KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Varhany a varhaníci (13)
Husův sbor v Náchodě english

„16. 6. 1948 koupila zdejší náboženská obec třímanuálové varhany systému UNIT vyrobené firmou Rieger z Krnova, a to z bývalého kina Beránek v Praze.“

„Pan Heger ml. chtěl nástroj přestavět na varhany s mechanickou trakturou, jeho otec však chtěl pneumatický systém zachovat.“

„Doufejme, že se v budoucnu bude nástroj více využívat a odkryje se tak jeho znamenitý potenciál.“

Další díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské pojednává o varhanách Husova sboru v Náchodě. Jedná se o jeden z největších diecézních nástrojů, který je unikátní svou plně mechanickou trakturou a spojkovým prvním manuálem. Vznikly přestavbou původních kinovarhan vyrobených firmou Rieger z Krnova pro jeden slavný pražský biograf, které ve Sboru hrály od roku 1948 do 1989.

Náchodský Husův sbor byl vybudován v letech 1924 až 1929 dle návrhu architekta Bohumila Kuchaře ve stylu moderního monumentalismu. Má půdorys písmene T a díky zvonici tvoří jednu z dílčích dominant města ‒ celkově patří k těm nejzajímavějším tamním stavbám. Obsahuje velký sborový sál (modlitebnu) s vynikající akustikou, kde na kůru jsou umístěny varhany. Celý objekt byl roku 2004 zapsán na seznam kulturních památek.

Bohoslužby se od roku 1929 doprovázely nejprve jen na harmonium, až 16. 6. 1948 koupila tamní náboženská obec za přibližně půl miliónu poválečných korun československých třímanuálové varhany systému UNIT vyrobené firmou Rieger z Krnova (opus 2350), a to z bývalého kina Beránek v Praze – hrávalo se na ně koncertně a využívaly se i k doprovodu němých filmů. Jedná se o první kinovarhany tohoto typu u nás. Vyrobili je roku 1928 a obsahovaly i pro ně typické zvláštní zvukové efekty (zvony, harfu, trubky a další), trakturu měly pneumatickou výpustnou. Kolem roku 1989 však muselo být přistoupeno k jejich rekonstrukci pro značnou poruchovost.

Účastnil se jí varhanář Miroslav Heger st., který se podílel už na jejich stavbě, a Ing. Miroslav Heger ml., oba z Hořovic. Pan Heger ml. chtěl nástroj přestavět na varhany s mechanickou trakturou, jeho otec však chtěl pneumatický systém zachovat. Nakonec byl realizován návrh Hegera ml., protože otec zemřel. Jeho řešení bylo vynikající a na svou dobu pokrokové, inspiroval se k němu na stáži u proslulé německé varhanářské firmy Gerharda Schmida v bavorském Westendorfu. Celá akce probíhala mezi lety 1989 až 1993 za působení paní farářky Mgr. Aleny Naimanové a stála kolem 200 000 Kč. Po celou dobu rekonstrukce se požadovala její co nejmenší finanční náročnost. Nástroj bohužel ani dnes není zcela dokončen – chybí mu dva pedálové rejstříky, viz níže.

Heger použil přibližně 80% píšťalového fondu Riegrových varhan, sám vyrobil nový hrací stůl, vzdušnice, celou vnitřní konstrukci, vzduchovody, trakturu. Nepotřebné části se prodaly, čímž se částečně získaly finance potřebné pro opravu. Prospekt varhan byl zachován z pietních důvodů, je osově symetrický a tvoří ho tmavě šedé nehrající píšťaly principálového typu. (Podobný prospekt mají varhany Husova sboru ve Dvoře Králové nad Labem.) Na pravé straně dole se ve skříni nachází průchod od schodiště na kůr.

Nynější nástroj je plně mechanický, má tři manuály, pedál a dvacet rejstříků, vzdušnice zásuvkové. První manuál však nemá své vlastní píšťaly, je pouze tzv. spojkový – automaticky jsou do něj zapojeny druhý a třetí manuál, jež každý má své vlastní píšťaly. Jedná se o unikátní řešení, nahrazující klasickou manuálovou spojku, které se nachází například u cvičných třímanuálových varhan firmy Rieger-Kloss na JAMU v Brně. Tento nástroj tedy klasifikuji jako dvoumanuálový s pedálem, a to podle počtu varhanních strojů, ne klaviatur. Varhany jsou umístěny ve výklenku uprostřed kůru, což není ideální z hlediska šíření zvuku.

Hrací stůl mají umístěný v tmavě hnědém postamentu nástroje jako tzv. Spielschrank, varhaník sedí zády ke stolu Páně. Pedálnice je paralelní a mírně nakloněná směrem k přední části s půltónovými klávesami, což je u nás neobvyklé, hraje se však velmi pohodlně patami. Ve výši hracího stolu se nachází uvnitř nástroje stroj Positivu (III. manuálu) a v patře za prospektem Hlavní stroj (II. manuál), za ním pak pedálová vzdušnice. Složitá traktura obsahuje též tři hřídelové desky – jednu horizontální a dvě vertikální. Rejstříky se ovládají manubrii po obou stranách stolu, přičemž chybí označení jejich přidělení k daným strojům. Spojky se ovládají šlapkami na zaháknutí nad prahem pedálnice. Některé části mechanické traktury věnoval tamní farnosti varhanář G. Schmid.

Dispozice:

Pomocná zařízení:

Spojky: II/P, III/P

Celý nástroj obsahuje celkem 1 192 píšťal (II: 728, III: 392, P: 72). Pedálový Oktávbas 8´ připomíná spíše Kryt 8´ a varhanář jej vytvořil spolu s Chorálbasem 4´ z jedné řady krytých dřevěných píšťal, jedná se tedy o extenzi pomocí mechanické traktury. Vzdušnice pro Trompetu 8´ by měla být podle Hegerových slov osazena silným Principálbasem 8´ a též by bylo namístě dostavět chybějící Pozoun 16´.

Jedná se o velmi zdařilé a pozoruhodné varhany v rámci celé diecéze, jež dostačují nejen potřebám bohoslužeb, ale jsou vhodné i pro varhanní koncerty a cvičení hry na varhany. Mechanická tónová traktura má příjemný chod a nástroj je celkově spolehlivý. Zvukově se hodí pro hru barokního repertoáru, nicméně Aeolina 8´ na III. manuálu tvoří se Salicionálem 8´ na II. manuálu výchvěvnou kombinaci.

Doufejme, že nástroj bude v budoucnu dokončen a dočká se většího využití, čímž se odkryje jeho znamenitý potenciál. V současnosti se tu občas konají koncerty Orlicko-kladského varhanního festivalu.

Ing. Heger se proslavil přestavbou Schiffnerových varhan v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové či adaptací „Hanzelkových varhan“ do kostela Nejsvětější Trojice v Písku. Jeho charakteristickým znakem je notový pult obsahující stylizovaný řecký kříž.

Foto: archiv autora, Wikipedia / Ewwwa

Petr Vacek (I.)

Petr Vacek (I.)

Varhaník, sbormistr, pedagog

Absolvoval Konzervatoř Pardubice v oborech hra na varhany a dirigování a JAMU v Brně taktéž ve dvou hlavních oborech, a to ve hře na varhany a dirigování orchestru. V rámci toho se věnoval i dirigování sboru, a to u předních českých sbormistrů. Je koncertně činný jako sólista (Teplické varhanní léto, Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové, Bachův varhanní podzim, Litoměřické varhanní léto), doprovází také sólisty i pěvecké sbory, diriguje orchestry a sbory (Královéhradecký komorní orchestr, Smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč). Obdržel cenu Sbormistr-junior v roce 2013 od Unie českých pěveckých sborů za přínosnou sbormistrovskou činnost. Velmi ho baví také hudební pedagogika, jíž se věnuje na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové. V minulosti účinkoval ve hře Petera Schaffera Amadeus ve Východočeském divadle Pardubice, kde hrál menší roli. Dálkově se věnuje studiu Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od září 2021 je pedagogem Konzervatoře Pardubice.



Příspěvky od Petr Vacek (I.)



Více z této rubriky