„Připadalo mi nepatřičné psát ´závažné nesmrtelno´ na letní open air koncert spojený s vínem.“

„Vnímám energii, chcete-li vibraci daného díla. Zajímá mě příběh každé skladby.“

„Skladbu vnímám jako tematický základ pro budoucí Houslový koncert.“

Z podnětu Pavla Šporcla a také přímo pro něj zkomponoval Lukáš Sommer novou skladbu Concerto Moravian. Jako Česko-rakouská suita pro housle a orchestr měla v polovině července v rámci open air koncertu orchestru PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Dereka Gleesona světovou premiéru na Hudebním festivalu Znojmo. Ten v 15. ročníku od 11. až 28. července připomíná hudbu skladatelů na královských dvorech a za druhé téma má výročí pádu železné opony. Právě jemu patří Sommerova kompozice. Autor v rozhovoru pro KlasikuPlus uvažuje nad historií, ale také nad skladatelskými tématy – nad vztahem virtuozity a mimohudebního programu i nad napětím mezi novátorstvím a posluchačskou přístupností.

Byla výzva Pavla Šporcla zkomponovat dílo k třicátému výročí pádu železné opony něčím neobvyklá?

Neobvyklý a dramaturgicky ambiciozní byl celý koncept zahajovacího koncertu. Pavel Šporcl měl spolu s vedením festivalu opravdu nevšední nápad k tomuto výročí, oslovili dva skladatele ze sousedních zemí, mě a Christopha Ehrenfellnera, aby napsali nová díla. Myslím, že to je velmi symbolické a výmluvnější, než kdybychom psali skladby nutně programní.

Bylo od začátku jasné, že půjde o kompozici pro housle a orchestr? Jak Pavel Šporcl skladbu zahrál?

Byly zde dvě varianty. Na tu první z nich – symfonickou báseň o řece Dyji – jsem se necítil dost povolaný, nemám k Dyji vyloženě osobní vztah. Forma suity pro housle a orchestr mi byla bližší už proto, že s Pavlem pokaždé rád spolupracuji a mohu se spolehnout na skvělé provedení. Nejinak tomu bylo i ve Znojmě.

Kde jste hledal a našel inspiraci pro hudební vyjádření emocí spojených s existencí a odstraněním železné opony?

Líbí se mi forma hudebního místopisu. Mnohé mé skladby jsou přímo spjaté s některými kouty světa, kde jsem mohl být, přijde mi smysluplné své dojmy zaznamenat a poslat dál. A protože miluji právě oblast jižní Moravy a rakouského pohraničí, rozhodl jsem se skladbu koncipovat jako jakýsi hudební trip s batohem na zádech. Od zámecké vinice přes Hnanice až k sousedům na návštěvu sousedního Retz. Koncert končí parafrází rakouského národního tance Schuhplattler, kde orchestr vyluzuje spíše perkusivní zvuky. S nadsázkou jsem skladbu přirovnal k degustaci v malých pohraničních vinařstvích. Ani tam nehledáme vína těžká, proto mi připadalo nepatřičné psát „závažné nesmrtelno“ na letní open air koncert spojený s vínem.

Jak dostat do jedné skladby virtuozitu a zároveň mimohudební program…?

Ty dvě věci se nijak nevylučují. A po náročné práci na několika nových skladbách mi odlehčená cyklická skladba připadala vlastně nestydatě prostá. Samozřejmě až do chvíle, než jsem po úvodní fázi začal selektovat nápady a melodie. A byla to opravdu jedna z nejpříjemnějších prací, které jsem mohl v poslední době dělat.

Jak v jedné skladbě skloubit novátorství s posluchačskou vstřícností? Převažuje u Vás trvaleji jedno z toho, nebo řešení přichází s každým dílem jedinečně a vždy znovu?

Těmito kategoriemi se nezabývám, to je rozumový koncept, který nic živého nenese. Stejně ve výsledku všichni píšeme, jak skutečně potřebujeme. Nelze s duší obchodovat a kolaborovat výhodami. Navíc ten konflikt – novátorství versus posluchačská přízeň – je často jen věcí jakési poziční strategie uvnitř skladatelské komunity. Jinak to ale nikoho nezajímá. Já spíše vnímám energii, chcete-li vibraci daného díla. Svítí? Uzdravuje? Nebo naopak člověka zatíží? Zajímá mě daleko více příběh každé skladby, kudy mě vede, čím mě překvapí. Miluji ty okamžiky, kdy se skrze zdánlivě jednoduchou věc „propíšu“ k něčemu podivnému. A mnohem více potřebuji kontakt s hudebníky, než s publikem, to mě jako skladatele až tak moc nezajímá. Ale hudebník a jeho umění je to, co jako skladatel potřebuji, co mě inspiruje nejvíc.

Byla to jednorázová příležitostná skladba, nebo má šanci být hrána opakovaně?

Už v době vzniku jsem Pavlu Šporclovi řekl, že skladbu vnímám jako tematický základ pro budoucí Houslový koncert. Často se ke starším skladbám vracím a opracovávám je, měním. Znojemská premiéra byla skvělým startem – a že Suitu přijalo publikum potleskem ve stoje, jsem nečekal.

Zavřené hranice asi sám moc nepamatujete. Jak moc ve Vás právě tahle souvislost s koncem komunistického režimu – jejich otevření – osobně rezonuje?

Jeden můj oblíbený psycholog říká: „Proto je tu systém, který je nelidský, aby nám připomněl naší lidskost.“ Až člověk ze současné fáze dospěje do stavu, kdy tyto systémové hranice nebudou potřeba, bude asi náš svět vypadat jinak. Když se ale rozhlédnu po současném „homo domesticus“, myslím, že ho karmické facky ještě čekají. Ostatně náš současný politický život je exemplárním příkladem nezvládnuté svobody. A tak si velmi koledujeme o další výchovné lekce.

Máte ještě nějakou objednávku nebo inspiraci k výročí sametové revoluce?

Pracuji na Fagotovém koncertu, cyklu smíšených sborů pro Pražský filharmonický sbor, na Concertu grosso… a žádná z těch skladeb se výročí netýká. Obnovujeme ale mou operu Časoplet a vedení festivalu Opera 2020 ji chce delší. A tak se znovu peru s obřím tématem české historie…

Foto: Hudební festival Znojmo, archiv L. Sommera