„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.

Samotný Antonín Dvořák se vyjádřil Václavu Dražanovi o provedení Armidy v Národním divadle, které provázely určité nepříjemnosti takto: „Ať si ji kritika přijme jakkoliv, to jest moje největší dílo, co jsem kdy napsal.“ Je zajímavé, že v Plzni měla Armida v r. 1925 jen jedinou reprízu dne 31. srpna. U dirigentského pultu stál tehdy šéf opery Antonín Barták. Armidu tenkrát zpívala Hana Kramperová. Plzeň byla do té doby jediným mimopražským divadlem, které se operou zabývalo. Dalším nastudováním ožila Armida v r. 1941 v Ostravě, pak opět v Praze, Brně, Olomouci a Liberci. V zahraničí zazněla např. v Brémách, ale i tam ji stihl osud posledních tří Dvořákových oper, které si zatím nenašly častější cestu k uvádění.

Libreto k opeře napsal Jaroslav Vrchlický podle předlohy Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém z r. 1850. Leželo však skladateli dlouho v šuplíku, než se rozhodl jím zabývat. Přestože Antonín Dvořák o sobě prohlašoval, že je především operním skladatelem, za jeho života byla mnohem více populární jeho symfonická tvorba. Dvořák byl totiž neustále ve stínu Smetany a jeho oper, které byly nové a hratelné i bez škrtů, zatímco ty jeho vždy potřebovaly zdramatizovat. V lektorském úvodu k nynější plzeňské premiéře se také vyjádřil dramaturg opery Zbyněk Brabec, že text stárne daleko rychleji, než hudba a libreto opery bylo již tenkrát zastaralé. Je pravda, že v nynější inscenaci muselo být nastudování textu třeba pro hostujícího ukrajinského pěvce Andrii Kharlamova tvrdým oříškem, což se mírně projevilo na jeho výslovnosti.

Tématem Armidy a jeho zhudebnění se před Antonínem Dvořákem zabývalo mnoho autorů, jmenujme alespoň některé: Jean Baptiste Lully, Georg Friedrich Händel (opera Rinaldo), Josef Mysliveček, Joseph Haydn, Gioachino Rossini.

Epos je zasazený do několika prostředí do období prvních křižáckých válek. Děj probíhá jak mezi vojáky, kde se svůdná dcera damašského krále Hydraota pohybuje v oáze v poušti, tak v paláci v Damašku, jeho zahradě, v křesťanském táboře u Damašku a okolí. Ismen oznamuje králi, že se křižáky, kteří se chtějí zmocnit Damašku, nepodaří zastavit jinak, než lstí. Armidě se do nepřátelského tábora vojáků nechce, ale pak si vzpomene na Rinalda, kterého dříve viděla a stanou se z nich milenci. Armida se nechá odvést k vůdci křižáků Bohumírovi, sděluje mu smyšlený příběh o povstání v Damašku a zajetí otce, ale na naléhání poustevníka Petra nabídku vydání Damašku bez boje výměnou za pomoc při osvobození otce odmítá. Dochází k rozkolu, který chce Rinald využít k útěku s Armidou. Ismen, vládce Sýrie nelibě nese poměr Armidy a Rinalda a prozradí, kde je uložen kouzelný štít potřebný k útěku. Konec je, jak bývá zvykem plný zvratů a smrti. Rinald v souboji zabije Ismena a smrtelně zraní neznámého vojáka, což je ale Armida. Ta přijímá křest a umírá.

Hudebního nastudování a taktovky se ujal při premiéře dirigent Norbert Baxa, který operu řídil také při jejím provedení plzeňským divadlem na festivalu ve Wexfordu 23. října 2022. Účinkovali sólisté vybrané ředitelkou festivalu Rossetou Cucchi na třech místech. Jak v Plzni, tak v Londýně a Parmě. Orchestr opery DJKT se svým koncertním mistrem Martinem Kosem se zhostil náročné role nastudování Dvořákovy hudby výborným způsobem. Také dirigent se ve svých detailních gestech velmi angažoval. Výsledkem byl po stránce souhry orchestru a spolupráce orchestru se sólisty (někdy někteří zpívali díky skvělým nápadům režiséra Martina Otavy i z balkónu) a sbory kompaktní celek nádherné Dvořákovy hudby. Některé detaily v souhře by stálo za to ověřit jen ve skupině violoncell. Ostatně i druhý dirigent Národního divadla František Picka, na kterého úkol premiéry tenkrát spadl z důvodu, že Karel Kovařovic, pracujíc na kompozici své vlastní opery na stejný námět a který si vzal po prvních zkouškách zdravotní dovolenou, měl s nastudováním i s aktivní pomocí Dvořáka plné ruce práce.

V Plzni zaujala scéna jejího autora i autora kostýmů Harmuta Schörghofera. Ten na festivalu v Anglii dostal do rukou také režii. Na scéně najdeme pojízdná poloprůhledná zrcadla rozdělující jeviště napříč na polovinu. Některý děj se tedy může konat vpředu a některý za nimi. Také veškeré prostředí (palác, poušť) je skvěle vyřešeno abstraktně, promítáním na zadní plochu jeviště. Moderní a ekonomické řešení. Navíc je vhodně použita i animace, kde zaujme skvěle zpracovaný dojem pohybu v paláci. Kostýmy křižáků, rytířů, poustevníka nevybočují ze zažité normy. Zaujmou světlé kostýmy ženského sboru s decentním vzorem a přiléhavý úbor mužného těla vládce Ismena. Na představení se podílí několik členek baletu DJKT v choreografii Jiřího Pokorného a vojáci mezi sebou šermují pod odborným vedením plzeňského umělce Karla Basáka. Zaujme světelný design Jakuba Sloupa, například skvělá práce světelného kužele odlesků „těžkého“ zrcadla.

Ze sólistů přizvaných ke ztvárnění hlavních i vedlejších rolí mne výkony některých z nich opravdu nadchly. Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida. Alternovat ji bude Libuše Santorisová, která v Anglii představovala jednu ze Sirén. Zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku Jozef Benci. Zaujme jeho barva hlasu a nosný tón. Svoji roli zazpíval i v Anglii. Herecky i pěvecky přesvědčivý je také Andrii Kharlamov jako vládce Sýrie Ismen. Někde se sice nemůže zbavit pro Ukrajince typického přízvuku na 1. slabice, nicméně i fakt, že byl vybrán jako jeden z rytířů pro uvedení ve Wexfordu, svědčí o jeho kvalitách. Konkurzem prošli také dva z rytířů Josef Kovačič i Josef Moravec a představitel poustevníka pěvecky i herecky vynikající Jan Hnyk. Jako další rytíři, Gernard, Dudo a Roger v Plzni zaujali talentovaný Miro Bartoš, Tomáš Kořínek a Viktor Bezkorovainyi. Roli Sirény krásně zazpívala Radka Sehnoutková. Přirozený byl výkon mladého Daniela Kfelíře jako hlasatele. Dále jsme při premiéře v Plzni slyšeli Jiřího Brücklera jako vůdce křižácké výpravy Bohumíra. Mírným zklamáním pro mne byl místy intonačně nejistý výkon Aleše Brisceina jako rytíře Rinalda, nicméně u publika i on sklidil úspěch.

Sbor, který výborně, připravil Jakub Zicha, zpívá často rozdělen na mužský sbor rytířů nebo křižáků, popřípadě ženský sbor sirén. Jako smíšený jej slyšíme málo často. Sbory také několikrát slyšíme jako předtočené a do děje dobře zapadající, čímž dochází k oživení.

Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená. Nejbližší reprízy je možné shlédnout 4. a 11. února, 7. a 15. března. Vstupenky lze zakoupit na novém webu djkt.eu, kde se zájemci dozví rovněž aktuální obsazení daného představení.

Foto: Martina Root