středa, 11 srpen 2021 13:37

Karel Martínek: Velikost varhan nevypovídá o jejich kvalitě

Autor:

„Snažím se, aby dómská liturgická hudba snesla srovnání s hudbou v evropských katedrálách.“

„Improvizace se dá učit a naučit, ale je důležité začít opravdu co nejdříve a věnovat se jí velmi důkladně a systematicky.“

“Kolegyně Irena Chřibková připravuje celý festival v podstatě sama, za což jí patří můj velký obdiv.“

 

4

 

Druhý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba pořádá tamní společenství Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek Karlu Martínkovi. Olomoucký interpret, pedagog a chrámový hudebník připravil Poctu Marcelu Duprému, při které zazní Bachova hudba, Hommage á Marcel Dupré od Zsolta Gárdonyiho, samozřejmě i hudba připomínaného francouzského varhaníka a pak rovněž Martínkovy improvizace jeho osobou inspirované. Protagonista recitálu hovoří s portálem KlasikaPlus.cz nejen o programu večera, ale mimo jiné také o olomouckých varhanách a o tamním varhanním festivalu a podrobně i o schopnosti improvizovat.

Váš recitál je poctou Marcelu Duprému, zemřel v květnu před padesáti lety. Kam patří mezi varhanními autory? Kam si ho řadíte Vy?

Marcel Dupré byl bezesporu jednou z vůdčích osobností historie varhanní hudby. Protože jeho tvorba byla z velké části určena královskému nástroji, veřejnosti coby skladatel příliš známý není. Jako hudebník působící v chrámovém prostředí byl ve své tvorbě také celkem konzervativní. Zcela fenomenální byla jeho schopnost improvizace a dodnes je považován za jednoho z nejlepších improvizátorů všech dob. Proslul také jako výborný pedagog, koneckonců na jeho odkaz navazují celé generace špičkových varhaníků. Pro mě osobně je Marcel Dupré skladatelem, jehož hudba jako první mě vtáhla do světa francouzské varhanní hudby.

Jak budete koncipovat položku v programu, kterou jste nazval "Náhrobek Duprého"?

Půjde o improvizovaný triptych ve stylu Duprého podobných kompozic.

Působil jste v olomoucké katedrále, potom u svatého Mořice. Jsou to hodně rozdílné úkoly?

Jen doplním, že nyní opět působím v katedrále svatého Václava… V chrámu svatého Mořice je hudba silně orientována na varhany – vždyť jde o jeden z nejznámějších nástrojů v naší zemi. Naproti tomu v katedrále je mnohem hustší liturgický provoz, slavnostní pontifikální bohoslužby, spousta jiných i mimoliturgických akcí, takže v tomto ohledu je práce regenschoriho pestřejší. V současné době se také snažím oživit a na vyšší úroveň pozvednout činnost katedrálního sboru tak, aby dómská liturgická hudba snesla srovnání s hudbou v evropských katedrálách. Nesmím také zapomenout na nádherný romantický nástroj bratří Riegrů, který má mnoho superlativů, bohužel však není příliš využívaný.

 

3

 

Jsou nástroje obou olomouckých kostelů hodně jiné? Inspirují každý k něčemu jinému?

Varhany u svatého Mořice jsou koncipovány více univerzálně, takže umožňují interpretaci širší varhanní literatury. Na katedrálních varhanách (těch velkých – v katedrále jsou totiž další čtvery varhany) zní nejlépe hudba romantická, nepřestávají mě však udivovat svým zvukovým bohatstvím a zejména zvukovou kompaktností, to je mírný nedostatek mořických varhan.

Vyučujete improvizaci, sám improvizujete. Ne všichni varhaníci si na ni troufnou... Proč?

Varhanní improvizace je pro mě jedinečnou možností svobodně tvořit. Je samozřejmé, že někdo se narodí s většími vlohami pro improvizaci, někdo s menšími. Je ale velmi důležité, jak je tato schopnost podchycena již v dětském věku. Je skvělé, že si dnes již mnoho pedagogů na ZUŠ uvědomuje důležitost improvizace a v žácích ji podporují. V prostředí chrámové hudby je navíc schopnost improvizace velmi důležitou složkou varhanní hry. Často je však znát, že varhaníci chtějí improvizovat, ale nemají dobrý základ a neřeší jednu z nejdůležitějších složek improvizace, a to formu. Improvizace by přitom měla být s interpretací propojena přímo bytostně. Podobné je to s jazykem. Člověk přece nemůže být schopen číst, pokud neumí sám mluvit.

Je tato schopnost a praxe podle Vás nadstavba k interpretaci, nebo spíše naopak její předpoklad?

Částečně obojí. Improvizace na vysoké, koncertní úrovni je jistě skvělou nadstavbou k interpretaci, avšak jakýsi základní stupeň improvizace velmi pomáhá při interpretaci, umožňuje lépe pochopit skladatelův záměr a zejména při provozování barokní hudby považuji určitou míru schopnosti improvizovat za zásadní. Vždyť například hra generálbasu je na improvizaci z velké části postavena.

 

7

 

A dá se improvizace učit a naučit?

Samozřejmě ano, ale znovu opakuji, že je důležité začít opravdu co nejdříve a věnovat se jí velmi důkladně a systematicky. Traduje se historka, že právě Marcel Dupré cvičíval denně šest hodin interpretaci a šest hodin improvizaci. Samozřejmě je to nejspíš trochu nadsazené, ale jen to dokazuje nutnost toto umění trénovat. V naší zemi proslul jako skvělý pedagog improvizace profesor Vodrážka, který vytvořil i učebnici improvizace. Ve světě je však metodik velké množství a je jen dobře, když varhaníci nevnímají improvizaci jako jakýsi okrajový druh varhanní hry.

Stojíte za projektem Varhanní Bible, zveřejňujete improvizace inspirované Písmem. Hlavní inspirace byla hudební, nebo duchovní?

Jako pro věřícího člověka pro mě byla hlavní inspirací duchovní náplň Bible. Zásadním impulzem pro mě však byl cyklus Labyrint světa a ráj srdce Petra Ebena, který naprosto úžasným způsobem ztvárnil Komenského texty. A také nezastírám, že jsem chtěl vytvořit cyklus, který přede mnou v takové velikosti ještě nikdo neudělal. Bohužel však v tuto chvíli je projekt ve stadiu pauzy, těším se ale, že se k němu opět vrátím a dokončím jej.

 

5

 

A jaký má zatím ohlas?

Ohlasy jsou velmi pozitivní a věřím, že ve chvíli, kdy se bude blížit k cíli, bude to ještě intenzivnější.

V čem byste viděl případné odlišnosti mezi pražským a olomouckým varhanním festivalem?

V současnosti to vnímám spíše tak, že tyto dva festivaly naopak mnohé spojuje. Na obou vystupují špičkoví varhaníci z celého světa, kteří na svou účast často rádi vzpomínají, oba jsou hojně navštěvované a podporované, oba probíhají na nejzajímavějších tuzemských nástrojích. Myslím také, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nás s kolegyní Irenou Chřibkovou spojuje láska k francouzské varhanní hudbě, což je na dramaturgii obou festivalů znát. Jedna odlišnost tu však přece je. Na rozdíl od olomouckého festivalu, který pořádá Moravská filharmonie Olomouc, a já tak nemám starosti se sháněním peněz a administrativou, kolegyně Irena Chřibková připravuje celý festival v podstatě sama, za což jí patří můj velký obdiv. Tak či onak, svatojakubský festival nevnímám jako konkurenci, ale jako partnera.

Jak je to mimochodem s těmi velikostmi "největších" tuzemských varhan...? Svatý Mořic v Olomouci proti svatému Jakubu v Praze...?

Klasická věc, která někdy budí vášně. Dnes je zcela evidentní, že z hlediska počtu píšťal jsou varhany u sv. Jakuba největším nástrojem v zemi. Mořické varhany jsou však zase jedinými varhanami s pěti manuály. Vždycky ale říkám, že velikost varhan ještě mnoho nevypovídá o jejich kvalitě, takže toto hledisko neřeším.

 

1

 

-----------

Karel Martínek, nyní regenschori a varhaník v olomoucké římskokatolické katedrále, se ve městě narodil a žije. Studoval nejprve matematiku a fyziku a později muzikologii. Až v letech 2004 až 2009 studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně hru na varhany pod vedením Kamily Klugarové a varhanní improvizaci u Karla Pokory. V roce 2014 zahájil studium improvizace pod vedením Philippe Lefebvra, titulárního varhaníka katedrály Notre-Dame v Paříži. Je uměleckým ředitelem Mezinárodního varhanního festivalu, využívajícího v Olomouci u sv. Mořice slavný nástroj Michaela Englera. Stojí také za monumentálním projektem Varhanní Bible: v Adventu 2012 začal pravidelně na internetu zveřejňovat improvizace na jednotlivé kapitoly Bible.

 

Foto: Fb K. Martínka

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.