„Orchestrální triptych Rituales Amerindios Estebana Benzecryho zahrála Filharmonie Hradec Králové jako zvukově poutavou hudbu, imaginativní, vynalézavou a zajímavou.“

„Adamsova kompozice Must the Devil Have All the Good Tunes? je klavírním koncertem. Sólový part nemá téměř pauzy. Je koncipován ve stylu klavíru jako bicího nástroje.“

„Antrópolis mexické autorky Gabriely Ortiz byla kratičkou, ale o to údernější tečkou za programem. Pokud něco tato skladba připomíná, pak Leonarda Bernsteina.“

Třetí večer Hudebního fóra Hradec Králové, specializovaného festivalu současné zahraniční symfonické tvorby pořádaného tamní filharmonií, přinesl pod titulkem Předkolumbovské rituály tři české premiéry. Publiku nabídl jen čtyři roky starou kompozici Johna Adamse a představil dvě méně frekventovaná skladatelská jména – Esteban Benzecry je Argentinec žijící v Paříži a Gabriela Ortiz Mexičanka. Nejzajímavěji se jevilo Benzecryho dílo.

Program nastudoval a přesně a spolehlivě oddirigoval Andreas Sebastian Weiser. Orchestrální triptych Rituales Amerindios Estebana Benzecryho, datovaný rokem 2008, zahrála Filharmonie Hradec Králové na svém festivalu jako zvukově poutavou hudbu, plnou jemných barev i pravidelných rytmů, imaginativní, vynalézavou a zajímavou. V první části Ehécatl, nesoucí jméno aztéckého boha větru, byl určujícím stavebním materiálem několikatónový motiv. V druhé s názvem Chaac, což je mayský bůh vody, orchestr vytvářel tajemné zvuky – šelest, ševelení i dunění džungle – i hymnické úryvky. Stylizací ptačího zpěvu se autor přiblížil stylu a zvuku Oliviera Messiaena. Třetí části dal jméno incký bůh hromu Illapa; měla často staccatový charakter, obsahovala pravidelné údery i zpěvné momenty. A protože se královéhradecké Hudební fórum prezentuje jako platforma pro koncerty se světelným, pohybovým a výtvarným designem, bylo doplňkem, ale zároveň i nedílnou součástí provedení tohoto půlhodinového díla fantazijní taneční vystoupení. Performerka Natálie Podešvová, studentka AMU, naplnila uvolněným tvůrčím způsobem rámec stanovený choreografem Adamem Halašem, vedoucím Katedry nonverbálního divadla na Hudební a taneční fakultě této školy. Pohybovala se v orchestru i na pódiu před ním a její abstraktní projev k sobě poutal pozornost jako velmi fyzický, nekonečně rozevlátý a neúnavný.

Proslulého amerického minimalistu Johna Adamse reprezentovala kompozice z roku 2018 s provokativně dlouhým a zábavně provokujícím názvem, překládaným ve smyslu „…proč zrovna ďábel musí mít všechny dobré melodie…?“ – v angličtině Must the Devil Have All the Good Tunes? Půlhodinová skladba je v podstatě klavírním koncertem. Sólový part, kterého se obětavě zhostil Miroslav Beinhauer, nemá téměř pauzy. Je koncipován ve stylu klavíru jako bicího nástroje, dominujícího sazbě a nepřeslechnutelného. Kompozice pulzuje, překotně letí vpřed, obsahuje nepravidelně umísťované akordy i přeryvy a zámlky, ale je únavná. Odehrává se téměř celá ve forte, bez přerušení. Střední část, pocitově na místě pomalé věty, je sice tajemnější, ale v podobné sazbě. Její program, vyjádřený názvem, není čitelný, možná ani nemá být. Masivní kompozice není ničím zvláštním lákavá; některé Adamsovy kompozice zaujmou zvukem, sazbou… Tato byla v kontextu předchozí a následující hudby určitým zklamáním.

Kompozice Antrópolis mexické autorky Gabriely Ortiz byla kratičkou, ale o to údernější tečkou za programem. Dílo z roku 2019 podle autorského výkladu evokuje noční život v México City. Stylizuje vcelku prvoplánově taneční hudbu různých typů a původů, experimentující i tradičnější, dotýkající se nejen mexických reálií, ale kolumbijského a kubánského dědictví. Pokud něco tato skladba připomíná, pak Leonarda Bernsteina a jeho divoké taneční výpady patřící ve West Side Story k jihoamerické etnické menšině. Hrdinou se od prvního sólového vstupu stal tympánista Rudolf Kuchárik.

Hudební fórum Hradec Králové uzavírá 24. listopadu neoromantické Rekviem za mého přítele od polského skladatele filmové hudby Zbigniewa Preisnera. O stejném provedení skladby Filharmonií Hradec Králové a Českým filharmonickým sborem Brno pod taktovkou Rastislava Štúra jsme už psali v době festivalu Smetanova Litomyšl pod titulkem Film v kostele.

Foto: Patrick Marek