„Projekt Farinelli et son temps je portrétem jednoho z největších kontratenoristů své doby Farinelliho a hudby, která pěvce inspirovala.“

„S Johnem Eliotem Gardinerem hraji už dvacet let a jeho přesvědčení, vášeň i touha proniknout do emocionálních hlubin každého díla, ke kterému přistupuje, na mne stále mají obrovský vliv.“

„Jsem přesvědčen, že každý výkon by měl být historicky poučený bez ohledu na to, zda se jedná o díla Claudia Monteverdiho nebo Steva Reicha.“

Renomovaný skotský violoncellista Robin Michael zastává prestižní posty ve třech proslulých orchestrech. Je vedoucí violoncellové sekce a sólistou Les Musiciens du Prince-Monaco, prvním violoncellistou Orchestre Revolutionnaire et Romantique a sólovým hráčem Les Siècles. Věnuje se rád také hře komorní a natáčí sólová alba se svými kolegy, z pozice prvního hráče spolupracuje s řadou zahraničních těles. V Praze se představí v projektu Farinelli et son temps / Farinelli a jeho doba ve Smetanově síni Obecního domu v neděli 7. května s Les Musiciens du Prince-Monaco. Orchestr pod taktovkou významného italského dirigenta, skladatele a cembalisty Gianluca Capuana doprovodí slavnou italskou koloraturní mezzosopranistku Cecilii Bartoli, uměleckou ředitelku orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco a ředitelku světoznámého divadla Opéra de Monte-Carlo. Rozhovor před pražským koncertem poskytl Robin Michael exkluzivně pro KlasikuPlus.cz.  

Jste vedoucím violoncellové sekce a sólistou orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco. Jak byste specifikoval projekt Farinelli a jeho doba, který představíte v Praze? 

Projekt Farinelli et son temps je portrétem jednoho z největších kontratenoristů své doby Farinelliho a hudby, která pěvce inspirovala. Cecilia Bartoli a hudebníci provedou posluchače cestou klasiky, která zahrnuje svět opery 18. století a drama, které s hudbou souvisí.

Program v Praze symbolicky uzavírá árie What passion cannot music raise and quell z kantáty Georga Friedricha Händela Óda na svatou Cecílii, oslavující patronku hudby a hudebníků. V interpretaci se představíte sólově. Jaký pocit ve vás hudba vyvolává?

Árie z Händelovy Ódy na svatou Cecílii je jedním z nejslavnějších kusů pro violoncello a zpěv. Existuje mnoho úžasných příkladů Händelova komponování sólových violoncellových árií, které často vyjadřují bolest a smutek. V hudbě je však zosobněna zářivá krása sv. Cecílie. Její velkoryse působivé melodie a bohatá harmonie mne nikdy nepřestanou dojímat. S Cecilií jsem mnohokrát Händelovu árii hrál a pokaždé se zdá, že jsme schopni v partituře najít něco nového, co bychom mohli vyjádřit.

Jak se vám spolupracuje s mezzosopranistkou Cecilií Bartoli a dirigentem Gianlucou Capuanem?

V orchestru Les Musiciens du Prince-Monaco hraji od roku 2017 a vždy mám obrovskou radost, když mohu spolupracovat s Cecilií Bartoli a Gianlucou Capuanem. Oba pocházejí z Itálie, a proto všechny hudebníky kolem sebe inspirují vášnivě. Jejich přístup je zapálený a zcela oddaný hudebnímu procesu. Gianluca je velmi pro mne důležitý a svoboda, kterou mi dává, je nejen osvobozující, ale vytváří vzácný druh partnerství, ve kterém je člověk vždy schopen reagovat „v daném okamžiku“.

Jste prvním violoncellistou Orchestre Revolutionnaire et Romantique a sólovým hráčem orchestru Les Siècles. Která specifika těles jste si oblíbil?

Orchestre Revolutionnaire et Romantique a Les Siècles jsou pro mne zásadní. Obě tělesa jsou si podobná i tím, že je založili dirigenti a že jejich hudebníci hrají i na dobové nástroje. První z nich založil John Eliot Gardiner a druhý François-Xavier Roth. Dirigenty nesmírně obdivuji a opravdu jsem se od obou mnoho naučil. V každém projektu, kterému se věnujeme, mne stále inspirují. S Johnem Eliotem Gardinerem se soustředíme především na repertoár 18. a 19. století a s Françoisem-Xavierem Rothem hrajeme hudbu více epoch. Líbí se mi také, že orchestry hrají na nejvyšší úrovni. Provedl jsem s nimi mnoho ze svých nejlepších a nezapomenutelných koncertů.

Jak byste ze své spolupráce charakterizoval osobnost britského dirigenta Johna Eliota Gardinera, který na jaře oslavil 80. narozeniny?

S Johnem Eliotem Gardinerem hraji už dvacet let a jeho přesvědčení, vášeň i touha proniknout do emocionálních hlubin každého díla, ke kterému přistupuje, na mne stále mají obrovský vliv. Požadavky, které dirigent klade na své hudebníky, jsou neúprosné, ale výsledky každý vidí v interpretacích kompozic. Je úžasný a pro hudbu ohromně zapálený i v osmdesáti letech. Už se nemohu dočkat našich společných projektů, koncertního provedení opery Trojané Hectora Berlioze a symfonických cyklů z tvorby Ludwiga van Beethovena v nadcházející sezóně.

Jak vnímáte pohled na dílo historicky poučenou interpretací?

Doufám, že termín „historicky poučený výkon“ bude časem méně důležitý. Jsem přesvědčen, že každý výkon by měl být historicky poučený bez ohledu na to, zda se jedná o díla Claudia Monteverdiho, nebo Steva Reicha. Povinností hudebníků je být vždy historicky interpretačně poučen, a pokud tomu tak není, vnucují se hudbě věci, které nepocházejí od skladatelů.

Jste absolventem Královské akademie hudby. Jak vzpomínáte na své studentské období v Londýně?

Studentská léta na Royal Academy of Music byla pro mne opravdu nezapomenutelná. Měl jsem dva úžasné pedagogy hry na violoncello, Davida Strange a Colina Carra. Dodnes hraji s řadou přátel, které jsem poznal v době studií v Londýně, kde jsme se více poznali a skamarádili. Rád vzpomínám také na příležitost spolupráce s významnými skladateli, Györgym Ligetim, Györgym Kurtágem, Harrisonem Birtwistlem a Peterem Maxwellem Daviesem, kteří podnítili mou lásku i k hudbě soudobé.

Dlouho jste hrál ve Fidelio Triu, se kterým jste cestoval po Evropě, Severní Americe, Asii a Jižní Africe. Objevil jste se také ve spolupráci s kvartety Dante a Eroica. Jak důležitá pro vás byla komorní formace?

Trio Fidelio bylo pro mne velmi důležitou formací, které jsem byl členem třináct let. Koncertovali jsme po celém světě, natočili řadu nahrávek, na které jsem hrdý. Náš soubor byl spojen s objednávkami soudobých děl, z nichž některé v současnosti vstoupily do mainstreamového repertoáru.

Které zásadní vrcholy vaší kariéry byste rád vyzdvihl z vaší diskografie a koncertů?

Z mé diskografie bych rád poukázal na sonáty Ludwiga van Beethovena a Johannese Brahmse, které se staly důležitými milníky mé kariéry. Jsem rovněž velmi hrdý na nahrávku nádherného violoncellového koncertu britského skladatele Joeho Cutlera, který složil pro mne a BBC Concert Orchestra. K mým nedávným a také nezapomenutelným koncertům patřilo vystoupení s tvorbou Steva Reicha v Carnegie Hall v New Yorku, nový koncert pro violoncello a sbor Rolfa Hinda s BBC Singers a skvělá nová sonáta, kterou pro mne zkomponoval velšský skladatel Huw Watkins.

Jste pravidelným hostujícím prvním violoncellistou různých orchestrů, například English Baroque Soloists, English National Opera, Orchestra of the Age of Enlightenment… Jaký repertoár je vám nejbližší?

Nemám pocit, že by mi byl některý repertoár bližší. Spíše mám sklon být posedlý hudbou, kterou právě hraji. Samozřejmě jsou skladatelé, bez kterých bych nemohl žít, mám na mysli Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Gabriela Faurého, ale posledních čtyři sta let západní hudby vytvořilo tolik mistrovských děl, že máme z čeho vybírat.

Ve své kariéře zastáváte i post uměleckého ředitele Komorního hudebního festivalu Kinnordy ve Skotsku. Jak byste vyjádřil svůj vztah k přehlídce?

Uměleckým ředitelem festivalu komorní hudby Kinnordy jsem už deset let. Dramaturgie přehlídky je mému srdci velmi blízká. Odehrává se v honosném sídle na skotském venkově a pokaždé, když mám možnost připravit programy, nastudovat oblíbená komorní díla a zahrát si se svými skvělými přáteli, z nichž některé znám i třicet let, mám velkou radost. Vždy se jedná o specifické období zkoušek a koncertování ve velmi inspirativním a intimním prostředí.

Oblíbil jste si i naši vážnou hudbu?

Obdivuji českou klasiku. Pochopitelně mám moc rád Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který patří k největším dílům violoncellového repertoáru, ale obzvlášť miluji skladatelovu komorní hudbu. A zejména také opery Leoše Janáčka a komorní díla Bohuslava Martinů.

Jaké nové projekty připravujete v současnosti?

Mezi mé nadcházející projekty patří má další nahrávka kompletní hudby pro violoncello a klavír, a to od  Gabriela Faurého a s klavíristou Danielem Tongem. Mám radost, že budu premiérovat nové dílo skotského skladatele Alasdaira Nicolsona se švédským komorním orchestrem Musica Vitae na mezinárodním festivalu St. Magnus ve Skotsku. Těším se také už na koncerty po celé Evropě, v Asii a Americe v nadcházejícím roce.

————

Renomovaný violoncellista Robin Michael (1976) pochází ze Skotska a studoval v Londýně na Královské akademii hudby u Davida Strange a Colina Carra, později také u Ference Radose. Je prvním violoncellistou Orchestre Révolutionnaire et Romantique, sólovým violoncellistou orchestru Les Siècles a vedoucím sekce violoncell Les Musiciens du Prince-Monaco. Z pozice prvního violoncellisty pravidelně hostuje s jeho tuzemskými i zahraničními orchestry, například s Australian Chamber Orchestra, Scottish Chamber Orchestra, Royal Stockholm Philharmonic, BBC National Orchestra of Wales, Royal Northern Sinfonia, Irish Chamber Orchestra, Britten Sinfonia, RTE Concert Orchestra, English Baroque Soloists, English National Opera a Orchestra of the Age of Enlightenment.

Velmi rád má i komorní hudbu. Třináct let hrál ve Fidelio Triu, se kterým cestoval po Evropě, Severní Americe, Asii a Jižní Africe. Spolupracoval také s kvartety Dante a Eroica. K vrcholům jeho diskografie patří např. premiérová nahrávka violoncellového koncertu Joea Cutlera s BBC Concert Orchestra (NMC), první nahrávka původní verze Oktetu Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho na dobové nástroje (Resonus Classics) a nahrávky Fidelia Trio pro labely Naxos, NMC, Métier a Delphian.

Z pozice sólisty koncertů patří k jeho vrcholům například provedení kompletních cyklů suit Johanna Sebastiana Bacha a Benjamina  Brittena ve Francii a ve Velké Británii, jihokorejská premiéra ‚Advaya‘ Jonathana Harveyho pro violoncello a elektroniku, oba violoncellové koncerty Franze Josepha Haydna na festivalu Spier v Jižní Africe a také festivalová vystoupení v Buenos Aires, v Knihovně Kongresu ve Washingtonu a na evropských festivalech včetně Cheltenhamu, Aldeburghu a St. Magnus. Koncertoval i v Carnegie Hall v New Yorku.

Robin Michael je společně s klavíristou Danielem Tongem zakladatelem a uměleckým ředitelem Komorního hudebního festivalu Kinnordy ve Skotsku. Ve své kariéře se stal i spolupracovníkem Královské akademie hudby v Londýně.

Foto: archiv Robina Michaela, Kinnordy Chamber Music Festival / Facebook, The Queen’s Hall / Flickr, Facebook Rolanda Villazóna, austrian cultural forum london / Facebook