„Většinou se do nějaké skladby zamiluji.“

„Publikum oceňuje, že slyší známá díla jinak.“

„Z velké většiny to jsou má vlastní aranžmá.“

Jsou rozhovory, které se rodí těžko. Tento k nim patří. Napřed nefungovaly e-maily, poté odpovědi přišly v neotevřitelném souboru. A když už šel soubor otevřít, tak odpovědi připomínaly spíš telegram. Prostě Adélaïde Ferrière se raději vyjadřuje hudbou. A to skvěle, jak poznají všichni návštěvníci jejího koncertu na marimbu v rámci MHF Lípa Musica v Liberci v Památníku obětem Šoa 20. 9. 2022 v 19 hodin.

Váš otec je perkusionista v Orchestru Dijon Burgundsko, vaše matka je klavíristkou, takže asi váš výběr nástrojů byl dán. Od osmi let jste studovala piano a bicí u vašeho otce. Nicméně, není to tak trochu brzo studovat bicí od osmi let?

Kdepak, je to věk docela běžný pro studium bicích nástrojů, někteří hudebníci začínají ještě dříve.

Z Dijonu jste odešla studovat do Paříže, na Conservatoire national supérieur de musique et de danse a pak na Royal College of Music v Londýně. Jaké byly rozdíly ve výuce mezi Michelem Ceruttim, vaším pařížským profesorem, a Samuelem Waltonem, vaším londýnským profesorem?

Byla to rozdílná pedagogická zkušenost, navzájem se doplňující a pro mne obohacující.

V roce 2016 jste ukončila studia v Londýně a hned následující rok jste byla nominována na významnou francouzskou hudební cenu Victoires de la musique classique v kategorii „Objev instrumentálního sólisty“. Stala jste se absolutně nejmladším laureátem v historii této ceny. Čím jste přesvědčila 360 volitelů?

Cenu uděluje jury profesionálů společně s hlasováním publika. Musíte přehrát desetiminutový koncert. Já jsem zvolila tři transkripce Debussyho, Rameaua a Piazzolly a asi jsem skutečně zaujala.

Ve stejném roce jste získala Grand Prix Salzburg. Co na to říkali vaši rodiče?

Byli mým velkými podporovateli, jako vždycky.

Všichni instrumentalisté symfonického orchestru, až na několik málo výjimek, hrají na jeden nástroj. Aby si udrželi vysokou úroveň, musejí hodiny a hodiny denně cvičit. Perkusionisté musejí ovládat tympány, velký buben, bubínek, tam-tam, celestu, gong, xylofon, marimbu, zvony, kastaněty, triangl, činely a řadu dalších. Jak je možné to vše ovládat na špičkové úrovni?

Je pravdou, že tato velká diversita je vlastní právě bicím nástrojům. Samozřejmě pro každý nástroj jsou specifické techniky, ale každý, kdo se učí hrát na bicí nástroje, se na tuto rozmanitost připravuje už od začátku studia.

Jako sólistka hrajete na marimbu a váš repertoár je velice široký, od Bacha až po současné skladatele. Jak si vybíráte skladby, které chcete hrát?

Většinou se do nějaké skladby zamiluji. Samozřejmě se musím také dívat na to, zda ji lze provést technicky a zda je možné ji hudebně pro marimbu aranžovat.

Kdo vám je aranžuje?

Z velké většiny to jsou má vlastní aranžmá.

Musím přiznat, že slyšet Bacha, Mozarta nebo Paganiniho na marimbu je pro mne dost neobvyklé. Jak reaguje vaše publikum?

Většinou velmi příjemně. Dostávám zpětnou vazbu a publikum oceňuje, že slyší známá díla jinak.

Na mezinárodním hudebním festivalu Lípa Musica budete v Liberci hrát nikoliv v koncertním sále, ale ve velmi intimním prostředí Památníku obětí Šoa. Ovlivňuje vás prostředí, ve kterém vystupujete?

Ano, samozřejmě. Může to být velmi inspirující a také vyvolávat jisté emoce.

Kromě perkusí jste studovala také piano. Zahrajete si občas jen tak, jen pro vás samotnou? Nepočítáte s tím, že byste dala i nějaký klavírní sólový koncert? A hráváte ještě s Fanny Azzuro repertoár pro dva klavíry?

Ano, pokračuji i ve hře na klavír a pomalu ji integruji do svých různých projektů, především prostřednictví videa. S Fanny Azzuro máme velice dobrý program transkripce pro dva klavíry a budeme ho brzo hrát.

Založila jste Trio Xenakis. Jaký je váš vztah k tomuto skladateli?

Iannis Xenakis je jeden z prvních skladatelů, kteří dali významné místo ve svém repertoáru bicím nástrojům. Proto jsme ho chtěli uctít tím, že dáme našemu uskupení jeho jméno.

Jaké to bylo hrát živou muziku při představení Comédie-Française?

Neuvěřitelná lidská a hudební zkušenost, míchající dohromady dva druhy umění ve zcela mimořádném představení.

Jací jsou vaši oblíbení skladatelé? Posloucháte také jinou muziku, než je klasická hudba a jazz?

Poslouchám hodně různých skladatelů a těžko bych mezi nimi vybírala a někomu dávala přednost. Samozřejmě současná hudba je mým každodenním chlebem.

Co si myslíte o těch velkých shows japonských, čínských a karibských perkusionistů na stadionech a obrovských halách, organizovaných některými produkcemi po celé Evropě?

Je to velmi působivé, a navíc to přitáhne k perkusím velké množství publika. Považuji to za mimořádně zajímavé.

O čem sníte a co byste si přála do budoucna?

Pokračovat ve své umělecké dráze a stále se zdokonalovat.

Foto: archiv Adélaïde Ferrière, Zoe Ducournau, Didier Darrigrand