„Při dnešním recitálu zahraje na oboje varhany, které jsou na svatojakubském kůru.“

„Se svými 8277 znějícími píšťalami je nástroj u sv. Jakuba od 80. let minulého století největšími varhanami v České republice.“

„Být varhaníkem je dobrodružství.“

Tajemství víry nazvala svůj dnešní recitál na Mezinárodním varhanním festivalu v bazilice svatého Jakuba v Praze tamní titulární varhanice Irena Chřibková. Letos si připomíná třicet let působení u svatojakubských varhan. A je hlavní organizátorkou a dramaturgyní přehlídky, která se koná už pošestadvacáté. Od 5. srpna do 23. září se uskuteční osm koncertů a na festivalu se postupně představí devět varhaníků. V polovině září totiž vystoupí dva z nich společně, na čtyři ruce.

Irena Chřibková, ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba na Starém Městě pražském, zakladatelka Mezinárodního varhanního festivalu a několika cyklů duchovní hudby, zahraje dnes na oboje varhany, které jsou na svatojakubském kůru. Na malé chórové varhany rozezní partituru Aria sopra la Spagnoletta, kterou napsal Bernardo Storace, hudebník tvořící v 17. století. Na velkých varhanách uvede skladby Dietricha Buxtehudeho a Camilla Saint-Saënse a z méně známé hudby Toccatu na žalm 146 „Chval, duše má, Hospodina!“ od Jana Zwarta a Partitu per octavo tono super „Veni Creator“, tedy „Přijď, o Duchu“ od Gabriela Verschraegena. Posledním autorem večera má být Naji Hakim. Zaznějí od něj Variace na libanonské téma – skladba Aalaiki´ssalaam, tedy Pokoj s tebou.

Se svými 8277 znějícími píšťalami je nástroj u sv. Jakuba od 80. let minulého století největšími varhanami v České republice. Jeho základem je dílo Abraháma Starka z Lokte z prvních let 18. století. Různé změny a přestavby následovaly po roce 1750, na začátku 20. století, za druhé světové války, v roce 1956 a pak v roce 1982. Poslední oprava varhan skončila v létě 2011. Nenápadné barokní malé chórové varhany s krátkou spodní oktávou, umístěné na bočním kůru, pocházejí z osmnáctého století z dílny Leopolda Burghardta. Jsou využívány ke stylové interpretaci skladeb raného baroka, jihoněmeckých, italských a českých mistrů.

V roce 1974 udělil papež chrámu u staroměstského kláštera minoritů titul Bazilika Minor. Se svou specifickou akustikou a svým jedinečným geniem loci v sobě kostel nese bohatou uměleckou tradici. Svatojakubské varhany, které jsou dlouhá léta hlavním aktérem této tradice, podle Ireny Chřibkové vždy vzbuzovaly a stále vzbuzují mnohé emoce jak u varhaníků, tak u odborné veřejnosti. Vždyť kdo by si rád nezahrál na velké varhany, které svou dispozicí splňují náročné požadavky širokého varhanního repertoáru doby romantické a soudobé a přitom nevylučují ani kvalitní interpretaci barokních autorů, především Bacha a severoněmecké školy…

„Záleží na každém umělci, jak nabízené možnosti uchopí. Být varhaníkem je dobrodružství, protože každý nástroj je jiný a vždy nás může něčím překvapit. Já osobně jsem velmi vděčná za všechna léta strávená v tak působivém prostředí baziliky u nástroje, který zní vznešeně při liturgii a při koncertě dovede rozechvívat jak interpreta, tak posluchače. Umění je ostatně určeno k tomu, abychom mohli komunikovat s Bohem….,“ říká Irena Chřibková v článku portálu KlasikaPlus.cz z roku 2020.

Od roku 2009 doprovázejí festivalové koncerty videoprojekce. K loňskému jubileu tak Svatojakubské Audite Organum vydalo DVD zachycující záznamy dvanácti výkonů z let 2013 až 2019. O pět let dříve k dvaceti letům festivalu vydal už Radioservis CD Audite Organum se sedmi výkony různých varhaníků… „Všechny ty roky uběhly velice rychle,“ konstatuje Irena Chřibková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. „Když listuji kronikami, kde máme veškeré zápisy, programy, recenze, fotky z každého koncertu, tak jsem šťastná za všechny interprety, kteří během uplynulých let u nás vystoupili. Každý je jedinečný! Každý slyší naše varhany jinak a já sama se často divím, jaké barevné kombinace je možné ještě z nich vykouzlit.“

Irena Chřibková začala hrát u sv. Jakuba při polských bohoslužbách v roce 1991. Později přibrala i bohoslužby české a nakonec se stala u minoritů hlavní varhanicí. Mezinárodní festival založila proto, že v Praze nebylo možné slyšet žádného zahraničního varhaníka, i proto, že minorité chtěli, aby jejich kostel měl svůj osobitý profil a byl místem koncertů s duchovním podtextem, ne koncertů pořádaných pro turisty nejrůznějšími agenturami.

Foto: archiv KlasikyPlus, Fb festivalu