neděle, 24 květen 2020 14:00

Varhany a varhaníci (9)
Varhany Smetanovy síně

Autor:

„S počtem píšťal 4 736 byly tehdy varhany třetí největší v Rakousko-Uhersku.“

„Pro stavbu varhan byla zvolena firma Heinrich Voit, která jediná v Evropě byla schopna zkonstruovat posuvný hrací stůl.“

„Na tuto sezónu byla naplánovaná tři sobotní matiné a další tři mají proběhnout v příštím cyklu. Cenný romantický nástroj v krásném secesním sále si to zaslouží.“

 

3

 

Krásný secesní Obecní dům v Praze byl postaven před I. světovou válkou a v centrální Smetanově síni korunován postavením nových varhan od německé firmy Heinrich Voit z Durlachu. Jejich rejstříkovou dispozici navrhl profesor Karel Stecker. Prvním zahraničním varhanním virtuózem, který na ně zahrál už v roce 1912, byl Joseph Bonnet, varhaník pařížského chrámu sv. Eustacha. Za první republiky zazněly pod rukama nejvýznamnějšího českého varhaníka první poloviny 20. století Bedřicha Antonína Wiedermanna v letech 1920 až 1932 na 102 matiné, při kterých seznamoval pražské obecenstvo s varhanní literaturou od baroka po současnost. Cenný nástroj sice trpěl po celou dobu existence malým zájmem provozovatele o údržbu a pravidelné ladění, zažil zcela nepovedenou přestavbu a nerozumné rozšíření, ale po rekonstrukci do původního stavu, dokončené roku 1997, slouží při varhanních matiné dodnes.

Obecní dům v Praze se stavěl v letech 1905–12 a na jeho výstavbě se podíleli tehdejší nejvýznamnější umělci. Stavbu v secesním slohu navrhli a provedli architekti Antonín Balšánek a Osvald Polívka jako víceúčelový prostor sálů, salonů a restaurací, kterým dominuje velký koncertní sál – Smetanova síň pro 1200 posluchačů. Výzdobu navrhli mezi jinými malíři Alfons Mucha, Max Švabinský, František Ženíšek a Jan Preisler a sochaři Josef Václav Myslbek a Josef Mařatka. Smetanovu síň zdobí sochy Ladislava Šalouna, na klenbě sálu jsou figurální malby Františka Ženíška a na postranních balkónech obrazy Hudba, Tanec, Poezie a Drama od Karla Špillara.

 

2

 

Již od počátku bylo počítáno s postavením varhan. Jelikož se uvažovalo o proměnlivém využití nejen ke koncertním účelům, ale i k zasedáním a plesům, byla požadována možnost naprostého vyklizení sedadel v sále i na podiu, včetně hracího stolu varhan. Proto byla zvolena pro stavbu varhan firma Heinrich Voit z Durlachu u Karlsruhe, která jediná v Evropě byla schopna zkonstruovat posuvný hrací stůl, který s úspěchem postavila u svých nových varhan v městské síni v Heidelbergu v roce 1905. Návrh romantické rejstříkové dispozice varhan pro Smetanovu síň provedl Karel Stecker, absolvent Pražské varhanické školy a profesor skladby na Pražské konzervatoři. Navrhl třímanuálový nástroj se 70 rejstříky, s elektropneumatickou trakturou a šestnáctistopým základem na všech manuálech. S počtem píšťal 4 736 byly tehdy varhany třetí největší v Rakousko-Uhersku. Rejstřík Vox humana měl vlastní tremolo, žaluzie byly pro II. a III. manuál a varhany měly také crescendový válec. Vše postavila firma Voit, jen největší píšťaly byly kvůli obtížnému transportu zhotoveny v Kutné Hoře firmou Jan Tuček. Prospekt varhan navrhl Antonín Balšánek.

Na jednom z prvních koncertů 14. 1. 1912 vystoupil s Českou filharmonií tehdy osmadvacetiletý francouzský varhanní virtuóz Joseph Bonnet (1884–1944), varhaník pařížského chrámu sv. Eustacha, jako první sólista na nové varhany. Zahrál Koncert d moll Georga Friedricha Händela a převzal sólový part ve III. symfonii c moll „Varhanní“ Camilla Saint-Saënse. Úspěch jeho vystoupení vedl pořadatele k pozvání k dalšímu koncertu 11. listopadu téhož roku, kde zahrál Bachovu Toccatu d moll, Fantasii a fugu na chorál „Ad nos, ad salutarem undam“ Franze Liszta a drobnější skladby francouzské literatury. Jako přídavek zazněla improvizace na dané téma „Kde domov můj“, chorál Svatý Václave a Ktož jsú boží bojovníci. Tuto improvizaci potom Bonnet zpracoval jako závěrečnou skladbu svého opusu č. 10 „Dvanáct skladeb“ a otiskl ji v roce 1913 pod českým názvem „Píseň českého národa“ (Poème tchèque).

Za první světové války byl koncertní provoz značně omezen a po vzniku Československa přišla hudební Praha o Rudolfinum, z kterého se stal parlament nové republiky. Ke koncertním účelům zůstala jen Smetanova síň a akusticky méně vhodný velký sál Lucerny.

 

10

 

V té době se stal roku 1917 profesorem varhanní hry na konzervatoři mladý Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), který se s neobyčejnou houževnatostí zasazoval o využití varhan jako koncertního nástroje. Uspořádal v letech 1920–32 ve Smetanově síni 102 varhanních matiné, na kterých buď sám, nebo se spoluúčinkujícími zpěváky nebo instrumentalisty provedl podstatný výběr z varhanní literatury od baroka po současnost. Věnoval se české hudbě baroka a klasicismu a pozoruhodné byly jeho exkurze do barokní literatury italské a francouzské, tehdy neznámé a nehrané. Wiedermann hrál sice na romantický nástroj, který podle současného názoru zvukově barokní hudbě neodpovídal, ale z Bacha vybíral především virtuózní skladby, dále díla francouzského symfonického stylu a oblíbeného Marca Enrica Bossiho. Jeho neúnavná snaha seznámit obecenstvo s varhanní literaturou je i pro dnešní dobu obdivuhodná. Byl prvním českým varhanním virtuózem mezinárodního významu a jako pilný skladatel obohatil českou varhanní tvorbu o cenné skladby v pozdně romantickém stylu.

Po konci II. světové války byly varhany používány jen občas a od padesátých let 20. století, neudržovány a neladěny, tiše chátraly. Proto bylo rozhodnuto o jejich opravě a rozšíření podle návrhu profesora Jana Bedřicha Krajse. Družstvo Organa v Kutné Hoře a firma Rieger-Kloss v Krnově si rozdělily práce. Návrh počítal s rozšířením na čtyři manuály s počtem rejstříků 89 a pokoušel se typický romantický charakter nástroje přizpůsobit přidáním vysokých mixtur k možnosti interpretovat ve „stylovějším“ zvuku barokní literaturu. Je možno jednoznačně konstatovat, že tato rekonstrukce se naprosto nezdařila. Násilné přidání rejstříků do stejného prostoru píšťaliště a rozšíření na 4 manuály způsobily, že jednotlivé píšťaly byly na sebe tak natlačeny, že neměly vůbec prostor, aby zněly. Kvalitní původní romantické rejstříky se naprosto nepojily s novými přidanými smíšenými hlasy a nevytvořily logicky vybudovanou zvukovou pyramidu.

Toto rozšíření bylo dokončeno roku 1960. Firma Rieger-Kloss postavila nový mohutný hrací stůl s osmi volnými kombinacemi a původní elegantní secesní stůl byl umístěn jako exponát v Muzeu české hudby. Na začátku šedesátých let byl nástroj ještě technicky ve slušném stavu a Supraphon mohl uskutečnit nahrávku Tří chorálů a Cantabile Césara Francka s významnou francouzskou varhanicí Marie-Claire Alain (Stereo 50 823), ale postupně nedostatkem údržby technických prvků a opakovanou absencí pravidelného ladění nezadržitelně chátral.

 

7

 

V devadesátých letech minulého století došlo ve změněných poměrech v rámci celkové generální rekonstrukce Obecního domu k návrhu na vrácení nástroje do původního stavu z roku 1912 se třemi manuály a 70 rejstříky. Zájem o provedení rekonstrukce byl i v cizině značný. Rozebrání varhan provedla firma Alexander Schuke z Postupimi a celkové vrácení do původního stavu s novým technickým vybavením německá firma Orgelbau Vleugels z Hardheimu. Byl zrekonstruován původní hrací stůl a postaven nový, oba plně funkční. Inaugurační koncert se konal 24. května 1997. Hned od dalšího roku byla v letních měsících uspořádána řada varhanních matiné vždy v 11:15 a 13:30 se stejným programem za účasti renomovaných varhaníků cizích (Werner Jakob, Edgar Krapp, Jozef Sluys, James Higdon) i domácích.

Po určitém útlumu v posledních letech a opětovných problémech s údržbou a laděním – setrvalá bolest všech varhan v sálech u nás – se zdá, že se blýská na lepší časy. Na tuto sezónu byla naplánovaná tři sobotní, dobře navštívená matiné, z nichž až třetí se kvůli koronaviru nemohlo konat, a další tři mají proběhnout v příštím cyklu. Cenný romantický nástroj v krásném secesním sále si to zaslouží.

 

111

 

Foto: Wikipedie, Youtube, Orgelbau Vleugels GmbH

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog.

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.