„To je další cenná kvalita britského publika a celého národa: je vlastně velmi seriózní, velmi dbalý všech pravidel a současně umí úžasně řádit. To je báječná kombinace.“

„Po koncertě k jejím osmdesátinám byla krátká audience. Byl to tehdy parný letní večer, každý se potil, bylo to krajně nepříjemné. Královna byla ale naprosto nedotknutá, dokonale zvládnutá.“

„Já k tomu zpočátku přistupoval klidně, ale jak se to blížilo, tak přátelé, hudebníci a všichni kolem se mě neustále ptali, jestli už mám připravený projev, jaký bude, jestli se bojím, jestli mám trému, a tím zvýšeným zájmem ji skutečně ve mně vyvolali.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, potřetí zastavuje u Symfonického orchestru BBC. Jiří Bělohlávek byl v letech 1995 až 2000 jeho hlavním hostujícím dirigentem a od roku 2006 do roku 2012 šéfdirigentem. A za tu dobu mu třikrát byl svěřen úkol zakončit proslulým kultovním programem „Last Night of the Proms“ londýnský festival BBC Proms.

V dnešních vzpomínkách dirigenta Jiřího Bělohlávka je centrem pozornosti jedinečný, téměř dvouměsíční letní festival promenádních koncertů v Royal Albert Hall v Londýně, Proms. Ne že by se při nich kdokoliv promenoval, ale dalece nejlepší místa v původně osmitisícové rotundě má necelých tři sta čelem stojících diváků proti podiu, tzv. promenádníků, zatímco 5272 sedících je buď blízko scény, avšak ze strany, nebo se při čelním pohledu ocitají na daleké opačné straně budovy. Všechny koncerty jsou exemplárně přenášeny v rozhlase, už mnohem méně v televizi, kde však dvorní orchestr Proms, BBC Symphony Orchestra, figuruje z finančních důvodů prominentně. BBC, British Broadcasting Corporation, se může pochlubit celkem osmi orchestry a jedním sborem, z nichž BBC SO je nevýznamnější:

BBC Big Band

BBC Concert Orchestra

BBC National Chorus of Wales

BBC National Orchestra of Wales

BBC Philharmonic

BBC Scottish Symphony Orchestra

BBC Singers

BBC Symphony Chorus

BBC Symphony Orchestra

Měl jsem tak příležitost koncerty vidět buď osobně či v televizi, nebo přinejmenším slyšet v rozhlase. Řadu z nich nikdy nezapomenu, ať už ty, na které Jiří dnes vzpomíná, či za všechny v akusticky monumentální prostoře ideálně se hodící a skvěle provedenou Mahlerovu Osmou – „Symfonii tisíců“.

Při první ze tří Last Nights jsme Jiřímu všichni drželi všechny možné palce a téměř trnuli, aby jeho řeč proběhla co nejideálněji, což se mu plně a obdivuhodně zdařilo. Jiří Bělohlávek byl ve stodvanáctileté historii Proms prvním cizincem, kdo dirigoval a měl projev v závěrečném koncertu. A klobouk dolů – na televizní přenos se dívají miliony po celém světě a mluvil spatra! Údajné obavy, ne-li neoficiální plány vedení (viz článek Normana Lebrechta v minulém díle), jak Jiří Bělohlávek nebude v závěrečných Proms koncertech figurovat, se ukázaly jako zbytečné a Jiří si neméně výborně poradil s koncertem k 80. narozeninám královny Alžběty II. Ač se o tom sám nezmiňuje, za svůj přínos hudbě ve Spojeném království byl vyznamenán vysoce prestižním řádem britského impéria CBE, tj. Commander of the British Empire.

*********

Z tvých seznamů se, Sašo, dovídám, že jsem řídil celkem 37 Proms koncertů [ Pozn. AG – v roce 2016 přibyl osmatřicátý]. To je číslo, které mě překvapuje a ohromuje, je to vlastně velký kus mé činnosti v Londýně a kapitola, na kterou vzpomínám obzvlášť rád. Od prvního doteku s Royal Albert Hall jsem byl velkým milovníkem toho prostoru.

Z akustického hlediska nejsou pro posluchače všechna místa ideální, ale na pódiu se hraje velmi příjemně, je tam dobrý kontakt, hudebníci se dobře slyší a ta atmosféra velkého prostoru je ohromně inspirativní a nabuzující. Nevím, jestli se mám vůbec pokoušet vyzdvihovat některé z těch všech 37 koncertů, ale takovou vnější důležitostí byly pro mne mimořádné dva. 

Jedním byl koncert k osmdesátinám jejího veličenstva královny Alžběty. To byl pro mne zážitek velmi vzrušující, nikdy jsem si nemyslel, že budu mít možnost takhle vzdát čest vaší slavné panovnici. Setkal jsem se s ní a s princem Philipem už jednou předtím v Praze, kam přijela na pozvání Václava Havla; pan president tehdy pořádal velkou večeři na královninu počest, byl jsem tam pozván a měl možnost se jí poklonit a pozdravit ji.

Po koncertě k jejím osmdesátinám byla krátká audience. Byl to tehdy parný letní večer, kdy v Royal Albert Hall bylo opravdu jako v peci, všichni jsme tím horkem velmi trpěli, každý se potil, bylo to krajně nepříjemné. Královna byla ale naprosto nedotknutá, dokonale zvládnutá, vypadala, jako když je v nejlepší klimatizované místnosti, naprosto bez poskvrnky, perfektní účes, byl to neskutečný zjev, velký zážitek, byť kratičký. Prohodila nějakou větu o Dvořákovi, ptala se, jak moc mám rád Novosvětskou, která byla na programu, a jak se nám hrálo. Samozřejmě to byla velmi stručná a formální konverzace, ale ten její zjev a vystupování působily skutečně neobyčejně silně.

Ten další koncert, který mi připadal zcela mimořádný, byly vlastně všechny závěrečné festivalové koncerty, Last Night of the Proms, které jsem měl tu čest dělat celkem třikrát. Poprvé to byl zážitek naprosto zdrcující, ale v pozitivním slova smyslu. Bylo kolem toho velké napětí, já k tomu zpočátku přistupoval klidně, ale jak se to blížilo, tak přátelé, hudebníci a všichni kolem se mě neustále ptali, jestli už mám připravený projev, jaký bude, jestli se bojím, jestli mám trému, a tím zvýšeným zájmem ji skutečně ve mně vyvolali a měl jsem z toho velký špundus. Už při tom prvním večeru jsem se rozhodnul si projev nepsat, jen jsem si rozvrhl, o čem chci mluvit, a řekl si, že to musím zkusit spatra, normálně, přirozeně, tak, jak jsem to pociťoval. Podle všech referencí to tak zapůsobilo, měl jsem s tím velký úspěch a byl jsem hrozně rád, že to tak dopadlo. Strach jsem měl velký, přece jen je pro mne angličtina cizím jazykem, a když je člověk ve velkém stresu, tak se může klidně přihodit, že nějaké to slovo vypadne a že člověk neví kudy kam.

Hudební složka mi starost nedělala, a umělecká část celého dojmu byla umocněna tou naprosto úžasnou atmosférou. Nikdy před tím jsem Last Night nezažil, jen mi byl ukázán záznam z druhé půlky nějakého předchozího ročníku, abych viděl, jak publikum řádí, jak frká na frkačky a zvoní a troubí a vykřikuje a zpívá, prostě abych na to byl alespoň trošku připravený. Ten dojem z konkrétního průběhu večera byl samozřejmě neporovnatelně silnější a nedá se to srovnat s tím, když se člověk dívá jen na nějaký záznam. Ten fakt toho bytí in media res je nepopsatelně silný a krásný. Mně byla ohromně sympatická celá ta atmosféra těch všech promenádníků, to jsou skutečně takoví nadšenci, kteří vytvářejí úžasně přátelskou a uvolněnou atmosféru, to je něco, na co se dá navázat, na co se člověk může pokusit napojit, o to jsem vždycky usiloval a zdá se, že to vždycky fungovalo, že jsem byl vnímán jako otevřený člověk schopný komunikace a komunikativní. 

Z té žertovnější stránky Last Night of the Proms musím ještě vzpomenout na svoji účast sólisty v Arnoldově parodické Velkolepé předehře, kdy jsem „hrál“ na první vysavač.

Byla to pro mne taková etuda naučit se přijmout situaci, která je pro mne zcela atypická, přijmout ji s otevřenou myslí a udělat z toho co nejpřirozenější a nejpříjemnější zážitek. Já jsem si to nakonec velmi vychutnával, byť ta skladba je velmi poplatná té příležitosti, je především humorná a její hudební kvalita není nejpodstatnější, ale to souvisí se schopností Britů se odvázat, být přirozeně veselí, nenastavovat si zbytečná omezení, zbytečné bariéry, zbytečné ohrady svého vnímání a svého prožívání, a být prostě zcela otevřený radování se z každé veselé situace, kterou je možné vytvořit. To je další cenná kvalita britského publika a celého národa: je vlastně velmi seriózní, velmi dbalý všech pravidel a současně umí úžasně řádit. To je báječná kombinace a Last Night of the Proms je jejím hmatatelným důkazem a příkladem: první půle je ještě vážný koncert, ale druhá už je karneval, vyslovená hudební party, a celé to má pro mě ohromně sympatický charakter. 

********** 

V tomto seriálu je kontinuálně celá řada odvolání na mou databázi veškerých Jiřího vystoupení a nahrávek. V dnešní příloze je po silné vzpomínce na rozloučení Jiřího Bělohlávka s BBC a Proms na ukázku zařazen také ztenčený seznam Proms koncertů a skladeb, jež Jiří Bělohlávek dirigoval (nahrávky a stovky dalších detailů jsou zde vyňaty). Ilustruje také široký repertoárový záběr, který musí dirigent předního světového rozhlasového orchestru zvládat.

Foto: rodinný archiv J. Bělohlávka a archiv A. Goldscheidera