„Buď dáme možnost všem divadlům, nebo festival prostě nebude.“

„Financování je vždy velké dobrodružství! Ale na konci každého festivalu si vždycky řeknu: Dobře, tak ještě jednou!“

„Náš festival není sice soutěž, ale přiznejme si, všichni to jako soutěž tak trochu vnímají.“

Festival Opera je tradičním pražským bienále, přehlídkou všech českých a slovenských operních souborů a jejich nejlepších inscenací. Poslední ročník se konal na jaře 2022, ještě poznamenaný covidem. Nadcházející měl být v roce 2024. Jak ale v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje ředitelka festivalu Lenka Šaldová, vznikly důvody, proč se tato operní událost vrátí do lichých let.

Jsme zvyklí na operní bienále, takže se logicky jako příští termín festivalu nabízí zima/jaro 2024…

Pokud to dobře dopadne, festival bude na jaře 2025. Vzniklo to z různých důvodů. Festival Opera se dlouho konal v liché roky. Z provozních důvodů se posunul z roku 2019 do roku 2020. A pak jsme už navázali rokem 2022. Ale v obou těchto letech, když jsme vyjednávali s grantovou komisí – která k nám mimochodem vždy byla velmi vstřícná – nám bylo doporučeno vrátit se do lichých let, aby se festival nekonal ve stejném roce jako Janáček Brno, který je daleko větší než my a představuje také velké náklady. V liché roky se tak údajně lépe najdou finance. Financování festivalu bylo vždy velké dobrodružství. Jsem u festivalu od roku 2001 a už jsem na adrenalin trochu zvyklá, ale musím říct, že rok 2022 už byl dobrodružný až příliš. Končili jsme v březnu a teprve v dubnu jsme se dozvěděli, jaká je dotace z Ministerstva kultury, na které jsme do značné míry závislí. A kromě toho také na příspěvku od hlavního města Prahy. Předchozí festival v roce 2022 naštěstí proběhl skoro celý, ale přesto jsme kvůli covidu některá představení zrušit museli. A já jsem ještě v březnu posílala ministerstvu aktuální, nižší rozpočet, abych zohlednila, proč jsme některé náklady neměli. Takže i tím jsem dala najevo, jak reálný ten rozpočet je. Když pak přišlo rozhodnutí ministerstva, tak jsme ale dostali o více než půl milionu méně, než jsme potřebovali. Ve chvíli, kdy už samozřejmě vše bylo zaplacené nebo nasmlouvané. Šlo tedy o skutečné manko. Naštěstí se to pak podařilo s panem ministrem vyjednat a dofinancovat a někdy na konci července jsme úspěšně doplatili všechny závazky. Do toho ovšem začaly diskuze, jak bude pro divadla těžké udržet chod kvůli nárůstu cen energií a dalšímu zdražování, a jestli divadla vůbec přežijí. V tu chvíli by bylo nutné začít plánovat nový ročník festivalu. A v tu chvíli jsme se rozhodli, že je čas dát si chvilku pauzu a termín posunout.

Takže na festival, který se bude konat až v roce 2025, budeš žádat až na podzim 2024 a vzniklo tak trochu více času. Ale i přesto zůstane situace obdobná, rozhodnutí o dotaci bude také známé až někdy v březnu nebo v dubnu a fakt, že budeš muset vybudovat rozpočet odhadem, se nemění…

Ano, tohle samozřejmě bohužel zůstává. Ale pro posunutí termínu hraje ještě jedna skutečnost. Od roku 2015 se festivalu účastní také slovenská divadla. Zatím se to z velké části hradí z českých zdrojů. I když nějaký podíl slovenské strany tam samozřejmě je. Divadlům část nákladů platí jejich zřizovatel, což je slovenské Ministerstvo kultury. V tuto chvíli je mi ale jasné, že v současném modelu náš festival už slovenská divadla není schopen zaplatit. Takže jsem v létě oslovila tehdejší ministryni kultury Silvii Hroncovou s dotazem, jestli existuje nějaký způsob, jak získat peníze ze slovenské strany. Napsala mi velmi milý dopis a odkázala mě na Slovenský institut v Praze, přes který by se daly peníze získat. Takže právě v těchto dnech mě čeká schůzka s jeho ředitelkou – a budeme hledat další cestu, čímž by se ulevilo těm zbylým dvěma českým veřejným zdrojům. Finance jsou vždy problém. Hlavní město Praha a Ministerstvo kultury nám peníze nakonec vždy nějak daly – ale festival se mohl konat stejně hlavně díky tomu, jak je nastavený, že ho dodotovávají právě divadla. Díky tomu jsme to vždy nějak zvládli. Pro divadla je to také priorita, přestože se jim zdaleka nepokryjí všechny náklady. Když se ale ohlédneme za několika minulými ročníky, zjistíme, že vždy nějaké divadlo nakonec chybělo. Většinou to byla shodou okolností také divadla vzdálenější, někdy chybělo Slovenské národné divadlo, minule Banská Bystrica, Ostrava a Brno. Každý rok se tím ušetřilo, protože náklady na cestovné jsou v rozpočtu tou největší položkou. Nicméně celkové náklady výrazně neklesly, protože se vše přirozeně zdražuje. Pokud se ale jednou podaří, a já v to velmi doufám, že se nakonec podaří přivézt opravdu všechna divadla, tak bude rozpočet mnohem vyšší než v minulých ročnících. A i když se ministerstvo a město snaží dát nám alespoň tolik co v minulých letech, tak to ve finále bude málo.

A spíš se dá očekávat, že dotace zůstanou stejné nebo se ještě sníží. Navíc se mohou přidat i další problémy, které teď ještě vůbec netušíme…

To je samozřejmě pravda. Nicméně jsme si řekli, že do organizování dalšího ročníku půjdeme a uvidíme, co to udělá.

A zkusíte oslovit všechna divadla?

Samozřejmě! Filozofií festivalu je nabídnout možnost všem „velkým“ divadlům, tedy zřizovaným městy nebo státem, možnost se prezentovat. S tím souvisí, že pro nás není řešení některé divadlo vyřadit, pokud bychom dostali méně peněz. To může udělat festival, který funguje výběrově. Takový, když dostaneme míň peněz, může škrtat, jakkoli je to samozřejmě bolestné. U nás to možné není. Buď dáme možnost všem, nebo ten festival prostě nebude. A roste i počet projektů, které vznikají mimo „kamenné“ domy. A tím rostou i náklady na tuto část programu. Ale myslím, že je velmi důležité dát i těmto souborům možnost se v tomto kontextu představit. I ony přežívají a jsou vděčné za každou reprízu, kterou mohou odehrát. Přijde mi, že i v tom je naše funkce velmi důležitá.

Právě kompletní průřez je tím hlavním přínosem festivalu, že?

Ano, přesně. A navíc, kdo a podle čeho by měl posoudit, že letos pojede například Brno, Ostrava, Budějovice… a na Plzeň nebo Liberec se nedostane?

To by byla taková kulturní Sofiina volba…

Je to tak. A festival by pak byl jen jakousi ukázkou pár, jakkoli inspirativních představení, a to není projekt, který chceme dělat my. Naším cílem je představit divákům všechny velké soubory a pokud možno i co nejvíce, co vzniká na nezávislé scéně.

Lenko, kdo vlastně vybírá inscenace, které do Prahy jedou? Divadla, nebo ty, popřípadě vedení festivalu?

Divadla, zásadně divadla.

A pokud se v minulosti stalo, že některé divadlo z technických důvodů tu svoji vlajkovou inscenaci nepřivezlo, protože nešla „přestěhovat“, tedy nebylo ji možné v Praze realizovat, nestálo by za to, aby divadlo vybralo raději jinou, která by přesazení na pražské jeviště unesla, místo toho, aby ztratilo možnost se v Praze prezentovat?

Tohle je zcela na rozhodnutí divadel. A v minulosti se tak dělo, Národní divadlo Brno přivezlo například inscenaci Lékárník, kterou hrálo v Redutě. Problém ale je, že někdy prostě není žádná inscenace, která by se dala jednoduše „přestěhovat“ za podmínek, které jsme schopni s Národním divadlem dohodnout. Zvyšují se nároky na stavbu, svícení… a i když je Národní divadlo vcelku vstřícné, dva dny nám na přípravu neposkytne. Není to jeho akce, jeho festival, jeho zájem, jsme prostě jen hosté. A tak se snažíme vyjednávat s přijíždějícími divadly, aby na podmínky přistoupila. Jakkoli osobně samozřejmě rozumím tomu, že se některým šéfům a ředitelům nechce ustupovat z maximalistických požadavků a riskovat, že inscenace přenosem příliš utrpí.

Kloubit divadelní režim s festivalovým, tomu musejí předcházet dlouhá a náročná jednání, aby se do klasického programu pražského Národního divadla a jeho scén mohl festival včlenit?

To je vždycky první dobrodružství. Teď jsem právě na začátku vyjednávání termínů pro festival 2025. Zatím to vypadá na únor až duben. Trochu mě zaskočilo, že Národní divadlo začalo oproti předchozím letům plánovat svůj program s větším předstihem, to je samozřejmě moc dobře, ale na druhou stranu je teď pro nás manipulační prostor omezený. Ale věřím, že plánování i tentokrát zvládneme. Vždy to nakonec nějak dopadlo, i když za cenu určitých kompromisů.

Kacířská myšlenka – musí se konat festival Opera vždy jenom v Praze? Nepomohlo by, když má festival dobré vztahy například s Národním divadlem Brno, udělat druhou základnu festival tam? Diváci z Moravy by tak získali možnost dostat se na představení souborů z levé půlky republiky, kterou mají jinak daleko…

O tom jsme zatím neuvažovali, mimo jiné proto, že je stále znát, že pro mimopražská divadla je největším lákadlem jet do Prahy. A Brno? Brno je dnes možná hlavní operní centrum u nás, ale popravdě řečeno, i tam bychom se asi dostali do komplikovaných situací s ohledem na jejich provoz. A hlavně nevím, proč by tam měli mít o náš celorepublikový, či dokonce česko-slovenský festival zájem. Mají své festivaly a v jejich rámci také prezentují jiné tuzemské operní soubory, právě například v rámci festivalu Janáček Brno, a to nejen s janáčkovským repertoárem.

Jaký bude repertoár ročníku 2025? Divadla nabídnou novinky od posledního konání festivalu, tedy ty, co vznikly v sezóně 2021/22 a v následující?

Ono to není tak striktní. Jedinou podmínkou je, aby inscenace nebyla už uvedená v Praze při nějaké jiné příležitosti. Ale divadla si můžou vybrat i inscenaci starší. Nicméně většinou chtějí prezentovat a pochlubit se něčím, co nastudovali teď. I když… vzpomínám si, že jsme měli roky, kdy přijelo něco, co vzniklo před předchozím festivalem. Ale protože divadlo může vybrat vždy jenom jednu inscenaci a chtělo prezentovat obě vydařené, tak si tu druhou nechalo pro příští ročník našeho bienále.

Radí se s tebou, nebo je to čistě jejich výběr?

Je to čistě na nich. A já se hodně bráním, když se mě někdo zeptá, jestli přivézt to, anebo to. Náš festival není sice soutěž, ale přiznejme si, všichni to jako soutěž tak trochu vnímají. Předávají se ceny Libušky…

Koneckonců Libušku uděluje i ředitelka festivalu, takže bys vlastně opravdu výběr inscenací ovlivňovat neměla…

Ano. Nerada bych pak poslouchala, že někdo nedostal Libušku jen proto, že jsem poradila špatnou inscenaci. Zároveň by mohlo padnout podezření, že festival poradil, a proto nějaká inscenace Libušku dostala. Teď to říkám s úsměvem a nadhledem, jenom o Libušky samozřejmě nejde, ale nerada bych cokoliv ovlivňovala. Je to vizitka divadel a já jim do toho nemám co mluvit.

Zůstanou Libušky zachované ve stejném počtu a kategoriích?

Předpokládám to. Samozřejmě se sejdeme ještě s vedením Jednoty hudebního divadla, která festival pořádá, a před samotným festivalem uděláme konkrétní projekt ročníku. Ale myslím, že tak, jak se ceny ustálily, to dobře funguje. V porotách jsou lidé, kteří pravidelně a profesně píší o divadle, a zároveň nabízíme prostor divákům, aby projevili svůj názor a ocenili konkrétní výkon i inscenaci.

Rozhoduješ se při udělování své Libušky až poté, co znáš výsledky, tedy jaké inscenace ocenila odborná porota a jaké diváci? Stalo se ti někdy, že jsi cenu dublovala?

Rozhoduji se zásadně až poté, co znám ostatní ceny. Ale není to tak, že bych se nechávala výběrem zcela svázat. Už se i stalo, že jsem ocenila výkon v inscenaci, která dostala cenu od poroty kritiků. Pokud by některá inscenace byla z mého výrazně nejlepší, zcela se vymykala, tak jí svojí Libušku udělím, i kdyby měla být třeba čtvrtá. Ale to se neděje. Vždycky je pro mě na festivalu několik inscenací, které jsou srovnatelně skvělé. A ano, v tom případě raději ocením tu, která ještě žádnou cenu nemá.

Mění se nějak profesní porota, nebo zůstávají ustálené tváře?

O porotě se rozhoduje těsně před festivalem, odhlasovává jí výbor. Ale v podstatě se hodně držíme stejných tváří. Je to i z praktického hlediska. Ono ne každý je ochoten odchodit všechny zhruba dvě desítky představení během krátké doby. A není ani zanedbatelné, že se festival koná v Praze. To znamená, že málokterý nepražský odborník by byl ochoten se festivalu naplno věnovat těch zhruba dvacet večerů v krátkém časovém úseku.

Vzpomínám si, že jednou došlo k úrazu nebo někdo z poroty byl nemocný a nemohl dokončit své působení. Jak se vlastně taková situace řeší? Ty zastoupíš toho chybějícího porotce?

Určitě ne. Ale to byla tehdy situace, co jsi vzpomněla! Festival vůbec nebyl připraven na to, že může někdo vypadnout a vznikne sudý počet porotců. Vlastně nás nenapadlo, že bychom se do takové situace mohli dostat. A pak to přišlo a nastala plichta dva na dva. A nikdo necouvl! Nakonec jsem přistoupila na to, že tedy Libušku dostanou dvě inscenace. Ale bylo to o to vtipnější, že tehdy Ondřej Havelka moderoval televizní přenos udělování cen a my jsme samozřejmě neměli sošek Libušek dost… (směje se) Ceremoniál se totiž odehrával těsně po závěrečném představení. Takže milá Libuška oběhla zákulisí jako pyramidu v Aidě a teprve ex post jsme výherci dodělanou poslední Libušku doručili… Teď už ale ve statutu máme daný postup, jak takovou situaci řešit.

Takže právo veta nemáš.

Ne, porota kritiků je na mně zcela nezávislá. Já mám svoji cenu, a to mi úplně stačí. (směje se)

Zmínili jsme různá úskalí. Co jsou naopak momenty, na které se těšíš, abychom vyvážili ty komplikující?

Krizové momenty jsou na začátku, když se vše začne připravovat. A když se potom festival blíží. Ale jakmile začne, tak se moc těším z atmosféry jednotlivých představení, protože tam člověk vidí, jak to pro některé soubory a lidi opravdu hodně znamená. Vidím, jak jsou motivovaní. Pro mě jsou taková setkávání, ať už v publiku, nebo za oponou, velmi nabíjející. Takže na konci každého festivalu si pak vždycky řeknu: Dobře, tak ještě jednou!

Foto: archiv L. Šaldové