Prostor pro hodnocení a postřehy našich spolupracovníků z řad renomovaných i mladých autorů. Naším cílem není kritizovat, ale informovat, inspirovat, srovnávat a všímat si detailů tak, aby výsledkem byl objektivní, erudovaný a komplexní pohled na aktuální hudební dění.
„Sopranistku se tak snažily pokořit nesčetné běhavé koloratury, veliké intervalové skoky, dlouhé legátové fráze a mnohé další nástrahy, kterým se však postavila tváří v tvář a nekompromisně je jednu po druhé zdolala.“
„Zpěvačka vynikala od počátku maximálně otevřeným ‚prostorem‘, který zaručoval kulatost tónu, proto ani ty nejvyšší tóny v tříčárkované oktávě nikdy nezněly ostře.“
„Vůči předešlé sonátě zvolil místy i robustnější styl úhozu, který se k napjatému výrazu hodil a podtrhnul tak charakter skladby. Běhy prolínající se do levé ruky zvládal bez tempového zaškobrtnutí.“
Prostory barokního zámku lázeňské obce Bludov nedaleko Šumperku rozezněly v sobotu 15. července melodie Mozartových operních árií a klavírních sonát. S náročným programem vystoupili v pořadí již na desátém koncertu Klášterních hudebních slavností sopranistka Olga Jelínková a klavírista Marcel Javorček. Navzdory vysokým letním teplotám se obecenstvu podařilo zaplnit sál a vytvořit tak účinkujícím tvořivou atmosféru, která je motivovala ke vskutku bravurním výkonům, jež v 18. století předváděla i hraběnka Hortensie von Zierotin, které byl koncert věnován.
„Amplifikace orchestru nebyla příliš zdařilá, homogenitu orchestru málo podpořila, svrchní alikvoty poněkud potlačila, barva nástrojů nebyla dosti diferencována.“
„Eliška Weissová se představila jako výrazná interpretka Libuše, jichž dnes máme jako onoho pověstného šafránu.“
„Barytonista Daniel Čapkovič zaujal, krom přirozené krásy svého hlasového fondu, dokonalou plynulostí italské kantilény ve Verdiho Donu Carlosovi, v árii Rodriga.“
Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna zakončil 15. července operní koncert na nádvoří Městského úřadu Třeboň, tradičně pod názvem Pocta Emě Destinnové. Protagonisty finále festivalu byli sopranistka Eliška Weissová a barytonista Daniel Čapkovič, Filharmonii Hradec Králové dirigoval Jan Chalupecký. Hudební festival sestával celkem ze sedmi koncertů s výbornou, kontrastní dramaturgií. Závěrečný koncert byl skvělou tečkou za jubilejním ročníkem skvělého festivalu na jihu Čech.
„Letos je na programu celkem dvanáct různých oper.“
„První díl v Mnichově hrají zcela bez škrtů, naopak díl druhý jich doznal celé řady (a mohlo se škrtat i více).“
„Na rozdíl od režie bylo ovšem vynikající hudební nastudování a obsazení většiny rolí.“
Mnichovský operní festival, které se pořádají od června do konce července, jsou každoročním vyvrcholením mnichovské operní sezóny, kdy zazní většinou všechny nově uvedené opery v sezóně (často s prominentními hosty) a jejich součástí jsou každoročně i dvě zbrusu nové operní premiéry. Každoročně se do Mnichova sjíždí operymilovné publikum doslova z celého světa, aby vidělo a slyšelo reprezentativní operní inscenace a světově renomované operní pěvce. Letos je na programu celkem dvanáct různých oper, z nichž dvě měly právě v rámci Mnichovského operního festivalu premiéru.
„Haydn Petra Nouzovského bol vrúcne osobný, vrstevnatý, brilantný, objavný i fascinujúco kantabilný.“
„Fundovaný výklad Jan Jiraský doplnil skladbami interpretovanými s dokonalým porozumením jedného z najväčších znalcov Janáčkovho diela.“
„Interpretácia súboru Collegium Marianum sa vyznačovala technickou vyspelosťou, expresivitou, zmyslom pre odhaľovanie skrytých detailov i vyváženosťou sólových nástrojov a ansámblu, vrátane skvelého continua.“
Posledné dva dni jubilejného 30. ročníku festivalu Janáček a Luhačovice sa konali v priestoroch Lázeňského divadla a kostola Svätej Rodiny. Ponúkli široký repertoárový rozptyl hudby od obdobia baroka až po 20. storočie, od notoricky známych skladieb až po vzácne rarity a od štandardnej interpretácie na súčasných nástrojoch až po historicky poučený prístup.
„Jednu z festivalových konstant hned na začátku v parku na prvním zámeckém nádvoří znovu potvrdilo nedělní podvečerní vystoupení Jazzbandu schwarzenberské gardy.“
„Vystoupení Dvořákova tria jak imanentní kvalitou svého projevu, tak odezvou publika, které aplaudovalo vestoje, možno do jisté míry považovat za dominantu festivalu.“
„Dějištěm sobotního závěrečného koncertu byl prostor kostela Božího Těla v areálu bývalého kláštera. Důsledně sledoval a také završil onu charakteristickou „španělskou linii“ letošního festivalového ročníku.“
Po týdnu odmlky, následujícím po Barokní noci konané o posledním červnovém víkendu, pokračoval během prvního červencového týdne 37. ročník Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově sérií osmi navzájem stylově i žánrově svébytných koncertů, dohromady dávajících pestrý a ve svém výsledku i zážitkově atraktivní, avšak esteticky hodnotný souzvuk. Festival se letos konal v termínu od 23. června do 9. července.
„Pro své vystoupení v bernartickém kostele si připravili ukázky z děl českých a světových skladatelů, jimiž zároveň představili nejoblíbenější formy komorní tvorby v období vrcholného a pozdního baroka.“
„Připomenutí Františka Ignáce Antonína Tůmy považuji za záslužné.“
„Náročný virtuózní part, jehož se Jana Semerádová zhostila s technickou bravurou, svědčí o tom, že Blochwitz patřil vedle Quantze a Pierra-Gabriela Buffardina k nejlepším flétnistům v celém Německu.“
Již do svého šestnáctého ročníku vstoupil letos festival oživující sakrální památky širšího okolí Boru u Tachova. Hudební léto Borska založil v první dekádě našeho století tamější duchovní správce Mons. Vladimír Born. Hlavním záměrem borského děkana, který by se letos byl dožil pětaosmdesáti let, bylo vnést duchovní hudbu do objektů, na nichž v poválečném vývoji zanechaly své devastující stopy jak výměna původního obyvatelstva, tak dlouhá léta komunistického režimu. 13. července festival navštívilo trio tvořené hráči souboru Collegium Marianum.
„Saint-Saënsovu hudbu, rovnoměrně rozprostřenou mezi póly lyriky a efektní virtuozity, zahrál Melnikov tak, že pomohl publiku rozměrnou skladbu, v tuzemsku slýchanou zřídkakdy, prožít jako podnětnou, poutavou a zajímavou.“
„Spojení hudby a baletu se tento večer ukázalo jako velmi dobrý nápad.“
„Ravelovo hypnotické Bolero, ve variacích stupňované nad opakovaným a zesilovaným rytmickým motivem, doplnil Bubeníček náznakem příběhu jedné ženy a postupně se přidávajících čtyř mužů.“
Festival Krumlov začal v pátek ve velkém stylu: open-air koncertem v Letní jízdárně a půl hodiny před půlnocí efektním ohňostrojem. Úvodní program nesl název Francouzská noc a byl v den, kdy země slaví významný svátek, sestaven výhradně z francouzské hudby. Do Českého Krumlova přijeli rozhlasoví symfonikové s dirigentem Robertem Jindrou a pianistou Alexanderem Melnikovem. Hudba se navíc na pódiu ve třech skladbách ze čtyř propojila s baletem – s choreografiemi Jiřího Bubeníčka.
„Je stále ještě nezbytné čelit předsudkům zpochybňujícím oprávněnost vstupu zobcové flétny na koncertní pódium.“
„Zatímco klarinet má své místo na tradičním koncertním pódiu již historicky zajištěno, akordeon o ně musí stále ještě usilovat. Je to ale snažení s nepochybně dobrou perspektivou.“
„Nejen z hudebního projevu, ale i z vystupování interpretů i autora toho večera v Kroměříži u svatého Mořice přímo vyzařovala radost, životní optimismus a opravdová zbožnost.“
V Kroměříži v tuto dobu již postupně doznívá letošní ročník Forfestu, mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením. Byl zahájen již v březnu a potrvá až do září. Je sestaven nejen z koncertů, ale i z poslechových pořadů, setkání, kompozičních kurzů pro mladé skladatele a výstav. Své vyvrcholení má koncem června, kdy se v kroměřížských kostelích a koncertních sálech setkávají interpreti jak domácí, tak i zahraniční.
„Irvin Venyš zaujal introvertnou hĺbkou prežitku bez náznaku akejkoľvek maniery. Nádherne budoval frázy a tóny viedol v príkladnej kultivovanosti.“
„Čajkovskij rozpracoval part každého nástroja tak bohato a premyslene, že trio znie ako celý orchester a závažné dielo má obsahom i rozsahom priam symfonické rozmery.“
„Smetanovo trio sa predstavilo ako súbor, ktorý suverénne zvláda absolútne odlišné hudobné svety.“
Jubilejný tridsiaty ročník festivalu Janáček a Luhačovice sa po úvodnom koncerte na Lázeňskom námestí presunul do obľúbeného priestoru Lázeňského divadla, v ktorom sa koná väčšina podujatí hlavného programu. Táto pôvabná divadelná budova, postavená podľa projektu architekta Františka Skopalíka, v tomto roku oslavuje 115. výročie svojho otvorenia. Komorná scéna s výbornou akustikou je neodmysliteľnou súčasťou festivalu i ďalších kultúrnych podujatí Luhačovíc.
„Dvořákův fragment zamýšlené skladby působil v provedení Talichova kvarteta svěže, prokazoval typicky dvořákovskou invenci, která nám obvykle dává při poslechu pocit zvláštního štěstí.“
„Tak vycizelovanou intonační složku na koncertech vnímám málokdy.“
„Molto allegro e vivace bylo interpretováno se sympatickou spontaneitou a výrazovou předsvědčivostí, kdy se soubor ještě více ponořil do agogiky a dynamiky romantického vzletu závěru, který tempicky pěkně gradoval.“
Slavnostní vstupní koncert mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna, jeho již dvacátý ročník, realizovalo 11. července renomované Talichovo kvarteto. Spolu s tímto špičkovým představitelem české kvartetní školy se prezentoval francouzský klarinetista Lilian Lefebvre, jenž loni zvítězil v soutěži Pražského jara. Podstatu programu tvořila díla světového klasicismu a romantismu – Wolfgang Amadeus Mozart, Felix Mendelssohn-Bartholdy a Antonín Dvořák. Dramaturgie programu byla příznivě nakloněna širšímu okruhu potenciálních posluchačů. Ostatně ani v blízkém krajském městě České Budějovice, kde primárius komorního souboru Jan Talich působil mnoho let jako šéfdirigent Jihočeské filharmonie, nebývám koncertů tohoto charakteru častým svědkem. Koncert se konal v Konírně zámku Třeboň, což je velmi pěkný a akusticky příznivý prostor, vhodný pro koncerty komorní hudby.
„Dvořákova „Novosvetská“ je symfóniou vrcholného skladateľského majstrovstva, v ktorej sú forma i obsah v dokonalom vyvážení a jej štvorčasťová štruktúra je vystavaná so suverénnou architektonickou zdatnosťou.“
„V naštudovaní Leoša Svárovského omša priniesla robustný a farebný zvuk Filharmonie Bohuslava Martinů, opäť so zreteľnou dávkou entuziazmu.“
„Pavla Vykopalová sa opäť zaskvela ako autentická koncertná janáčkovská interpretka. Zaujala krásnym hrejivým timbrom svojho lahodného sopránu, dobrou artikuláciou a primeranou hlasovou nosnosťou.“
V malebnom prostredí moravských kúpeľov Luhačovice sa už tridsať rokov v lete koná rozsahom síce neveľký, no pozoruhodne kvalitný hudobný festival Janáček a Luhačovice. Má to logický dôvod – Leoš Janáček bol v tunajších kúpeľoch častým hosťom, navštívil ich 25krát. Mnohé jeho skladby vznikli práve tu a priamo na luhačovickom Lázeňskom námestí sa odohráva dej jeho opery Osud. V dramaturgii podujatia samozrejme nesmú chýbať diela moravského génia, ďalších významných českých skladateľov i veľké svetové mená. Medzi účinkujúcimi sa pravidelne objavuje česká a slovenská interpretačná špička.
„Vondráček ví, že žádné dílo není dobré zakonzervovat do nehybné strnulosti. Je živé jen tehdy, pokud se posouvá vlastní názor pianisty a komplexnost jeho sdělení.“
„Za každým rozmáchlým gestem, pohybem paží a zuřivým sešlápnutím pedálu můžeme hledat stopu v bohatě diferencované úhozové technice, promyšlené výstavbě a kantabilním frázování.“
„Vondráček v každém okamžiku u klavíru tvoří, hledá a posouvá hranice možného výkladu.“
Lukáš Vondráček přijel do Opavy a zahrál Rachmaninova. Světově proslulý český pianista na své rodné město slyší a vrací se často. V neděli 9. července tak učinil ve společnosti Janáčkovy filharmonie pod taktovkou rumunského dirigenta Gabriela Bebeşeley. Zazněly kompozice Sergeje Rachmaninova a Franze Schuberta, přičemž není překvapením, že koncert opavského rodáka byl dlouho dopředu beznadějně vyprodán.
„Přestože Holmer Becker při zpracování tématu nevybočil za hranice soudobé hudební srozumitelnosti, pro někoho z návštěvníků koncertu mohla být uvedená kompozice v kontrastu s ostatním programem přece jen trochu hůře uchopitelná.“
„Interpretace Mendelssohnovy sonáty na menších kukských varhanách vyzněla komorněji než na velkých chrámových nástrojích, což ovšem díky vynalézavému rejstříkování Daniely Valtové Kosinové bylo v daném sakrálním prostoru spíše ku prospěchu věci.“
„Svítivý, přitom příjemně kulatý tón Friedrichovy trubky naplnil prostor kostela v Kuksu doslova mystickou atmosférou. Stačí mu k tomu doslova jeden dlouhý tón, gradující nejen dynamicky, ale i neopakovatelnou emocí.“
Zatímco čtrnáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Hudební léto Kuks zahajoval 24. června třináctičlenný ansámbl Pražských komorních sólistů, na jeho druhém koncertě 8. července to byli pouze dva protagonisté: německý trumpetista Reinhold Friedrich a varhanice Daniela Valtová Kosinová, která kromě doprovodu hlavního sólisty měla příležitost i k samostatným sólovým vstupům. Součástí večera se stala i světová premiéra Čarodějnické árie pro varhany současného německého skladatele Holmera Beckera (*1955), který byl na koncertě osobně přítomen.
„V úvodním Novém špalíčku Bohuslava Martinů Sylva Čmugrová svým hlasově ukázněným projevem prokázala vzácný smysl pro interpretaci ohlasové tvorby, vzniklé na texty Sušilovy sbírky lidových písní.“
„Karel Untermüller svým ušlechtilým tónem, neomylnou intonací a procítěným přednesem znovu potvrdil svoji příslušnost k našim předním interpretům.“
„Jako ukázka živého tvůrčího potenciálu současné skladatelské generace byla zařazena Symfonieta „La petite Joie“ skladatele, klavíristy a herce Ondřeje Brouska.“
S prvním červencovým týdnem v Mariánských Lázních skončil jeden ze tří hudebních festivalů konaných v nejzápadnější části naší republiky (dalšími jsou Hudební léto Borska v okolí Boru u Tachova a Dveře jízdárny dokořán ve Světcích). Již sám dvojjazyčný název Živé pohraničí – Lebendes Grenzland naznačuje, že hudba se zde pěstuje pravidelně, dokonce za přítomnosti stálého symfonického tělesa, a že kulturní akce přináší požitky pro posluchače z obou stran hranice. Ve srovnání s minulým ročníkem byl program omezen. Na rozdíl od mnohých festivalů zde připravované akce nejsou závislé na přízni počasí, mohly se tudíž uskutečnit podle stanoveného plánu.
„Nikdo zatím nepodtrhl místního genia loci tak jako Elisabeth Plank se svou harfou.“
„Kostel se proměnil ve zvukovou laboratoř, Plank ve světové premiéře skladby Margarety Ferek-Petrić posunula zvukové možnosti nástroje za hranici naší představivosti.“
„Chvíli jsem měla pocit, jako bych se ocitla v pohádce, kde kontrastovala romantická melodie, elegance a křehkost interpretky se syrovostí kostelních lavic, loupající se omítky a torzem varhan.“
Je slunný, teplý podvečer sobota 8. července. Těsně před osmnáctou hodinou se pár kilometrů za Broumovem, na kopci před Šonovem u kostela sv. Markéty scházejí svátečně odění lidé. Všichni míří na druhý z koncertů osmnáctého ročníku festivalu klasické hudby Za poklady Broumovska. Sólistkou večera je dvaatřicetiletá rakouská harfistka Elisabeth Plank.
„Kdo čekal tradiční model spočívající na formálně striktně koncipovaných skladbách známých či méně známých jmen barokní hudby, byl zřejmě hodně překvapen.“
„Solamente naturali a Barokksolistene dohromady sestavili těleso o počtu pouhých devíti muzikantů, ale jejich zvuk byl místy tak mohutný, vrstevnatý a vášnivý, jako by před lidmi seděl velký orchestr.“
„Nezáleží na tom, v jakém čase se nacházíme. Stejně to nemůžeme změnit. Důležité je, jestli se dovedeme radovat z toho, co hudba přináší.“
Svůj jedenáctý ročník letos Olomoucké barokní slavnosti otevíraly nekonvenčním způsobem. Prestižní hudební a divadelní festival zahájily soubory Solamente naturali ze Slovenska a Barokksolistene z Norska. Název koncertu One Music není nutné překládat. Sluší se jen dodat, že premisa „hudba je jen jedna“ byla toho večera dokonale naplněna.
„Fantazie a fuga a moll BWV 904 Johanna Sebastiana Bacha patří mezi méně hrané skladby při varhanních produkcích, jelikož se jedná původně o dílo pro cembalo.“
„Mechler proložil program třemi svými improvizacemi, v nichž vzdal hold třem velikánům francouzské hudby 19. a 20. století.“
„Bylo pozoruhodné, jak české romantické varhany zněly pod rukama Mechlera francouzsky, podobně jako před rokem v případě Philippa Lefebvra.“
Svatovítské varhanní večery, mezinárodní varhanní festival v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, se letos konají již podvanácté. Tvoří je řada pěti recitálů uskutečněných během července až počátku srpna, na nichž účinkují umělci z celého světa. Někteří zde již hráli vícekrát, například Jan Hora. První večer pořadatelé svěřili umělci původem z francouzského Alsaska, jenž je žákem Daniela Rotha či Marie-Claire Alainové. Působí jako profesor varhan na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem, coby varhaník tamtéž a také v katedrále ve svém rodišti. Dramaturgie jeho programu byla objevná, patrně ze všech pěti večerů nejpozoruhodnější, jelikož obsahovala málo známá díla i neznámé autory. Zcela automaticky v něm dominovala francouzská hudba a nechyběly ani tři improvizace. Hlavní český svatostánek byl posluchači uspokojivě zaplněn a po celý koncert vládla atmosféra soustředěného poslechu.
„Operní libreto vcelku sleduje původní Shakespearovu předlohu, samozřejmě se od ní odchyluje, ale pouze v tom, jaký je rozdíl mezi hrou a operním libretem.“
„Všichni pěvci, kteří byli obsazeni do rolí v této opeře, jsou nejen vynikajícími pěvci ve smyslu techniky i muzikality, ale i zdatnými herci.“
„Jsem přesvědčen, že se jedná o jednu z nejlepších operních partitur současnosti. Hudba opery Hamlet je velice pestrá, lyrické pasáže střídají dramatické, většinou je přitom psána velice přístupnou formou.“
Je neuvěřitelné, jak Shakesperovo více než čtyři sta let staré dramatické dílo stále láká operní skladatele jako předloha pro jejich tvorbu. Jedním z nich je Australan Brett Dean. Jeho druhá opera, Hamlet, byla nyní provedena v rámci Mnichovského operního festivalu a nikoho nenechává na pochybách o kvalitách tvůrčího týmu v čele se skladatelem. Dílo vyložené veskrze klasicky, avšak obloukem se zároveň vyhýbající staromódnosti, přináší komplexní hudebnědivadelní zážitek. Text je reflexí reprízy z 1. července.
„Vedení se vzápětí ujala česká hobojová hvězda široce přesahující svými mezinárodními úspěchy hranice České republiky, Vilém Veverka.“
„Je evidentní, že si PhilHarmonia Octet Prague v rychlých tempech docela libuje a asi by muzikanti ani neuspokojili své potřeby, kdyby v Trhu v Limoges nezkusili rovněž nasadit tempo à la ‚rychle a zběsile‘.“
„Těsně před koncem se rozezněly zvony kostela, což příznačně podtrhlo celou atmosféru koncertu a připravilo tak závěr celého večera v krásných prostorách nádvoří bývalého kláštera.“
Klášterní hudební slavnosti jsou očekávaným a snad i potřebným festivalem klasické hudby zdobící kulturu severní Moravy. Letošní sedmnáctý ročník se nese ve znamení Lea Slezaka a inspirace Vídní. K poctě 150. výročí narození ve své době fenomenálního tenoristy, který se narodil v Šumperku, přezdívaném Malá Vídeň, vystoupil právě zde 10. června barytonista Adam Plachetka. Z Jesenicka se festival přesunul ve čtvrtek 29. června k hranicím Hané, do bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku, kde vystoupil přední český dechový soubor PhilHarmonia Octet Prague, který na posluchače zapůsobil nejen profesionálním přístupem, ale i hlubokou muzikalitou.
„Kyzlinkovo vedení symfonické roviny programu akcentovalo výrazně, opravdu vědomě a záměrně nízké dynamiky a neokázalý citlivý výraz.“
„Kristine Opolais přece jen nemá k dispozici výrazové rozpětí tak široké, aby byla skutečně nenapodobitelnou a nezapomenutelnou.“
„V případě Ramóna Vargase už trochu opatrnější zpívání, vedené nikoli do krajnosti a na doraz. Na délku kariéry však vlastně stav hlasu i výkon hodný obdivu.“
Dvouhodinový program s jediným přídavkem, jmény hvězdný, ve výsledku uspokojivý, takový byl operní koncert na Smetanově Litomyšli. V pátek byli jeho protagonisty ve Festivalové hale sopranistka Kristine Opolais a tenorista Ramón Vargas, ozdobou však byl po celý večer orchestr PKF — Prague Philharmonia s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem.
„Hodnotovým středobodem Barokní noci ovšem bývá uvedení původní opery z 18. století v podobě novodobé premiéry přímo na scéně zdejšího historicky jedinečně zachovaného barokního divadla, které se řadí ke světovým unikátům svého druhu.“
„Celkové vnitřně mnohotvárné založení a pojetí díla i jeho inscenace se příkladně ´našlo´ v pěvecky i herecky individualizovaných výkonech sólistů.“
„Za dynamismus i soustavnou pozornost ke koncepci i k vyloženým detailům v celkovém kontextu posuzované inscenace rádi pochválíme mladého režiséra Adama Borna.“
Červnové dny následující po letním slunovratu bývají v Českém Krumlově nerozlučně spojeny s pořádáním Festivalu komorní hudby. Letos jsme svědky jeho již 37. ročníku, opět – v porovnání s předchozími – v poněkud modifikovaném rozvrhu. Zatímco začátek festivalu se jako vždy odehrával v podobě dvojí realizace Barokní noci během posledního červnového víkendu (23. a 24. 6.), pak vlastní festivalové dění tentokrát začne po týdenní pauze v podobě souvislé řady osmi koncertů na začátku července… A který operní titul měl nyní o Barokní noci premiéru? Vzácná věc neboli Krása a ctnost z pera Vicente Martína y Soler.
„Oratorium Tobiášův návrat klasicistního skladatele Josepha Haydna patří ke skladatelovým raným pracím a v českých zemích to byla loni jeho premiéra. Libreto není příliš dramatické, přesto je lidsky nosné.“
„Dirigent Roman Válek dal do provedení maximální dynamické rozpětí a euforická tempa, zejména ke konci druhého jednání, které je zvukomalebné a využívá hojně hudebních efektů, včetně stroje na vítr.“
„Adam Plachetka a Lucie Kaňková byli hvězdami večera a po zásluze si užívali ovací nadšeného publika.“
Závěrečný koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka provázely dramatické chvíle. Byl naplánován na 27. června do obory na Hukvaldy, nakonec ale zvítězila mokrá varianta. Dům kultury Poklad v Ostravě Porubě pojal jak orchestr a sbor Czech Ensemble Baroque, tak i pět pěveckých sólistů. Obecenstvo mohlo sledovat ohlášený oratorní večer Tobiášův návrat od Josepha Haydna v suchu a pohodlí. Tento komfort ocenili jak pěvci Adam Plachetka, Lucie Kaňková, Dagmar Šašková, Shira Patchornik a Theodore Browne, tak dirigent Roman Válek.
„Spieva bez akéhokoľvek prejavu námahy, akoby sa s každým tónom hrala a publiku ho bezprostredne posúvala.“
„V parte Mimì naplno ukázala, ako dokáže modelovať melodické frázy, viesť ich plynule, nápadito, bez zaváhania, nehľadiac na to, aké technické úskalia obsahujú.“
„Rastislav Štúr viedol orchester k živému, aktívnemu výkonu, s dôrazom na romantické, v prípade Bohémy možno až sentimentálne roviny.“
Ďalší zo série operných galavečerov pod hlavičkou Nachtigall Artist patril víťazke minuloročnej Operalie, arménskej sopranistke Juliane Grigoryan. 26. júna sa v Rudolfinu predstavila ako Mimì, Violetta, ale aj ako Rusalka – a všetkých prítomných presvedčila o tom, že stále vzrastajúcu pozornosť hudobného sveta si zaslúži absolútne oprávnene. Spoločnosť na pódiu jej robili dva výrazné talenty agentúry Nachtigall Artist: Petr Nekoranec a Boris Prýgl. Partnerom bol sólistom už tradične orchester PKF – Prague Philharmonia, tentokrát pod taktovkou Rastislava Štúra.
„Program sestával výhradně z originálních skladeb pro čtyři ruce a čtyři nohy, poprvé u nás.“
„Jejich hra prozrazovala záviděníhodný elán. Hrály nadšeně, velmi muzikálně a připravily návštěvníkům velký zážitek.“
„Tři části Bédardovy Sinfonietty byly zahrány s velkou chutí a ve scherzu zvlášť s pozorností k četným půvabným detailům.“
Závěrečný čtvrtý koncert letního Varhanního Vyšehradu, přehlídky nápaditě dramaturgicky připravované varhaníkem kostela sv. Petra a Pavla a pedagogem Pražské konzervatoře Ondřejem Valentou, přivedl k cenným romantickým varhanám bratří Paštiků z roku 1903 dvě varhanice. Byly jim nedávné absolventky Ivana Michalovičová (AMU) a Petra Kujalová (JAMU), současné studentky doktorského stupně na svých mateřských školách. Záměrem organizátora nebylo jejich vystoupení jako sólistek, ale jako dua v originálních skladbách pro čtyři ruce a čtyři nohy.
„Velmi potěšující byla skutečnost, kolik lidí přišlo narozeniny konzervatoře oslavit.“
„Zvuková stránka koncertu byla ošetřena nejlepším možným způsobem.“
„Volba náročné baletní partitury, stejně jako pokus o spojení baletu a dramatu, nebyly pro mladé interprety ideální volbou.“
Multifunkční aula Gong v Ostravě se stala místem setkání nejstarších i nejmladších generací, které spojuje jedna instituce: Janáčkova konzervatoř. Sedmdesáté narozeniny přišlo oslavit přes tisíc absolventů a pedagogů, kteří zaplnili prostornou aulu téměř do posledního místa. Komponovaný večer v podání současných studentů a absolventů ostravské konzervatoře nabídl hudební, taneční a dramatické umění. Režii večera měl na starosti Peter Gábor. Koncert se konal jako součást MHF Leoše Janáčka, který v tomto týdnu v Ostravě vyvrcholil.
„Nápad na zařazení Rusalky do repertoáru prestižní italské operní scény měl sám její ředitel Dominique Meyer, který to zdůvodnil velmi originálně.“
„Zkušenost režisérky Emmu Dante se světem filmu se projevila velmi silně v tom, že dopřála inscenaci dlouhé ´záběry´.“
„Vášnivé a přitom svrchovaně distingované hudební nastudování Tomáše Hanuse, které působilo zdánlivě zcela samozřejmě, ale bylo za ním obrovské množství detailní práce.“
V milánské La Scale se poprvé v historii tohoto divadla hrála Dvořákova opera Rusalka. Za hudebním nastudováním stál Tomáš Hanus, vizuální a dramatická podoba byla dílem režisérky Emmy Dante a jejího manžela, scénografa Carmine Maringoliho. Od 6. června se po premiéře během dalších šestnácti dnů uskutečnilo ještě pět představení. O tom posledním v řadě píše muzikolog Aleš Březina. Derniéra byla vyprodána do posledního místa a publikum, ve kterém se mísili Italové se zahraničními návštěvníky, dávalo podle jeho svědectví bouřlivě najevo nadšení; po každé pauze vítalo orchestr a zejména dirigenta, kterého si jednoznačně zamilovalo.