7

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 11 červen 2019 09:39

S Richardem Straussem v Alpách

Obal

„Úchvatná, někým naopak i zatracovaná. Pozdně romantická, grandiózní, mistrně instrumentovaná. Taková je partitura Alpské symfonie.“

„Zalíbení ve Straussově hudbě dokládá Košlerovu všestrannost a velikost, přesahující naše zjednodušené představy o něčím profilu.“

„Na koncertu tehdy zazněla symfonická apoteóza přírody i životní zpověď plná elegické vyrovnanosti.“

Poslední operou dirigenta Zdeňka Košlera s umělci Národního divadla byl Smetanův Dalibor, posledním koncertem s Českou filharmonií předtím Straussova Alpská symfonie. Její live nahrávka zůstává i po čtvrtstoletí hodnotným svědectvím o Košlerově umění, které se s jeho životní poutí uzavřelo v červenci roku 1995. Alpskou symfonii připomínáme především proto, že její autor právě dnes slaví 155. narozeniny. A letos v září uplyne rovných sedmdesát let od jeho úmrtí.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
1

„V pěveckém obsazení premiéry dominoval mladý basista Jan Hnyk v roli sedláka Martina.“

„Operní sbor působil jistě, jevištně velice přirozeně, uvolněně, jakoby si své účinkování doslova užíval.“

„Režie vychází z hudby; nechtěla upřímný a prostý svět českého venkova transformovat do mnohdy udivujících souvislostí, ale ztvárnila vše rovněž upřímně a prostě.“

Operní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni hraje v historické budově Velkého divadla komickou operu Antonína Dvořáka Šelma sedlák. Její děj je situován na Domažlicko, do oblasti blízké krajskému městu. Pod taktovkou a v hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce a v režii Zbyňka Brabce se v sobotu uskutečnila první premiéra. Režisér si pro svoji vizi a realizaci díla zvolil tým - scénu navrhl Pavel Kodeda, kostýmy Josef Jelínek, světelný design byl ve zkušených a citlivých rukou Antonína Pflegera. Choreografii vytvářel Martin Šinták, sbory nastudoval Zdeněk Vimr. Všechny role dokázala plzeňská opera vhodně alternovat.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
úterý, 04 červen 2019 11:09

Schumannovo Requiem jako festivalový objev

7

„Štryncl zvolil středně velké obsazení, které oběma skladbám dalo dostatek mohutnosti, ale zachovalo přitom zdání autentického, střídmého zvuku.“

„Technickou a výrazovou uvolněnost a volnost, kterou spojuje s romantickým výrazem, uplatnil v případě rozeznění Schumannovy skladby, ale i u Mozarta.“

„Publikum ocenilo měkkost a ztišenost Requiem, které mělo podobu kontemplace.“

Týnský chrám není častým dějištěm koncertů, ať už jsou důvody jakékoli. Poskytuje obvyklou chrámovou akustiku, vysokou gotickou loď plnou pozdějšího barokního umění a mobiliáře, má zapomenutou husitskou minulost a nejstarší pražské varhany. Většina z toho se konkrétně nijak nevyužije, pořadatelé a publikum, když už se tam výjimečně dostanou, jsou vděčni především za monumentalitu a ztišenou svátečnost sakrálního prostoru, tak odlišnou od turistického mumraje, který panuje venku na Staroměstském náměstí. Víkendový koncert orchestru a sboru Musica florea s Mozartovou a Schumannovou hudbou přilákal předem tolik posluchačů, že náhodní kolemjdoucí už asi vstupenky ani koupit nemohli.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
00

„Louis Langrée má teorii, že francouzská hudba je na rozdíl od jiných vysoce barevná. Měli jsme možnost slyšet červeného Berlioze, modrého Ravela a žlutého Francka.“

„Ke klavíru usedl španělský virtuóz Javier Perianes. Předcházela ho výtečná pověst, kterou bezezbytku potvrdil.“

„V přídavku Javiera Perianese sál objala Griegova melancholie, snové tóny hladily po duši.“

Letošní Pražské jaro je zasvěceno francouzské hudbě. Dramaturgie chtějí velice často po dirigentech hudbu jejich vlasti. Po českých dirigentech je to Dvořák a Janáček, snad občas i Martinů. Těžko se z této škatulky vystupuje. Nicméně něco na tom je. Kdo by měl rozumět české hudbě lépe než dirigent český, francouzské hudbě lépe než francouzský dirigent. Zvláště pokud je pro ni tak zapálený jako Louis Langrée (rozhovor s ním čtěte ZDE), který dirigoval na koncertě Pražského jara 31.5. Českou filharmonii.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 28 květen 2019 20:11

Divadlo v Glyndebourne slaví 25 a 85 let

01

Před pětadvaceti lety, 28. května 1994, se otevřelo nové divadlo sloužící opernímu festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie. Na programu byla tehdy Mozartova Figarova svatba, stejné dílo, které před 85 lety, v roce 1934, zahájilo první ročník festivalu. V letošním programu, rozvrženém od 18. května do 25. srpna, bude v létě lákadlem nová inscenace Mozartovy Kouzelné flétny s orchestrem dobových nástrojů Orchestra of the Age of Enlightenment a vůbec první tamní nastudování Massenetovy málo hrané opery Popelka, které má premiéru 8. června. V této inscenaci se setkají světoznámé pěvkyně Danielle de Niese a Kate Lindsey.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
01

„Náročná díla bylo třeba proložit něčím dietním. České skladby proto byly obklopeny hudbou slavného Michaela Nymana.“

„Pokud je vůbec směrodatné používat slovo postmoderní ve vztahu k hudbě, Grahamova cesta od chorálu přes jazz až po tříakordový „popík“ a zase zpět taková přesně je.“

„Je příjemné vědět, že na tak dramaturgicky smělý počin se vyprodaly všechny lístky.“

Festivaly klasické hudby se vyznačují zvláštním privilegiem oproti festivalům jiných žánrů – s velkou chutí oživují hudbu mrtvých lidí. Většina z nás si ani nic jiného nepřeje. Chceme pozvednout naši duši prostřednictvím tklivých harmonií, jímavých melodií, čistých forem… zavřít oči a přemístit se v čase do dob, kdy v Praze drandily drožky a Mozart rychle dopisoval ouverturu ke svému Donu Giovannimu. Do dob, kdy parní lokomotivy poháněly vlaky jedoucí z Vídně do Prahy a Dvořák je vyhlížel ve svém fraku. Členové Bohemia Saxophone Quartet nám nic takového v nedělní květnové odpoledne 26.5. nedopřáli. Žádné romantické usebrání nám nebylo dovoleno. Zcela plánovaně a troufale se rozhodli pražskojarnímu publiku naservírovat hudbu pouze žijících autorů. Dva z nich se dokonce přišli osobně poklonit. Bez fraků.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Phil181011036

„Komplet českému repertoáru jsem se bránil – nechci být zaškatulkován. Ale dělat osvětu chci. Proto Kabeláčovo Mysterium času a Dvořákův Othello.“

„Na koncertě očekávají nejen jasnost záměru, ale také nápady, o kterých se nemluvilo. Musí to být s adrenalinem.“

„Vídeňští filharmonikové jsou opravdu poslední z těch nejlepších orchestrů na světě, které jsem dosud na koncertě nepoznal.“

Jakub Hrůša je podruhé pozván k Berlínským filharmonikům. Téměř doslova do roka a do dne od tamního debutu. V polovině letošního prosince bude v sále Filharmonie v německé metropoli dirigovat Kabeláčovo Mysterium času, Dvořákovu symfonickou báseň Othello, Berliozovu lyrickou scénu Kleopatra a suitu z baletu Podivuhodný mandarína od Bély Bartóka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz prorokuje, že v zahraniční skutečně nastává čas pro objevování hudby Miloslava Kabeláče. Ale hlavně popisuje, jak si jeden z nejlepších orchestrů světa vybírá a zve hosty, jak pro ně koncipoval svůj program a jaké to s nimi je při zkouškách a na koncertě. Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, usmívá se, když vzpomíná na nečekaně rychlé nové pozvání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
06

„Se stylem Jiřího Bělohlávka dennodenně konfrontováni.“

„V případě mého recitálu je základ ve francouzské hudbě, která se zároveň vine jako červená nit celým šéfovským obdobím Emmanuela Villauma u PKF.“

„V triu někdy bývá debata citově zabarvenější. Ale to je zdravé a vždycky se dohodneme.“

Jan Fišer, koncertní mistr PKF — Prague Philharmonia, je jedním z nejvýraznějších houslistů mladé generace. Vztah k hudbě a houslím získal v rodině a ve folklorním prostředí. Po absolvování Pražské konzervatoře studoval v USA na Carnegie Melon University, kde byl žákem Andrese Cárdenese. Vystupuje sólově doma i v zahraničí, kromě svého domovského orchestru spolupracuje s dalšími předními hudebními tělesy, věnuje se i komorní hudbě. S klavíristou Ivo Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem založili před patnácti lety Dvořákovo trio. S PKF, Dvořákovým triem i jako sólista projezdil Jan Fišer kus světa, účinkoval na prestižních světových pódiích a festivalech. Věnuje se také dirigování, ale vnímá to, jak říká, spíš jako logické pokračování pozice koncertního mistra. A v pondělí má v rámci sezóny PKF svůj recitál.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 23 květen 2019 17:50

Potřebuje vůbec orchestr dirigenta?

0

„Lisiecki je ve svých čtyřiadvaceti mezi mladými pianisty pojmem. Dokáže podat neskutečný hráčský výkon.“

„Hráči svými neustálými pohledy mezi sebou vytvářeli pocit jistoty.“

„Italskou přednesli nesmírně muzikálně, prostým způsobem, jako je prostý i přesně cílený hudební účinek celé symfonie.“

Nepotřebuje! Tedy alespoň v případě Orpheus Chamber Orchestra, který vystoupil v rámci programu letošního Pražského jara v Rudolfinu, je odpověď na otázku v titulku možné formulovat jasně zápornou. Dobře známý orchestr, který staví svoji interpretaci na unikátním spojení individuality a zvukové originality, doprovodil v Praze stejně známého a oblíbeného pianistu Jana Lisieckého. Mimořádně muzikální a efektní večer se dočkal u posluchačů stejně mimořádného přijetí.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
47832460832bdf23ac970k

„Voseček vytvořil něco, co bych se opovážil shrnout jako uhrančivě dekadentní hudební zátiší.“

„Alexandre Collard se partu ujal se sametovým zvukem, členové PKF ho lehce provokovali v dobrém smyslu lehkovážným doprovodem.“

„Krásná podmanivá práce s dynamikou, velice pěkná sóla, detailní práce s akcenty.“

Sympatický a svěží večer čekal návštěvníky koncertu 19. 5. v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro. Usměvavý francouzský hornista Alexandre Collard, který zvítězil v 70. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, se tu sešel s energickým a skromným Britem Benem Glassbergem, vítězem 55. ročníku Mezinárodní soutěže pro mladé dirigenty v Besançonu z roku 2017. Pro oba mladé a začínající umělce se jednalo o velké a důležité vystoupení a oba ho pojali s velkou radostí pro hudbu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 18 květen 2019 12:51

Zdeněk Klauda: Na hudbě jsem závislý

j

„Inscenace není dílem, je pouze jeho interpretací. Dílo je vždy partitura.“

„Mám rád, když hudba vzniká v kolektivu a když se lidé navzájem inspirují. Ten kvas je pro mě živnou půdou!“

„Myslím, že v dnešních dnech už s největší pravděpodobností neobjevíme skladatele, za kterým by zůstaly hluboké brázdy.“

Pyšní se tím, že ho celou LŠU nedonutili zpívat. Dnes je šéfkorepetitorem Národního divadla a při práci s kolegy samozřejmě musí zpívat denně. Kromě toho je Zdeněk Klauda klavírista, flétnista, skladatel, dirigent a hudební manažer. Právě v těchto dnech probíhá Festival Jakuba Jana Ryby, který spoluzaložil a stará se o jeho dramaturgii, stejně tak jako o málo známý, zato bohatý odkaz tohoto pro většinu „autora jedné skladby“. Také vystupuje se svým orchestrem L´Armonia Terrena. A KlasicePlus přiznal, že si hudbu pustí i po náročném pracovním dni.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
010

„Berlín je velmi vzdušný, jakoby otevřený, kultura je všudypřítomná a naprosto samozřejmá.“

„Pierre Boulez Saal nemá téměř žádný dozvuk a bylo by slyšet spadnout špendlík, ale akustika není suchá, je naprosto ideální.“

„Kožená s Bronfmanem souzní jako jeden, všechno je podřízené hudbě, žádná gesta zbytečná, tedy nic než hudba.“

Michal Mašek je klavírista a manažer a jeho hudební postřehy a dojmy, i jeho podíl na organizování hudebního života, mají jeden cíl a touhu: aby se hudba dostávala mezi lidi a aby lidé byli schopni vnímat její krásu, její smysl, její poselství. Tentokrát Michal Mašek podává svědectví o umění pěvkyně Magdaleny Kožené a pianisty Yefima Bronfmana, kteří byli před několika dny protagonisty písňového recitálu v berlínské koncertní síni Pierre Boulez Saal. I o ní a o berlínské kulturní atmosféře autor svědčí. Jak píše, bylo by moc pěkné, kdyby se podbné koncerty, jako byl tento, častěji konaly – a byly vnímány jako naprosto samozřejmá součást života - i u nás.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
1812-image-1529256822

Už poosmnácté se letos koná Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava. Zítra od 15 hodin v Parku Gustava Mahlera ho zahájí slavnostnímu odpoledne – bude se klást kytice k soše skladatele, vystoupí mažoretky a zazní slavné melodie v podání dechového orchestru TUTTI při ZUŠ Jihlava, který bude řídit Jan Nosek. Zahajovací koncert v pravém slova smyslu ale proběhne až v sobotu 18. května od 19 hodin v jihlavském kostele Povýšení sv. Kříže. Příznačně zazní Mahlerova Symfonie č. 1 „Titan“ v podání ostravské Janáčkovy filharmonie s dirigentem Valentinem Uryupinem. 

 
Zveřejněno v VýhledPlus
02

„Láska ke třem pomerančům? Krásně praštěná pohádka. Surrealistický příběh, řekla bych. A podle mne jí Prokofjevova hudba náramně sluší.“

„Všechno chce svůj čas. A pak už jen to štěstí, aby role přicházely pěkně v tom sledu, jak je třeba!“

„Mám opravdu štěstí. Na práci i na lidi. Na svou rodinu. Vážím si toho a děkuji.“

Nastudovala už řadu stěžejních mezzosopránových rolí a partů, stíhá přejíždět mezi našimi předními scénami a většinou ji zastihnete usměvavou. Veronika Hajnová právem patří mezi výrazné osobnosti naší operní i koncertní scény. Teď čerstvě ji uvidíme v opeře Láska ke třem pomerančům, která má dnes premiéru v pražském Národním divadle. „Je to krásně praštěná pohádka,“ směje se mimo jiné Veronika v rozhovoru pro KlasikuPlus.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Moct si zahrát ve slavnostní a velkolepé Dvořákově síni Rudolfina byl pro mě velký zážitek.“

„Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to pro mě úplně nepochopitelné.“

„Atmosféru Prahy jsem si užívala. Město je pohodové a mělo pozitivní vliv na mě a moje náročnější situace na soutěži, kterým se člověk nevyhne.“

Vítězkou a laureátkou 71. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se v oboru flétna stala Chaeyeon You. Teprve sedmnáctiletá studentka flétny na Korea National University of Arts se takto dostala na absolutní špičku této prestižní soutěže, která je v její vlastní zemi velmi slavná, skoro jako kdyby se konala tam. V závěru zpravodajství ze soutěže Pražské jaro 2019 přinášíme s Chaeyeon rozhovor, uskutečněný krátce před slavnostním předáváním cen v Brožíkově síni Staroměstské radnice v Praze. Jako na vás dýchne Anna Talácková (2. místo) svým hudebním výrazem a temperamentem, Yu Yuan (též 2. místo) svým osobním šarmem a galantním vystupováním či Niamh McKenna (3. místo) otevřeností a velkou profesní zkušeností, tak na publikum (a zřejmě i na porotu) působila vítězka Chaeyeon You svou radostnou a pokornou povahou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Chtěl jsem přesvědčit svého bývalého profesora, že jsem se někam posunul.“

„Dřív jsem hrával se zavřenýma očima, ale s tím jsem už přestal.“

„Za dva měsíce mi bude třicet a většina soutěží je do třiceti.“

Vítězem oboru hoboj Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se stal Čech, zkušený a sympatický hudebník Martin Daněk. Atmosféra finále soutěže se celý den nesla ve velmi přátelském duchu, přestože nebylo vůbec zřejmé, jaké výsledky vyhlášení přinese. Martin Daněk na soutěž přiletěl ze Švýcarska, kde v současnosti žije a koncertuje. Od vítězství v soutěži Pražské jaro si ale mimo jiné slibuje, že se bude do České republiky odteď vracet častěji, v roli interpreta. O svoje první dojmy z vítězství se podělil v následujícím rozhovoru.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Do třetího kola mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, které se dnes koná v Rudolfinu, postoupili čtyři mladí flétnisté. Jak dlouho se na pražskou soutěž chystala Chaeyeon You? Kdy se dostala k flétně? A věděla už něco o české hudbě? Přinášíme dnes její aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů, kteří pocházejí z Číny, z České republiky a z Německa.

 
Zveřejněno v MladíPlus
úterý, 14 květen 2019 12:23

Yuan Yu, finalista soutěže Pražské jaro

0

Do třetího kola mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, které se dnes koná v Rudolfinu, postoupili čtyři mladí flétnisté. Kdy se rozhodl pro profesionální dráhu Yuan Yu? A jaký má vztah k současné hudbě? Přinášíme dnes jeho aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů a finalistek, z nichž jedna hájí současně barvy dvou zemí, Irska a Německa, a další pocházejí z Korejské a z České republiky.

 
Zveřejněno v MladíPlus
1

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus