IMG0148

„Budu absolutně šťastný, když se teď po Filasově Requiem ještě podaří dva koncerty na závěr roku.“

„Musíme mít kontakty. Nesmíme sázet na to, že České centrum samo osloví širší publikum.“

„O interpretaci české hudby mají zájem i Asiaté, kterých je na amerických školách opravdu hodně. Neznají naše emoce, ale nahrazují je nesmírnou pílí.“

V New Yorku se letos koná řada akcí ke 180. výročí narození Antonína Dvořáka, který se ve Spojených státech nesmazatelně zapsal světovou premiérou Novosvětské symfonie Také už bylo a je více akcí k osmdesátému jubileu příjezdu Bohuslava Martinů do amerického exilu. A v těchto dnech i ke smutnému dvacátému výročí teroristických útoků z 11. září 2001, při nichž bylo zničeno Světové obchodní centrum a zahynulo několik tisíc lidí. Vpředvečer výročí je to multimediální projekt s hudbou Juraje Filase – jeho Requiem Oratio Spei věnovaného obětem teroristických útků. Za mnoha kulturními projekty v těch souvislostech stojí newyorské České centrum. Jeho ředitel Miroslav Konvalina, někdejší rozhlasový zpravodaj, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hlavně ty hudební.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
5002

„Příčí se mi prosazovat jenom svoje nápady na úkor toho, že by se pěvec a herec v jedné osobě necítil komfortně.“

 „Je potřeba velice dobře trénovat, aby pěvci dokázali myslet na techniku, a přitom to nebylo vidět.“

 „Jsem velice pro moderní režii, ale zároveň jsem konzervativní.“

Vystudoval operní režii, které se věnuje dodnes, zároveň několik let pracoval jako asistent režie v České televizi Brno, ve studiu hraných filmů. Učí herectví, komunikační dovednosti a rétoriku, ale také předává mladé generaci operních pěvkyň a pěvců umění jevištního pohybu a herectví. Právě to považuje Jaromír Brych za významnou součást vzdělání a profesní přípravy moderních umělců. Jak říká v RozhovoruPlus, opera už dávno není jen o zpěvu. Doba pokročila a divák si žádá komplexní zážitek, tedy i skvěle zvládnutý herecký výkon, přirozenou práci s rekvizitami i pohyb. A vědí to i na Mistrovských letních kurzech v Českém Krumlově, které právě skončily a na kterých je Jaromír Brych jedním z pravidelných lektorů jevištního pohybu operních pěvců.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-Hawlata-hlavni-DSC1950

„Dvořák je stejně jako Mahler nebo jako Richard Strauss světový skladatel. Tohle povědomí musí být po celém světě ještě kultivováno.!“

„Přítomnost Jiřího Bělohlávka za dirigentským pultem byla pro pařížskou inscenaci Rusalky opravdovým požehnáním.“

„Schubert nebojuje. Musím říct, že mě to dovádí až k slzám.“

Byl jedním ze dvou pěveckých lektorů Mistrovských letních kurzů v Českém Krumlově, které se o víkendu uzavřou koncertem účastníků. Basbarytonista Franz Hawlata patří k sólistům zpívajícím v Metropolitní opeře, v Bayreuthu a Salcburku, ve Vídeňské státní opeře a na mnoha dalších slavných scénách a festivalech. Mezi jeho rolemi, a také v diskografii, figuruje i Vodník z Rusalky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odkrývá pěvec svůj pohled na hudbu Antonína Dvořáka, Franze Schuberta, Gustava Mahlera a dalších skladatelů a hovoří moc pěkně o Jiřím Bělohlávkovi. Vyjadřuje se na téma, jak zpívat a jak učit zpěv. A také prozrazuje, co napovídá i jeho příjmení, že totiž rodiče pocházeli z Československa, ze Sudet. Otec – ze Sokolova – mluvil česky, matka – z Karlových Varů – měla jako mateřštinu němčinu. Na Západ odešli koncem padesátých let, syn se jim v Bavorsku narodil o pár let později. Češtině i on sám díky tomu pasivně prý trochu rozumí. A není divu, že má hluboký vztah i k hudbě z českých zemí.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-Hawlata-hlavn-DSC1985

„Také on názorně ukazuje při nejvyšších tónech rukou ke stropu. Ale šikmo.“

„Baví ho dávat dárky a stejně tak ho baví dávat i to, co se v životě naučil.“

„Každý dobrý pedagog má takovou empatii, že se dokáže vžít do těla toho, koho učí, ať je to muž, nebo žena.“

Propocená trička, příjemné prostředí, intenzivní výukové hodiny, pěkné koncerty, nové podněty, imponující lektoři, prima parta… Zhruba v takových kategoriích se těchto dnech v jihočeském památkovém městě Českém Krumlově mezi účastníky hovoří o Letních mezinárodních interpretačních kurzech. Pořádá je Pražský hudební institut. Konají se čtvrtým rokem, rozšiřují se… a organizátoři s nimi mají pěkné další plány. V ReportážiPlus dáváme nahlédnout do výuky i do prostředí města, ve kterém je z hudebního hlediska důležitým hráčem Základní umělecká škola.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
1114

„Velký posun pociťuju v tom, že můj hlas získal jednotnou barvu ve všech polohách.“

„Na kurzech v Českém Krumlově jsme taková prima parta, takže to beru jako práci i jako dovču.“

„Franz Hawlata má všechno připravené a rozmyšlené do posledního detailu nebo písmenka, výraz.. je úžasný!“

„Přinesla jsem si árie, které potřebuju do budoucna,“ říká energicky, ještě plná dojmů z právě uplynulé hodiny, mezzosopranistka Ester Pavlů. Stejně jako desítky dalších přijela na Letní mezinárodní interpretační kurzy v Českém Krumlově, které už čtvrtým rokem oživuji toto historické město hudbou a tancem. Pořádá je Pražský hudební institut ve spolupráci s Městským divadlem Český Krumlov a Základní uměleckou školou Český Krumlov. Učí tu renomované osobnosti a všichni si pochvalují nejen vysokou uměleckou úroveň, ale i lidskou stránku zhruba dvoutýdenní akce, na kterou se většina účastníků nadšeně vrací po předchozí dobré zkušenosti. Také Ester Pavlů, kterou jsme o rozhovor požádali těsně po skončení další lekce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Chmelo-1

„V duetu Vaška a Mařenky ze Smetanovy Prodané nevěsty se uvedli sympatickým projevem tenorista David Cizner a sopranistka Petra Prýmková.“

„Vilém Cupák árií Rudolfa z Pucciniho Bohémy velmi příjemně překvapil.“

„Dagmar Drechslerová má od přírody velký klad – charisma, které si vždy dovede získat srdce posluchačů.“

Letní mezinárodní interpretační kurzy se konají v Českém Krumlově už počtvrté. Od 19. července do 1. srpna jsou dějištěm v několika uměleckých oborech. Pořadatelem je Pražský hudební institut v těsné spolupráci s Městským divadlem Český Krumlov a Základní uměleckou školou v Českém Krumlově. V letošním roce vedou zájemce o Mistrovské pěvecké kurzy slovenský barytonista Vladimír Chmelo a německý basbarytonista Franz Hawlata. Na prvním ze dvou koncertů dne 24. 7. (druhý se koná 31. 7.) předvedli výsledky svého snažení svěřenci Vladimíra Chmela. Výstupy se odehrávaly v kostýmech a v aranžmá quasi jevištního charakteru, které připravil s účinkujícími režisér Jaroslav Brych. Klavírní doprovod zajistil Robert Pechanec, kostýmy navrhla Kateřina Slavíková.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

Český Krumlov se v druhé polovině tohoto měsíce opět na čtrnáct dní stane jednou velkou uměleckou školou. Od 19. července do 1. srpna bude dějištěm čtvrtého ročníku Letních mezinárodních interpretačních kurzů, jejichž pořadatelem je Pražský hudební institut ve spolupráci s Městským divadlem Český Krumlov a Základní uměleckou školou Český Krumlov. Pod vedením renomovaných pěvců a pedagogů Vladimíra Chmela a hosta letošních kurzů, německého basbarytonisty Franze Hawlaty, se zde počtvrté uskuteční také Mistrovské pěvecké kurzy. Základní umělecká škola bude hostitelem Instrumentálních kurzů pod vedením pedagogů Marie Kocián Mátlové – housle, Martina Škampy – violoncello, Petera Toperczera a Marka Kozáka – klavír. Školení se od loňského roku rozšířilo o Taneční kurzy pod vedením tanečníka a choreografa Jiřího Horáka v Městském divadle. Intenzivní práci pedagogů a posluchačů kurzů uzavřou společné koncerty a představení frekventantů kurzů. Více informací nejdete zde.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
DSC08382---Copia

„V neděli se v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze návštěvníci dotkli starého italského belcanta, a to se vším všudy.“

„Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“

„Bavila jsem se tím, že jsem zpívala obyčejné prosté tóny a poslouchala jejich ozvěnu.“

Asi před půl rokem jsem na sociální síti narazil na příspěvek spolužáka z AMU, barytonisty Andreje Beneše, který sdílel video své známé, sopranistky Astrey Amaduzzi. Přiznám se, že mi to jméno do té doby nic neříkalo. Po zhlédnutí videa, ve kterém zpívala árii Pucciniho Tosky, jsem se doslova zarazil, zda to, co slyším, je skutečné. Musel jsem si árii přehrát několikrát znovu, abych se ujistil, že neposlouchám historickou nahrávku ze začátku minulého století. „Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“ Hlavou se mi honily myšlenky a okamžitě jsem příspěvek okomentoval. Netrvalo dlouho a Andrej Beneš mi napsal, jak se s Astreou seznámili, že už jednou byla v Praze a že u nás chystá další pěvecké kurzy a koncert - ten nedělní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus