„Sestavit vánoční album tak, aby obstálo, a zároveň bylo atraktivní a v něčem přínosné, je nejtěžší úkol.“

„Chtěl jsem natočit album, které bude nositelem nějaké energie, fakticky i hudebně, aby si posluchač řekl, tak to chci.“

„Publikum může objevit Vánoce jinak a zároveň hoboj jinak.“

Existují pouze dvě vánoční hobojová alba. To první patří Albrechtu Mayerovi, členu Berlínských filharmoniků, to druhé právě vychází u Supraphonu. Natočil ho renomovaný hobojista Vilém Veverka, který říká, že sestavit ho nebylo vůbec snadné. Výsledek však stojí za to. V podání Viléma Veverky si vychutnáme Zimu z cyklu Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho, ale i skladby Piazzolly, Barbera, Bacha, Händela, Grubera a další melodie, které nesmějí o Vánocích chybět. Křest tohoto alba se bude konat na pražské Novoměstské radnici ve čtvrtek 8. prosince.

Na vašem vánočním albu jako by byla koncentrovaná všechna něha hoboje. Kdo přišel s návrhem na vánoční album – vy, nebo vydavatelství Supraphon?

Už před lety toto téma otevřel Vladan Drvota ze Supraphonu, posléze mě k tomu vyzvala i Daniela Bálková. Upozorňovali mě, že vánoční album je pro interpreta velký úkol, který se málokdy povede. V Supraphonu (nejen) je za jakýsi etalon kvality vánočních alb dodnes považována deska Karla Gotta z roku 1969 Vánoce ve zlaté Praze. Tehdy ještě nebyl v hudbě nástup normalizace tak čitelný, na desce jsou skvělé aranže, Gott ve vrcholné formě zpívá latinsky i anglicky, a dokonce se jako interpret populární hudby obrací k hudbě klasické. A jestliže ze Supraphonu zaznívalo, že moje vánoční album vnímají i v tomto kontextu, logicky jsem se v obsahové rovině částečně obsahově inspiroval i u tohoto Gottova alba. Nabízíme posluchači velmi volné pokračování tohoto nejúspěšnějšího vánočního titulu všech dob.

Vaše album není zacílené jen na vytvoření vánoční atmosféry, ale přináší nekompromisní hudební kvalitu. Jak vznikala dramaturgie?

Nahrávku jsme s mými spolupracovníky připravovali půl roku. A byla to práce opravdu intenzivní. Kladl jsem si otázky typu kde začít, kam to celé dovést, co nového jsem schopen přinést? Přece nenatočím vánoční album jen proto, že jsem letos zrovna nevěděl, s jakou nahrávkou přijít! Pochopil jsem, že z dramaturgického hlediska je to nejtěžší úkol, před kterým jsem kdy stál. Sestavit vánoční album tak, aby obstálo, a zároveň bylo atraktivní a v něčem přínosné, je nejtěžší úkol.

Kdo všechno se na dramaturgii podílel?

Zejména mi s ní pomáhal pedagog HAMU a můj blízký přítel Martin Hybler, s kterým spolupracuji od roku 2005, kdy mi napsal koncert pro hoboj a orchestr. On a Matouš Vlčinský ze Supraphonu byli hlavními, i když ne jedinými oponenty mých nápadů. Musíte si totiž potvrdit správnost své myšlenky. Věděl jsem, že Vivaldi, se kterým jsem už déle koketoval, je základní stavební materiál nahrávky, a na tom jsem vystavěl dramaturgickou kostru. Není to příběh konvenční, ale ani ne kontroverzní. Publikum může objevit Vánoce jinak a zároveň hoboj jinak.

Transkripce Vivaldiho je vaše, nebo Martina Hyblera?

To je moje práce. Z největší části jsme zachovali originální Vivaldiho text, drobné změny jsou v sólovém partu – s ohledem na rozsah mého nástroje –, v zásadě se ale nejedná o aranž. Je to drobná adaptace sólového partu.

Promyšlené je oddělit jednotlivé části Vivaldiho Zimy ze Čtvera ročních období dalšími, velmi známými vánočními skladbami.

To byl také můj nápad. Přišlo mi škoda uvést Vivaldiho naráz. Hned v úvodu by totiž mohl vzniknout dojem jakési monotematičnosti. Ale já jsem chtěl zároveň odstartovat album něčím, co bude od prvního akordu silnou záležitostí, co bude nositelem nějaké energie, fakticky i hudebně, aby si posluchač řekl, tak to chci. Vivaldi je základním stavebním kamenem a zároveň leitmotivem alba. Proto prochází celou deskou.

Kdo s vámi na tomto albu hraje?

Moje vlastní kapela Ultimate W Band, kterou posluchači znají už z mého předcházejícího alba z roku 2020 Next Horizon, součástí tohoto seskupení je i menší formace Vilém Veverka TRIOplus. Na albu vystupuje i Kateřina Englichová, bez ní by nebylo kompletní, natolik jsme si blízko… A nesmím zapomenout ani na sopranistky Patricii Janečkovou a Adélu Řehořovou. Patricia Janečková je skutečným a jedinečným „parfémem“ tohoto alba.

S formací Vilém Veverka TRIOplus v poslední době hodně vystupujete.

Dnes je to pro mě nejdynamičtější a nejprogresivnější formace, s kterou vystupuji. Jeho členy jsou skladatel a klávesista Martin Hybler, bicista Tomáš Hobzek a kytarista Ondřej Máca Štajnochr, všichni špičkoví jazzmani. Máme s TRIEMplus dalekosáhlé záměry, o jejichž podrobnostech zatím nechci hovořit. Jde o to, že formu koncertu, kdy někdo přijde ve fraku, ukloní se, zahraje, zase se ukloní a odejde, považuji – v některých ohledech – za vyčerpanou a jde mi o to vytvořit takovou formu koncertu, která obsahově i formálně jednoznačně obstojí v 21. století.

Co dnes zaznívá na koncertech Tria Viléma Veverky?

Máme několik pilířů. Jednak je to původní hudba Martina Hyblera, dalším významným pilířem je hudba Chicka Corey, kterého považuji za jednoho z nejvýznamnějších muzikantů uplynulého půlstoletí. Natolik se mohu s jeho hudbou identifikovat, natolik je to hudba sofistikovaná, která se pohybuje na pomezí avantgardy a zároveň předpokládá mimořádné interpretační schopnosti a dovednosti. Publikum někdy považuje jeho hudbu za příliš sofistikovanou, ale to mě tolik nezajímá, protože věřím, že v našem sugestivním podání jsme schopni posluchačům, kteří by na jazzový koncert nešli, přiblížit estetiku této hudby tak atraktivně, že jim obzor rozšíříme. A když na závěr zahrajeme proslulou My Way, známou z podání Franka Sinatry a Paula Anky, a vidíme, že si publikum zpívá s námi, je to benefit, ozdoba, kterou publiku nabízíme. Prestižní hudební festivaly jako Pražské jaro nebo Dvořákova Praha jsou to nejelitnější z elitního, ale není to barometr toho, co od vás očekává běžné publikum. A vy chcete toto publikum získat, a ne odradit.

Na YouTube je k zhlédnutí fascinující klip Bohemian Rhapsody v podání Vilém Veverka TRIOplus. Je plný energie, ve skvělém hobojovém sólu úžasně ztvárňujete tenhle rockový monument. Jak blízký je vám rock?

Tenhle klip vznikl jako zadání. Objednavatel chtěl, abychom zahráli Bohemian Rhapsody, a když jsme na to kývli, chtěli jsme, aby originál v instrumentální verzi ožil co nejlépe. Příprava proto byla velmi systematická a komplexní. Na opakované výzvy jsme se rozhodli natočit tenhle klip jako poděkování našim příznivcům. Jako interpret klasické hudby dnes musíte špičkově ovládat i jiné žánry. Připusťme totiž, že jsou zkrátka i koncerty, na kterých by si klasický muzikant neškrt’. A já jako muzikant na volné noze chci obstát. Ovšem má to své meze. Setkal jsem se i s takovými požadavky pořadatelů, na které jsem nepřistoupil. Ale Bohemian Rhapsody je geniální, tam není co řešit.

Od rocku je blízko k soudobé muzice. Vy jste se etabloval jako interpret soudobé hudby. Věnujete se jí ještě? Nedávno jste svým improvizačním vystoupením zarámoval jubilejní večer Marka Kopelenta…

Dávám přednost tomu, abych nebyl uvězněn v nějakých škatulkách. To české scéně škodí. Jestli jeden den hraju Kopelenta, druhý den Piazzollu, potom Strausse nebo Jana Dismase Zelenku, v tom nevidím žádný rozdíl. Na všechno se musím připravovat odpovědně a systematicky. Řekl bych, že dnes se věnuji soudobé hudbě ještě víc, než tomu bylo těsně po mém studiu, kdy jsem se díky soudobé hudbě a Václavu Riedlbauchovi takto etabloval. Dostal jsem obrovský prostor a mohl jsem růst. Dnes sám oslovuji současné skladatele a pravidelně je vybízím k novým skladbám. V tomto světle mi poznámky o zkomerčnělém Veverkovi přijdou jako nepochopení situace. Soudobou hudbu hraju na každém koncertě a nedělám z toho nic výlučného.

Na pražské Novoměstské radnici se 8. prosince uskuteční křest tohoto vánočního alba. Ovšem nebude to jediné koncertní představení nahrávky. Kde jinde se s ním posluchači seznámí živě?

Všechny informace jsou na webových stránkách a sociálních sítích. Koncertní sérii zakončíme 25. prosince ve Františkových Lázních. Tamější vedení lázní si dokonce tuto desku zakoupilo pro své hosty jako vánoční dárek. A my jim zahrajeme i na Štědrý večer.

Jaký je vůbec váš vztah k Vánocům? Máte nějaké rituály, které se tradují od dětství?

Jak na tuto otázku duchaplně odpovědět? Vánoce, to je i čas, který by měl přinést zklidnění, zamyšlení, kam kráčím, kam jsem došel, kam jsem mohl dojít. Vánoce by se měly týkat duchovní části našich životů a tímto prizmatem je vnímám. Vánoce ovšem nedržím v křesťanském slova smyslu, část mé rodiny je židovského původu. Nelpím na věcech jako vánoční stromek, vánoční cukroví a podobně. Obdivuji však lidi, kteří jsou schopni investovat do přípravy Vánoc hodně energie, a tuto vůli oceňuji.

Váš mediální obraz je vykreslen jako trojjedinost – hobojista, fotograf, horolezec. To jsou aktivity, které se skvěle doplňují. Jak ochuzen byste se cítil, kdybyste se jedné z nich nemohl věnovat?

Cítil bych se velmi ochuzen, protože to jsem já. Hory mi dodávají vyrovnanost a k horám fotografie patří. A aby člověk v horách někam dolezl, musí občas sáhnout na skálu, vzít do ruky lano, mačky a cepín, bez toho si sebe nechci představovat, je to nutnost a potřeba hledání stability, protože jinak bych se z té hudby „zbláznil“. I energii, kterou jsem vydal na tomto albu, musím někde nabrat. A není to jen inspirace, jde i o to, být fit mentálně.

Prozradíte, co nového chystáte na příští rok?

Děkuji za tuto otázku, aktuálně jsme s mou nejbližší kolegyní Kateřinou Englichovou v kreativním procesu budování nové platformy, kterou představíme našemu publiku tradičně na Novoměstské radnici, 13. 2. 2023 v Praze. Koncert s názvem Ekstase by měl v některých ohledech přinést zase něco dalšího, jedinečného. Naším partnerem, třetím do „party“, bude úžasná sopranistka Alžběta Poláčková. Když se nad tím zamyslím, tyto dvě krásné ženy, interpretačně absolutně vybavené, co více si může publikum i Vilém Veverka sám ještě přát?

Foto: Facebook V. Veverky, Josef Hurta, Vilém Veverka, Martin Kubišta