„Publikum v Mnichově na Prodanou nevěstu reaguje velmi vřele.“

„Jelikož jsem se od začátku srpna nezastavil, vyberu si teď intenzívní studijní čas.“

„Janáčkova hudba se nemůže omrzet.“

Bavorská státní opera hraje od prosince Smetanovu Prodanou nevěstu. Po hudební stránce za novou inscenací stojí dirigent Tomáš Hanus, šéfdirigent a hudební ředitel Velšské národní opery v Cardiffu, brněnský rodák, který se svým souborem hostoval v prosinci na festivalu Janáček Brno 2018 s operou Z mrtvého domu. Před dnešním na půl roku posledním představením Prodané nevěsty odpověděl z bavorské metropole portálu KlasikaPlus na několik otázek týkajících se hlavně Janáčka a Smetany – a také režie mnichovské Prodané nevěsty, ironizující některé projevy současného venkovského života.

Prodaná nevěsta se v zahraničí občas hraje – je podle Vaší zkušenosti vnímána jako klasika, nebo spíše jako kuriozita? 

Různě. Smetana vždy polarizoval veřejné mínění, býval nepochopen. Soudě podle některých ohlasů v tisku, jednoznačného přijetí se skladatelovi nedostává ani teď. Publikum zde však reaguje velmi vřele, jako by se jednalo o klasiku v nejlepším smyslu slova.

A je Prodaná nevěsta brána jako skutečně komická opera?

Opět nemohu odpovědět černobíle. Její vtipnou stránku lidé jasně vnímají, ale stejně se zdá, že nejvíc je oslovují ty „vážnější“ části, jako například nádherná árie Mařenky ze třetího jednání.

V Bavorské státní opeře už jste v minulých letech nastudoval Její pastorkyňu, Rusalku, Věc Makropulos, Humperdinckovu Perníkovou chaloupku… Kolikáté Vaše setkání s Prodanou nevěstou je vlastně toto mnichovské? 

Prodanou nevěstu diriguji v Mnichově úplně poprvé! Souvisí to s tím, že jsem doma v České republice k tomuto úkolu nebyl nikdy pozván – s poukazem na to, že nejsem operní dirigent – a v zahraničí o toto dílo zase tak velký zájem není.

Režii má David Bösch a autorem scény je Patrick Bannwart. Příběh je zasazen do současné vesnice, jevišti vévodí obrovská hromada hnoje… Potkáváte se pocitově s touto režií, jste spokojen? Nebo si hledíte spíše jen hudby? 

S režisérem Davidem Böschem se dobře spolupracovalo, jeho práce byla zúčastněnými umělci velmi pozitivně přijata. Obecně – při dirigování kterékoli opery si nemohu hledět pouze hudby, protože režie natolik ovlivňuje reakce zpěváků, že je nutné se s ní v každém případě popasovat. Jinak bych nechal ty na jevišti ve štychu…

Kam pojedete z Mnichova? Jaké další úkoly Vás čekají a kdy se vracíte do Cardiffu?

Jelikož jsem se od začátku srpna nezastavil, vyberu si po Mnichově – jako obvykle touto dobou – intenzívní studijní čas. To jsou pro mě vždy klíčové týdny „cesty na hlubinu“. Navíc se nám v listopadu narodilo další miminko, tak si nedovedu představit, že bych nebyl doma… Poté mě čeká v březnu koncertní debut s vynikajícím Hallé Orchestra v Manchesteru – s Dvořákem, Chopinem a Šostakovičem – a také abonentní koncert s mým orchestrem v Cardiffu, na programu bude Strauss, Mozart a Brahms. Z operních hostování bych zmínil Opera National de Paris.

Tam dirigujete v květnu Čajkovského Jolantu. Ve Walesu jste na podzim uváděl Popelku a Vojnu a mír, předtím Netopýra, Růžového kavalíra, Chovanštinu… Co chystáte s Velšskou národní operou pro podzim roku 2019? 

Tuto otázku zatím nemohu zodpovědět – byl jsem požádán, abych s veřejným komentováním programu počkal vždy, až bude „venku“. A to se ještě nestalo…

Na samém začátku prosince jste společně hostovali na festivalu Janáček Brno 2018 s inscenací opery Z mrtvého domu, kterou režíroval David Pountney a kterou jste v Cardiffu uvedli už o rok dříve. (KlasikaPlus psala o představení v článku Janáčkův Dostojevskij v angličtině.) Jak jste se cítil doma v Brně?

Na jedné straně jsem se cítil trochu zvláštně, protože jsem v Brně, odkud pocházím, zažil v minulosti hlavně nepřijetí. Na druhé straně – můj současný operní soubor, tedy Welsh National Opera, k tomu přistoupil s takovou oddaností a na takové výši, že jsem mohl s nimi prožít nádherné chvíle společného tvůrčího štěstí.

Janáčkovy opery dirigujete opakovaně. Jak byste shrnul zvýrazněný „janáčkovský“ rok 2018, kdy uplynulo devadesát let od skladatelova úmrtí? Mohla by se snad jeho hudba někdy omrzet…?

Myslím, že Janáčkova hudba se omrzet nemůže. Omrzení prostě nemá ve své DNA. Naopak! Čím více ji posloucháte, tím více odkrýváte a slyšíte. To souvisí i s její stručností a tím pádem s intenzitou sdělení. A hlavně s její neúprosnou pravdivostí a krásou.

Tomáš Hanus, původně houslista, vystudoval dirigování na JAMU – v letech 1990 až 1995 tam byl jediným žákem Jiřího Bělohlávka. V roce 1999 se stal vítězem soutěže v Katowicích, byl u vzniku Pražské komorní filharmonie, dirigoval v Národním divadle v Praze a v Brně, kde byl po dva roky šéfem. Hostuje po Evropě, byl v Japonsku, debutoval v New Yorku… Svůj čas dělí osmačtyřicetiletý umělec mezi operu a koncerty. Od roku 2016 působí v Cardiffu, v moderním sále Welsh Millennium Centre.

V Mnichově Mařenku zpívá mladá italská sopranistka Selene Zanetti, nejprve působící v Operním studiu a od této sezóny už členka souboru. Kecala hraje rakouský pěvec Günther Groissböck, host Metropolitní opery a dalších světových divadel, Jeníkem je slovenský tenorista Pavol Breslik s již podobně bohato-u mezinárodní kariérou. Po sérii vánočních představení, zakončené 6. ledna, se Prodaná nevěsta vrátí na jeviště Bavorské státní opery zase až 19. července při festivalu Münchner Opernfestspiele.

Stream mnichovského představení je 6. 1. k vidění od 18:00 na adrese https://www.staatsoper.de/tv.html?no_cache=1

Foto: Zdeněk Chrapek, Petr Veber a Wilfried Hösl, Bayerische Staatsoper.