1

Celkem pětkrát v tomto a následujícím týdnu mohou diváci stanice Mezzo Live HD zhlédnout záznam Německého requiem Johannesa Brahmse. Pod taktovkou Manfreda Honecka a po boku Izraelské filharmonie v něm účinkují Pražský filharmonický sbor, sopranistka Sunhae Im a barytonista Shenyang. Nahrávka byla pořízena během desetidenního turné sboru po Izraeli loni v dubnu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
3

„Méně známá verze z roku 1923 s komorním orchestrem. Strohá, vznešená, sváteční.“

„Ondřej Koplík vystoupil jako David. Dominantnějším a plnějším projevem upoutaly Kateřina Kněžíková a Markéta Cukrová.“

„Lukáš Vasilek jako kdyby toto vše nejen věděl a bral v potaz, ale hlavně také silně cítil.“

Pražský filharmonický sbor oslavil pětaosmdesáté výročí neokázale, ryze umělecky. Bez velkých společenských gest, bez proklamací týkajících se české tvorby. Učinil tak hodnotně – krásnou hudbou, mimořádným uvedením Honeggerova Krále Davida. Provedení vedené Lukášem Vasilkem mělo v sobotu v Rudolfinu punc dokonalosti.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Každý z nás, hlavních sbormistrů PFS, byl nebo je úplně jiný, jinak dobrý i jinak špatný.“

„Pracujeme v klidu, respektujeme se navzájem, rozumíme si, víme, za čím jdeme a k tomu všemu asi ani nezpíváme špatně.“

„Sboru nejvíc sedí hudba od 19. století po současnost, tu máme také nejradši.“

„Největší slabinou PFS je jednoznačně zkušebna.“

Pražský filharmonický sbor slaví 85 let. V prosinci 1934 se sbormistr Jan Kühn rozhodl založit smíšený sbor pro přípravu vysílání Foersterovy opery Debora. Přímý přenos pod taktovkou Otakara Jeremiáše tak odstartoval dráhu tělesa pod jménem Sbor Radiojournalu. Po několika obměnách názvu vznikl v roce 1969 ten současný. Pražský filharmonický sbor je tak nejstarším českým profesionálním sborem s nepřerušenou historií od roku 1935. Výročí teď oslaví jak jinak než koncertem, v sobotu 7. prosince od půl osmé ve Dvořákově síni Rudolfina. Za přípravou stojí už tradičně hlavní sbormistr Lukáš Vasilek. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že nemá vzory. A že se v PFS hned od začátku cítil dobře.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
9

„Před očima mi proběhl doslova celý příběh Polednice. Hudba je to nesmírně strhující a dramatická.“

„Pražský filharmonický sbor představil to nejlepší ze svých interpretačních kvalit.“

„Liebreich nikterak nechvátal, nechával zářit jednotlivé impresionistické plochy a široké melodické oblouky.“

První abonentní koncert Symfonického rozhlasu Českého rozhlasu nabídl posluchačům opravdu speciální program. Na vlně mysteriózních představ uvedl Ravela, Prokofjeva a především českou premiéru Polednice Ondřeje Adámka. Mimořádně poutavé kompozici dal duši strhující výkon Pražského filharmonického sboru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
8

„Zvuk se přenášel přes reproduktory, které zavinily, že orchestr zněl ploše.“

„Vzhledem k situaci v sále se pěvecký i orchestrální výkon hodnotí velmi těžce.“

„Bas Dmitrije Belosselského evokuje ty největší ruské basisty.“

Praha potřebuje další velký koncertní sál jako sůl. Rudolfinum ani Smetanova síň Obecního domu už nedostačují. Léta se o něm mluví a v současnosti už městští plánovači stanovili místo výstavby k metru Vltavská, samotná výstavba je ale v nedohlednu. Měli bychom tedy být vděčni za každou soukromou iniciativu, která se snaží nabídku rozšířit. Skupina PPF nabídla prostřednictvím společnosti Bestsport své multifunkční centrum O2 Universum i pro koncerty klasické hudby. Classical Opening Night tam byla ve středu 13. listopadu s PKF–Prague Philharmonia pod taktovkou Emmanuela Villauma a s Beethovenovou Devátou symfonií.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
14

„Kromě sborových pasáží skladba obsahuje i místa pro sólové hlasy, kterých se naprosto senzačně zhostili přímo členové souboru.“

„Ve všech polohách však Martinů Voices jen potvrzovali své nesporné kvality.“

„Závěrem krásného koncertu bylo famózní provedení cyklu Čtyři písně o Marii, kterým Martinů Voices dostáli svému jménu a pověsti.“

Pátý koncert festivalu Moravský podzim nabídl pestrý a současně jednolitý a celistvý program ze skladeb Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Jana Nováka. Do Brna zavítal komorní sbor Martinů Voices se sólistou Ondřejem Holubem pod vedením Lukáše Vasilka. Doprovázeli je varhanice Linda Sítková a kvarteto lesních rohů ve složení Jan Vobořil, Petr Hernych, Mikuláš Koska a Zdeněk Vašina.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 24 září 2019 08:20

Ve čtvrtek začíná Harmonia Moraviae 2019

0

Ve čtvrtek 26. září Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín slavnostně zahájí 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Harmonia Moraviae 2019. Koncert je od 19 hodin ve Velkém sále Kongresového centra. V průběhu koncertní sezóny 2019–20 orchestr připomene několik stěžejních hudebních výročí. K těm nejvýznamnějším bude patřit 130. výročí narození a současně 60 let od úmrtí Bohuslava Martinů, jehož jméno už 30 let nese zlínský symfonický orchestr ve svém názvu. Na jeho dílo proto bude cíleně zaměřen i letošní program Harmonia Moraviae.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
9

„Třiaosmdesátiletý dirigent Mehta obdrží v Praze za šíření dobrého jména české kultury významné rezortní ocenění Artis Bohemiae Amicis.“

„A capellové programy vyžadují ´násobně náročnější přípravu´ než oratorní koncerty. Proto jsou v Praze jen tři.“

„Samostatné vokální koncerty čekají PFS i na mezinárodním festivalu v Hongkongu.“

Pražský filharmonický sbor má diář plný do konce roku 2021, zaplňují se mu termíny v roce 2022 a má už nějaké závazky i na roky 2023 a 2024. Nejbližšími úkoly jsou teď dva koncerty na festivalu Dvořákova Praha. Ve čtvrtek 19. září se výrazně podílí na novodobé premiéře první verze opery Král a uhlíř od Antonína Dvořáka. A ještě předtím v neděli spoluúčinkuje ženská část sboru v provedení Mahlerovy 3. symfonie. Izraelskou filharmonii v Praze řídí Zubin Mehta.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“

„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“

„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“

Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost - to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4703-opery-antonina-dvoraka-iii-kral-a-uhlir-poprve-2

„Jde o velký pokrok proti Dvořákově operní prvotině, proti Alfredovi.“

„Premiérové provedení neznámé opery bude zcela bez škrtů.“

„Prostor dostanou vedle hvězd také nejmladší talentovaní a úspěšní hudebníci, vítězové soutěží.“

Festival Dvořákova Praha chystá koncertní premiéru prvního ze dvou Dvořákových odlišných zhudebnění operního libreta Král a uhlíř. Z uvedení 19. září v Rudolfinu vznikne rozhlasový záznam a není vyloučeno, že v budoucnu také kompaktní deska. Od zkomponování v roce 1871 se druhá opera Antonína Dvořáka v této podobě objevila před publikem jen jednou jedinkrát, mezi světovými válkami.  

 
Zveřejněno v VýhledPlus
7

„Luisi mimo dirigentský stupínek působí mimořádně nenápadně a plaše, ale s taktovkou v ruce vyzařuje neuvěřitelnou energii a autoritu.“

„Pianissimo orchestru ještě slabší než téměř neznatelné šumění klimatizace.“

„Neexistuje jiná vhodnější skladba, která by v takové plnosti ukázala mistrovství Pražského filharmonického sboru.“

Upynulé desetiletí každoroční spolupráce s Vídeňskými symfoniky a festivalem Bregenzer Festspiele oslavil Pražský filharmonický sbor v Bregenzu na břehu Bodamského jezera impozantním způsobem – Verdiho Requiem pod taktovkou Fabia Luisiho. Pondělní koncert patří k těm, na které se opravdu s vděčností vzpomíná, a mezi nimi k těm výjimečným, na které už nelze zapomenout.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
9

„Bregenz je prestižní festival a nároky všech režisérů jsou velmi vysoké. Někdy až hraniční.“

„Při předávacích zkouškách s dirigentem nebo režisérem má sbor už vše perfektně nastudované.“

„Na operu máme málokdy čas v sezoně, proto je letní období pro podobné projekty ideální.“

Už desátým rokem účinkuje na Bregenzer Festspiele, je tu rezidenčním sborem. Letos dělá Massenetovu operu Don Quichotte a Verdiho Rigoletta, příští rok ho čeká Nerone Arriga Boita. Pražský filharmonický sbor patří ke stálicím proslulého festivalu, který byl založen v roce 1946. A jak mimo jiné říká v rozhovoru pro KlasikuPlus hlavní sbormistr Lukáš Vasilek, odborná i posluchačská veřejnost PFS vnímá jako zavedenou a významnou značku, která tak dobře reprezentuje českou kulturu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
6

„Vasilek umí rozpohybovat hudbu i na malých plochách do bohatosti, podrobně sledující proměny slov a emocí.“

„Brahmsova Píseň osudu má všechny znaky velkého romantického stylu o půlstoletí novějšího proti Schubertovi.“

„Lukášovu Requiem dal Pražský filharmonický sbor veškerou potřebnou hudební výřečnost.“

Pražský filharmonický sbor má vlastní koncertní cyklus, jehož programy zdobí sezónu v metropoli vzácnými vokálními koncerty. Takovým bylo i nedělní vystoupení na festivalu Pražské jaro. V kostele svatých Šimona a Judy sbormistr Lukáš Vasilek nabídl Schubertovu a Brahmsovu hudbu a krásné Requiem od Zdeňka Lukáše.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Fotografie-z-TK-07052019

Druhý ročník mezinárodního hudebního festivalu Věčná naděje přiblíží tvorbu skladatelů spjatých s kontextem středoevropské hudební kultury v interpretaci předních domácích i zahraničních umělců. Páteří projektu Nadačního fondu Věčná naděje budou opět terezínští skladatelé a hudba Gustava Mahlera. 

 
Zveřejněno v VýhledPlus
neděle, 12 květen 2019 09:57

Koncert zrozený na stropě Smetanovy síně

FOK95201972dpi-1

„Rosettiho koncert je jak stvořený pro Radka Baboráka.“

„Orffova profánní kantáta zní tvrdě a syrové, je plná primitivních rytmů i bombastického zvuku.“

„Svou hvězdnou hodinu měla sekce bicích, kde se Orff skutečně rozmáchl.“

Titulek této recenze jsem si vypůjčil z předmluvy Daniela Sobotky, ředitele Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, v programové brožuře k mimořádnému koncertu 9. 5. 2019. Orchestr totiž musel letos zjara zrušit osm abonentních koncertů vzhledem k tomu, že jeho domovský sál, Smetanova síň Obecního domu, byl po určitou dobu uzavřen kvůli padajícímu štuku ze stropu. Aby se svým předplatitelům odvděčil, zorganizoval FOK nyní mimořádný koncert s mimořádným programem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pfs1432019high-res-16

„Ebenův Řecký slovník je nápadem, koncepcí, ustrojením i vyzněním mimořádně zdařilé dílo.“

„V Orffově skladbě se zpívá i o posledním soudu, ale končí prosbou o vysvobození ze spárů trudnomyslnosti.“

„Sestavit druhou polovinu koncertu výhradně z Brucknerovy hudby do jednoho nepřerušeného celku byl vynikající nápad.“

Pražský filharmonický sbor i pro jarní á capella koncert šťastně zvolil neoposlouchané a objevné věci. Hudbou Petra Ebena vysloveně potěšil, v případě Carla Orffa připomněl, že napsal i mnoho jiných skladeb, ne pouze oblíbená a už skoro zprofanovaná Carmina burana, a Antona Brucknera představil prostřednictvím pásma sestaveného drobnějších děl ze sféry duchovní hudby prokládaných krátkými hudebními větami pro varhany nebo pro tři trombony. Do kostela svatých Šimona a Judy i tento program přilákal ve čtvrtek 14. března početné publikum.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4V0A5701

„Dirigent Marshall ovládl a inspiroval interpretační aparát mimořádným způsobem.“

„Podařilo se vytvořit iluzi dramatických situací tak přirozených, jako kdybychom byli v divadle.“

„Sobotní výkon Pražského filharmonického sboru lze považovat za téměř neuvěřitelný.“

Gershwinova opera Porgy a Bess je první skutečná americká opera. Spojuje afroamerickou původní hudbu, jazz i songy z Broadwaye s evropskou operní tradicí geniálním způsobem. Na scéně ji v našich končinách asi hned tak neuvidíme, takže záměr rozhlasových symfoniků, uvést to podstatné z ní koncertně, upoutal logicky pozornost. Jak se v sobotu večer v Rudolfinu ukázalo, tak právem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
K11367

„Nosným bolo včera najmä podanie Kateřiny Kněžíkovej, ktorá podala podľa môjho názoru absolútne strhujúci výkon.“

„Niekoľko naozaj elektrizujúcich momentov sa podarilo vytvoriť aj včera.“

„Leibreichovo podanie „Nedokončenej“ bolo pestré, s ukážkovými pianami, nechýbal však ani temperament.“

Raní romantici a súčasná hudba – to bol základ pondelkového koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Na čele so šéfdirigentom Alexandrom Liebreichom predviedli hráči SOČR skladby Franza Schuberta, Felixa Mendelssohna-Bartholdyho a Jiřího Kadeřábka. Pôvodne bol koncert propagovaný s podtitulom „Psáno pro SOČR“: zaznieť totiž mala aj premiéra novej Kadeřábkovej kompozície. A hoci sa tento plán večer 4. februára svojej realizácie nedočkal, atraktivita a vysoká úroveň koncertu celkom určite nechýbali.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC4653-2

„Ocenění za celoživotní přínos převzali při slavnostním ceremoniálu a v přímém televizním přenosu pěvkyně Soňa Červená a sbormistr Josef Pančík.“

„Talentem roku se stal šestadvacetiletý houslista Milan Al-Ashhab, absolvent teplické konzervatoře a pražské AMU.“

„S orchestrem vystoupili také čtyři mladí nadějní interpreti – osmiletá Klára Gibišová, dvanáctiletý Vilém Jirsa, třináctiletý Jan Vobořil a sedmnáctiletý Adam Klánský.“

Jedenáct jmen, jedenáct nositelů cen Classic Prague Awards 2018. Červená, Pančík, Al-Ashhab, Baborák Ensemble, Bärenreiter, Bennewitzovo kvarteto, Česká filharmonie, Katta, Mařatka, Pražský filharmonický sbor a Vodička. Blahopřání však po sobotním ceremoniálu musí směřovat i k dalším čtrnácti jménům - zbývajícím nominovaným, kteří nejsou horší než ti, co vyhráli.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
190117Honeckwebres01cPetraHajska

„Ještě nikdo nevyužil schopností Pražského filharmonického sboru tak jako nyní on v Mozartově Requiem.“

„Jemné nuance, agogické proměny… – vše bylo prostoupeno kultivovanými emocemi, aniž by dirigent sklouzl k náznakům romantismu.“

„Večer skončil v naprostém tichu tak, jak začal i v úvodu Pärtovy skladby – skoro neslyšnými údery zvonu.“

Dlouho dopředu to vypadalo jako anachronismus. Dušičkový program v lednu. Mozartovo Requiem přerušované mluveným slovem. Nakonec se však z neobvykle koncipovaného abonentního večera hostujícího dirigenta Manfreda Honecka vyloupl komplexní umělecký projekt, jaký nemá v programech České filharmonie obdoby. A Mozartovo Requiem, které tvořilo jeho podstatnou část, jsme takhle úžasně zahrané a zazpívané asi ještě nikdy neslyšeli.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 2