pátek, 18 prosinec 2020 22:44

Martin Šulc: Soutěže mě přitahují kvůli adrenalinu

Autorka:

„Díky tomuto úspěchu jsem si mohl dovolit zaplatit si svůj nástroj, který mám objednaný už od dubna, sám.“

„Tato show je unikátem ve spojení klasické hudby a televizní soutěžní show.“

„Po dostudování konzervatoře bych chtěl jít na vysokou školu. Moc bych si přál, aby se otevřel obor akordeon na HAMU.“

 

105

 

Jméno mladého akordeonisty Martina Šulce se v médiích neobjevuje zdaleka poprvé. Plní také programy koncertů, stejně jako přední příčky výsledkových listin soutěží. Student Pražské konzervatoře ze třídy Ladislava Horáka dal sobě i celé české kultuře doslova vánoční dárek – když zvítězil ve sledované televizní soutěžní show Virtuosos V4+. A dobrá zpráva pro všechny, které tento talentovaný a sympatický mladík zaujal: už v půli ledna se objeví v předtočeném koncertu Pražské konzervatoře online.

Jestli se nemýlím, nedávno jste oslavil devatenácté narozeniny. Dá se říct, že jste si dal jako dárek k narozeninám svůj úspěch v soutěži Virtuosos V4+?

Ano, dalo by se to tak říct. Vlastně to trochu vnímám i jako dárek k Vánocům, i když o vítězství vím už od září, kdy soutěž probíhala. Díky tomuto úspěchu jsem si mohl dovolit zaplatit si svůj nástroj, který mám objednaný už od dubna, sám. Tím jsem také hodně ulehčil rodičům. Nový nástroj by mi měl dorazit přímo pod stromeček.

Jak jste se k soutěži Virtuosos V4+ dostal?

Na jaře mě Pražská konzervatoř nominovala na soutěž Eurovision Young Musicians, kterou zprostředkovávala Česká televize. Tato soutěž nemohla proběhnout z důvodu koronavirové krize. Z České televize se mi ozvali s tím, že je tu ještě jedna zcela nová a unikátní soutěž Virtuosos V4+. Neváhal jsem a přihlásil jsem se na casting, který probíhal v Praze.

 

101

 

Jakou cestou jste musel projít, než jste se prosadil do fáze soutěže, která byla přenášena televizí?

Všemu předcházel casting v České televizi, který se konal začátkem srpna. Na castingu se sešlo kolem dvaceti skvělých mladých hudebníků, ze kterých porota vybrala pouze čtyři, kteří se zúčastní natáčení v Budapešti. Když jsem dostal seznam účinkujících a uviděl jsem tam spoustu svých spolužáků, pomyslel jsem si, že si jdu jen po dlouhé době zahrát na pódium. Když jsem posléze dostal zprávu, že jsem postoupil do finálových kol, nemohl jsem tomu uvěřit.

Jak soutěž probíhala? Můžete popsat své zkušenosti?

Soutěže se zúčastnilo pět států – Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Srbsko. Z každého státu porota vybrala čtyři účastníky, kteří mezi sebou budou soupeřit ve finálových kolech v Budapešti. V Budapešti jsme všichni spolu strávili tři týdny. Během těchto týdnů jsme natáčeli dvě semifinále – z každé země proti sobě soupeřili dva náhodně vybraní účastníci. Do finále postoupil z každé země z každého semifinále jeden účastník. Následovalo finále – Masterclass, ve kterém si porota poslechla naše další výkony. Tentokrát se nevyřazovalo. Poslední bylo superfinále, ve kterém porota z každé země vybrala jednoho vítěze. V každém kole usedl do křesla poroty jiný superporotce. V prvním semifinále to byl Gabriel Prokofiev, poté Maxim Vengerov, Coco König a v superfinále Maestro Plácido Domingo. Za stálou porotu usedla za Česko Gabriela Boháčová, za Slovensko Peter Valentovič, za Polsko Alicja Węgorzewska, za Maďarsko Erika Miklósa a za Srbsko Nemanja Radulović a Silvana Grujić. Potkal jsem tam i spoustu úžasných lidí a talentů. Ačkoli se tato soutěž může podobat například Superstar nebo Československo má talent, jedná se o úplně rozdílnou soutěž. Tato show je unikátem ve spojení klasické hudby a televizní soutěžní show. Jsem moc rád, že jsem se mohl této show zúčastnit. Určitě bych ji doporučil každému.

 

103

 

Momentálně studujete Pražskou konzervatoř ve třídě Ladislava Horáka. Kam máte namířeno po maturitě či absolutoriu – už víte?

Po dostudování konzervatoře bych chtěl jít na vysokou školu. Moc bych si přál, aby se otevřel obor akordeon na HAMU. Po studiích bych rád učil na konzervatoři a zároveň vystupoval na koncertních pódiích. Ale to je ještě daleko.

Při svém mládí máte na kontě pěknou řádku soutěží a dalších hudebních akcí, i zahraničních. Míváte při návštěvě cizích států čas i na toulky po městě a trochu se tam porozhlédnout?

Vždy záleží, jak dlouhou dobu v dané lokalitě strávíme. Většinou moc času na potulování se po městě není. Vždy je v první řadě výkon, který musíme, ať už na soutěži, nebo koncertě, podat. Téměř vždy se ale najde i nějaký ten čas na porozhlédnutí se okolo.

Kde se vám líbilo nejvíc?

Každé město, které jsme navštívili, bylo krásné. Nejvíce se mi líbilo ve Stockholmu na mezinárodním akordeonovém festivalu nebo ve Wrocławi na výměnné stáži. Ale zajímavý byl také Šen-čen v Číně, kde jsem se zúčastnil celosvětové akordeonové soutěže.

 

104

 

Jste obecně vzato cestovatel, nebo je pro vás cestování jen nutnou záležitostí, pokud chcete soutěžit a koncertovat?

Jsem stoprocentně cestovatel. Moc rád poznávám jiné kultury. Vždy se snažím naučit se alespoň nějaké slovíčko nebo frázi z daného jazyka.

Ptát se, jestli vás soutěže baví, když jste jich už – a s mimořádnými úspěchy – absolvoval tolik, je asi zbytečné. Mohl byste ale přiblížit, v čem vás přitahují? Kvůli adrenalinu, novým zážitkům, setkávání s dalšími vrstevníky se stejným zájmem a zapálením, kvůli motivaci…?

V první řadě mě soutěže přitahují právě kvůli adrenalinu. Je to vždy jiné než vystoupit na koncertě. Na soutěži záleží na každé malé chybičce. Samozřejmě rád potkávám nové hráče na akordeon. Vždy mě fascinuje sledovat, jak se hra na akordeon vyvíjí. A v neposlední řadě si rád poslechnu nové nebo neznámé skladby pro akordeon.

Pocházíte z jižních Čech – jak jste si zvykl na metropoli, jako je Praha, když jste přišel za studiem?

Nejdříve to byl trochu šok, ale rychle jsem se z Prahou sžil. Dnes už mi to ani nepřijde. Nejvíce mi na Praze vadí světelný smog.

 

100

 

Při vašem studijním, koncertním a soutěžním vytížení – jak často se podíváte domů?

V Praze bydlím na internátě. Domů jezdím vždy na víkend. Někdy se ale objeví koncert v sobotu, takže musím zůstat v Praze i přes víkend. Jako například minulý týden, kdy jsme natáčeli na Pražské konzervatoři koncert z cyklu koncertů Kultura v srdci Prahy. (Pozn. Více o koncertech zde)

Vaše mladší sestra Andrea jde ve vašich šlépějích, co se hry na akordeon týče. Předpokládám, že na akordeon se dala, protože jste jí byl vzorem. Jste jí vzorem či „velkým bráchou“ i v jiných ohledech?

Ano, na akordeon hraje tak trochu díky mně. Jeden akordeon už jsme doma měli, a tak už rodiče nechtěli pořizovat jiný nástroj. S Andreou jsme oba úplně rozdílní. Každý z nás má jiné zájmy. Občas jí pomáhám se školou, ale co se týče její hry na akordeon, nesmím jí do toho moc mluvit.

Ne každý skladatel pomýšlel ve své tvorbě i na takové nástroje, jako je akordeon. Hráči na tyto nástroje pak obvykle mívají dost specifický přehled o skladatelích, jejichž jména připadají ostatním – zvyklým na Mozarty, Beethoveny, Smetany a Dvořáky – zcela neznámá. Rozšířil byste nám obzory jmenováním nějakého oblíbeného skladatele z čistě akordeonového světa?

Skladatelů pro akordeon je v dnešní době spousta. Na každé větší akordeonové soutěži dokonce probíhá skladatelská soutěž. Mezi nejslavnější skladatele nejen pro akordeon patří například Ástor Piazzolla. Hrál na bandoneon, což je nástroj velice podobný akordeonu. Mezi mé oblíbené skladatele čistě pro akordeon patří například Viacheslav Semionov a Bogdan Precz. Ale musím také zmínit i některé české autory, kteří skládají nebo skládali i pro akordeon – Václav Trojan, Jindřich Feld, Eduard Douša, Petr Fiala a další.

 

108

 

A čím vás ti oblíbení skladatelé oslovili?

Viacheslav Semionov mě oslovil pro časté zpracovávání ruských lidových nápěvků a pro velkolepost skladeb, která je pro ruské skladatele typická. Bogdan Precz pocházel z Polska. Do svých skladeb hojně zakomponoval jazzové prvky. Z poměrně malého nápadu dokázal, podobně jako Beethoven, vykouzlit plnohodnotnou virtuózní skladbu.

Vyčetla jsem, že rád hrajete i lidové písně či dechovku. To je náhodná obliba, nebo plyne z nějakého dřívějšího působení například ve folklorním kroužku?

Myslím, že je to jen náhoda. Pocházím z nehudební rodiny. Když jsem začínal hrát na akordeon, hrál jsem, jako každý, hodně jednoduché písničky. Prarodiče mají rádi lidovou hudbu a mně to už nějak zůstalo.

V současné době je sice pomýšlení na hudební akce všeho druhu dost nejistou záležitostí. V případě, že se z toho v dohledné době vykřešeme, je nějaká událost, na kterou byste čtenáře pozval?

Určitě bych moc rád pozval na Mezinárodní hudební festival do Českého Krumlova, který se koná v srpnu a na kterém budu mít tu čest vystoupit. V srpnu se také, jako každý rok, uskuteční letní kurzy Třeboňská letní setkávání, kde se čtenáři mohou těšit na akordeon, violoncello, kytaru nebo hoboj.

Martine, děkuji za milý rozhovor, gratuluji ke skvělému úspěchu a přeji nyní krásné Vánoce a minimálně stejně úspěšný nový rok!

 

102

 

109

 

Foto: archiv soutěže / Česká televize, Fb a archiv M. Šulce

Markéta Ottová

Od útlého věku se věnuje hře na klavír a sborovému zpěvu. Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde vystudovala učitelství v oboru Hudební výchova a Základy společenských věd a v roce 2019 zde absolvovala doktorský program Hudební teorie a pedagogika. Paralelně s doktorátem nastoupila i ke studiu oboru Dirigování sboru na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu a současně působí jako odborná asistentka na Katedře hudebních a humanitních věd. V současné době je sbormistryní Pěveckého sboru Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, asistentkou sbormistra Pěveckého sboru Vox Iuvenalis při VUT v Brně a příležitostně spolupracuje i s dalšími brněnskými sbory. Jako studentka JAMU se podílí na uměleckých projektech akademie, zejména působením v pěveckém sboru HF JAMU a jeho koncerty, ale také jako korepetitorka v Komorní opeře (Flotow, Offenbach, Cimarosa). 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.