neděle, 05 září 2021 16:33

Waltraud Arnold: Přinést Brahmsovu Pörtschachu spravedlnost a regionu něco explozivního

Autor:

„Když vezmeme v úvahu, že Japonsko a Korea byly a jsou vůdčími národy, pokud se týká počtu účastníků a držitelů cen, je jasné, že pro dobu kononaviru pociťujeme poměrně velké ztráty.“

„Hovořit o domech spojených s Brahmsem a o jejich ztrátě je pro mě docela bolestivé…“

„Nakonec byl dům prodán společnosti, která vyrábí zbraně. Netuším, kolik nabídli... Dneska se to místo jmenuje Brahmsovo parkoviště…“

 

veb-Brahms-DSC3235

 

V Pörtschachu, městečku a letovisku na břehu jezera Wörthersee v rakouské spolkové zemi Korutany, začíná dnes 28. ročník mezinárodní interpretační soutěže nesoucí jméno Johannesa Brahmse. Skladatel právě tam opakovaně v sedmdesátých letech devatenáctého století v letních měsících pobýval. Soutěž, která koncertem laureátů zasáhne 12. září i do nedalekého městečka Velden, pořádá Johannes Brahms Gesellschaft Poertschach. Její představitelka Waltraud Arnold v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje, jak se akce během let vyvíjela, ale také přibližuje místní památky na Brahmse. Dva ze tří domů, kde pobýval, se bohužel nepodařilo zachránit, ale skladatelovo jméno se v Pörtschachu v současnosti přesto vyskytuje. Jmenuje se po něm i pobřežní promenáda.    

 

brahms152

 

Kde leží počátky Soutěže Johannesa Brahmse? Jsou to soukromé iniciativy? A Společnost Johannesa Brahmse vznikla pro soutěž, nebo existovala dřív?

Na začátku – někdy kolem roku 1990 – Společnost Johannesa Brahmse organizovala koncerty významných umělců, souborů či orchestrů. Ale brzy zjistila, že bez nějaké masivnější finanční podpory soukromí nadšenci nemohou přežít. Do naší společnosti o něco později přišel Johannes Kropfitsch, klavírista souboru Jess-Trio. Byl to on, kdo prosadil myšlenku pořádat zde soutěž, a to od počátku trochu jinou než většina soutěží: totiž velmi přehlednou a průhlednou pro veřejnost. Znamená to, že hlasování každého jednotlivého porotce se koná zcela veřejně, bezprostředně po vystoupení kandidáta. Jinými slovy, naším mottem je transparentnost. Takže to byl on, kdo je zakladatelem Soutěže Johannesa Brahmse.  

Ale nadále jste také organizovali koncerty?

Ano, i když možná v trochu menším měřítku. A začali jsme k nim do Pörtschachu zvát vítěze soutěže. Ale i to nás dovedlo do finančních potíží…  V roce 1994 jsme začali pořádat Mezinárodní soutěž Johannesa Brahmse, a to v oborech klavír a komorní hra. Brzy jsme přidali ještě obor hry na housle a violoncello, mimochodem sestra Johannese Kropfitsche je houslistka a jeho bratr je violoncellistou tria… Přišel však rok 2000, kdy Johannes Kropfitsch dostal nabídku učit na Hudební univerzitě ve Vídni. A ta znamenala, že opustí Korutany… Práce, kterou tak úspěšně začal, byla tehdy delegována na mě.

A je ve vašich rukou soustředěna dodnes?

Ano, podporována skvělým týmem, pracuju od té doby na realizování soutěží já.

 

Brahms-sout

 

Jak vás zasáhl koronavirus? Je letošní soutěž už zase normálnější po dvou letech nejistot?

V posledních dvou letech se věci bohužel dost zkomplikovaly. Chtěli jsme se vší té nejistotě postavit a mladým hudebníkům dodávat a ukazovat naději, ale podmínky pro mezinárodní kontakty, zejména pro mladé lidi, kteří by měli přijet do Evropské unie z východní Asie, byly takové, že jejich účast byla prakticky nemožná. Cestu k nám našli vlastně jenom Japonci, Číňané a Korejci, kteří už studovali někde v Evropě. Když vezmeme v úvahu, že Japonsko a Korea střídavě byly a jsou vůdčími národy, pokud se týká v naší soutěži počtu účastníků a také vítězů nebo držitelů cen, tak je jasné, že pro tuto dobu pociťujeme poměrně velké ztráty.

Mezi laureáty můžeme například číst také jméno českého klavíristy Miroslava Sekery. Je klavír nejpodstatnějším oborem?

To se tak nedá říci. V roce 2001 jsme k dosavadním čtyřem oborům přidali ještě violu a píseň, tedy kategorie, pro které Brahms komponoval. Po nějakou dobu jsme se snažili zvládnout v jednom týdnu všech šest kategorií, ale když to došlo tak daleko, že jednotlivá kola trvala až do půlnoci, tak jsme se rozhodli, že bude nezbytné kategorie v jednotlivých letech střídat. A tak například právě tento rok byli pozváni violisté, violoncellisté a zpěváci a komorní soubory. Poprvé není tento rok vyhlášena soutěž v kategorii hry na housle, a to proto, že mnichovská soutěž ARD vyhlásila houslový obor. Na téměř úplně stejný termín…

 

veb-Brahms-DSC3063

 

Pörtschach je spojen s letními pobyty Johannesa Brahmse. Je možné se však dočíst, že nebylo dost peněz na vykoupení domů, kde pobýval, ani se státní pomocí, a že se je nepodařilo zachránit. Proč?  

Hovořit o domech spojených s Brahmsem a o jejich ztrátě je pro mě docela bolestivé… Jeden z nich byl starý hostinec, jmenoval se Weißes Rössl. Ještě se nám tam dařilo nějakou dobu dokonce pořádat violoncellovou soutěž a musím říct, že účastníci byli osobně silně zasažení a pociťovali opravdovou úctu, když se dozvěděli, že jsou v místnosti, ve které kdysi dýchal Brahms… Naneštěstí jsme ale byli v této budově pouhými nájemníky a majitel ji chtěl strhnout. A také to udělal. Apartmány, které tam postavil, jsou zjevně výnosnější… Dokonce jsem šla v této věci k soudu, poprvé ve svém životě, ale nepřineslo to žádný výsledek…

Byly ještě další budovy?

Další dům, ve kterém Brahms strávil letní měsíce roku 1878 a 1879, byl také v soukromých rukou. Byl sice přislíben jednom velkému brahmsovskému nadšenci, který chtěl objekt koupit pro Společnost Johannesa Brahmse, aby tam mohlo vzniknout malé muzeum. Vedle Brahmse by zmiňovalo také Gustava Mahlera a Albana Berga, kteří rovněž svého času žili u Wörthersee, ale nakonec byl ten dům prodán společnosti Glock, která vyrábí zbraně. Netuším, kolik nabídli... Dneska se to místo jmenuje Brahmsovo parkoviště…

 

veb-Brahms-DSC3086

 

V nádvoří zámečku Leonstein, jen přes ulici od obou už neexistujících objektů, je Brahmsova busta. Takže alespoň něco…?

Schloss Leonstein, starobylý zámeček, původně tvrz a dnes hotel, je jediná budova spojená s Brahmsem, která ještě existuje. Brahms tam strávil své zdejší první léto v roce 1877 a komponoval tam Druhou symfonii.

Takže se aspoň trochu daří povědomí o něm udržet?

Do určité míry ano, ale v tomto okamžiku nevidím na obzoru nikoho, kdo by se mohl a chtěl věnovat našemu místu a jeho geniu loci tak výrazně, aby do něj přinesl na jedné straně cosi jako spravedlnost a na druhé straně, aby současně přidal něco zajímavého a opravdu explozivního celému regionu. Ale snad se pletu a někdo čeká na nějaký vhodný moment… Tak doufejme v to lepší.

 

veb-Brahms-DSC2919

 

Foto: Günter Jagoutz Foto-Video Klagenfurt, Petr Veber 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.