jean-christophe-spinosi-c-Jean-Baptiste-Millot

„Klíčem je najít způsob, jak vytvořit hloubku se zřetelnou lehkostí.“

„Nejsem nostalgik, ale nostalgii a krásu, kterou Vivaldi vepsal do své hudby, velmi obdivuji.“

„Čeká nás všechna štěstěna, která se ve Vivaldim protnula, a všechny jeho záhady.“

L’amour d’aujourd'hui… neboli Láska dnešního dne. Pro rozhovor podtitul lehce tajemný, avšak dokonale vystihující osobnost zpovídaného: dirigenta a houslisty Jeana-Christopha Spinosiho. Ten se svým Ensemble Matheus a s kontratenoristou Jakubem Józefem Orlińským zahájí 2. října šestý ročník Lednicko-valtického hudebního festivalu, který je letos zcela věnován hudbě Antonia Vivaldiho. Jean-Christophe Spinosi hovoří o hudbě staré i moderní, o bláznovství a svobodě, o Nikolausu Harnoncourtovi, o metodě a motivaci… samozřejmě také o Vivaldim… i o nahrávání, které podle svých slov nikdy neměl příliš rád, takže se snažil točit jen věci, které mu přišly smysluplné a které objevovaly něco nového.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1003

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“. Kromě hlavního ocenění, věnovaného významné osobnosti, se ovšem udělují ještě další. V roce 2020 se tak mezi vítěze rozdělilo 5,6 miliónů eur. Neboli pro nás, přivyklým domácím poměrům v hudební kultuře, nepředstavitelná částka 140 miliónů korun. A to vše díky jednomu jedinému muži, který se kdysi zároveň nudil i styděl.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0010

„Dnes jsou Novoroční koncerty přenášeny do devadesáti zemí světa a sleduje je padesát milionů diváků. Včetně těch, kteří si v 11 hodin a 15 minut naladí ČT2.“

„Při vší úctě k tomu, co Johann Strauss a jeho synové zkomponovali, si podoba Novoročních koncertů žádala osvěžení. Každý rok bude tento koncert dirigovat někdo jiný!“

„V závěru roku 2019 byl k záskoku do Vídně přizván Jakub Hrůša. Zanechal u filharmoniků výtečný dojem. Bude mu za pár let svěřen i „píárově“ neocenitelný Novoroční koncert z Vídně?“

Po rozporuplné předpremiéře s datem 31. 12. 1939 se první skutečně Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků uskutečnil 1. ledna 1941. Blíží se tudíž jeho osmdesátiny. Osm dekád lze rozdělit do čtyř etap. První zahrnuje období druhé světové války a po něm hledání morálně přijatelného dirigenta. Druhé vévodí nedostižný výkon prvního houslisty tohoto orchestru, který se v rámci Novoročních koncertů chopil taktovky na celé čtvrtstoletí. Po něm – coby intermezzo – stanul na dirigentském stupínku „muž od vedle“, tehdejší umělecký šéf Vídeňské státní opery. A ve druhé polovině osmdesátých let 20. století se z lokální vídeňské atrakce vyklubal projekt globální slávy. Včetně divácky lákavého střídání špičkových dirigentů světa, kteří se od té doby ve Vídni pokaždé na Nový rok mění. Jak rozhlasové, tak především televizní přenosy či záznamy putující do celého světa potvrzují skutečnost, že Novoroční koncert z Vídně už dávno není jen svátkem hudby, ale také prestižní společenskou záležitostí. Že se na Nový rok ještě nikdy nechopil taktovky český dirigent, se může do několika let změnit. Vždyť jeden ze současných má k tomu, myslím, slibně našlápnuto.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Daniel-Raiskin-1

„Moje kulturní DNA je ruská, ale stejně tak se po celý život cítím být Evropanem.“

„Být umělcem, to není volba profese, to není to, co děláme, ale to, co jsme.“

„Slovenská filharmonie se mi jeví být ideální kombinací dvou směrů.“

Daniel Raiskin, nový šéfdirigent Slovenské filharmonie, má dnes večer v Bratislavě inaugurační koncert. Bez publika, v přímém přenosu, ve streamu. Vyrůstal jako syn renomovaného leningradského muzikologa, původně hrál na violu, ale už tři desetiletí žije v západní Evropě. Vedle koncertů s profesionálními tělesy je známý rovněž prací s mládežnickými soubory, a to i v Americe nebo v Jihoafrické republice. Padesátiletý umělec ruského původu vystřídal Brita Jamese Judda, který stál v čele orchestru od roku 2017. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje Daniel Raiskin o svých kořenech, o kulturních hodnotách euroamerické civilizace, o současné pandemii i o cílech, které si klade v Bratislavě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 18 červenec 2020 10:30

BBC Proms, jak je neznáme

0

„Slogan zve k poslechu programů sestavených z těch nejlepších a nejzajímavějších snímků z minulosti festivalu.“

„Kultovní závěrečný večer Last Night of the Proms bude řídit dirigentka Dalia Stasevska.“

„Jiří Bělohlávek označil BBC Proms za největší a nejdemokratičtější festival na světě.“

Londýnský hudební festival BBC Proms se letos koná v jiné podobě. Kopíruje po osm týdnů od poloviny července do poloviny září obvyklý termín, ale prvních šest z nich se odehrává jen ve virtuálním prostoru – vše z nahrávek. Jen poslední dva týdny by se měly uskutečnit už živě v Royal Albert Hall, i když zřejmě bez publika. Festivalu je letos rovných 125 let, ale jeho průběh se musel podřídit opatřením přijatým v Británii proti šíření pandemie.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
neděle, 12 duben 2020 15:00

Mozartova Velká mše

0

„Mozartova Mše c moll se podle všeho měla stát skutečně velkým, monumentálním slavnostním dílem, v chrámové hudbě označovaným „missa solemnis.“

„Vezme-li se v úvahu, jaký významný mezník představuje Mše c moll v Mozartově skladatelském vývoji, pak v tomto smyslu, i přes její nedokončenost a určitou stylovou nesourodost, jí označení „Velká mše“ náleží plným právem.“

„Prozatím asi k nejodvážnějším (a současně i do jisté míry velmi kontroverzním) náleží rekonstrukce „plně dokončené“ verze díla z pera muzikologa Roberta D. Levina. Prvně zazněla v lednu 2005 v nastudování Helmutha Rillinga.“

Od jedné z nejstarších nahrávek z roku 1955 až po ty nedávné, včetně mnoha historicky poučených s dobovými nástroji, je diskografie Mozartovy Mše c moll mimořádně rozsáhlá. Stejně nepřehledná jako nesčetné pokusy dílo dokomponovat či rekonstruovat. Autorem nedokončenou skladbu popisuje Libor Dřevikovský podrobně z hlediska stylu i okolností. Z nahrávek nevybírá jen jednu, rozhodnutí nechává na uměleckých preferencích posluchače. Z mnoha obalů existujících desek nicméně přece jen jeden zvolil nakonec jako důležitý - ten s nahrávkou Helmutha Rillinga.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
Luks-44998583101564659879719008040074522075856896o

„Dvořák? A proč ne.“

„Ukázalo se, že velkou pozornost artikulaci lze úspěšně přenést i k novější hudbě a že jí to nemůže ublížit.“

„Soubory, které sice nemají stoprocentně stálé obsazení, ale které přesto stojí na opačném pólu od produkcí ´kdo-má-čas´.“

Specialisté na starou hudbu většinou, dříve či později, začnou pokukovat i po hudbě novější. Nemusí se to nijak vylučovat, nemusí to ani znamenat ztrátu toho původního zájmu. K rozšiřování svého pole působnosti přistoupili Nikolaus Harnoncourt, Christopher Hogwood, Roger Norrington, Paul McCreesh i John Eliot Gardiner, jmenováno jen namátkou. Na výlet do budoucnosti se od barokního repertoáru vydal rovněž Václav Luks.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
neděle, 27 leden 2019 08:28

M22 - Figarova svatba ze Salcburku

Figaro-MI0001160041

„Figarova svatba tehdy v roce 2006 vyzněla jako bolestně existenciální propletenec mezilidských, hodně i erotických vztahů.“

„Velké divadlo s výrazným režijním vkladem, úžasným Harnoncourtovým hudebním nastudováním a s obsazením opravdu ze světa snů.“

„Anna Netrebko na sebe nestrhávala pozornost, s ostatními sloužila hvězdnému kolektivnímu představení.“

Mozartova Figarova svatba existuje k poslechu v mnoha a mnoha nahrávkách. Gramofonové společnosti zachycují představy o ideální interpretaci geniálního díla, jak s nimi přicházejí generace dirigentů a pěvců i režisérů. Vybíráme jedinečný snímek, který vznikl jako živý záznam salcburské inscenace v mozartovském jubilejním roce 2006, kdy bylo možné na festivalu vidět všech jeho 22 operních děl. Za konkrétní podobou „Figarky“ stál tehdy po vizuální a divadelní stránce Claus Guth a hudebně Nikolaus Harnoncourt.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus

Foto-Martina-Jankov1-C-Markus-Sennres„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

Zveřejněno v RozhovorPlus