„Vzhledem k domácímu provedení nebyla Dvořákova mše psána pro velké hlasy, čehož si sólisté působící v oblasti opery byli dobře vědomi.“

„Vojtěch Jouza se musel přizpůsobit zcela jiným akustickým podmínkám, což v katedrále znamená zvolnění temp.“

„Nemohlo být vybráno reprezentativnější prostředí, než jaké může poskytnout chrám sv. Bartoloměje, otevřený v minulém roce po nákladné tři roky trvající revitalizaci.“

Plzeňský sbor Česká píseň a pražský sbor En arché pod vedením Vojtěcha Jouzy otevřely v pondělí koncertem v katolické katedrále západočeské metropole třetí ročník festivalu Plzeňský podzim. Zazněla Lužanská mše Antonína Dvořáka, varhanní improvizace Jiřiny Marešové a novinka z pera Tomáše Karpíška. Kostel se na dobu koncertu zcela zaplnil.

Když před dvěma lety v Plzni vznikl z podnětu smíšeného pěveckého sboru Česká píseň zcela nový festival, zapsal si do svého křestního listu propagaci zpěvu, a to na úrovni profesionální i amatérské. Jeho iniciátorům, k nimž patřila zejména nadšená dlouholetá organizátorka plzeňských komorních koncertů Hana Fialová (takto v Plzni působila od devadesátých let do nenadálé smrti v červenci tohoto roku), šlo především o obnovení bohaté sborové tradice západních Čech, o podporu nové vokální tvorby, ale také o spolupráci s dalšími vokálními tělesy a písňovými interprety, v neposlední řadě pak o motivaci mladých autorů a interpretů. 

Pod názvem Propojeni hudbou se 3. října uskutečnil úvodní koncert třetího ročníku festivalu, pro který nemohlo být vybráno reprezentativnější prostředí, než jaké smíšeným sborům – plzeňské České písni a pražskému En arché – může poskytnout chrám sv. Bartoloměje, otevřený v minulém roce po nákladné tři roky trvající revitalizaci.

Mladou skladatelskou generaci zastupoval v programu večera Tomáš Karpíšek, příležitost k prezentaci svého umění improvizace dostala pražská varhanice Jiřina Marešová, dramaturgický vrchol představovala Mše D dur „Lužanská“ Antonína Dvořáka.

Plzeňský rodák Tomáš Karpíšek, člen kontrabasové skupiny České filharmonie a někdejší absolvent oboru skladby na plzeňské konzervatoři, navázal čtyřhlasým smíšeným sborem Salve regina na bohatou tradici, kterou v české tvorbě představuje zhudebnění tohoto textu. Nově vzniklá nerozměrná skladba je postavena na kontrastu archaických názvuků gregoriánského chorálu s harmonickými plochami, vycházejícími místy z klasické konsonantní, místy pak z kvartové harmonie.  Začíná a končí v pianissimu, vzrušená střední část Fructum ventris tui graduje do mohutného fortissima. Oba sbory se pod vedením sbormistra Vojtěcha Jouzy jednoznačně zasloužily o působivé provedení.   

V improvizačním vstupu Jiřiny Marešové si mohli posluchači vychutnat zvuk romantického nástroje (v roce 1894 ho v katedrále postavil Emanuel Štěpán Petr), který v průběhu revitalizace chrámu doznal mnohých pozitivních změn. Renomovaná varhanice se také postarala o provedení varhanního partu původní verze Dvořákovy Mše D dur. O historii vzniku této jindy, zde v malé odbočce jen zmínka o historii jejího plzeňského provedení.

Došlo k němu rok po premiéře uskutečněné v zámecké kapli lužanského zámku, a to z iniciativy někdejšího sbormistra plzeňského Hlaholu M. Slezáka. Uvedení v Plzni bylo domluveno pod dojmem lužanských oslav přímo se skladatelem, musel být však vyřešen problém s místem konání. Jako první se samozřejmě nabízel chrám sv. Bartoloměje. Tam však jednání starosty Hlaholu Al. Schnidta a purkmistra V. Petáka „brzy ztroskotalo, narazivši na přísný výklad církevních předpisů, které nedovolovaly produkci koncertní na církevní půdě… “ (Antonín Špelda: „Dvořák a Plzeň“). Další možnost sice nabízel kostel sv. Anny při německém gymnáziu, ale tamní varhany byly pro Dvořákovu hudbu shledány jako nevyhovující. Jedinou možnost představovalo proto nakonec divadlo, které však varhany postrádalo. Dvořák tudíž přistoupil na náhradní řešení – nahradil zvuk varhan dvěma harmonii, dvěma kontrabasy a jedním violoncellem. Provedení se v tomto obsazení uskutečnilo 15. dubna 1888, to znamená dříve než v Praze.

Další osudy plzeňských uvedení „Lužanské“ můžeme dobře sledovat až v 90. letech minulého století, kdy se skladby ujala Nová Česká píseň pod vedením Zdeňka Vimra. Ta ji poprvé interpretovala v roce 1990 ve františkánském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Mnohokrát ji uvedla jak ve varhanní, tak orchestrální verzi a natočila ji také na své profilové CD. Mezitím se mše dostala i do repertoáru sboru Česká píseň, v jejímž společném provedení s pražským sborem En Arché, tentokrát pod taktovkou Vojtěcha Jouzy, si ji posluchači mohli vyslechnout právě v rámci festivalového večera. 

Dvořák psal mši pro malou kapli Hlávkova zámeckého sídla, počítal tudíž s menším dozvukem. Vojtěch Jouza se musel přizpůsobit zcela jiným akustickým podmínkám, což v katedrále znamená zvolnění temp.  Ačkoliv měl sbormistr detailně promyšlený dynamický plán, stran tempa vzalo za své zejména Credo, které – jako ústřední část mše – poněkud postrádalo dramatické momenty a ztratilo tak mnohé ze svého možného účinku. Naopak velmi pěkně vyzněla část Agnus Dei; úvodní sólo Tomáše Kořínka a na něj navazující part Jany Piorecké patřily k nejpůsobivějším momentům celé kompozice.

Sbor zněl kompaktně, v úvodu nízko znějící soprány se v průběhu skladby intonačně vyrovnaly. Vzhledem k domácímu provedení nebyla Dvořákova mše psána pro velké hlasy, čehož si sólisté působící v oblasti opery byli dobře vědomi. Sopranistka Petra Šintáková, která pohotově zaskočila za původně ohlášenou kolegyni, měla suverénní výšky, mezzosopranistka Jana Piorecká zaujala krásnou barvou hlasu, svých partů se v sólovém kvartetu dobře ujali v oratorní tvorbě zkušený Tomáš Kořínek a nadějný Jakub Hliněnský, u něhož můžeme pozorovat stále vzestupnou tendenci.      

Plzeňané plně využili příležitosti spojit vizuální a sluchové dojmy v honosném prostoru, o čemž přesvědčila do posledního místa zaplněná katedrála. Na repertoár duchovní hudby bude navazovat i závěrečný festivalový koncert 1. listopadu v kostele sv. Jana Nepomuckého, v jehož rámci zazní také Requiem někdejšího sbormistra České písně Zdeňka Lukáše.

Foto: autorka, ilustrační – fb České písně