sobota, 16 listopad 2019 09:54

František Brikcius: Festival je věnován kulatým výročím skladatelů

Autor:

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

 

2

 

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.

Od středy do pátku se konal Festival Brikcius. Festivaly klasické hudby Praze rozhodně nechybí. Proč tedy další?

Od roku 2005 jsem každý rok přicházel se zcela novým violoncellovým programem, který byl uveden v Praze a následně na dalších místech. Nicméně violoncellový repertoár je nesmírně rozmanitý a pestrý, takže v průběhu let těch nových programů přibylo. Plynule pak z toho vznikl zmiňovaný cyklus koncertů komorní hudby v Praze. Dramaturgie je zaměřena na violoncellovou hudbu skladatelů 17. až 21. století se zvláštním přihlédnutím na repertoár pro sólové violoncello (například violoncellové suity Johanna Sebastiana Bacha, Maxe Regera, Ernesta Blocha a Benjamina Brittena) a pro dvě violoncella (sourozenecké violoncellové Duo Brikcius). Dále pak hudba českých (Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk a Irena Kosíková), židovských a terezínských (Gideon Klein, Erwin Schulhoff, Zikmund Schul, Jaromír Weinberger, James Simon a David Popper) a současných skladatelů (Conrad Beck, Luciano Berio, Pierre Boulez, Benjamin Britten, Henri Dutilleux, Wolfgang Fortner, Alberto Ginastera, Cristóbal Halffter, Hans Werner Henze, Heinz Holliger, Klaus Huber a Witold Lutosławski). Festival se každoročně koná v rámci festivalu Den poezie (letos již 21. ročník), který připomíná narození básníka Karla Hynka Máchy (letos 209. výročí).Letošní 8. ročník připomněl zejména 100. výročí narození židovského skladatele Gideona Kleina, 100. výročí narození amerického jazzového violoncellisty Freda Katze, 200. výročí narození skladatele Jacquesa Offenbacha a 334. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha.

Festival se koná od roku 2012. Vždy býval v Domě U Kamenného zvonu. Letos, musím přiznat, se jedná o festival značně netradiční. Žádné Rudolfinum nebo Obecní dům, ba ani ne Dům u Kamenného zvonu, ale Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, Štefánikova hvězdárna a novomlýnská vodárenská nádrž. Proč jste zvolil tato dost neobvyklá místa ke koncertování?

Festival se původně konal pouze v Domě U Kamenného zvonu, ale postupně byl rozšířen kvůli novým návštěvníkům o další netradiční místa v rámci městské části Praha 1. Například Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, Knihovna Václava Havla, Unijazz, Petřínská rozhledna, Loreta, Barokní kaple Italského kulturního institutu, Štefánikova hvězdárna Petřín, Chrám U Salvátora, Kostel sv. Vavřince a Novomlýnská vodárenská věž. Vstup na všechny akce je volný do vyčerpání kapacity sálů.

 

5

 

Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days připomínajících památku židovského novináře a hudebníka Daniela Pearla. Můžete o tom říci něco bližšího? Kdo byl Daniel Pearl a která instituce vyhlásila World Music Days na jeho počest? Proč jste se k tomu připojil?

Festival Brikcius se každoročně koná, rovněž jako i předchozí projekty (např. eSACHERe, MAKANNA, Duo Brikcius – 2 Cellos Tour a Weinberger Tour), v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days, které byly vytvořeny v reakci na únos a vraždu reportéra Wall Street Journal z roku 2002 v pákistánském Karáčí. Rodina a přátelé Dannyho, který byl i velmi dobrý hudebník, se spojili, aby pracovali na humánnějším světě a vytvořili Nadaci Daniela Pearla. Posláním nadace je podporovat mezikulturní porozumění žurnalistikou, hudbou a inovativní komunikací. Od roku 2002 v rámci Daniel Pearl World Music Days proběhlo více než 13.900 koncertů ve 140 zemích světa. Rád jsem se k této iniciativě mezinárodní sítě koncertů, která chce propagovat toleranci a humanismus, připojil.

Jste považován za znalce a interpreta tzv. terezínských skladatelů. V tomto roce jste festival zahájili jako Duo Brikcius s Vaší sestrou dílem terezínského skladatele Gideona Kleina, jehož sté výročí narození si letos připomínáme. O den později, 14. 11., jste provedli v české premiéře Arioso pro sólové violoncello od dalšího terezínského skladatele Jamese Simona. Čím Vás tato díla oslovují? Jak je vyhledáváte?

U příležitosti zmíněného 100. výročí narození židovského skladatele Gideona Kleina (1919–1945) uvedlo naše sourozenecké violoncellové Duo Brikcius Kleinovo Duo, napsané krátce před 2. světovou válkou, jehož druhá věta zůstává symbolicky „Incompiuto“. Duo a další skladby Gideona Kleina byly propagovány a revidovány skladatelem Vojtěchem Saudkem (1951‒2003), prasynovcem Franze Kafky. Domnívám se, že je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů, kteří zahynuli během holokaustu. Těch umělců byla celá řada! Například i německý skladatel, klavírista a muzikolog James Simon (1880‒1944), který se narodil v Berlíně v rodině židovského původu a byl zavražděn v koncentračním táboře Osvětim bezprostředně po deportaci z Terezína. Studoval na Musikhochschule v Berlíně hru na klavír u prof. Ansorge a skladbu u Maxe Brucha. V roce 1934 byl nucen opustit Německo, utekl do Curychu, dále pak do Amsterdamu, kde byl v roce 1944 zatčen a přesunut do Terezína. Přestože jeho klavírní díla, písně a jeho opera Frau im Stein (1918) byla publikována, mnoho jeho klíčových děl zůstává neznámo. Bývá označován jako tzv. „Lost Composer“. V roce 1938 odjel navštívit svou sestru Berthu Seligsohn (1882–4. února 1938, Tel Aviv) do tehdejší Palestiny, po svém příjezdu zjistil, že jeho sestra zesnula. V zármutku složil během dvou dnů lkavé Lamento pro violoncello a klavír. Bezprostředně po návratu do Evropy byl v Amsterdamu zatčen gestapem. Toto Lamento Jamese Simona jsme v české premiéře uvedli spolu s klavíristou Tomášem Víškem v rámci projektu „Weinberger Tour“ ve Španělské synagoze v Praze. Notový materiál bývá většinou přístupný v hudebních knihovnách, případně z dalších zdrojů. Zrovna Lamento od Jamese Simona jsem obdržel v Izraeli od Dr. Davida Blocha, který se terezínským skladatelům věnoval.

 

6

 

Jste znám nejen jako propagátor terezínských skladatelů, ale rovněž jako poučený interpret současných skladatelů. Kromě premiéry skladby SARO-WIWA II od české varhanice a skladatelky Ireny Kosíkové, budete také hrát i její Veselku pro sólové violoncello z roku 2018. Jak přijímají posluchači soudobá díla?

Domnívám se, že posluchači přijímají soudobá díla vesměs pozitivně. Záleží na výběru skladatele. Třeba skladby české varhanice a skladatelky Ireny Kosíkové hrajeme rádi. Sestra Anička uvede její skladbu pro sólové violoncello SARO-WIWA II, věnovanou nigerijskému spisovateli a scenáristovi Kenulemu Saro-Wiwovi, který byl přes protesty světové veřejnosti popraven diktátorským režimem v roce 1995. Skladbu Veselka pro violoncello sólo (1918), která byla složena u příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky, jsem měl možnost hrát již několikrát. Mimo jiné třeba i během violoncellového turné po Pákistánu.

Koncertujete hodně v zahraničí. Hrajete české soudobé skladatele i před zahraničním publikem?

Samozřejmě. Jak klasické české skladatele, tak i současné.

 

8

 

Váš záběr je skutečně široký. Na festivalu zazní i česká premiéra The Soldier Puppet for Cello od amerického jazzového violoncellisty Freda Katze, který se shodou okolností také narodil před 100 lety. Jaký je Váš vztah k jazzu?

Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní. Proto také u příležitosti 100. výročí narození amerického jazzového violoncellisty Freda Katze (1919‒2013) letos uvedu českou premiéru „The Soldier Puppet, an anti-Vietnam war solo cello piece“. Fred Katz se narodil v New Yorku, měl klasické hudební vzdělání, mimo jiné studoval také u Pabla Casalse a byl členem jazzového kvinteta bubeníka Chica Hamiltona. Působil také jako autor filmové hudby, zejména pak pro filmy legendárního filmového režiséra Rogera Cormana, mezi které například patří The Little Shop of Horrors (verze z roku 1960 s Jackem Nicholsonem). Skladby Freda Katze jsem premiéroval také v rámci International Jazz Day na 4. ročníku BACH FESTIVAL GERS 2019 ve Francii a WALTHAM FOREST CELLO FEST 2019 („London Borough of Culture meets Classical Music“) v Londýně.

Zvolil jste si dráhu sólového violoncellisty. Nelákalo by Vás ale zahrát si někdy třeba Dvořákův nebo Čajkovského violoncellový koncert s velkým symfonickým orchestrem?

Samozřejmě, zahrát si třeba Dvořákův violoncellový koncert je vždy potěšením. Nedávno jsem měl rozhovor s Elenou Rostropovičovou o skladatelích projektu eSACHERe, který inicioval její otec, ruský violoncellista Mstislav Rostropovič, a také jsme se dostali na diskusi o violoncellovém koncertu Dmitrije Šostakoviče.

 

Foto: www.brikcius.com

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.