373A6781-1

„Hudebníci z Please The Trees nejdřív připravili doprovodnou zvukovou složku a výsledná hudební podoba pak vznikala postupně během zkoušení na principu improvizace.“

„Umění obecně je právě o zkoušení různých věcí, posouvání hranic, vystupování z komfortních zón, hledání. Opera díky tomu může být živá.“

„Pro nás jako zpěváky je to setkání dvou odlišných hudebních prostředí ohromně osvěžující. Jsme jinak zvyklí být na sebe hrozně přísní.“

Soubor RUN OPERUN, který před necelým měsícem vzbudil pozornost svou „queer“ Traviatou na Stalinovi, chystá hned na úvod sezóny další premiéru. Věren svému záměru vnášet do operního světa svěží vítr, nové inscenační principy, aktuální témata či humor a přibližovat tak operu i publiku, které by tento žánr ve své tradiční podobě nelákal, se pustil do autorského díla. Jejich nová inscenace Logika chaosu kombinuje původní libreto operní režisérky a zakládající členky souboru Vilmy Bořkovec s autorskou hudbu Kryštofa Kříčka a Václava Havelky z indie rockové kapely Please The Trees a s improvizovanými pěveckými party. Tématem opery jsou psychické poruchy a emoce, které lidi s podobnými problémy denně provázejí. Premiéra představení se koná 1. září 2021 od 19:30 v Divadle NoD. O složité cestě ke vzniku inscenace a „hledání“ jako zásadním principu současného živého umění jsem hovořila s Vilmou Bořkovec a s jednou z interpretek představení, sopranistkou Eliškou Gattringerovou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Drag se často vnímá jako nějaká provokace, ale co chceme, je vlastně jen nějaký respekt k naší existenci.“

„Opeře i dragu je vlastní přehnaná vizualita, přehnané kostýmy, přehnané líčení. Když tyhle dva žánry spojíte, cítí se vedle sebe překvapivě velmi dobře.“

„V tvorbě ráda respektuji osobní odlišnosti jednotlivých lidí. V dnešní době filmu a instagramových lží je potřeba pracovat s tím, co na jevišti skutečně máte. Nevytvářet nějakou iluzi.“

Fakt, že svět není striktně rozdělen jen na modrý – mužský a růžový – ženský, ale že je škála mezi těmito póly mnohem pestřejší a skutečný život tudíž mnohem komplikovanější, ale zároveň barevnější, vystihuje v současném slovníku termín „queer“. Ten je dnes doma především na experimentální umělecké scéně. Jeho spojení s jednou z nejslavnějších Verdiho oper může působit jako kontroverze a prvoplánová provokace. O tom, že jde naopak o harmonickou, inspirativní a mimořádnou symbiózu, která ohromila i je samotné, mě v rozhovoru přesvědčila režijní dvojice Veronika Loulová a Martin Talaga. Umělci reprezentující soubory RUN OPERUN a PLAYboyz s platformou PiNKBUS byli k tomuto konceptu sami nejprve skeptičtí. Dnes však přiznávají, že si nedovedou představit, že by společné aktivity dále nerozvíjeli. Jejich představení „La Traviata na Stalinovi“ přesouvá děj slavné opery právě na queer scénu a operní sbor nahrazuje takzvanými „drag queens“, uměleckými osobnostmi, které svá vystoupení staví právě na relativizaci vlastní genderové identity. Napjatě očekávaná premiéra světově unikátního projektu se uskuteční ve čtvrtek 5. srpna na pražské Letné a je součástí festivalu Prague Pride 2021.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
146

„Současná hudba ve vysílání rozhlasu v poledne je absolutní rarita!“

„Zkouška sirén získala koncerty krásnou dimenzi, lidi to propojilo. Spoustě z nich už dnes siréna nepřipadá tak nepříjemná.“

„Skladba Petra Hory zaujala kombinací zvuku sirény, vody a lidského hlasu.“

Jako ředitelka Orchestru Berg, který se specializuje na soudobou hudbu, zodpovídá Eva Kesslová především za praktický chod tělesa, jeho financování či personální obsazení jednotlivých koncertů. Projektem Hudba k siréně, který spojil fenomén zkoušky sirén znějící každou první středu v měsíci Českem s tvorbou současných českých skladatelů a skladatelek, však výrazně vstoupila do dramaturgie orchestru. Přes počáteční nedůvěru přesvědčil její nápad ke spolupráci Český rozhlas a probojoval se nesčetnými peripetiemi až k ocenění Prix Italia, jedné z nejvýznamnějších světových rozhlasových cen. O Hudbě k siréně, Prix Italia ale i o dalších plánech Orchestru Berg, který v roce 2020 oslavil svou dvacátou sezónu, jsme si s Evou Kesslovou povídaly v zahrádce jedné z nejútulnějších žižkovských kaváren, kam za mnou ochotně přijela ochutnat zdejší vyhlášené rohlíčky-řepánky. Náš rozhovor tak zvukově doprovázel typický žižkovský kolorit, který by jistě ocenila nejedna současná skladatelka či skladatel.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Kom-fil-Pardubice

„Nikdy jsem to úplně nerozděloval, snažil jsem se studovat tak, abych byl co nejschopnější houslista v jakémkoli žánru, v orchestru, v komorní hře, nebo sólově.“

„Uvědomil jsem si díky tomu, jakým způsobem člověk na pódiu funguje. Skutečně tam existuje něco nehmatatelného, co proudí mezi umělcem a publikem.“

„Pomáhat mladým umělcům a předávat jim svoje zkušenosti je podle mě i podstatou naší práce, dává to velký smysl a sami se tím mnoho učíme.“

Houslista Jan Fišer má široký záběr: působí jako koncertní mistr České filharmonie i PKF – Prague Philharmonia, hraje v komorních uskupeních i jako sólista, příležitostně se objevuje také v roli dirigenta. Před pár lety navíc přidal do svého profesního zaměření i působení pedagogické. O tom všem, o svých studiích v USA i o tom, jak prožíval uplynulý rok, se zamýšlí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

„Vlastně už na škole často člověk narazí na některé překážky, takže jsme se rozhodly založit studio, které by mohlo hudebníkům pomáhat, vytvořit pro ně přátelské prostředí.“

„Mahu našla na stránkách Skautského institutu program První krok, do kterého se může přihlásit každý, kdo má nějaký svůj projekt, který chce rozjet.“

„Když se Múzu podařilo dostat do povědomí, chceme ji dál rozvíjet. Rády bychom během prázdnin udělaly alespoň jeden dva koncerty.“

KlasikaPlus tentokrát přináší rozhovor s autorkami projektu Studio Múza, který během jara poskytl hudebníkům cvičební prostory v samém středu Prahy. Johana Matunová a Mahulena Vondrášková z HAMU promluvily o sobě, o záměrech svého projektu, o zkušenostech, které nasbíraly v průběhu jeho zkušební verze, i o plánech se Studiem do budoucna.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
504

„Vždy se snažím, aby kadence hudbu doplnily, ozdobily, podtrhly, aby byly jejím plynulým logickým pokračováním, aby působily, že jsou součástí koncertu odjakživa.“

„Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl hrát písně Karla Gotta, lidovky, dechovku, pop, filmovou hudbu, swing a tak dále.“

„Mám pocit, že když jsem sám měl takové štěstí na výtečné pedagogy, bylo by hezké to, co mě naučili, předat někomu dalšímu.“

Matyáš Novák je třiadvacetiletý klavírista, vítěz řady domácích i mezinárodních soutěží, student Akademie múzických umění v Praze, který právě vydává své druhé CD a v uplynulých měsících obohatil online koncertní nabídku o dvě řady komponovaných pořadů. Pozornost médií poutají vedle jeho hráčských kvalit i nevšední koníčky, jimž se věnuje se stejným nasazením jako klavíru – jízda vlakem, jízdní řády a chov drůbeže. Jelikož se ale v době pandemie dalo vlakem jezdit jen omezeně a o vejcích, slepicích, husách a perličkách se toho v předchozích rozhovorech napsalo a napovídalo opravdu hodně, věnovali jsme ten náš především Matyášovým hudebním aktivitám.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
206

„Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba.“

„Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy.“

„Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě.“

Od února letošního roku zastává Ingeborg Radok Žádná post rektorky Akademie múzických umění v Praze. Od studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošla celou řadou manažerských pozic a později zakotvila na Hudební a taneční fakultě AMU jako vyučující na Katedře hudební produkce. Na akademii působila jako proděkanka HAMU i jako prorektorka pro zahraniční a uměleckou činnost a nyní byla zvolena do funkce nejvyšší. V rozhovoru pro KlasikuPlus hovořila především o dalším směřování akademie a její budoucnosti obecně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
KB1-fotoJJarkovsk

„Mým přáním je, aby teplická konzervatoř zůstala školou, která je vidět a slyšet.“

„Našim studentům můžeme poskytnout nadstandardní podmínky pro jejich rozvoj.“

„Mám naši školu ráda, věřím v její budoucnost a doufám, že její kvality budou stále viditelnější.“

V čele Konzervatoře v Teplicích působí Kateřina Boudníková už sedmým rokem a jako ředitelka nyní stojí před velkými výzvami: na jedné straně je to vypořádání se s omezením provozu školy v době koronavirové pandemie, na straně druhé jsou to očekávané oslavy krásného půlstoletí školy, která je nejen jejím působištěm, ale také její almou mater.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 16 červenec 2020 13:05

Jiří Teml: Aby mě posluchači přijali

veb-Teml-P9070282

„Jde mi o to, abych byl český skladatel, aby mě hráli tady.“

„Tehdy se mi varhany dostaly pod kůži. Jsou jednou z mých lásek.“

„Publikum nemůže držet krok s autory, kteří stále experimentují bez ohledu na vkus lidí, na to, co se ještě dá vnímat průměrným posluchačem.“

Bylo to maličko opožděné narozeninové setkání, možná i proto tak trochu bilanční. Skladatel JIŘI TEML, ročník 1935, slavil v červnu půlkulaté narozeniny; při této příležitosti se měla hrát jeho díla na několika koncertech. Kdyby se ovšem kvůli pandemii nezavřely koncertní sály. Ale zrovna on příliš „poškozený“ není; skladby invenčního a plodného autora často uvádějí orchestry, komorní soubory, pěvecké sbory i sólisté, jsou oblíbené u muzikantů i posluchačů, vycházejí na CD. Z dlouhé řady orchestrálních, koncertantních, komorních, sborových i varhanních děl je věru co vybrat. A na pracovním stole leží další rozpracované opusy. Nejdřív jsme se ale přece jen zeptali na „koronavirové“ ztráty.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
5

„Nadhľad, inteligencia, skvelé zvládnutie nástroja: takto nejak si budem pamätať výkon Jany Jarkovskej.“

„Večer bol rozdelený do troch rozmanitých častí.“

„Pomalšie, nižšie posadené plochy prezentovala Anna Ptáková veľmi farebne a muzikálne.“

Ešte na apríl bol naplánovaný 640. utorok Umělecké besedy, s programom sústredeným predovšetkým na skladby pre flautu a pre klarinet. Koncert sa nakoniec uskutočnil 23. júna, ako v poradí 639. utorok, s hlavnými protagonistami Janou Jarkovskou (flauta), Annou Ptákovou (klarinet) a Janom Ptákom (klavír, klarinet). Ďalšie obory Umeleckej besedy zastupovali maliar Václav Sokol a recitátor Rudolf Kvíz.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Housličky jsem si nejdřív pochovala jako panenku… – a ona říkala: nechceš taky zkusit hrát?“

„Jako houslistka musím opravdu cvičit. Jsem v pátém ročníku a to už je vážné.“

„Mám ještě duo s mojí sestrou, což je hobojistka, máme to i na konzervatoři jako předmět.“

Když jsme s úspěšnou mladou českou houslistkou Pavlou Tesařovou hledaly společný termín pro uskutečnění rozhovoru, nebylo to vůbec snadné. Coby studentka pátého ročníku Pražské konzervatoře a vítězka řady mezinárodních soutěží má nebývale nabitý program. Ke každodenním povinnostem a cvičení přibývají zkoušky i koncertní vystoupení ze dne na den. Nakonec jsme společný čas našly a setkaly se v Dobřichovicích, kousek od jejího bydliště, ve vzácný den, kdy měla „úplně volno“.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

Příští dva týdny se koná MusicOlomouc, mezinárodní festival soudobé hudby. 11. ročník nese podtitul "colours of piano" a od 7. do 22. října nabídne sedm různorodých programů a interprety nebo komorní soubory z domova i ze zahraniční. Dramaturgie navíc zařadila i hudební dárek určený Janu Vičarovi k jeho 70. narozeninám, koncert 14. října bude kompozičním portrétem jeho skladeb s klavírem. Mezi ostatními nástroji nebude chybět ani těremin.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
sobota, 28 září 2019 10:49

Recitál Jany Jarkovské v New Yorku

3

„Sólová flétna je vyjadřovacím prostředkem nejbližším mému srdci.“

„V případě tvorby žen-skladatelek vnímám hlas sólové flétny jako naléhavý, flétna - v češtině femininum - hovoří hlasem jejich duše.“

„Pět autorek, a pět různých přístupů ke skládání hudby pro sólovou flétnu vytváří dohromady jeden celek.“

Pondělní večer v New York City. Nádherný koncertní sál Českého Domu „Bohemian National Hall“ se zaplňuje posluchači z řad profesorů Columbijské Univerzity i Čechy žijícími trvale ve Spojených státech. Dnešní koncert, který pořádá Společnost pro vědy a umění, v zářijovém programu vyniká. Všechny skladby z programu jsou totiž zkomponované ženami - skladatelkami a pouze pro obsazení sólové flétny nebo sólové flétny s elektroakustickou stopou.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus