úterý, 05 únor 2019 17:08

Česká filharmonie v Labské filharmonii

Autor:

„Zřetelnost a příjemná blízkost je asi nejpřesnější slovo, kterým lze vystihnout dojem z poslechu hudby v Elbphilharmonie.“

„Akustika síně podporovala v partituře to nejlepší možné.“

„Kompletně ruský večer patřil především Byčkovovi. Filharmonie je mostem mezi Východem a Západem.“

 

190204CzechPhilHamburgwebres50cPetraHajska

 

Česká filharmonie je na turné po západní Evropě. V pondělí ji se Semjonem Byčkovem zavedlo do sálu Labské filharmonie v Hamburku, kde ještě nehrála. Na kompletně ruský program navázaly dva přídavky. Brahmsův rázný a efektní Uherský tanec v nich nakonec překryl lyrického slovanského Dvořáka. Alespoň u té části publika, které si nadšeně začalo tleskat do rytmu nebo se v rytmu hudby lehce pohybovalo a na konci vstávalo. A byla takových lidí většina…

 

veb-DSC4834-Elbphilharmonie

 

Pro mnoho posluchačů je velkým lákadlem samotný moderní koncertní sál Elbphilharmonie, otevřený před dvěma lety a proslulý jak svým umístěním v naprosto originálně koncipované budově, tak vnitřním vzhledem, dispozicí a akustikou. Hudebním magnetem večera byl zcela určitě třiadvacetiletý pianista Jan Lisiecki, vyhlížející křehce, ale plný umělecké energie, mimořádný nový talent mezinárodního formátu. Ovšem i filharmonici mají své jméno a vyzařování. A akustické prostředí sálu je k publiku natolik vstřícné, že se všechny přednosti hry podrobně prezentují a že si tedy lze orchestrální zvuk opravdu naplno užívat ve všech detailech i v celé plnosti. Rachmaninov i Čajkovskij měli obojí.

 

190204CzechPhilHamburgwebres15cPetraHajska

 

Zřetelnost a příjemná blízkost je asi nejpřesnější slovo, kterým lze vystihnout dojem z poslechu hudby v Labské filharmonii. Orchestr dostává k dispozici opravdu široké spektrum dynamiky, všemu je rozumět, jednotlivé nástroje i skupiny znějí vlastně ideálně. Sál se zhruba 2100 místy má takové dimenze, že se filharmonie na velkém pódiu trochu ztrácela. Nikdo z hráčů neseděl až na kraji. Publikum naopak obklopuje hudebníky ze všech stran. Nejvíc sedadel je v několika úrovních klasicky za dirigentovými zády, ale nemalé množství balkonů je i po obou stranách a řada lidí v tomto sále sedí i v sektoru kolem varhanního prospektu. Nikdo není příliš vzdálen, účinkující nejsou jen objekty pozorování, ale posluchač může mít pocit pospolitosti nejen se svými sousedy, ale i se všemi ostatními a stejně tak s muzikanty.

 

190204CzechPhilHamburgwebres18cPetraHajska

         

V případě sólového klavíristy je jediným případným problémem směr, kterým je otevřeno křídlo. Když sedíte za violoncelly a kontrabasy, respektive lehce nad nimi, hraje klavír přece jen z vašeho pohledu především doleva. Jan Lisiecki se proto pro posluchače nesedící klasicky proti pódiu možná nepatrně proti orchestru ztrácel, je dokonce otázka, jestli 2. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova není ideálnější pro celkově robustnější interpretační typy, ale co do výrazu byla charakteristická směs patosu, melancholie, vášní a lyriky přítomna v sólistově projevu krásně a dostatečně, vyváženě a kultivovaně. Semjon Byčkov cítí tuto hudbu asi o něco masivněji než sólista, ale nešlo o nesoulad, spíše o dva doplňující se póly, o dvě strany téže mince.

 

190204CzechPhilHamburgwebres09cPetraHajska

 

Čajkovského 1. symfonii Zimní sny Byčkov s filharmoniky už hrál v Praze, ostatně komplet skladatelova orchestrálního díla společně natáčejí na desky. Že zrovna tuto symfonii nabídli také do Německa, je logické. Není to zdaleka tak často hrané dílo jako vrcholné Čajkovského symfonie. Je plné typicky ruské melodiky a malebné nálady a může proto být vítaným obohacením a objevem. Odhlédnuto od toho, že jsou motivy v této symfonii opravdu hodně výrazné a kompoziční práce s nimi opravdu hodně bohatá, byla radost Čajkovského poslouchat. Filharmonici věnovali bohatě instrumentované skladbě veškerou pozornost. Už podruhé během večera se ozvala krásná klarinetová sóla, velmi zřetelně se ozývaly hoboje a fagoty, violy i flétny, krásné byly výměny mezi skupinami i dílčí souzvuky. Akustika síně skutečně podporovala v partituře to nejlepší možné, vycházela vstříc dirigentovu podrobnému sledování proměn hudby. Každá z vět byla svým vlastním světem, všechny zároveň propojovala téměř písňová melodika základních hudebních témat.

 

190204CzechPhilHamburgwebres14cPetraHajska

 

Nebude daleko od pravdy tvrzení, že kompletně ruský večer patřil především Byčkovovi. Česká filharmonie figuruje v tomto případě v úloze mostu mezi Západem a Východem, jako nejzápadnější východoevropský nebo nejvýchodnější západoevropský orchestr. Nachází se nyní v období, kdy se v cizině primárně zrovna neprofiluje jako jedinečný interpret české hudby, ale jako vyspělé těleso stejně tak schopné interpretovat repertoár světový, do něhož ruští autoři patří.

 

190204CzechPhilHamburgwebres32cPetraHajska

 

Hamburský večer měl jednu zajímavost – moderátora. Přišel – ještě do potlesku, pocitově až bolestivě příliš brzy po doznění klavírního koncertu – aby na pódiu pro publikum „pohovořil“ se sólistou a aby ho dovedl k přídavku. Preludium cis moll Sergeje Rachmaninova, jak Lisiecki stačil několika slovy upozornit, končí podobným „zvoněním“, akordy, jakými v sólu začal 2. klavírní koncert. Byl to zajímavý moment, ale moderátorova přítomnost patřila pro našince opravdu do jiného světa. Uvedl pak – z našeho pohledu opět nadbytečně - ještě druhou polovinu večera. Že při stručném představování České filharmonie jmenoval mezi někdejšími šéfdirigenty Zdeňka Mácala a Gerda Albrechta, je správné. Že publiku zatajil jméno Jiřího Bělohlávka, je nejen škoda, ale skoro i trestuhodné. Asi by stálo za to, mít pod ještě větší kontrolou podklady, které mají organizátoři k ruce…

 

190204CzechPhilHamburgwebres40cPetraHajska

 

Elbphilhamonie je pozoruhodný sál. Taková piana jako tam, ta od naší filharmonie v Rudolfinu neuslyšíme. Její debut v ještě stále nové síni – součást německého turné pořádaného agenturou Konzertdirektion Dr. Rudolf Goette GmbH - byl úspěšný. I když Dvořákův Slovanský tanec byl jen nenápadným přídavkem a večer byl hlavně ruský a uherský.

 

190204CzechPhilHamburgwebres52cPetraHajska

 

Foto: Petra Hajská

 

190204CzechPhilHamburgwebres54cPetraHajska

 

190204CzechPhilHamburgwebres60cPetraHajska

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.