění u Pavla Černého, předtím u Jana Hory na Pražské konzervatoři, kde se zároveň věnoval hře na cembalo a na klavír. V akademickém roce 2017/2018 absolvoval studijní pobyt na Universität Mozarteum v Salcburku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.