„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“

„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“

„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“

Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant’Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.

Sedmý prosinec jako začátek sezóny, neobvykle málem až před vánočními svátky…? Slavnostní večer na svátek sv. Ambrože, patrona Milána, je tradice, kterou založil šéfdirigent Victor de Sabata v roce 1947. Odlišuje La Scalu od jiných divadel, kde se vcelku přirozeně začíná v září, po divadelních prázdninách. Mimochodem, už čtvrtého prosince večer bývá však ve Scale představení se stejným obsazením jako sedmého. Je součástí zvláštní nabídky pro diváky pod třicet let, bylo tomu tak i letos. A bývá to zároveň večer určený pro foundraising.

La Scala patří tradičně mezi několik nejprestižnějších světových operní scén. Pro umělce i pro diváky. Sezóna 2022/2023 má od letošního prosince do následujícího listopadu v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování českého hudebního šéfa Velšské národní opery Tomáše Hanuse a v režii italské dramatičky, režisérky a herečky Emmy Dante. Hlavními sólisty šesti ohlášených představení mají být mezi 6. a 22. červnem pěvci Olga Bezsmertna jako Rusalka, Dmitry Korchak v roli Prince, Jongmin Park jako Vodník a Elena Guseva coby Cizí kněžna. V obsazení figuruje i Jiří Rajniš v roli Hajného.

Před divadlem, jehož průčelí hledí na nevelké náměstí, jezdí dnes hodně aut a žluté tramvaje. A zastřešenou pasáží je to odsud kousek k milánskému dómu. K divadlu přiléhá z levé strany jeho muzeum, propojené s ním opravdu úzce. Je druhým nejnavštěvovanějším ve městě. Je plné skleněných vitrín, obrazů, bust, nejrůznějších uměleckých předmětů, upomínek na památné premiéry a na legendární interprety. I na skladatele. A v rámci prohlídky pustí návštěvníky z foyeru na prvním balkonu i do hlediště, do lóže – a tak mohou třeba chvíli pozorovat, jak se zrovna na jevišti staví dekorace pro večerní představení.

Své jméno odvozuje milánské divadlo Teatro alla Scala od toho, že bylo postaveno roku 1778 v místech, kde býval kostel Santa Maria alla Scala – přičemž scala znamená schodiště…. Lombardsko, jehož je město historickým centrem, náleželo dlouho španělským Habsburkům a po dlouhá desetiletí až do roku 1859 pak Rakousku. Nepřekvapuje proto informace, že nové divadlo, po požáru předchozí budovy, vzniklo z iniciativy Marie Terezie. Slavnostně bylo otevřeno jako Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala. Prvním představením byla Salieriho opera L’Europa riconosciuta.

Milánská Scala byla místem prvních úspěchů Gioacchina Rossiniho. První z těch jeho oper, které tam měly přímo premiéru, byl v roce 1812 La pietra del paragone (česky Prubířský kámen či Zkouška lásky), dalšími se staly Aureliano v Palmiře, Turek v Itálii, Straka zlodějka a Bianca a Falliero. La Scala se v té době stala významným místem pro žánr italské opery seria. Hrála záhy i další Rossiniho díla: Popelku, Lazebníka sevillského, Tancrediho, Otella, Semiramidu a Mojžíše i operu La donna del lago (česky Jezerní paní či Dáma z jezera).

Ve dvacátých letech 19. století přišli se svými díly další mistři belcanta: Gaetano Donizetti s operou Chiara e Serafina a Vincenzo Bellini s operou Il piráta. V dalších desetiletích se Donizettiho uváděly v La Scale Anna Bolena, Lucrezia Borgia, Torquato Tasso, La fille du régiment (Dcera pluku), La favorita, Linda di Chamonix, Don Pasquale… A od Belliniho I Capuleti e i Montecchi, Norma, La somnambula (Náměsíčná), Beatrice di Tenda a Puritáni.

La Scala, už pro svou historii, stojí samozřejmě blízko Verdiho estetice. Měl tam svůj pomyslný domov. Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla jeho prvním velkým úspěchem. Měla tam první provedení také jeho první i poslední opera, tedy Oberto a Falstaff, a vedle nich také opery Jeden den králem, Lombarďané na první křížové výpravě, Jana z Arku a Otello. Tedy celkem sedm z jeho bezmála tří desítek operních děl. Premiéru tam měla také Aida. Byla to ovšem jen premiéra evropská – po prvním uvedení v Egyptě.

Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly. Není však nutné si myslet, že byli a jsou jedinými. Vždyť i Arturo Toscanini, Ital každým coulem, neměl ve Scale debut s Verdim nebo jiným Italem, ale s Mistry pěvci norimberskými Richarda Wagnera…! A během svého působení prý každou sezónu perfektně vyvažoval – tak, aby dirigoval stejný počet italských či Verdiho děl a stejný počet děl Wagnerových… oper dvou umělecky protichůdných typů, svým způsobem vlastně rivalů. Narodili se ve stejném roce 1813. Verdi však zemřel osmnáct let po Wagnerovi. Oba tvořili s myšlenkou na svůj národ, každý ale jinak. Zřejmě se nikdy nepotkali. Verdi – realista i romantik, mistr syntézy – hudbu svého vzdáleného soka studoval a komentoval. Wagner – do sebe zahleděný vizionář a mystik – však příliš Verdiho existenci neřešil…

Když Toscanini přišel v roce 1908 do La Scaly, transformoval ji směrem k modernosti. Dirigoval tam poprvé Salome. Také chtěl poprvé v Itálii dirigovat Debussyho Pelléa a Mélisandu… A začal i se symfonickými koncerty, s repertoárem, který předtím předmětem zájmu orchestru nebyl: s Beethovenem, Mozartem, s Brahmsem… Byl mezinárodně působícím hudebníkem, který předložil divadlu, jeho orchestru i publiku široký rozsah repertoáru. Kořeny musely být pochopitelně v Itálii, ale k tomu se musela přidávat konfrontace s okolním hudebním světem. Hlavními body kontinuity dodnes zůstávají Bellini, Donizetti, Verdi a Puccini. I dnes musí být toto divadlo obzvláště důležité v interpretaci italského repertoáru, který je tam rozvíjen víc než kdekoli jinde na světě; ale je a musí to být garantováno právě tím, že orchestr a sbor vyrůstají i s ostatním repertoárem.

A další jména, z hlediska historie už neoddělitelně spjatá s milánskou Scalou? Maria Callas, Renata Tebaldi, Giuseppe Di Stefano, Mario Del Monaco… Luciano Pavarotti, který tam debutoval 28. dubna 1965 v Zeffirelliho inscenaci Pucciniho Bohémy, po boku Mirelly Freni, se kterou se znali od dětství. Dirigoval tehdy Herbert von Karajan… Pak Claudio Abbado, který tam debutoval v roce 1965 a roku 1972 se stal tamním dirigentem a který nastudoval nejen díla mnoha italských klasiků minulosti, ale také Luigiho Nona… Sbormistr Romano Gandolfi… A dirigent Riccardo Muti, debutant roku 1981 a od roku 1986 na dvě desetiletí hudební ředitel…

Před čtyřiceti lety, roku 1982, vzniklo těleso Orchestra Filarmonica della Scala. A před pětadvaceti lety, roku 1997, se La Scala transformovala do privátně vlastněné nadace. Začala nová fáze modernizace, která vyvrcholila rekonstrukcí historické budovy divadla. Představení po tři sezóny hostilo Teatro degli Arcimboldi, postavené v roce 2002 v bývalé industriální oblasti města.

Sedmého prosince 2004, na svátek sv. Ambrože, otevřel Riccardo Muti rekonstruované Teatro alla Scala. Jako v roce 1778 Salieriho operou Europa riconosciuta.

Věděli jste, že …

…hlediště divadla tvoří 270 lóží a že jeho kapacita je až 2800 diváků?

…divadlo má na 17.000 abonentů a že ho ročně navštíví kolem 430.000 lidí?

…Teatro alla Scala leží nedaleko milánského dómu, kde mělo 22. května 1874 premiéru Verdiho Requiem?

…pár minut chůze od divadla, na ulici Via Manzoni, je Grand Hotel Milano, luxusní hotel z osmnáctého století, kde trávil své pobyty v Miláně Giuseppe Verdi? A že tam 27. ledna 1901 zemřel?

… zhruba sto kilometrů jihovýchodně od Milána je Verdiho rodiště Le Roncole, město Busseto, kde strávil mládí, a poblíž něho i vila Sant´Agata, kde žil celé zbylé půlstoletí?

…v roce 1355 byl korunován v Miláně lombardským králem římský císař a český král Karel IV.?

Foto: Petr Veber, Facebook divadla, Wikipedia