„Klub byl založen v roce 1922 Vladimírem Helfertem, Vilémem Petrželkou a Václavem Kaprálem s cílem podporovat nastupující generaci brněnských skladatelů.“

„Ensemble Opera Diversa se koncertem k dědictví Klubu moravských skladatelů přihlásila, je však s podivem, že se nikdo ze zástupců Klubu na koncert nedostavil.“

„Orchestr zněl velmi kompaktně a plasticky, díky promyšlené dynamické stavbě dirigentky Gabriely Tardonové. Skladby měly švih a dráždivou agogiku.“

Opera Diversa je uskupením profesionálních mladých hudebníků, zpěváků a dalších tvůrčích umělců, kteří se chtějí umělecky vyjádřit i mimo zaběhlé oficiální struktury. Ve středu 14. září realizoval komorní smyčcový soubor koncert ke stému výročí vzniku Klubu moravských skladatelů a na programu byly skladby brněnských skladatelů, kterými byli Pavel Blatný, Dalibor Spilka, Osvald Chlubna a Karel Husa. Na cembalo spolupracovala Monika Šujanová, dirigovala Gabriela Tardonová a koncert byl realizován v půvabném prostředí vily Löw-Beer v Brně.

Klub moravských skladatelů byl založen v roce 1922 Vladimírem Helfertem, Vilémem Petrželkou a Václavem Kaprálem a měl za cíl podporovat mladou, nastupující generaci brněnských skladatelů pořádáním koncertů z jejich skladeb a jejich odbornou reflexí a také komunikovat se zahraničními významnými skladateli. V roce 1948 musel činnost ukončit, jako ostatně všechny spolky v ČSR, ale v roce 1990 svoji činnost opět obnovil, mimo jiné i díky svému prvnímu předsedovi Pavlu Blatnému, jehož skladba na koncertě zazněla. Ensemble Opera Diversa se koncertem k dědictví Klubu moravských skladatelů přihlásila, je však s podivem, že se nikdo ze zástupců Klubu na koncert nedostavil, přestože podle dramaturga koncertu Jiřího Čevely byli pozváni. Tuto informaci mi nicméně nikdo z vedení Klubu nepotvrdil, naopak byli velmi zklamáni, že na ně pořadatelé zapomněli. Těžko soudit, kde je pravda, jisté však je, že tohle pořadatelské selhání nepůsobí dobře v mezilidských vztazích.

Hala ve vile Löw-Beer pojme jen asi sto padesát posluchačů a bylo zcela vyprodáno. To velmi pomohlo akustice, která dobře odrážela zvuk komorního smyčcového orchestru, který zde zněl velmi kompaktně a plasticky, díky promyšlené dynamické stavbě dirigentky Gabriely Tardonové. Skladby měly švih a dráždivou agogiku, což je činilo zajímavými. Všechny skladby pocházely téměř ze stejného časového období a bylo tedy zajímavé je srovnávat. Koncert byl nahráván Českým rozhlasem, který zde našel velmi přátelské, studiové prostředí.

Jako první zazněla skladba plodného a všestranného brněnského autora Pavla Blatného. Kruh pro smyčce z roku 1976 je jednovětá skladba, tonální i disonantní, velmi plastická, kde si jednotlivé skupiny nástrojů odpovídají a prolínají se. Poté následovala Sonata per archi Dalibora Spilky, který se rovněž podílel na renesanci Klubu moravských skladatelů. Třívětá skladba Agitato – Adagio – Allegro měla tento večer premiéru. Zaujala ve střední části měkkým, houpavým, disonantním tématem a v rychlých částech rozevlátými tématy přelévanými přes jednotlivé nástrojové skupiny, čímž interpretace dosahovala až impresivního efektu. Třetím skladatelem, který byl na koncertě představen, byl Osvald Chlubna, žák Leoše Janáčka, kterému instrumentoval operu Šárka a dokončil symfonii Dunaj. Byl předposledním předsedou Klubu moravských skladatelů před jeho zrušením v roce 1948. Zazněla jeho Studie pro cembalo a smyčce, op. 118 z roku 1970 – vznikla tedy rok před skladatelovou smrtí. Jde o efektní skladbu, která začíná sólovým kontrabasem, ke kterému se v pianu přidávají postupně ostatní, až do hudebního proudu náhle vstoupí cembalo. Krásný nástroj, rudě nalakovaný, zapůjčený Konzervatoří Brno, doplnila v rudých šatech krásná mladá žena, Monika Šujanová. Její hra byla obdivuhodná, skladba jí dávala dostatek příležitostí předvést svoji virtuozitu a její souhra s orchestrem byla bezchybná, zejména v dialogu s jednotlivými skupinami smyčců.

Posledním skladatelem, který byl na koncertě představen, byl Karel Husa, který byl čestným členem Klubu moravských skladatelů. Po roce 1948 emigroval do USA a úspěšně působil nejen tam, ale po celém světě. Divertimento pro smyčce, které je z roku 1948, na tomto koncertě zaznělo na závěr, nese znaky vlivu jeho francouzských studií. Je třídílné, Ouvertura vpadá ve fortissimu, opakující se disonantní téma si předávají jednotlivé skupiny nástrojů. Aria je pomalá melodie, která vystupuje z hloubky sólového kontrabasu přes violoncella, violy až k houslím, vzpíná se postupně do výšky, aby se z vrcholu snesla v diminuendu opět ke kontrabasu. Třetí, poslední věta Finale je energická a rytmizovaná, má i tanečně působící část ve tříčtvrtečním rytmu s melodií v prvních houslích a na svém konci spěchá v accelerandu do fortissima v energickém, efektním závěru.

Celý večer s orchestrem nastudovala a na koncertě dirigovala stálá dirigentka orchestru Ensemble Opera Diversa Gabriela Tardonová. Její práce s orchestrem se vyznačuje perfekcionismem a sršící energií, její gesta jsou nesmlouvavě přesná a výsledkem je instrumentální barevnost, rytmická preciznost a kompaktní zvuk orchestru. Vznikl tak velmi podařený večer, který připomenul, že odkaz Leoše Janáčka se odrazil i v další generaci autorů, kterým se podařilo vytvořit originální a inspirující díla, která je dobré připomínat.

Foto: Evgeniia Tokmakova