„Jak se od pěvkyně, která v posledních letech svého života obývala zámek ve Stráži nad Nežárkou, dostaly desky až do průmyslových Vysočan?“

„Co si tolik zvláštní žena, tak moc zvláštní člověk s tetováním na těle a šrámy na duši, asi přála poslouchat?“

„Snad právě dnes, 25. března, je vhodné si tuto nezmapovanou epizodu z jejího života připomenout.“

Snad kvůli tomu, že se uskutečnilo v den zamilovaných, tedy 14. února, se často připomíná první americké bombardování Prahy roku 1945, které zasáhlo i nárožní budovu, na jejímž místě vyrostl o půlstoletí později Gehryho a Miluničův Tančící dům. Mnohem ničivější a navíc tentokrát nikoli mylný, nýbrž úmyslný byl ovšem nálet v neděli 25. března téhož roku. Trval půldruhé hodiny a zaměstnal čtyři stovky amerických bombardérů, které shodily na východní část české metropole až dvanáct tisíc bomb. A dosáhl zamýšleného účelu. Tím bylo vyřadit z provozu vysočanskou továrnu ČKD, dosud chrlící materiál pro nacisty, a také desítky německých letadel, „parkujících“ hlavně ve Kbelích. Za oběť tomuto útoku bohužel padlo tři sta sedmdesát Pražanů, především proto, že se po předchozích zkušenostech báli schovat v krytech, takže je zkáza dostihla až do předměstských lesíků.