„Hudebníci svým spolehlivým výkonem vtáhli publikum rychle do víru skladby.“

„Teprve formující se kvarteto, které dosud nemá vlastní název, bylo svou mladistvou energií a sympatickým výkonem milým osvěžením koncertu.“

„Organizátoři příjemně překvapili publikum krátkou besedou o nové skladbě, kterou spolu v uvolněném duchu vedli fagotista Tria Aperto Pavel Horák a autor díla Radim Bednařík.“

Další z řady Malých koncertů komorní hudby ve Vile Löw-Beer, kterou organizuje Trio Aperto, se odehrál v úterý 4. října. Kromě zmíněného „domácího“ souboru ve složení Barbora Šteflová, Jan Charfreitag a Pavel Horák, vystoupilo smyčcové kvarteto studentek brněnské konzervatoře: Kláry a Terezie Graffových, Kateřiny Kurandové a Lindy Ziklové. Jejich vystoupení bylo mimořádně příjemným večerem s poutavou dramaturgií.

V Brně, ve čtvrti zvané Černá Pole, hned vedle parku Lužánky stojí v ulici Drobného dům č. p. 22. A není to ledajaký dům, patří totiž mezi městské architektonické skvosty se zajímavou historií. Reprezentativní obytnou vilu s krásnými secesními prvky nechal v letech 1903 až 1904 postavit průmyslník Moritz Fuhrmann dle návrhu vídeňského architekta Alexandera Neumanna. Po smrti Fuhrmanna koupila roku 1913 objekt rodina Löw-Beer a odtud také pramení její současný název. Za nacistické okupace zabavila německá správa dům pro účely gestapa a po válce byl znárodněn ve prospěch Československého státu. Od roku 1962 zde sídlil Domov mládeže, který sloužil mimo jiné jako internát studentům brněnské konzervatoře. To se změnilo až po roce 2013, kdy byla zahájena celková rekonstrukce. V dnešní době je vila přístupná veřejnosti, patří Jihomoravskému kraji a spravuje ji Muzeum Brněnska. A co víc, konají se zde také koncerty!

Pod cyklem nazvaným Malé koncerty komorní hudby ve Vile Löw-Beer je organizačně podepsán soubor Trio Aperto (Barbora Šteflová, Jan Charfreitag, Pavel Horák). Jejich chytrý dramaturgický koncept je postaven jednak na uvádění nově vzniklých skladeb, za druhé pak také na představování mladých umělců-studentů, kteří své cesty hudebním světem teprve začínají. Taková byla i akce, kterou jsem večer 4. 10. 2022 měl možnost si užít. Koncert uvedl kultivovaným proslovem skladatel a pedagog Konzervatoře Brno Radim Bednařík a naladil tak publikum na tu správnou „komorní notu“. Poté už nastoupilo zmíněné Trio Aperto a odstartovalo koncert skladbou Madrigaly pro dechové trio H 266, kterou zkomponoval Bohuslav Martinů roku 1938. Hudebníci svým spolehlivým výkonem vtáhli publikum rychle do víru skladby a bylo tak možno vychutnávat originální hudební názor autora na původně pozdně středověkou, respektive raně renesanční madrigalovou formu.

Jako druhé číslo večera se představily mladé studentky Konzervatoře Brno, dvojčata Terezie a Klára Graffovy na housle, Kateřina Kurandová na violu a Linda Ziklová na violoncello. Děvčata zahrála první větu Allegro ma non troppo z proslulého „amerického“ Smyčcového kvartetu č. 12 F dur, op. 96 Antonína Dvořáka. Teprve formující se kvarteto, které dosud nemá vlastní název, bylo svou mladistvou energií a sympatickým výkonem milým osvěžením koncertu. Sluší se také dodat, že soubor usměrňují manželé Magdalena a Štěpán Graffovi, rodiče zmíněných dvojčat a také pedagogové Konzervatoře Brno. Nelze než držet palce, aby děvčatům vydržela píle i entuziasmus do dalších let!

Ještě před posledním číslem první půle koncertu, premiérou kompozice Radima Bednaříka Mikrosvěty X – Dechové trio č. 3, op. 24, organizátoři příjemně překvapili publikum krátkou besedou o této nové skladbě, kterou spolu v uvolněném duchu vedli fagotista Tria Aperto Pavel Horák a autor díla Radim Bednařík. Publikum tak mělo možnost se nenásilnou formou dozvědět třeba to, že se jedná o cyklus sedmi miniatur, ve které si autor s chutí pohrál jak s barvami jednotlivých nástrojů, tak třeba s kontrasty v rámci formy. A autorova slova se následně potvrdila při samotném provedení – skladba působila v podání hudebníků velmi plasticky, přičemž střídání kontrastních jednohlasých, případně unisono ploch s rytmickými, intervalově rozervanějšími, a hlavně hybnějšími částmi nepůsobilo nikterak ostře, ale naopak velmi posluchačsky přitažlivě. Dovolím si napsat, že nové Bednaříkovo komorní dílo je zralá práce zkušeného muzikanta zkomponovaná „vypsanou rukou“. Interpretačně čisté provedení Tria Aperto tyto pozitivní fakty jen podtrhlo.

O přestávce bylo pro návštěvníky koncertu připraveno drobné občerstvení a také tato milá pozornost napomohla dobré náladě, která provázela celý večer. Velmi zajímavým dílem poté začala druhá půlka koncertu. Trio Aperto totiž předneslo Trio pro dechové nástroje brněnské rodačky Vítězslavy Kaprálové. Skladatelka dílo nikdy nedokončila, nicméně fragmentů se relativně nedávno ujal renomovaný skladatel a hobojista Stéphane Egeling (aktuálně sólo-hobojista Sinfonieorchester Aachen a profesor na Hochschule für Musik Saar), načež se mu roku 2011 podařilo skladbu velmi citlivým způsobem dokončit. Pozoruhodné také je, že Egeling údajně vypracoval chybějící skladebný materiál transformací některých motivů převzatých z Dubnových preludií, zřejmě nejhranější skladby Vítězslavy Kaprálové. Na každý pád je Trio v současné podobě velmi důstojnou skladbou respektující autorčin hudební jazyk, přičemž – a teď se pustím na subjektivní ledy – mi přišlo, že tento jazyk je navíc obohacen určitou, velmi příjemnou jemností výrazových prostředků.

Po interpretační stránce nebylo Triu Aperto co vytknout, bylo znát, že jde o jednu z jejich repertoárových záležitostí. Následující skladba přenesla posluchače do odlehčenějších vod. Trio Aperto zahrálo skladbu Affetti banalissimi, kterou jim roku 2018 přímo na zakázku zkomponoval známý brněnský skladatel a muzikolog Miloš Štědroň. Jde o svého druhu post-moderní pětivětou skladbičku s odkazy na různorodé žánry od klasiky přes pop až k lidové hudbě. Mohu s potěšením napsat, že Štědroňovi se i v jeho artificiální tvorbě daří zůstat posluchačsky přístupným publiku a zároveň si držet vysokou uměleckou úroveň. A to věru není v dnešní době málo! Závěrečné číslo večera obstaralo Trio pro hoboj, klarinet a fagot Georgese Aurica, jednoho ze členů meziválečné francouzské skupiny Les Six. Virtuózní provedení této vtipné a brilantně napsané skladby vyvolalo bouřlivou odezvu publika, a tak Trio Aperto muselo přidávat. Bylo tak možné obohatit si hezký zážitek ještě poslechem efektní druhé části z cyklu Pět jazzových trií trombonisty a skladatele Inga Luise.

Sál v domě s působivým geniem loci. Non-konformní, ale zároveň kultivovaný rámec a přátelské prostředí. Mladí a sympatičtí interpreti. Chytrá dramaturgie se starší i modernější komorní hudbou s premiérami nových skladeb. To vše dohromady velmi nadějně profiluje platformu cyklu Komorních koncertů ve Vile Löw-Beer. Hodně zdaru do dalších pokračování!

Foto: Autor, Fb – Vila Löw-Beer v Brně