středa, 31 říjen 2018 16:47

Happy Halloween!
Philadelphia Orchestra a klasika s varhanami

Autor:

„Divákům dominuje v přízemní lóži čarodějnice s obrovským koštětem.“

„Koncert končí Jízdou valkýr, k orchestru se opět přidává varhaník.“

„Pojďte si opravdu fyzicky užít naše varhany - pojďte na pódium.“

 

 

DSC2323

 

Dva zápasníci sumo se úklonou zdraví… Na tom by ještě nemuselo být tolik zvláštního. Oba však usedají na židle. A oba drží v rukou tubu. Velký hudební nástroj… Tohle je možné jen na nějakém happeningu. Slavné těleso Philadelphia Orchestra takový upořádalo v předvečer Halloweenu.

 

-20181030Organ-ConcertJessica-Griffin0031

 

Tubista a tubistka v groteskních nafouknutých kostýmech japonských těžkotonážních zápasníků jsou jen jedním z příkladů. Bláznivě oblečeni jsou skoro všichni hráči orchestru. A dirigent má sice taktovku, ale mohl by místo ní mít v ruce klidně pálku nebo píšťalku, protože je oblečen úplně jako na baseballový zápas. Moderní koncertní sál Verizon Hall s dvěma a půl tisíci místy je plný. Pojďte s námi oslavit Halloween, zval orchestr na odlehčený koncertní program a podněcoval publikum, ať dorazí také v kostýmech. Tolik jich zase v auditoriu vidět není, ale posluchači přišli opravdu uvolnění, pestrobarevní a vstřícně naladění. A tu a tam přece jen i s nějakým typickým prvkem. K Halloweenu patří černá a oranžová barva a jako symboly různé příšery, duchové, černé kočky, oheň, kostlivci, sovy, výři a podobně. A tak divákům opravdu pěkně dominuje čarodějnice s obrovským koštětem na hlavě, sedící v přízemní lóži vpravo vzadu.

 

DSC2337

 

Koncert začíná Stokowského symfonickým aranžmá Bachovy Toccaty a fugy d moll. Úprava pro tento večer integruje do celkového zvuku i varhany, zejména mimořádně znělými pedálovými tóny. Následuje Musorgského Noc na Lysé hoře, Učeň čaroděj od Paula Dukase, Preludium cis moll od Sergeje Rachmaninova opět z rukou Stokowského, část z Griegova Peer Gynta, Berliozova Cesta na popraviště… vesměs temné a démonické skladby, které se hodí k tématu večera. Mladý dirigent Kensho Watanabe vede těleso k velmi konkrétnímu, přesnému a plnému zvuku. Nic se ale nepřehrává, jde o regulérní a skvěle zahraný program. Orchestrální čísla střídají sólová varhanní - Joseph Bonnet, Max Reger. Krásný populární koncert sestavený z efektních čísel. Umělecky na výši. Rámec je však mimořádný. Na samém začátku přišla na pódium s houslemi Sněhurka a sedm trpaslíků a v orchestru sedí všelijaké další masky – cosi s dlouhými nehty, Santa Claus i zpola oloupaný banán. Asi se jim v těch kostýmech nehraje nejlépe, ale nedávají to najevo. Naopak. Hudbu si užívají muzikanti i publikum.

 

DSC2307

 

Philadelphia Orchestra existuje od roku 1900. Patří v USA k silné pětce. Třicet let byl šéfem tělesa Leopold Stokowski, v posledních desetiletích se vystřídali mimo jiné Riccardo Muti, Wolfgang Sawallisch, Christoph Eschenbach a Charles Dutoit. Bylo to v původním sále, ale v tomto městě, kde měla 30. listopadu 1945 pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Eugena Ormandyho světovou premiéru 4. symfonie Bohuslava Martinů. Nyní je zde od roku 2012 šéfem Yannick Nézet-Séguin, od této sezóny současně také šéfdirigent Metropolitní opery ve zhruba sto padesát kilometrů vzdáleném New Yorku. A těleso je nadále proslulé nejen svým zvukem a interpretační dokonalostí, ale i koncerty pro studenty a dalšími inovativními programy.

Dodnes se prý debatuje o tom, jestli původem irský Halloween, Američany poslední říjnový den hodně prožívaný, je úplně pohanský, keltský, a nebo jestli je to jinak. Každopádně „All Hallows' Eve“ znamená „Předvečer Všech svatých“, ale křesťanského na vydlabaných svítících dýních, jack-o'-lantern, opravdu moc není. Nic to samozřejmě nemění na tom, že je to ale dobrá záminka pro zábavu. A pro pořadatele koncertů ve Philadelphii podnět pro nápad, jak ozvláštnit sezónu a jak přilákat lidi na klasiku.

 

DSC2336

 

Varhany v sále, Fred J. Cooper Memorial Organ, opus 76 firmy Dobson, mají 111 rejstříků a sedm tisíc píšťal. Jméno nesou po mecenáši, filadelfském klenotníkovi Cooperovi, amatérském varhaníkovi. Instalovány byly v sále k jeho otevření v roce 2001. Pravý symfonický nástroj. Mají v plénu silný, temný zvuk. Prospekt vévodí celému sálu. Varhaník je teď pěkně na očích u hracího stolu na pódiu, ale hlavní pozicí je asi stůl integrovaný do prospektu na empoře.

Koncert končí po devadesáti minutách Wagnerovou Jízdou valkýr, k orchestru se opět přidávají varhany. Zvuková masa se valí do sálu, program vrcholí velkolepě, už trochu prvoplánově, ale ještě stále zároveň nadále umělecky pod kontrolou. Happy Halloween! Nadšený, ale po americku stručný potlesk, z pódia postupně odcházejí všechny kreatury a masky…. Oba zápasníci sumo, tubistka a tubista, se vzájemně uklánějí a odnášejí do zákulisí své nástroje, které v kombinaci s těmito kostýmy konečně nevypadají moc obrovské.

 

Phila-DSC2357

    

Ale to není vše. „Kdo chcete, ještě zůstaňte,“ zve publikum moderátor oblečený kompletně v kovbojském. Pojďte si opravdu fyzicky užít naše varhany - na pódiu. V obou uličkách mezi sedadly se záhy vytváří fronta. Z pódia mizí pulty a židle a dobře instruované uvaděčky za chvíli už ukazují prvním lidem, kudy nahoru. Varhaník Peter Richard Conte má připraveno několik vhodných skladeb - Boëllmannovu Toccatu z Gotické suity, Grand Jeu avec Tonnerre od Michela Corretta a Toccatu z Widorovy 5. varhanní symfonie. Není to zde nic úplně nového, projekt Organ Experience běží už delší dobu. První skupina několika desítek lidí už je na pódiu. Zhasínají skoro všechna světla. Jak se ukáže, vystřídají se tu takhle nakonec celkem tři skupiny. A tak, jak to bylo zamýšleno a jak je dovoleno, aby dobře cítili vibrace – lidé uléhají na záda na zem. Amerika…!

 

DSC2349

Foto: Jessica Griffin, Petr Veber

 

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.