„Spolu s královskými manželi přijely do Prahy i jejich dvě dcery, Maria Theresia, které bylo tehdy 6 let a Maria Anna. Během návratu z Prahy do Vídně se císařská rodina zastavila ve Znojmě a při té příležitosti se tu oslavily i císařovniny jmeniny. K tomu účelu byla určena právě tato skladba.“

„Byl to jakýsi „summit antických bohů“, kteří se sešli u příležitosti oslavy jmenin císařovny, aby jí vzdali hold.“

„Hvězdným kontratenoristou byl Andreas Scholl v roli Jupitera (Giove). S jeho majestátem však směle soupeřil představitel Saturna Adam Plachetka. Tito dva byli skutečnými hvězdami večera a dostalo se jim také náležitých ovací.“

Soubor Czech Ensemble Baroque připravil pro únorový brněnský koncert dílo Antonia Caldary Concordia de´pianeti, opěvující císařovnu Alžbětu a její korunovaci na českou královnu. V Besedním domě se v úterý 7. února představil celý soubor společně s hvězdnými sólisty. Hlavními magnety byli kontratenorista Andreas Scholl v roli Jupitera a basbarytonista Adam Plachetka v roli Saturna. Spolu s nimi vystoupili Dagmar Šašková jako Venuše, Hana Blažíková jako Diana, Jaroslav Březina Merkur, Valer Sabadus byl Apollonem a Franco Klisovic Martem. Orchestr Czech Ensemble Baroque dirigoval Roman Válek a zpíval Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové.

Proč Antonio Caldara a jeho korunovační dílo? Má totiž pro české země zajímavé paralely. Zaprvé skutečnost, že dílo bylo složeno u příležitosti korunovace císaře Karla VI. a jeho ženy Elisabethy Christiny na českého krále a královnu, která proběhla 5. září 1723. Spolu s královskými manželi přijely tehdy do Prahy i jejich dvě dcery, Maria Theresia, které bylo 6 let a Maria Anna. Během návratu z Prahy do Vídně se císařská rodina zastavila ve Znojmě a při té příležitosti se tu oslavily i císařovniny jmeniny. Právě k tomuto účelu byla určena tato skladba. Císařský dvorní kapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara a dvorní libretista Pietro Pariatti měli nelehký úkol, neboť zpáteční cesta z Prahy se konala poněkud dříve, než se předpokládalo, a to kvůli těhotenství císařovny, které jí činilo značné potíže. Přesto na jmeniny císařovny, dne 19. listopadu, ve Znojmě dílo zaznělo. Bylo neseno i nadějí na mužského dědice.

Formálně jde o koncertní provedení sedmi sólistů, s komorním orchestrem na originální nástroje a sbor. V tomto případě šlo o čtrnáctičlenný komorní smyčcový orchestr, který vedle smyčcových nástrojů byl ještě doplněn o theorbu, harfu, flétnu, hoboj, fagot, varhanní pozitiv, cembalo a tympány a především o čtyři trubky, které svými fanfárami dávaly hudebnímu provedení lesk. Pěvecký sbor, čítající 20 pěvců (polobohů), stál vzadu a o sólové party s dělilo sedm pěvců, kteří na své vstoupení vždy předstoupili před diváky. Nešlo tedy o žádné herecké či dramatické akce, ale o proklamace. Byl to jakýsi „summit antických bohů“, kteří se sešli u příležitosti oslavy jmenin císařovny, aby jí vzdali hold. Jde vesměs o sólová vystoupení ve formě da-capo. Party jsou velmi náročné na techniku a rozsah a v části da-capo využívají hojně koloratur, které dokreslují charakter postavy. Byla to přehlídka nejrůznějších pěveckých typů a stylů. Po introdukci orchestru zazněl duet Diany a Apolla a po sboru duet Venere a Giova, a po dalším sboru tercet Marta, Mercuria a Saturna. Další sólová čísla měla recitativní části, za kterými následovaly části ariozní, kde se pěvec měl příležitost předvést a ukázat svoji technickou brilanci. V obsazení šlo jednak o klasické typy hlasů, soprán, alt, tenor a bas, tomu přistoupili tři kontratenoři, každý jiné polohy i barvy, takže zvuková faktura byla velmi různorodá. Obsazení bylo zvukově vyvážené, všechny hlasy byly technicky velmi dobře zvládnuté a barevně zajímavé.

Dagmar Šašková v roli Venere (Venuše) má menší hlasový fond, vylehčený a znělý a role byla pro její mezzosoprán ideální. Hana Blažíková zpívala Dianu, komorní soprán byl příjemný, i když někdy nejistý. Tenorová role Merkura připadla Jaroslavu Březinovi, který si s náročným partem pohrával s lehkostí, která slušela lehce zvládaným krkolomným koloraturám. Největším překvapením byly tři role pro kontratenory, Valer Sabadus má nejvyšší hlas, v roli Apollona se prosazoval nejméně suverénně, i když sympaticky s měkkým a menším hlasem. Daleko lépe zněl kontratenor ve střední poloze Franco Klisovicovi, jeho Mars byl úderný, hlavový tón v závěru vyšel skvěle a dobře zněl zejména v árii Da mia tromba, kde soupeřil po celou dobu se sólovou trubkou, kterou obdivuhodně zvládal László Borsódy. Třetím, hvězdným kontratenoristou, na jehož výstup se čekalo, byl Andreas Scholl v roli Jupitera (Giove). Klidné, suverénní vystoupení, znělo velmi přirozeně a vyrovnaně a byl skutečným pánem bohů. S jeho majestátem však směle soupeřil představitel Saturna Adam Plachetka, jehož sonorní basbaryton zněl lehce a přesto hutně a úderně. Tito dva byli skutečnými hvězdami večera a dostalo se jim také náležitých ovací.

Sbor měl tentokrát jen ilustrativní úlohu, dvacet členů sboru jen rámovalo dílo do oslavného prohlášení, které chválilo opět císařovnu a královnu Alžbětu a zde Elisu. „…jsi láskou Země, též pro Nebe láskou buď...“. Orchestr pod vedením Romana Válka podával vrcholné výkony a vedle již zmíněných vypjatých a excelentních výkonů trubek poutal pozornost primárius Josef Žák, na theorbu Jan Krejča, na harfu Kateřina Ghannudi či na tympány, které měly také důstojnou roli, Emil Machain. Celkově zněl orchestr vyváženě a mohutně a dokresloval vystoupení planet, znázorňujících bohy, plným a barevným zvukem.

Koncert byl uváděn, jako vždy, vystoupením představitelů Bacha a Mozarta, které představovali herci Luděk Randár (Bach) a Radovan Král (Mozart). Jejich vystoupení bylo vkusné, milé a důstojné. Upozornili i na skutečnost, že druhý den se koná tentýž koncert na Pražském hradě a že bude tak trochu „korunovační“. A další provedení bude v rámci hudebního festivalu „Hudba jako víno“ ve Znojmě v červenci. Hvězdný koncert tedy budou moci posluchači sledovat na několika místech, které jistě umocní jeho účinnost. 

Snad jen pro úplnost uvádím, že tuto skladbu jsme měli možnost slyšet před dvěma léty, přesně 22. září 2021 v Theater an der Wien. Provedli ji La Centra Barockorchestr a Vocalensemble Basel, pod vedením dirigenta Andrea Marcona. Důvodem, proč se tenkrát vypravit do Vídně a chtěl dílo slyšet, bylo především angažmá české mezzosopranistky Magdaleny Kožené v roli Venery (Venuše). Z mého pohledu bylo provedení Czech Ensemble Baroque poněkud jiné, s vlastní úpravou i spartací a dlužno říct, že po stránce zvuku i stylu výkonu jednotlivých pěvců bylo vyváženější a účinnější.

Foto: Tino Kratochvil – Czech Ensemble Baroque